5 As 85/2019 — Nejvyšší správní soud

8 A 67/2021- 69 - text 7 8 A 67/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému J. K., narozený X bytem X Česká advokátní komora se sídlem Národní 118/16, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 23. 4. 2021, č. j. 10.01-000174/21-004, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 23. 4. 2021, kterým mu podle ust. § 42 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, nebyl určen advokát k poskytnutí bezplatné právní služby podle § 18c zákona o advokacii, jelikož žalobce neprokázal splnění zákonných předpokladů pro to, tedy zejména nedoložil své příjmové a majetkové poměry a neprokázal, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. V podané žalobě žalobce uvedl, že nesouhlasí s tímto rozhodnutím, jelikož Česká advokátní komora je za tento stav zodpovědná. Telefonicky jednal s JUDr. I. S. ohledně toho, zda ještě může zaslat další dokumenty o věci – rozsudek, rozhodnutí úřadu práce, rozhodnutí o hmotné nouzi a další. Bylo mu řečeno, že nic dalšího nemusí zasílat, že tyto dokumenty nejsou zapotřebí a že stačí ty, které již žalované zaslal. Nechápe proto, proč žalovaná dává matoucí informace o věci. Domnívá se, že komora někomu dělá službu, aby se věc nedostala na Nejvyšší správní soud. Navrhl proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušila a věc vrátil žalované k dalšímu rozhodnutí. 3. Česká advokátní komora ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobní námitky spočívají na dvou tvrzeních: jednak že žalovaná měla odmítnout žalobcem další nabízené důkazy k jím podané žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby a jednak že žalovaná při rozhodnutí nerespektovala ust. §§ 5 a 6 Občanského zákoníku . 4. K první námitce žalovaná uvedla, že žádost o určení advokáta k poskytnutí právní služby pro podání kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni učinil žalobce vlastním podáním dne 6. 3. 2021, následně doplněným žádostí na předepsaném formuláři, jenž mu žalovaná zaslala. Rubriku žádosti o tom, zda a s jakým výsledkem požádal soud o ustanovení zástupce pro řízení, žalobce nevyplnil a proškrtl ji. Stran označení dvou advokátů, kteří mu měli odmítnout poskytnutí právní služby v dané věci, uvedl, že ve své věci nenajde v okolí advokáta, který by ho zastupoval. 5. Napadené rozhodnutí je pak založeno na tom, že žalobce neprokázal, že by se neúspěšně pokusil žádat o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti soudem, dále že neuvedl a nedoložil jména dvou advokátů, kteří by mu právní službu v dané věci odmítli poskytnout a konečně že žalobce řádně neprokázal příjmové a majetkové poměry své a společně posuzovaných osob. 6. Dále žalovaná poukázala na to, že rozsudek Krajského soudu v Plzni byl žalobci podle jeho tvrzení doručen dne 3. 3. 2021 a podle veřejně přístupného portálu e-justice.cz nabyl tento rozsudek právní moci dnem 5. 3. 2021. Ze stejného veřejného zdroje lze zjistit, že kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla podána dne 6. 5. 2021. 7. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 23. 6. 2021, č.j. 6Ads 134/2021-17, tak, že ji jako opožděně podanou odmítl. 8. Jelikož platí, že kasační stížnost - aby byla včasná dle ust. § 106 odst. 2 soudního řádu správního - musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, pak řádná žádost žalobce (na formulářovém vzoru ve smyslu vyhlášky č. 120/2018 Sb.) byla žalované doručena dne 26. 3. 2021, tedy až po lhůtě pro podání kasační stížnosti. Žádost tedy byla podána opožděně a nebylo by objektivně možné podat včasnou kasační stížnost. 9. Postup žalobce spočívající v tom, že po rozhodnutí žalované kontaktoval odpovědnou osobu žalované zastupující ji v řízení o žádostech o určení advokátů s dotazem, zda může založit ještě další listiny k žádosti, nemohl již být reflektován. I kdyby chtěl žalobce do spisu žalované založit další listiny po 26. 3. 2021 - kdy doručil řádnou stížnost na formulářovém vzoru - tak platí stejný závěr, že posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti byl pátek 19. 3. 2021. 10. Žalovaná dále uvedla, že podle ust. § 18 odst. 2 zákona o advokacii musel žalobce jako žadatel osvědčit, že nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak. 11. První podmínku žalobce nesplnil, když patrně žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti příslušnému soudu ani nepodal. 12. Druhou podmínku žalobce též nesplnil, jelikož neuvedl jména dvou advokátů, kteří mu měli odmítnout poskytnutí právní služby ve věci kasační stížnosti. 13. Navíc žalobce jako žadatel nesplnil ani další podmínku zákona, totiž neuvedl řádně (úplně) údaje o svých příjmových a majetkových poměrech, neuvedl tyto poměry ani o osobě či osobách společně posuzovaných. 14. Konečně se žalovaná vyjádřila k žalobcově argumentaci poukazující na ust. §§ 5 a 6 občanského zákoníku, s tím, že ve správním soudnictví správní soudy rozhodují o veřejných subjektivních právech, zatímco žalobcem dovolávané ustanovení soukromoprávního kodexu upravuje soukromé právo, přičemž uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného (§ 1 odst. 1 občanského zákoníku. 15. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl. 16. Žalobce reagoval na vyjádření žalované replikou ze dne 27. 12. 2021 s tím, že odmítl její argumentaci a poukázal na to, že kasační stížnost sám psát nemohl, mohl jen oslovit oprávněné osoby. 17. Při jednání soudu dne 17. 5. 2023 setrvali účastníci na svých stanoviscích a závěrečných návrzích. III. Posouzení žaloby 18. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu včas uplatněných žalobních bodů, a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 19. Z obsahu listin předložených žalobcem i žalovanou, vyplývá, že žalobce dne 6. 3. 2021 podal u žalované žádost, aby mu byl přidělen advokát jako zástupce, a to z důvodu podání kasační stížnosti. Dne 5. 3. 2021 obdržel rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 16 Ad 48/2020-62 a podle poučení kasační stížnost může podat osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním. 20. Žalovaná reagovala na tuto žádost sdělením ze dne 23. 3. 2021 o podmínkách, za nichž žadateli vznikne právo na určení advokáta k poskytnutí právní služby, a současně zaslala žalobci formulář žádosti, na němž musí být žádost podána. 21. Žalobce tento formulář zaslal dne 26. 3. 2021 žalované zpět, s tím, že v něm uvedl své osobní údaje a identifikoval soudní věc, v níž chce podat kasační stížnost. Údaj o tom, že v této věci žádal o ustanovení zástupce soudem, žalobce proškrtnul, a pokud jde o jména dvou advokátů, kteří odmítli právní službu v této věci poskytnout, uvedl, že ve svém okolí nenajde advokáta, který by jej zastupoval. Pokud jde o finanční situaci, žalobce uvedl, že nemá příjmy ze závislé ani ze samostatné činnosti, a že pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi; další příjem a ani osobní majetek nemá. 22. Následně předseda České advokátní komory dne 23. 4. 2021 vydal napadené rozhodnutí, jímž se žalobci advokát k poskytnutí bezplatné právní služby podle § 18c zákona o advokacii neurčuje. V odůvodnění rozhodnutí předseda ČAK uvedl, že žadatel neprokázal, že nesplňuje podmínky pro ustanovení zástupce soudem dle zvláštních právních předpisů (v tomto případě ust. § 35 odst. 10 soudního řádu správního), a to dle ust. § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Má-li právní služba spočívat v zastoupení žadatele ve správním soudnictví, tak je žadatel povinen předložit pravomocné rozhodnutí soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce dle ust. § 35 odst. 10 soudního řádu správního; žadatel však takové usnesení soudu nepředložil. Dále žadatel v žádosti neuvedl a nedoložil potvrzením jména dvou konkrétních advokátů, kteří mu odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčil nemožnost zajištění si právní služby způsobem stanoveným v zákoně dle ust. § 18 odst. 2 zákona o advokacii ve spojení s ust. § 18c odst. tohoto zákona. Konečně žadatel řádně neprokázal své příjmové a majetkové poměry podle ust. § 18c odst. 4 zákona o advokacii. 23. Předseda České advokátní komory pak uzavřel, že žadatel nesplnil podmínky podle zákona o advokacii, jmenovitě podle ust § 18 odst. 2, § 18 odst. 2 ve spojení s § 18c odst. 3 a § 18c odst. 4, s nimiž by zákon o advokacii spojoval vznik práva na určení advokáta k poskytnutí právní služby a z toho důvodu nebylo žádosti žadatele vyhověno. 24. Městský soud konstatoval, že postupu žalované při rozhodování o žádosti žalobce o určení advokáta