9 A 66/2022

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí představenstva České advokátní komory (dále jen „žalovaná“), jímž byl jako advokát zapsaný v seznamu advokátů, vedeném Českou advokátní komorou (dále též „ČAK“) pod evidenčním číslem X, vyškrtnut ze seznamu advokátů z důvodů uvedených v § 8 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „ZOA“).

Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalovaná dne 20. 6. 2021 obdržela od Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje opis z evidence Rejstříku trestů fyzických osob – zvláštní části ze dne XXX, číslo žádosti XXX (dále také „opis z evidence rejstříku trestů ze dne XXX“ nebo „opis z XXX“, popř. také „opis“), podle kterého byl žalobce rozhodnutím rakouského soudu, Landesgerichtu Korneuburg ze dne XXX, v právní moci dne XXX, uznán vinným trestným činem Výroba nebo příprava omamných látek nejenom pro vlastní potřebu podle §28a odst. 1, pátý případ, rakouského zákona o návykových látkách, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce jednoho roku s podmíněném odkladem výkonu tohoto trestu na dobu tří let. Z provedených důkazů (opis, usnesení Krajského soudu v Brně XXX ze dne XXX, usnesení Krajského soudu v Brně XXX ze dne XXX) měla žalovaná za prokázané, že žalobce byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin. Po podrobné argumentaci v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaná uzavřela, že jsou dány důvody k postupu podle § 8 odst. 1 písm. c) ZOA, a zároveň dospěla k závěru, že žalobce nebyl ke dni svého zápisu do seznamu advokátů (dne XXX) bezúhonný ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) ZOA, neboť právě kvůli tomuto odsouzení nesplňoval ke dni XXX jednu z taxativních podmínek pro zápis do seznamu advokátů, pročež jsou splněny též podmínky stanovené v § 8 odst. 1 písm. a) ZOA. Z obou těchto zákonných důvodů tak přistoupila k vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů vedeného ČAK.

První žalobní námitkou žalobce tvrdil nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí, zjevnou nezákonnost, vnitřní rozpornost, právní a faktickou neuskutečnitelnost, jakož i jiné vady, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu.

Poukazoval na absenci podpisu oprávněné úřední osoby na jediném originálu písemného vyhotovení napadeného rozhodnutí, neboť je jméno JUDr. R. N., LL.M a jeho funkce pod rozhodnutím toliko předtištěno. Citoval ustanovení § 69 odst. 1 správního řádu a uvedl, že napadené rozhodnutí není opatřeno ani otiskem úředního razítka, jménem, příjmením, funkcí, služebním číslem a podpisem oprávněné úřední osoby, nejedná se o stejnopis, neboť na rozhodnutí není podpis nahrazen doložkou „vlastní rukou“ nebo zkratkou „v. r.“. Odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3578/2017, ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2288/2012, ze dne 6. 10. 2016, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2004, č. j. 4 Azs 325/2004-57, z nichž citoval.

Dále namítal porušení § 46 správního řádu (poznámka soudu – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, dále jen „správní řád“), neboť na oznámení o zahájení správního řízení ze dne XXX, č. j. XXX (dále také „oznámení o zahájení řízení“) a na předvolání žalobce k jednání k věci chybí podpis pověřené úřední osoby. Není tedy zřejmé, kdo je vydal a která úřední osoba je osobou oprávněnou ve věci jednat. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2019, č j. 8 As 256/2018 – 29.

Poukázal na to, že dle dokumentu „Zápis z XXX. schůze představenstva České advokátní komory (dále též „představenstvo“) ze dne XXX“ ve verzi založené ve správním spisu (dále také „výňatek ze zápisu“) schůzi představenstva předsedala žena, ačkoli je předsedou muž. Z výňatku ze zápisu přitom nevyplývá, že by se představenstvo usneslo na tom, že by řízení před tímto kolegiálním orgánem vedl někdo jiný než předseda.

Namítal, že některé úkony činili tajemník JUDr. P. Č. či Mgr. L. V. K postavení tajemníka žalobce citoval Čl. 36 odst. 1 až 5 Usnesení sněmu České advokátní komory č. 3/1999 Věštníku ze dne 8. listopadu 1999, kterým se schvaluje organizační řád České advokátní komory (dále jen „organizační řád“), a uvedl, že v daném případě se jednalo o vedení správního řízení, nikoliv o žádnou z činností dle Čl. 36 organizačního řádu, tajemník k tomu ani nebyl pověřen. Na provádění úkonů správního řízení se tak podílela osoba, která nebyla oprávněnou úřední osobou, důkaz vyjádřením Rejstříku trestů ČR proto nebyl získán zákonným postupem. Funkce tajemníka je neslučitelná s členstvím v představenstvu, tajemník se tedy nemůže podílet na výkonu působnosti tohoto orgánu.

Ve druhé žalobní námitce namítal, že neexistuje a ve spisu není založen žádný protokol či jiná listina, která by zachycovala, že by rozhodnutí o jeho vyškrtnutí ze seznamu advokátů bylo vydáno po poradě, následně o něm hlasováno představenstvem v souladu se zákonem, s jakým výsledkem, a že by bylo rozhodnutí vůbec vyhlášeno. Dovodil tedy, že nebylo rozhodnuto na základě zákonem stanoveného hlasování k tomu oprávněného orgánu. Citoval ze správního řádu a § 49 odst. 1 ZOA ve spojení s Čl. 8 odst. 8 organizačního řádu a vytýkal vady výňatku ze zápisu, kdy tvrdil, že nesplňuje náležitosti protokolu podle § 18 a § 49 správního řádu, zejména neobsahuje soupis přítomných členů představenstva a jejich podpisy. Není tak zřejmé, zda se ústního jednání a rozhodování účastnila alespoň nadpoloviční většina kolegiálního orgánu dle § 134 odst. 2 správního řádu. Pro absenci údaje o tom, jak bylo představenstvem hlasováno není zřejmé, kolik členů představenstva hlasovalo pro a kolik proti vyškrtnutí, kdo se zdržel, a zda pro něj hlasovala nadpoloviční většina všech přítomných členů představenstva.

Dále uvedl, že z výňatku ze zápisu ani nevyplývá, o jakém konkrétním návrhu znění výroku rozhodnutí by se mělo hlasovat. Namítal, že žádné ústní jednání ve smyslu § 49 správního řádu, na kterém by bylo možno v souladu s § 51 správního řádu provádět dokazování a na kterém by bylo možno rozhodnout o vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů, prokazatelně neproběhlo, ani o něm nebyl opatřen žádný řádný protokol. Žalovaná nemohla odůvodnit své rozhodnutí listinnými důkazy, které nebyly řádně provedeny. Rozhodnutí žalované je tak nepřezkoumatelné, prokazatelně žádné hlasování neproběhlo. Rozhodnutí je nicotné, případně přinejmenším nezákonné. K významu protokolu poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 1. 2001, sp. zn. 31 Ca 74/2000, uveřejněný pod č. 776/2001 ve Soj-SPr.

Třetí žalobní námitkou brojil proti způsobu vedení správního spisu. Tvrdil porušení § 17 odst. 1 správního řádu, neboť nebyl řádně veden seznam listin založených do spisu, listiny ve spise nebyly řádně označeny číslem jednacím, u listin nebylo uvedeno, kdy byly do spisu vloženy a jakým způsobem se do spisu dostaly. K požadavku na řádné vedení spisu citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2020, č. j. 8 Afs 115/2018. Namítal porušení práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, neboť žalovaná porůznu do spisu zakládala listiny, aniž by spis obsahoval údaj o tom, kdy byly jednotlivé listiny do spisu založeny. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne XXX, sp. zn. XXX, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne XXX, sp. zn. XXX, Matriční list a Výpis z kárné evidence žalobce byly do spisu zažurnalizovány až po skončení řízení, poslední dvě z nich dokonce až na žádost žalobce o zaslání listin ze spisu ze dne 19. 7. 2022, tedy až měsíc po vyhlášení rozhodnutí ve věci, přestože jsou v rozhodnutí zmíněny. Jiné listiny byly do spisu prokazatelně založeny na jiné místo, např. písemné vyhotovení rozhodnutí, které bylo žalobci odesláno až 19. 7. 2022, bylo založeno dokonce ještě před žádostí žalobce o odročení jednání z 20. 6. 2022. Zároveň oznámení o zahájení řízení je založeno až na čl. 27, z čehož dovozuje manipulaci žalované s listinami ve spisu a jejich přehazování.

Čtvrtou žalobní námitkou nesouhlasil s tím, že žalovaná jednala v jeho nepřítomnosti, aniž by o tom náležitě rozhodla. Z výňatku ze zápisu nevyplývá, jakou formou o jednání v nepřítomnosti žalobce představenstvo rozhodnulo, žádné rozhodnutí o tomto postupu nebylo platně vyhlášeno, postup nesplňoval podmínky § 134 odst. 1,2 správního řádu. Žalovaná dále porušila právo žalobce na osobní přítomnost při ústním jednání a dokazování. Porušila jeho legitimní očekávání, když opakovaně považovala omluvu žalobce z ústního jednání za náležitou, najednou však tu samou omluvu s žádostí o odročení ústního jednání nařízeného na den 21. 6. 2022, doloženou totožným způsobem, nepovažovala za dostatečnou; žalovaná měla žalobce pro tentokrát omluvit a upozornit, že napříště nebude již akceptována. Z ústního jednání se omluvil o půl dne dříve, než mělo být zahájeno. Měl za to, že se žalovaná pokouší ex post vytvořit důvody, kterými by ospravedlnila svůj postup, když důvodem konání „ústního jednání“ bez přítomnosti žalobce nejprve bylo, že se bez omluvy nedostavil, pročež začala tvrdit, že jeho omluva nebyla řádná. Dále namítal, že neproběhlo řádné hlasování k jeho důkazním návrhům na výslech žalobce a dalších svědků, ve výňatku ze zápisu je o tom pouze zmínka. Není jasné, jakým druhem rozhodnutí (rozhodnutím či usnesením) bylo o takovém návrhu rozhodnuto. V souvislosti s tím poukázal na nález Ústavního soudu ČR, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I ÚS 1135/17. Žalobce navrhoval předmětné důkazy také k předmětu správního řízení (k vyvrácení skutečnosti, že spáchal trestnou činnost), žalovaná se v této souvislosti k možnému významu těchto důkazů nevyjádřila.

Pátou žalobní námitkou brojil proti změně předmětu řízení. Jak v oznámení o zahájení řízení, tak i ve všech předvoláních, je jako důvod pro vyškrtnutí uváděn pouze údajný opis z evidence Rejstřík trestů žalobce ze dne 9. 6. 2021, až z odůvodnění rozhodnutí se dověděl, že jeho vyškrtnutí bylo odůvodněno dalšími třemi listinami (Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne XXX, sp. zn. XXX, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne XXX, sp. zn. XXX, přípis Rejstříků trestů České republiky z XXX). Namítal porušení § 46 odst. 1 správního řádu a Čl. 36 odst. 1 a Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť nebyl na změnu předmětu řízení upozorněn a s náhledem žalované nebyl dopředu obeznámen tak, aby se k tomu mohl vyjádřit. K tomu citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010 č. j. 1 Afs 58/2009-541, uveřejněného pod pořadovým číslem č. 2119/2010 ve Sbírce rozhodnutí NSS. Provedl srovnání oznámení o zahájení řízení a napadeného rozhodnutí, a upozornil, že dle oznámení o zahájení řízení „při podávání žádosti o zápis do seznamu advokátů ČAK neinformoval“ o údajném odsouzení, přičemž dle napadeného rozhodnutí „Důvodem pro postup podle § 8 odst. 1 písm. a) ZOA však není skutečnost, že žalobce při žádosti o zápis do seznamu advokátů v dubnu 2019 zatajil před Komorou své odsouzení v Rakousku ze 4. února 2016“.

V šesté žalobní námitce uvedl, že pokud jde o údajný opis z evidence rejstříku trestů žalobce ze dne 9. 6. 2021, již ve správním řízení namítal, že se jedná o nezákonný, procesně nepoužitelný, důkaz, neboť jeho obstarání nebylo zapotřebí pro potřeby trestního řízení. Pro potřeby trestního řízení nebylo vůbec zapotřebí si opis z evidence rejstříku trestů opatřovat, závěr o nenaplnění skutkové podstaty žádného trestného činu mohl být učiněn již na základě posouzení samotného podání, obsahujícího trestní oznámení. Ze strany policejního orgánu ani nedošlo k zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále také „TŘ“). Policejní orgán tudíž nebyl oprávněn vyžadovat opis z evidence rejstříku trestů, neboť ten je možné orgánům činným v trestním řízení vydat pouze pro potřeby konkrétního probíhajícího trestního řízení dle § 10 odst. 1 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž jen „ZRT“). Jednání Policie považoval za protiprávní, až trestné. Uzavřel, že opis byl předán žalované policejním orgánem v rozporu se zákonem postupem, který trestní řád ani jiný právní předpis neumožňuje a nezná, tedy prostřednictvím neformálního podnětu. Dostal se tak do dispozice žalované nezákonně. V obecné rovině je nadto policejní orgán oprávněn odevzdat žalované věc toliko pouze ke kárnému projednání, nikoli i pro vedení jiného správního řízení. Policejní orgán měl věc odložit podle §159a odst. 1 TŘ. Žalovaná na shora uvedené námitky nereagovala a nevypořádala se s nimi. Tvrzení žalované, že listinu obdržela od určitého subjektu, a proto se jednalo o zákonný postup, není argumentem, obsahující přezkoumatelné úvahy o tom, v čem konkrétně spatřuje zákonnost takového postupu. Její rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné a tedy nezákonné, nesplňuje náležitosti dle § 68 odst. 3 správního řádu.

Pokud jde o poukaz žalované na § 10 odst. 3 ZRT, žalovaná neuvedla žádný zvláštní předpis, který by jí umožňoval žádat o opis z evidence rejstříku trestů žalobce, takový předpis totiž neexistuje. Žalobce dále namítal porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“). Správnost a pravdivost předmětného opisu z evidence rejstříku trestů ze dne XXX žalobce vyvracel předloženými výpisy z evidence rejstříku trestů, výpisem z evidence rejstříku trestů z Rakouské republiky a náhledem do opisu z evidence rejstříku trestů ČR ze dne XXX s tím, že neobsahuje žádný záznam ve zvláštní části opisu, neboť žádný takový záznam ve vztahu k žalobci není evidován, neexistuje. Nahlédnutí do opisu přestavuje tutéž veřejnou listinu jako samotný opis, jedná se totiž o náhled do této listiny, jak již samotný název napovídá. Nahlédnutí do opisu obsahuje i údaje evidované ve zvláštní části opisu z evidence Rejstříku trestů ČR, a to i takové, které by byly zahlazeny, jak se podává z § 10 odst. 4 ZRT. Pokud by zde tedy byl dříve nějaký záznam oprávněně evidován a posléze zahlazen, pak by zde byl dále evidován, ale nově s údajem o zahlazení. V levé horní části nahlédnutí do opisu je uvedeno: „Počet záznamů v ČR: 0 (nula)“. Pokud by byl jakýkoli záznam evidován, byl by zde údaj o počtu záznamů alespoň 1. Žalovaná tudíž vyškrtla žalobce ze seznamu advokátů na základě neexistujícího záznamu o odsouzení žalobce.

Žalobce nesouhlasil ani s argumentací žalované ve vztahu k jím předloženému originálu výpisu z evidence rejstříku trestů Rakouské republiky, neboť žalovaná konkrétně (s odkazem na konkrétní ustanovení údajného právního předpisu cizího práva) nevysvětlila, proč by se odsouzení nemělo ve výpisu z evidence rejstříku trestů Rakouské republiky již objevovat.

Nadto z vyjádření Rejstříku trestů ČR z XXX, č. j. XXX, vyplývá, že údaje v údajném opisu se vzhledem k zafixování přesného časového údaje ve formátu „DD.MM.RRRR.HH.MM.SS“ vztahují toliko pouze k tomuto časovému okamžiku, přičemž pokud následně dojde k tomu, že dokonce ještě i v průběhu téhož dne, ve kterém byl opis vydán, je Rejstříku trestů k osobě, které se opis týkal, doručen dokument, na jehož podkladě musí být provedena změna evidovaných záznamů, pak tyto údaje nemusí být správné.

Dále brojil proti postupu žalované, která dovodila jeho odsouzení na základě Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne XXX, sp. zn. XXX, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne XXX, sp. zn. XXX. Tvrdil, že pouhá procesní rozhodnutí a listiny ohledně předávacího řízení v žádném případě nepředstavují důkaz o tom, zdali a jaký skutek se případně skutečně stal a byl prokázán, a zdali předávaná osoba byla skutečně i za tam popsaný skutek pravomocně uznána vinnou, a pokud ano, tak v jakém rozsahu. Žalovaná ani neprokázala, že by ono tvrzené předávací řízení bylo jakkoli spojeno s údajným odsouzením žalobce, tedy že by se týkalo téhož trestního řízení, z nějž mělo vzejít údajné odsouzení žalobce. Nesprávný je i závěr žalované ohledně zásady speciality. Žalovaná dále porušila právo žalobce na spravedlivý proces podle Čl. 36 odst. 1 Listiny, postupovala v rozporu s Čl. 40 odst. 1 Listiny a v rozporu s § 2 odst. 2 TŘ.

Namítal nesprávnost závěru žalované, že „Relevantním důkazem opaku, který by mohl vyvrátit pravdivost údajů o odsouzení XXX v opisu z XXX, by bylo například rozhodnutí rakouského orgánu trestního řízení nebo soudu, jímž by byl XXX zproštěn obvinění uvedeného v usneseních Krajského soudu v Brně XXX nebo by bylo toto trestní stíhání zastaveno. Takový důkaz nebyl v tomto správním řízení předložen.“ Zdůraznil, že tento názor představuje v podstatě definici legální teorie důkazní. Není možné, aby žalovaná požadovala jako jediný důkaz předložení shora citovaných listin, které ani nemusí mít relevanci k údajnému záznamu v opisu z evidence rejstříku trestů, když nebyla nijak prokázána nutná spojitost mezi údajným skutkem, pro který bylo vedeno extradiční řízení, a údajným odsouzením. Představa žalované se navíc míjí s rakouskou právní úpravou, není opřena o žádné ustanovení konkrétního právního předpisu. V době vydání nemusí být konkrétní trestní stíhání vydávané osoby zahájeno, a proto je požadavek na předložení uvedených listin nesplnitelný. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2007, č. j. 4 As 7/2006 – 73, uvedl, že žalovaná nedostála povinnosti „(…) klást důraz na řádné zjištění skutečného stavu věci, tj. individuální a detailní posouzení činnosti advokáta a jejích důsledku, a také na přesvědčivost a podrobnost odůvodnění takového rozhodnutí“.

Napadl důkaz přípisem Rejstříku trestů ČR z XXX, č. j. XXX, neboť představuje zcela nezákonný, a tudíž procesně nepoužitelný důkaz. Žalovaná neměla zákonné zmocnění žádat od Rejstříku trestů ČR informace v podobě osobních údajů evidovaných rejstříkem trestů ČR ve vztahu k osobě žalobce, na které nemá nárok (§ 10 ZRT), a tudíž nemohla požadovat ani jakékoli jiné informace a listiny, které jsou předmětem evidence Rejstříku trestů. Tím došlo k neoprávněnému přisvojení osobních údajů žalobce

V sedmé žalobní námitce poukázal na závěr žalované, že údajný rozsudek Landesgerichtu Korneuburg byl zahlazen dne XXX. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne XXX, je přitom notorietou, že pro rozhodování správního orgánu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí. K tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, č. j. 1 As 165/2018 – 40, a citoval z něj. Pokud by byl odsouzen (což odmítá), žalovaná by k zahlazenému odsouzení nemohla přihlížet a musela by na něj hledět, jako by odsouzen nebyl. Žalovaná tak postupovala v rozporu s § 96 odst. 2, 90 odst. 4 nebo § 82 odst. 4 správního řádu a § 106 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“). Mimoto by již tak jako tak uplynula i žalovanou tvrzená zkušební doba podmíněného odsouzení i doba nutná pro zahlazení údajného odsouzení v ČR podle české právní úpravy, a dokonce i doba 5 let od právní moci odsuzujícího rozsudku, nutná pro možnost opětovného zapsání advokáta do seznamu advokátů. Zároveň by došlo ke konvalidaci, kdy by žalobce i dle výše uvedených závěrů žalované v době v době rozhodování již splňoval veškeré podmínky pro zápis do seznamu advokátů. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2006, č. j. 7 As 23/2005-59. Pouhá okolnost, že § 8 odst. 1 písm. c) ZOA neobsahuje podmínku ohledně (ne)zahlazení odsouzení, tak dle žalobce představuje zcela zavádějící argument, neboť takto by žalovaná mohla přihlížet k dřívějšímu, byť zahlazenému, odsouzení po neomezeně dlouhou dobu.

Osmou žalobní námitkou tvrdil nutnost posuzovat konkrétní okolnosti případu. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2007, č. j. 4 As 7/2006-73. Uvedl, že žalovaná by pro rozhodnutí o vyškrtnutí žalobce musela mít k dispozici pravomocný odsuzující rozsudek, aby mohla posoudit, zda v něm popsaná konkrétní trestná činnost (s konkrétními okolnostmi případu) ohrožuje důvěru v řádný výkon advokacie, neboť jen v odsuzujícím rozsudku jsou tyto okolnosti popsány. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá souvislost údajné trestné činnosti s výkonem advokacie, zda byla spáchána v době, kdy byl žalobce zapsán jako advokátní koncipient či advokát, kdy měla být tato údajná trestná činnost spáchána, po jak dlouhou dobu, v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakých okolností. „Obchodování s drogami“ může spočívat i v relativně velmi málo závažném jednání (nabídnutí společné konzumace cigarety marihuany, prodej jedné dávky lehké drogy v množství menším než malém dospělé osobě), což by nebylo způsobilé jakkoli ohrozit důvěru veřejnosti v řádný výkon advokacie. Závěr žalované, že by údajná trestná činnost žalobce mohla ohrozit důvěru ve výkon advokacie, tedy není opřen o žádný konkrétní důkaz. Žalovaná ani řádně a náležitě nevysvětlila, jak konkrétně a proč by snad mělo údajné jednání žalobce důvěru v řádný výkon advokacie ohrožovat. Odůvodnění ohrožení důvěry v řádný výkon advokacie žalovanou je zcela nekonkrétní a obecné a lze jej použít na jakoukoli trestnou činnost.

Devátou žalobní námitkou brojil proti nedostatečně formulovanému, neurčitému a pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelnému výroku napadeného rozhodnutí. Ve výrokové části nejsou uvedena všechna ustanovení, která v souhrnu tvoří právní normu, odpovídající skutkové podstatě zákonného důvodu pro vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů. Pokud jde o § 8 odst. 1 písm. a) ZOA, ve výroku rozhodnutí musí být konkretizována konkrétní podmínka, která neměla být dle názoru žalované splněna. Ani k porušení § 8 odst. 1 písm. c) téhož zákona žalovaná neuvedla, kterou variantu uvedenou v tomto ustanovení žalobce údajně naplnil. K náležitostem výroku odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016 – 46, uveřejněném po pořadovým číslem č. 3656/2018 Sb., ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího správního soudu.

Dále žalovaná neoprávněně a svévolně změnila znění výroku v písemném vyhotovení rozhodnutí, kde je oproti výňatku ze zápisu uvedena jiná formulace návětí (záhlaví), kdy žalobce není označen datem narození, zato je označen nesprávným údajem o číslu popisném a orientačním u adresy sídla. V návětí není uvedeno datum projednání a zároveň je rozhodující orgán označen pouze jako představenstvo. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2015, č. j. 8 As 141/2012 – 57, podle nějž je i návětí (záhlaví) rozhodnutí třeba pokládat za součást výrokové části rozhodnutí. Žalovaná v rozporu se zákonem nepostupovala dle § 70 správního řádu, a zatížila tak své rozhodnutí podstatnou vadou, o opravě výroku rozhodnutí měla rozhodnout.

Desátou žalobní námitku vznesl námitku podjatosti všech úředních osob, které ve smyslu § 14 odst. 3 správního řádu jakkoli participovaly na předmětné věci, pročež uvedl konkrétně 22 osob, vůči nimž tuto námitku vznesl. Dle žalobce lze u těchto osob důvodně předpokládat, že mají s ohledem na svůj poměr k věci a k žalobci jako k účastníku řízení takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o jejich nepodjatosti. Uvedené osoby rozhodly o vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů bez toho, aniž by ve věci proběhlo náležité ústní jednání a hlasování, aniž by byly vyhotoveny jakékoli protokoly, aniž by byl náležitě veden spis a označeny oprávněné úřední osoby. Celkově bylo řízení vedeno zjevně v jeho neprospěch a nikoli nestranně, důkazy a z nich vyvozované závěry byly interpretovány vždy tendenčně a v neprospěch žalobce. Rozsah nezákonných postupů je natolik významný, že vylučuje nepodjatost úředních osob. K tomu zopakoval své výtky proti nakládání s omluvou žalobce z ústního jednání, opětovně poukázal na vady ve způsobu provedení výňatku ze zápisu a ve vedení spisu. Měl za to, že takové postupy přesahují pouhou nedbalost a jsou zjevným důvodem silných pochybností o nepodjatosti uvedených úředních osob.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, in eventum vyslovil jeho nicotnost.

Žalovaná se k žalobě poprvé vyjádřila v rámci Vyjádření žalované k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žaloby ze dne 24. 8. 2022. Uvedla, že částečně důvodná je jen námitka, týkající se náležitostí výňatku ze zápisu z jednání představenstva ve vztahu k § 18 správního řádu. Nedostatek některých formálních náležitostí zápisu, resp. výňatku ze „Zápisu z 8. schůze představenstva ČAK z XXX“, však není takového rázu, aby způsobil neplatnost napadeného rozhodnutí. Na jednání dne XXX byly fakticky provedeny pouze listinné důkazy založené ve spisu, a kromě vynesení napadeného rozhodnutí učinilo představenstvo dvě rozhodnutí procesní, tedy o projednání věci v nepřítomnosti žalobce a o zamítnutí návrhu na provedení čtyř důkazů. Všechny tyto skutečnosti jsou ve výňatku ze zápisu jednoznačně a srozumitelně uvedeny. Údaj o počtu hlasů členů představenstva by měl zůstat neveřejný, ve výňatku není uveden záměrně. Počet členů představenstva přítomných dne XXX na jednání o vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů je zřejmý z připojeného Zápisu z 8. schůze představenstva Komory, jak byl zveřejněn na webových stránkách žalované www.cak.cz již dne XXX (dále také „zveřejněný zápis“). Z něj je patrné, že se jednání účastnilo 7 členů představenstva, toto jednání řídila na základě pověření předsedy JUDr. M. N., místopředsedkyně.

K argumentaci žalobce ohledně porušení § 134 správního řádu uvedla, že toto ustanovení se s ohledem na § 55 odst. 1 ZOA pro napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, nepoužije.

K namítané absenci podpisu konstatovala, že originálem napadeného rozhodnutí je jeho elektronická verze ve smyslu § 69 odst. 3 správního řádu, podepsaná elektronicky předsedou žalované JUDr. R. N., LL. M., kterou žalovaná doručila žalobci elektronicky do jeho datové schránky. Totéž platí obdobně pro oznámení o zahájení řízení, které bylo žalobci doručeno dne XXX do datové schránky s elektronickým podpisem tehdejšího předsedy žalované JUDr. V. J. Dále v této otázce odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014, č. j. 9 As 34/2014-76. Není přitom pochyb, že předseda je oprávněnou úřední osobou. Neuvedení služebního čísla předsedy není vadou, neboť takový údaj neexistuje. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. 1 As 55/2012-32 uvedla, že se § 15 odst. 4 správního řádu v řízení zahájeném z moci úřední nepoužije.

K námitce projednání věci v nepřítomnosti žalobce odkázala na napadené rozhodnutí, k požadavku na bezodkladné sdělení omluvy citovala rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2017, č. j. 3 As 14/2016 – 29, a uvedla, že pokud žalobce zaslal žádost o odročení jednání 5 minut před půlnocí z XXX na XXX, pak měl a mohl předpokládat, že takto zaslaná žádost bude v rámci řady dalších zasílaných písemností zpracována až od počátku úředních hodin žalované, tedy od 8:00 hod. Nadto měl žalobce možnost informovat žalovanou telefonicky. Argumenty, proč by žádost nebyla shledána důvodnou i pokud by ji žalovaná k dispozici při jednání měla, uvedlo představenstvo v odůvodnění rozhodnutí nad rámec nezbytného. Kromě toho v předvoláních žalobci opakovaně sdělila, že pokud se nedostaví, může být jednáno a rozhodnuto i bez jeho přítomnosti.

Poukázala na to, že žalobce se v žalobě ani náznakem nezmiňuje, jak dopadlo v Rakousku trestní řízení, k němuž byl předán na základě evropského zatýkacího rozkazu usnesením krajského soudu v Brně z XXX, č. j. XXX. Pokud by měla toto rozhodnutí k dispozici při vyřizování žádosti o zápis žalobce do seznamu advokátů, pak by jej ani nezapsala, neb by učinila závěr, že žalobce nesplňuje podmínku bezúhonnosti stanovenou v § 5 odst. 1 písm. d) ZOA.

V následném vyjádření k žalobě ze dne 19. 9. 2022 žalovaná uvedla, že podkladem pro závěr o pravomocném odsouzení žalobce za úmyslný trestný čin byl opis z XXX. S odkazem na § 15 odst. 1 ZRT a § 53 odst. 3 správního řádu konstatovala, že je opis z XXX veřejnou listinou a potvrzuje, není-li dokázán opak, pravdivost toho, co je v něm osvědčeno nebo potvrzeno. Nahlédnutí do opisu z evidence rejstříku trestů však není ani výpisem z evidence rejstříku trestů ani opisem z evidence rejstříku trestů, takže nemá povahu veřejné listiny. Upozornění v závěru nahlédnutí výslovně uvádí, že slouží výlučně pro informaci žalobce. Žalovaná nadto po vydání napadeného rozhodnutí zjistila, že má v archivu matriky ještě Opis z evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne 4. 3. 2020, který obdržela od Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální police a vyšetřování Brno, v příloze dopisu z téhož dne (dále také „opis z XXX“). Opis z XXX obsahuje totožné údaje jako opis z XXX.

S ohledem na rozpor mezi údaji v opisech z XXX a XXX a nahlédnutím do opisu z XXX a XXX, a jelikož její žádosti o vysvětlení podané k Rejstříku trestů ČR nebylo s odkazem na § 16c odst. 2 ZRT vyhověno, žalovaná navrhla, aby soud v rámci doplnění dokazování požádal Rejstřík trestů ČR o informaci, zda, případně kdy a z jakého důvodu byly údaje o rozhodnutí Landesgerichtu Korneuburg ze dne XXX odstraněny z evidence Rejstříku trestů (a pokud se tam nacházejí nadále, z jakého důvodu se nezobrazují v nahlédnutích do opisu a zda by byly uvedeny ve zvláštní části opisu, pokud by si tento opis oprávněný orgán vyžádal v současné době).

Dále uvedla, že opis z XXX obdržela od Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, přičemž nemá důvod pochybovat o oprávnění Policie ČR o něj požádat. Pokud jde o § 10 odst. 1 ZRT, z jeho formulace nevyplývá, že by již muselo trestní řízení probíhat, aby mohl policejní orgán obdržet opis z evidence rejstříku trestů. Pokud jde o zákonnost získání přípisu Rejstříku trestů z XXX a oprávnění tajemníka Komory činit úkony správního řízení, z Čl. 36 organizačního řádu Komory vyplývá, že tajemník organizačně a technicky zajišťuje činnost představenstva. Vyžádání zprávy Rejstříku trestů, jež se přímo týká jednání (činnosti) představenstva, je tak v působnosti tajemníka Komory. Zároveň poukázala na Čl. 3 kancelářského řádu Komory a uvedla, že tajemník podle pokynů představenstva nebo předsedy zastupuje Komoru při vyřizování záležitostí Komory u orgánů veřejné správy, byl tedy oprávněn vyžádat zprávu Rejstříku trestů.

Pokud jde o možnost žalobce seznámit se s podklady rozhodnutí, žalobce měl možnost kdykoliv nahlédnout do správního spisu, což v průběhu řízení (8. 12. 2021) učinil. Žalovaná mu dále v průběhu řízení opakovaně (5. 5. a 9. 6. 2022) zasílala všechny listiny, které byly do spisu založeny od okamžiku, kdy se s jeho obsahem naposledy seznámil. V každé pozvánce k jednání představenstva byl žalobce informován o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a seznámit se s nimi v pracovních dnech v sídle Komory. Pokud jde o datum vyhotovení napadeného rozhodnutí, je v písemném vyhotovení rozhodnutí uvedeno datum XXX, kdy bylo vyhlášeno a byl dokončen rozhodovací proces. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2022, č. j. 7 As 23/2011 – 82. Připustila, že § 69 odst. 1 správního řádu hovoří o datu vyhotovení, avšak v daném typu řízení je v souladu s jeho smyslem uvádět v písemném vyhotovení datum jeho vyhlášení, stejně jako je tomu v případě rozhodnutí soudních.

K odsouzení žalobce za úmyslný trestný čin rozhodnutím Landesgerichtu Korneuburg ze XXX uvedla, že opis je přesvědčivým důkazem, přičemž další listiny (Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne XXX, sp. zn. XXX, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne XXX, sp. zn. XXX, přípis Rejstříku trestů z XXX) jsou důkazy, jež nad rámec nezbytného potvrzují správnost údajů ve veřejné listině (opisu z XXX). Zákon nestanoví, že by žalovaná musela mít pro vyškrtnutí ze seznamu advokátů dle § 8 odst. 1 písm. c) ZOA k dispozici pravomocný odsuzující rozsudek, aby mohla posoudit naplnění podmínky ohrožení důvěry v řádný výkon advokacie. Pouhé nepodložené námitky nemohou vyvrátit řetězec důkazů, který vedl k závěru, že žalobce byl soudem v Kroneuburgu odsouzen za skutky, k jejichž projednání byl předán na základě evropského zatýkacího rozkazu. Důvody pro nesplnění podmínky bezúhonnosti mohou být dány i bez trestního odsouzení. K podmínce bezúhonnosti ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d/ odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 3603/2017, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2018, č. j. 7 As 269/2018-39, a na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3431/18. Bezúhonnost je potřeba posuzovat nikoliv k datu napadeného rozhodnutí, ale k datu zápisu do seznamu advokátů (v případě žalobce k 1. 7. 2019). Ani zahlazení odsouzení přitom neznamená ve všech případech, že se k němu nepřihlíží. Dále poukázala na porušení povinnosti dle § 29 odst. 2 ve spojení s § 39 ZOA, a to oznámit Komoře skutečnost, které je důvodem pro pozastavení výkonu právní praxe advokátního koncipienta podle § 8b odst. 1 písm. d) ZOA. Pokud by žalobce svou oznamovací povinnost splnil, byly by splněny všechny podmínky pro vyškrtnutí ze seznamu advokátních koncipientů podle § 37 odst. 3 ZOA, neboť by nesplňoval podmínku bezúhonnosti stanovenou v § 37 odst. 1 písm. c) ZOA.

Pokud jde o odůvodnění znaku ohrožení důvěry v řádný výkon advokacie, žalovaná v napadeném rozhodnutí podrobně popsala skutek, pro který byl žalobce předán k trestnímu řízení do Rakouska, v odůvodnění je uvedeno, kdy se měl žalobce trestné činnosti dopustit, kolikrát a vůči kolika osobám. Pokud jde o výrok napadeného usnesení, námitka v bodu 125. žaloby je nedůvodná, neboť v něm jsou uvedena ustanovení § 8 ust. 1 písm. a), c) ZOA, podle nichž bylo rozhodnuto o vyškrtnutí žalobce.

K námitce podjatosti žalovaná uvedla, že žalobcem namítané důvody podjatosti jsou ve skutečnosti výhradami proti procesnímu postupu, s nimiž se žalovaná v napadeném rozhodnutí anebo ve vyjádření k žalobě vypořádala.

Žalovaná žádala, aby soud žalobu zamítl.

Žalobce ve své replice ze dne 2. 9. 2022 zopakoval svou právní argumentaci uvedenou v žalobě, přičemž zdůraznil, že žalovaná svůj právní názor, že se v nahlédnutí do opisu nezobrazuje údaj ze zvláštní části opisu evidence Rejstříku trestů ČR nijak nevysvětlila, neopřela jej o ustanovení právního předpisu. Žalovaná se pokouší závažnost pochybení v podobě absence protokolu o ústním jednání dle § 18 správního řádu bagatelizovat. Výňatek ze zápisu nemůže být protokolem o ústním jednání ve smyslu § 18 správního řádu. Zdůraznil, že ve správním spise jiná listina není založena a poukázal na to, že žalovaná vystupovala v postavení správního orgánu a má z toho vyplývající povinnosti. K hlasování citoval z Čl. 8 odst. 8 organizačního řádu „Představenstvo se usnáší veřejným hlasováním “ a měl za to, že by v protokolu (ve výňatku ze zápisu obsaženém ve spisu) měl být záznam o tomto hlasování s uvedením počtu hlasujících členů představenstva. Součástí spisu ale není protokol o hlasování, ani „kompletní zápis“, ačkoli protokol o ústním jednání, popř. o hlasování kolegiálního orgánu, musí být založen ve spise po celou dobu, neboť vady v obsahu spisu nelze napravovat jejich zpětným dotvrzením, zpětným dodáváním do spisu či dokonce zpětným dohotovováním. Nadto žalovanou předkládaná listina neobsahuje náležitosti dle § 18 odst. 2 a 3 správního řádu (podpis oprávněné úřední osoby, sepisovatele protokolu, účastníků jednání. Žalovanou uvedená prezenční listina pak není součástí správního spisu, přičemž uvedení přítomných osob a jejich podpisy musí by přímo na protokolu o ústním jednání. Nesouhlasil s argumentací žalované, že byl veden spis elektronický, neboť byl veden spis písemný a originálem bylo původně písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí. Pokud jde o § 134 správního řádu, představenstvo by se jím mělo řídit analogicky z povahy věci. Nehledě na to je vždy nutné, aby rozhodnutí žalované bylo přezkoumatelné, a to i co se týče způsobu jeho přijetí. Závěrem zopakoval, že splňoval veškeré podmínky pro zápis do seznamu advokátů, což řádně doložil. I nyní prokázal, že neexistuje žádné odsouzení ve vztahu k jeho osobě.

V doplnění žaloby ze dne 29. 9. 2022 žalobce poukázal na skutečnost, že v žalovanou předloženém zveřejněném zápisu je uvedeno, že předseda Komory JUDr. R. N., LL.M se schůze z naléhavých rodinných důvodů nemohl zúčastnit, proto se omluvil a vedením pověřil místopředsedkyni představenstva JUDr. M. N. Správní spis však pověření neobsahuje. Napadené rozhodnutí je přitom podepsáno předsedou žalované, který se schůze neúčastnil a nemohl tak rozhodnutí vydat. Stejně tak se jednání osobně neúčastnil JUDr. P.Č., přesto je uveden jako osoba ověřující správnost zápisu. Mgr. L. V., která měla dokument vyhotovit, v něm ani není uvedena jako osoba přítomná. Není tak zřejmé, kdo jej vyhotovil a kontroloval.

Pokud jde o existenci originálu rozhodnutí v elektronické podobě, ta se dle žalobce ze spisu nepodává, když spis obsahuje pouze nepodepsané písemné vyhotovení bez podpisu oprávněné úřední osoby. Dle přesvědčení žalobce mu ani nebylo doručeno napadené rozhodnutí opatřené elektronickým podpisem. Následně opakovaně brojil proti posouzení, zda ohrožuje důvěru veřejnosti ve výkon advokacie. Zopakoval, že svou omluvu z nařízeného jednání považuje za řádnou. Doplnil, že se pokusil žalovanou kontaktovat také telefonicky, žalované se však nemohl dovolat. Na jednání chtěl využít svého práva osobně se vyjádřit a předložit své vysvětlení k věci. Závěrem zdůraznil, že dle jednacího řádu žalované rozhoduje představenstvo na základě hlasování, které je veřejné, přičemž o neveřejnosti předmětné věci přitom nebylo nijak rozhodnuto.

V podání ze dne 8. 11. 2022 žalobce zopakoval a částečně rozvedl již dříve předestřené žalobní námitky. Opětovně především zpochybňoval zákonnost a dostatečnost podkladů napadeného rozhodnutí, brojil proti způsobu vedení správního spisu, namítal změnu předmětu řízení ze strany žalované v jeho průběhu, poukazoval na nenaplnění požadavků judikatury na vážení okolností případu, na nedostatky specifikace právní normy odpovídající skutkové podstatě zákonného důvodu pro vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů ve výroku napadeného rozhodnutí a namítal nepřezkoumatelnost výroku napadeného rozhodnutí. Opakoval také dřívější námitky k vadám hlasování a organizaci zasedání představenstva Komory. Nadto s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 3603/2017, uvedl, že i pokud by býval byl XXX pravomocně odsouzen, pak by XXX uplynula pětiletá doba, po kterou se advokát nepovažuje za osobu stavovsky bezúhonnou, přičemž podmínky vyškrtnutí dle § 8 odst. 1 písm. a) ZOA měla žalovaná posoudit dle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí.

Zároveň brojil proti provedení žalovanou navržených důkazů v řízení před soudem – Opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob – zvláštní části ze XXX, neboť nebyl součástí správního spisu a žalobce se tak neměl možnosti k této listině vyjádřit, nadto žalovaná na této listině své rozhodnutí nezaložila. Zároveň popřel pravost a správnost této listiny i dopisu Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie Brno z XXX. Žalobce dále brojil proti provedení důkazu, aby si soud vyžádal od Rejstříku trestů ČR informaci, zda, kdy a z jakého důvodu byly odstraněny z evidence Rejstříku trestů údaje o r rozhodnutí Landesgerichtu Korneuburg ze dne 4. 2. 2006. Takový důkaz označil žalobce za nezákonný, neboť se tímto žalovaná snaží obcházet, že dle § 10 ZRT není oprávněna vyžadovat si opis z evidence Rejstříku trestů, což dle žalobce ostatně nejsou oprávněny činit ani soudy ve správním soudnictví. Žalobce nadto takový důkaz označil za nadbytečný, když sám předložil listiny (2x nahlédnutí do opisu z evidence Rejstříku trestů ČR, elektronickou konverzi výpisu z evidence rejstříku trestů Rakouské republiky), z nichž je patrná jeho bezúhonnost. Důkazní návrh žalované dále představuje nepřiměřený nerovný přístup vůči žalobci a nepřiměřený zásah do práva na soukromí žalobce, když po nikom jiném žalovaná takové listiny nežádá.

Dále se pozastavil nad tím, že žalovaná po získání podkladů v roce XXX neseznala splnění podmínek pro zahájení řízení o vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů, a že kárná stížnost na žalobce byla s ohledem na obsah přípisu ze dne XXX, č. j. XXX shledána nedůvodnou a odložena, přičemž tato stížnost byla odůvodněna stejnými skutečnostmi jako napadené rozhodnutí.

V podání ze dne 29. 1. 2023 žalobce uvedl, že žalovaná nepředložila soudu skutečný správní spis vedený ve věci sp. zn. XXX, ale pouze soudu zaslala více než 200 neuspořádaných listin. Obsah zaslaného „spisu“ neodpovídá obsahu skutečného spisu, obsahuje nově listiny, které v době do vydání napadeného rozhodnutí nebyly vůbec součástí správního spisu. Dále opakoval již dříve uplatněné žalobní námitky. Zároveň uplatnil novou námitku spočívající v nekonzistentním a disproporčním postupu žalované při jejím rozhodování ve věci vyškrtnutí advokátů, k čemuž poukázal na případ advokáta JUDr. K. K., který nebyl žalovanou vyškrtnut přes to, že byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let se zkušební dobou na 4 roky za trestný čin vydírání související s výkonem advokacie. Žalobce uvedl, že takový postup je v rozporu se zásadou předvídatelnosti a legitimního očekávání. Dále uvedl, že nebyl v rámci řízení poučen o svých právech ve smyslu §4 odst. 2 správního řádu.

Žalovaná se k uvedeným podáním žalobce vyjádřila podáním ze dne 16.2.2023, kdy zejména poukázala na to, že žalobce neuvedl, jak dopadlo v Rakousku trestní řízení, k němuž byl předán na základě evropského zatýkacího rozkazu usnesením Krajského soudu v Brně ze dne XXX, č. j. XXX.

Pokud jde o navržený důkaz dotazem na Rejstřík trestů ČR, žalovaná nechce napravovat svůj vadný a nezákonný postup, jak uvádí žalobce, ale využívá své procení oprávnění navrhnout jako účastnice řízení provedení důkazu, jímž má být vyvráceno tvrzení žalobce, který opakovaně zpochybňuje správnost Opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob – zvláštní části z XXX. Ze stejného důvodu žalovaná uplatnila Opis z evidence Rejstříku trestů fyzických osob – zvláštní části z 4. 3. 2020. Důkazní návrhy nedoplňují napadené rozhodnutí, jsou uplatněny v rámci procesní obrany žalované.

Pokud jde o pověření JUDr. M. N., není pro něj předepsána žádná forma a je zaznamenáno v „Zápisu z 8. schůze představenstva ČAK z XXX“. Rozhodnutí o vyškrtnutí ze seznamu advokátů přitom nevydala JUDr. M. N., nýbrž představenstvo Komory. Předseda jedná jménem Komory ve všech věcech. Pokud je předseda Komory podepsán pod písemným vyhotovením napadeného rozhodnutí, neznamená to, že by toto rozhodnutí vyhotovila jiná osoba než ta, která je vydala, neboť v obou případech jde o rozhodnutí Komory, resp. jejího představenstva. K působnosti tajemníka k zajištění a ověřování zápisu poukázala na čl. 36 odst. 3 organizačního řádu Komory.

K otázce vypořádání se s kritériem ohrožení důvěry v řádný výkon advokacie odkázala na napadené rozhodnutí. K možnosti omluvit se telefonicky uvedla, že přítomnost jedné administrativní pracovnice sekretariátu žalované na schůzi neparalyzovalo telefonickou dostupnost úřadu Komory. K tomu, že nebylo v dřívější době zahájeno řízení o vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů uvedla, že žádné rozhodnutí o nezahájení či dokonce zastavení řízení o vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů nebylo vydáno. K tvrzení překážky věci rozhodnuté a porušení zásady ne bis in idem uvedla, že projednávání a odložení stížnosti kontrolní radou žalované pod sp zn. XXX není rozhodnutím, což potvrzuje judikatura správního soudu.

Žalovaná dále opětovně citovala rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3603/2017, na nějž dále odkázala a uvedla, že doba 5 let je dobou, po kterou advokát nemohl vykonávat advokacii. Žalobce však od svého odsouzení mohl vykonávat advokacii až do XXX, kdy nabylo právní moci napadené rozhodnutí žalované.

Dále uvedla, že důsledkem přijetí argumentace žalobce by advokát, který splnil svou oznamovací povinnost dle § 29 odst. 2 ZOA a informoval Komoru (žalovanou), že byl pravomocně odsouzen, byl v horším postavení než advokát, který svou zákonnou oznamovací povinnost nesplnil. Obdobně, pokud by žalovaná nemohla postupovat podle § 8 odst. 1 písm. a) ZOA, a pokud by se o odsouzení advokáta před jeho zápisem do seznamu advokátů dověděla až po několika letech, byl by žadatel, který toto odsouzení v žádosti o zápis seznamu advokátů zamlčel, v lepší pozici než ten, kdo svou povinnost splnil a kdo by zapsán nebyl.

Žalovaná s odkazem na text oznámení o zahájení řízení zopakovala, že předmět řízení nijak neměnila. Pokud jde o chybějící listiny ve spise uvedla, že mezi 3. 8. 2022, kdy žalobce nahlížel do spisu, a 24. 8. 2022, kdy tajemník žalované zjistil ztrátu listin a vyhotovil úřední záznam, nikdo se spisem nemanipuloval. Žalobce přitom při nahlížení do spisu na absenci těchto důležitých listin nepoukázal. Závěrem k námitce nepřezkoumatelnosti žalovaná odkázala na napadené rozhodnutí.

Podáním ze dne 17. 8. 2023 žalobce reagoval na přípis Rejstříku trestů ČR ze dne XXX, č. j. XXX, a dále předložil výpis z evidence Rejstříku trestů ČR ze dne XXX, včetně nahlédnutí do opisu z evidence Rejstříku trestů ČR ze dne XXX.

Žalobce zároveň uvedl, že Rejstřík trestů ČR není oprávněn hodnotit, zda jsou údaje třetího státu správné. Předmětné údaje byly odstraněny a již nejsou evidovány, což odpovídá tvrzením žalobce o nesprávnosti sporného záznamu. Pokud by byl žalobce odsouzen, údaje by nebyly odstraněny (což byly již ke dni vydání rozhodnutí žalované), ale byly by zde nadále evidovány.

Žalobce nadto dal soudu podnět, aby byl podán návrh dle § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a podle Čl. 95 odst. 2 Ústavy ke zrušení §16c odst. 2 ZRT, k čemuž uvedl rozsáhlou argumentaci, spočívající v porušení širokého spektra jeho práv vyplývajících z Ústavy, Listiny, Listiny základních práv EU, EÚLP a v porušení SFEU. Zároveň namítal rozpor tohoto ustanovení s Nařízením Evropského Parlamentu a rady (EU) č. 2016/679/EU a zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Předmětné ustanovení umožňuje obcházení zákonných restrikcí dle § 10 odst. 1 až 3 ZRT k tomu, kdo je oprávněn vyžadovat si opis z evidence rejstříku trestů ČR.

Dále žalobce kromě nezákonnosti namítl rovněž nesprávnost a nepravost přípisu Rejstříku trestů ČR a souvisejících listin (Informace o odsouzení, Notifikace XXX ze dne XXX, Notifikace XXX ze dne XXX, Notifikace XXX ze dne XXX). Správnost těchto listin dle žalobce vyvrací jak dříve doložené veřejné listiny, tak originál výpisu z Rejstříku trestů Rakouska spolu s úředním překladem z německého do českého jazyka ze dne XXX a nahlédnutí do opisu z evidence Rejstříku trestů ČR ze dne XXX, a nahlédnutí do opisu z evidence Rejstříku trestů ze dne XXX, které žalobce navrhl provést k důkazu, neboť jsou důkazem opaku prokazujícím, že se nikdy nedopustil trestného činu.

Žalobce dále opětovně brojil proti opisu z evidence Rejstříku trestů ČR ze dne XXX a proti opisu z evidence Rejstříku trestů ČR ze dne XXX, neboť jsou pouhými kopiemi, nemají povahu veřejných listin, a byly vneseny do spisu nikoli v souladu s § 51 odst. 1 správního řádu. K nejednotnosti správní praxe dále poukázal na případ JUDr. J. T. z roku 2017, či případ JUDr. J. M. řešený Nejvyšším správním soudem pod sp. zn 4 As 7/2006.

Žalobce se z ústního jednání dne 30. 8. 2022 omluvil, souhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti, na žalobě trval. Také žalovaná setrvala na svém stanovisku a uváděla obdobně jako v žalobou napadeném rozhodnutí a ve svých dosavadních podáních.

Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazů označených tak, jak je uvedeno na č. l. 1 p. v., 2+2 p. v., 4, 5+5 p. v., 6, 7 p. v., 8, 11, 12, 13, 14, 17 p. v., 18, 102, 104, 136, 137 p. v., 139, 141 p. v., 142 p. v., 143, 153, 153 p. v., 157 p. v., 184 p. v., 185, 186 až 187 pro nadbytečnost, neboť pro posouzení zákonnosti vedení řízení žalovanou a žalobou napadeného rozhodnutí vyjde ze spisového materiálu, který mu pro zodpovězení právní otázky důvodnosti žalobních bodů postačuje, a který si od žalované vyžádal. V podrobnostech bude uvedeno níže u jednotlivých bodů, ke kterým se návrhů žalobce vztahovaly.

Soud zamítl návrh žalované na provedení důkazů: Opis rejstříku trestů ze XXX a připojeného sdělení Policie ČR z téhož dne, neboť při přezkumu vychází z právního a skutkového stavu (a tomu odpovídajícího spisového materiálu) ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Sama žalovaná připustila, že tyto důkazy až následně dohledala, soud proto na tyto důkazy nevešel.

Soud vyhověl žádosti žalované a vyžádal si z Rejstříku trestů ČR sdělení, z jakého důvodu byly údaje rozhodnutí Landesgerichtu Korneuburg ze dne XXX odstraněny z evidence Rejstříku trestů, pokud se tam nacházejí i nadále, z jakého důvodu se informace o tomto rozhodnutí nezobrazují v nahlédnutích do spisu a zda by byly uvedeny ve zvláštní části spisu z Evidence Rejstříku trestů fyzických osob, pokud by si tento opis oprávněný orgán vyžádal v současné době. Rejstřík trestů ČR byl upozorněn, že předmětem přezkumu je i jeho podklad „Opis z Evidence Rejstříku trestů fyzických osob – zvláštní části z XXX k číslu žádosti XXX“. Rejstřík trestů ČR se k výzvě vyjádřil podáním ze dne XXX, adresovaným jak k sp. zn. 18 A 84/2022 (řízení na ochranu před nezákonným zásahem k žalobě totožného žalobce, který žádal žalovanou o zápis do seznamu advokátů), tak ke sp. zn. nyní projednávané věci 9 A 66/2022. Rejstřík trestů ČR v tomto dokumentu poskytl své odpovědi na dotazy soudu, a soud jej proto na jednání provedl sdělením jeho podstatné části. Námitky žalobce ohledně tohoto důkazu soud neshledal důvodnými, neboť svým postupem nenahrazoval dokazování provedené před správním orgánem, ale doplnil dokazování postupem podle ust. § 77 odst. 2 s. ř. s.

Při ústním jednání žalovaná předložila listinnou podobu spisového materiálu, včetně úplného znění „Zápis z 8. schůze představenstva České advokátní komory (ČAK, Komora), která se konala dne 21. června 2022 v zasedací síni ČAK, Národní 16, Praha 1“ a to včetně neveřejné části (dle čl. 8 odst. 10 organizačního řádu), který byl dle sdělení žalované veden v interní spisové službě Komory jako neveřejný.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni jeho vydání (§ 75 odst. 1 a 2 věta první s. ř. s.). S ohledem na § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. se soud zabýval jen žalobními body uplatněnými ve lhůtě pro podání žaloby. Jelikož bylo napadené rozhodnutí doručeno žalobci dne 29. 7. 2022, tato lhůta uplynula dne 29. 9. 2022 (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). K žalobním bodům uplatněným po tomto dni soud tudíž nepřihlédl (námitka odlišného postupu žalované při vyřizování téže věci v roce 2020, a námitka nekonzistentního a disproporčního postupu žalované s ohledem na případ advokáta JUDr. K. K. a případy advokátů JUDr. J. T. a JUDr. J. M.).

Soud neshledal důvody k přerušení řízení dle § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a předložení věci Ústavnímu soudu dle Čl. 95 odst. 2 Ústavy, neboť rozpor ust. § 16c odst. 2 ZRT s ústavním pořádkem pro neproporcionální zásah do základních práv a svobod žalobce neshledal.

Žaloba není důvodná.

Soud o žalobě uvážil takto:

V prvé řadě soud připomíná, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu soudy nemusí nutně reagovat na každý dílčí argument uvedený v žalobě. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014 č. j. 7 As 126/2013-19). Podstatné je, aby správní soud v odůvodnění rozhodnutí postihl všechny stěžejní námitky účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i reakce na některé dílčí a související námitky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014 č. j. 7 Afs 85/2013-33).

Obdobně správní orgány se ve správním řízení s argumentací účastníka mohou vypořádat také tak, že prezentují v odůvodnění právní názor odlišný od názoru účastníka řízení, pakliže zdůvodnění tohoto názoru poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Tím jsou minimálně implicitae vypořádány i námitky účastníka, absence odpovědi na jednotlivé námitky účastníka v odůvodnění rozhodnutí bez dalšího nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Podstatné je, aby se správní orgán vypořádal se všemi základními námitkami (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014 – 78). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů totiž musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008 č. j. 7 Afs 212/2006-76).

Soud v daném případě uzavřel, že se žalovaná se zásadními námitkami žalobce ve správním řízení vypořádala dostatečně.

Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil značné množství námitek procesního charakteru, soud podotýká, že řízení o vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů podle § 8 odst. 1 písm. a) a c) ZOA nemá charakter řízení o trestní sankci. Nejde o kárné řízení, v němž lze advokátu udělovat různé sankce za závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností ve smyslu § 32 odst. 2 ZOA. Advokátní komora jakožto organizace profesní samosprávy tímto způsobem garantuje, že budou povolání advokáta vykonávat jen osoby splňující předpoklady pro jeho výkon dle § 5 ZOA. Předmětem řízení je, zda nastala skutečnost významná pro posouzení absence zákonné podmínky výkonu povolání advokáta, v případě kárného řízení je předmětem posouzení sám skutek, kterým se advokát provinil proti svým povinnostem (byť jsou při posuzování ohrožení důvěry v řádný výkon advokacie při aplikaci § 8 odst. 1 písm. c/ ZOA brány na zřetel konkrétní skutkové okolnosti, nejsou podstatou daného posuzování). Analogicky lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu k odvolání z funkce notáře, viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 75/2013.

K první a druhé žalobní námitce soud uvádí, že nevešel na námitku nicotnosti napadeného rozhodnutí. Představenstvo České advokátní komory bylo věcně příslušné k jeho vydání na základě § 44 odst. 3 ZOA. Napadené rozhodnutí splňuje formální předpoklady správního rozhodnutí, není vnitřně rozporné ani právně a fakticky neuskutečnitelné. K jednotlivým dílčím námitkám se soud vyjadřuje níže.

Soud nevešel ani na námitku absence podpisu pod napadeným rozhodnutím a pod „Oznámením o zahájení řízení o možnosti vyškrtnutí ze seznamu advokátů dle § 8 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 85/1996 Sb.“ Soud se ztotožňuje se žalovanou v odkazu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014, č. j. 9 As 34/2014, bod 22: „Elektronická verze rozhodnutí může být podle povahy věci buď originálem rozhodnutí (pokud by byl originál rozhodnutí vydaný v elektronické podobě podepsán uznávaným elektronickým podpisem oprávněné úřední osoby a takto zaslán účastníkům) nebo stejnopisem rozhodnutí (v ostatních případech). Správní řád v ustanovení § 69 odst. 3 reaguje v prvé řadě na to, že z povahy věci elektronická verze rozhodnutí nemůže obsahovat otisk úředního razítka, a proto se tato skutečnost vyjádří v příslušném místě slovy „otisk úředního razítka“, který se jinak bude nacházet na originálu i na stejnopisu rozhodnutí vyhotoveném v písemné podobě. Druhá odlišnost od písemného vyhotovení se týká podepisování elektronické verze rozhodnutí. Tu má podle dikce § 69 odst. 3 podepsat uznávaným elektronickým podpisem úřední osoba, která odpovídá za písemné vyhotovení. Vzhledem k době vzniku správní řád nepočítal s možností elektronického správního spisu a tudíž i možností, že by originál rozhodnutí byl vydán také v elektronické podobě. Zjevně tedy předpokládal, že originál rozhodnutí bude založen v písemné podobě ve spisu a u elektronické verze rozhodnutí může jít z povahy věci pouze o stejnopis. Proto se zde vyskytuje pouze elektronický podpis úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení, analogicky k běžnému podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení, uvedenému v § 69 odst. 1 větě třetí. Není však důvod nepovažovat za řádnou elektronickou verzi rozhodnutí ve smyslu § 69 odst. 3 i jeho originál (tedy podepsaný elektronicky oprávněnou úřední osobou) za situace, kdy je uznávaný elektronický podpis postaven na úroveň běžného podpisu (§ 3 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu)“.

Z vyjádření žalované při ústním jednání dne 30. 8. 2022 vyplynulo, že žalovaná vede správní spis zároveň jak v elektronické, tak v tištěné podobě. Soud ze správního spisu, jež byl doručen soudu v elektronické podobě, ověřil, že originál Oznámení o zahájení řízení je opatřen elektronickým podpisem tehdejšího předsedy JUDr. V. J. , ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA, certifikát vydal(a): XXX, První certifikační autorita, a. s. K tomuto dokumentu je zároveň připojena doručenka ze systému datových schránek, z níž soud zjistil, že Oznámení bylo žalobci elektronicky do datové schránky dne 30. 9. 2021 v 12:41:55.

Originál napadeného rozhodnutí je pak opatřen elektronickým podpisem nynějšího předsedy JUDr. R. N. LL. M. , ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA, certifikát vydal(a): XXX, První certifikační autorita, a. s. K tomuto dokumentu je zároveň připojena doručenka ze systému datových schránek, z níž soud zjistil, že napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobci elektronicky do datové schránky dne 29. 7. 2022 v 09:40:13.

Za situace, kdy žalovaná vedla elektronický spis obsahující originály daných dokumentů, bylo s ohledem na výše citovanou judikaturu dostatečné, aby byly podepsány (jen) elektronickým podpisem.

Při posuzování postupu žalované při rozhodování soud vyšel z ustanovení § 44 odst. 2 ZOA, dle kterého má představenstvo žalované celkem 11 členů. Zároveň z Čl. 8 odst. 7 Organizačního řádu plyne, že „představenstvo je schopné se usnášet, je-li přítomna většina jeho členů“. Dle Čl. 8 odst. 9 „nestanoví-li zákon nebo tento organizační řád jinak, je usnesení představenstva přijato, hlasovala-li pro něj většina členů představenstva přítomných na schůzi představenstva.“ Pokud jde o složení představenstva Komory, to je nejen veřejně dostupné na jejích webových stránkách (https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=9035, zobrazeno dne 28. 8. 2023), ale s ohledem na jeho charakteristiku jako voleného kolegiálního orgánu organizace profesní samosprávy advokátů lze jeho složení považovat za notorietu známou členstvu advokátního stavu, tedy i žalobci.

Žalovaná učinila součástí veřejné části správního spisu (č. l. 030/127-128) toliko Výňatek ze Zápisu z 8. schůze představenstva žalované ze dne 21. 6. 2022, bod c) – neveřejnou část (dále také „výňatek ze zápisu“ nebo „výňatek“). Z tohoto dokumentu je patrné, že jednání ve věci žalobce bylo řádně zahájeno. Následně byla projednána otázka absence žalobce na jednání a bylo rozhodnuto, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti. Dále je z výňatku ze zápisu patrný seznam důkazů,