2 As 9/2005 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 12/2021- 65 - text 15 9Ad 12/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: RNDR. A. D. bytem X adresa pro doručování: X zastoupený advokátem Mgr. Richardem Novákem sídlem Vodičkova 730/9, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká lékárnická komora, IČO: 40763021 sídlem Rozárčina 1422/9, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 8. 2021 č. j.: 0619/osv/21 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a rozhodnutí žalované 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí představenstva žalované ze dne 24. 8. 2021, č.j. 0619/osv/21 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla podle § 11 odst. 3 Licenčního řádu České lékárnické komory zamítnuta žádost žalobce ze dne 23. 7. 2021 o vydání osvědčení pro výkon funkce odborného zástupce v Lékárně X, poskytovatele – společnosti Pharm Go 100, s. r. o (dále jen Pharm Go 100). 2. Žádost žalobce byla zamítnuta z důvodu nesplnění povinnosti celoživotně se vzdělávat podle § 1 odst. 1 ve spojení s § 7 Řádu pro celoživotní vzdělávání členů České lékárnické komory, neboť žalobce nedosáhl minimálního stanoveného počtu 76 bodů v posledním ukončeném tříletém cyklu, trvajícím od 1. 9. 2017 do 31. 8. 2020, když v tomto cyklu dosáhl 13 bodů. 3. Žalovaná své rozhodnutí založila na aplikaci ust. § 3 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 17 odst. 2 a § 11 odst. 1 Licenčního řádu České lékárnické komory účinného od 1. 1. 2021, podle kterého je podmínkou pro vydání osvědčení pro výkon funkce odborného zástupce splnění povinnosti celoživotního vzdělávání členů komory podle Řádu celoživotního vzdělávání členů České lékárnické komory ve formě získání alespoň minimálního stanoveného počtu 76 bodů v posledním ukončeném cyklu celoživotního vzdělávání. Tuto podmínku žalobce nesplnil, a proto žalovaná rozhodla tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. II. Žaloba 4. Žalobce v podané žalobě uvedl, že je členem České lékárnické komory a od 28. ledna 2020 byl držitelem osvědčení č. 55/2020 potvrzujícího, že splňuje podmínky k výkonu funkce odborného zástupce v Lékárně X u původního provozovatele lékárny W-Pharm holding, s. r. o. V době převzetí provozu lékárny ode dne 27. května 2021 novým provozovatelem – společností Pharm Go 100 – žalobci k výkonu funkce odborného zástupce v Lékárně X svědčilo stávající osvědčení platné až do 27. ledna 2023. Žalobce podal dne 23. července 2021 u žalovaného žádost o vydání nového osvědčení pro výkon funkce odborného zástupce v Lékárně X provozované novým provozovatelem. 5. Žalobce nesouhlasil se zamítnutím jeho žádosti a předestřel žalobní body, v nichž uvádí, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. 6. Žalobce tvrdí, že jej žalovaná zkrátila na jeho právech tím, že v rozporu se svými zákonnými povinnostmi založila napadené rozhodnutí na výkladu právních norem (zákonných i podzákonných) zcela mimo, resp. nad rámec příslušných právních norem a předmětné řízení zatížila procesními i hmotněprávními vadami, přičemž námitky žalobce nezohlednila ani neposoudila buď vůbec, nebo pouze formalisticky. 7. Žalobce namítal rozpor napadeného rozhodnutí se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, zákonem č. 372/2011 Sb., zákonem o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování a zákonem č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, dále v rozporu s Řádem pro celoživotní vzdělávání členů České lékárnické komory a Licenčním řádem České lékárnické komory. Na podporu této námitky žalobce citoval rozsah a znění oprávnění žalované z ustanovení citovaných zákonů, které dle žalobce představují zákonné limity, v jejichž rámci je žalovaná povinna posuzovat naplnění podmínek pro rozhodování o tom, zda určitá osoba splňuje podmínky pro výkon funkce odborného zástupce. Podle žalobce je žalovaná oprávněna stanovovat podmínky k výkonu funkce odborných zástupců podle zvláštního předpisu, tyto podmínky však musejí být stanoveny na základě zákona a v mezích stanovených zákonem. To vyplývá z Listiny základních práv a svobod, z čl. 2 odst. 2, podle něhož „státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví“, a zejména z čl. 26. odst. 1 a 2 Listiny, podle něhož: „Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost“ a „Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností." Podmínky pro výkon funkce odborného zástupce stanoví § 14 a 12 zákona č. 372/2011 Sb. a § 10 až § 12 zákona č. 95/2004 Sb. Podle žalobce žalovaná mimo rámec uvedených zákonů excesivně označila jako další podmínku pro vydání osvědčení pro výkon funkce odborného zástupce rovněž splnění povinnosti celoživotního vzdělávání, přičemž tato povinnost vyplývá z protizákonného a protiústavního Licenčního řádu. Dle žalobce je obsah Licenčního řádu jako stavovského předpisu do značné míry předurčen tím, že jde o podzákonný právní předpis, který se může pohybovat jen ve sféře, která je mu zákonem vymezena, musí být tedy vždy v souladu se zákonem. Žalobce je toho náhledu, že pokud je jako fyzická osoba s českým státním občanstvím členem České lékárnické komory, je plně svéprávný a bezúhonný, nenastala u něj žádná z překážek uvedených v ustanovení § 17 zákona č. 372/2011 Sb., je v pracovněprávním vztahu a vykonává funkci odborného zástupce pro maximálně jednoho dalšího poskytovatele, je způsobilý k samostatnému výkonu zdravotnického povolání, pak má ze zákona nárok vůči žalované, aby mu žalovaná vydala potvrzení o splnění těchto podmínek, kterážto povinnost je materializována v ustanovení § 2 písm. c) a d) zákona č. 220/1991 Sb. 8. Žalobce je toho náhledu, že uvedeným způsobem dochází k omezení a dokonce ke znemožnění svobodného výkonu povolání lékárníka, když dodatečně, mimo rámec zákona byla žalovanou definována nová podmínka pro výkon lékárenské činnosti, kterou zákon nepředpokládá. Podmínka uvedená v § 3 odst. 1 písm. c) Licenčního řádu je protiústavní. Stanovením podmínky dosažení určitého počtu bodů, které může žalobce získat pouze omezeným způsobem, a navíc je jejich získání zpoplatněno, není zaručen plný přístup všech zájemců o účast na takovýchto vzdělávacích akcích a jejich odborná úroveň mnohdy nevede k prohlubování znalostí lékárníků. Nesplnění požadavků kladených na odborného zástupce v ustanovení § 3 odst. 1 písm. c). Licenčního řádu představuje další formu správního trestu, když pro žalobce znamená nedosažení dostatečného počtu bodů v rámci celoživotního vzdělávání druhotnou sankci v podobě nepřipuštění jeho výkonu funkce odborného zástupce. To pak může mít pro žalobce fatální důsledky v ukončení spolupráce s provozovatelem lékárny. 9. Žalobce v dalším okruhu námitek namítal, že podmínky pro získání bodů v rámci celoživotního vzdělávání jsou stanoveny zcela vágně, bodové ohodnocení jednotlivých aktivit je zcela netransparentní a diskriminační a jednotlivé posuzované aktivity v rámci celoživotního vzdělávání jsou nepoměřitelné. Navíc je velmi často účast na vzdělávacích akcích zpoplatněna a často velmi rychle po vypsání nových termínů školení dochází k vyčerpání volných míst na jednotlivých vzdělávacích akcích. Přínos takového celoživotního vzdělávání je diskutabilní, když se jím často neprohlubují znalosti lékárníků. Výše uvedeným způsobem dochází k omezení, a dokonce ke znemožnění svobodného výkonu povolání lékárníka nad rámec zákona. Žalobce ani neměl reálnou možnost se dostatečného množství vzdělávacích aktivit účastnit. Jako příklad uvedl informaci o vzdělávací akci s názvem „Hojení ran – krycí materiály z pohledu lékárníka a farmaceutického asistenta“, která se měla konat v prosinci roku 2021 a jejíž kapacita byla již v době podání žaloby vyčerpána a účast na této vzdělávací akci je zpoplatněna. 10. Nadto v Licenčním řádu, v Řádu pro celoživotní vzdělávání, ani v jiném ze stavovských předpisů není nijak definováno, kdy jednotlivé cykly mají počátek a konec. Žalobce uvedl, že žalovaná aplikovala ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) Licenčního řádu se zpětnou působností, když změna Licenčního řádu, kterou bylo zavedeno jako podmínka pro výkon funkce odborného zástupce dosažení určitého počtu bodů v posledním ukončeném cyklu celoživotního vzdělávání, byla účinná až ode dne 1. února 2019, ale podle nesprávného výkladu žalované se posuzuje splnění podmínky dosažení stanoveného počtu bodů za období ode dne 1. září 2017 až do dne 31. srpna 2020. Ve vztahu k období od 1. září 2017 do 31. ledna 2019 je tak výkladem zastávaným žalovanou umožněna zpětn