1 As 44/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 23/2023- 49 - text 10 A 23/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Mgr. et Mgr. V. M., Ph.D. zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, Ph.D., advokátem sídlem U Smaltovny 1115/32, Praha 7 - Holešovice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky Nad Štolou 3 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 18. 1. 2023, č. j. MV-2349-3/TP-2023 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 18. 1. 2023, č. j. MV-2349-3/TP-2023 se zrušuje v části výroku I., v níž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 10. 11. 2022, č. j. CPR-24139-49/ČJ-2021-930103 o odmítnutí informací v čl. 1 písm. a) a b) přílohy k Rozkazu policejního prezidenta č. 123/2018, II. Rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 18. 1. 2023, č. j. MV-2349-3/TP-2023 se zrušuje v části výroku I., v níž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 10. 11. 2022, č. j. CPR-24139-49/ČJ-2021-930103 o odmítnutí informací v čl. 4 odst. 1 písm. b) a odst. 3 přílohy k Rozkazu policejního prezidenta č. 123/2018, III. Rozhodnutí povinného Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 10. 11. 2022, č. j. CPR-24139-49/ČJ-2021-930103 se zrušuje v části, v níž povinný odmítl poskytnout informace v čl. 1 písm. a) a b) přílohy k Rozkazu policejního prezidenta č. 123/2018, IV. Rozhodnutí povinného Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 10. 11. 2022, č. j. CPR-24139-49/ČJ-2021-930103 se zrušuje v části, v níž povinný odmítl poskytnout informace v čl. 4 odst. 1 písm. b) a odst. 3 přílohy k Rozkazu policejního prezidenta č. 123/2018, V. Městský soud v Praze nařizuje povinnému Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, aby žalobci ve lhůtě 15 dnů od doručení rozsudku poskytl informace v čl. 1 písm. a) a b) přílohy k Rozkazu policejního prezidenta č. 123/2018, VI. Městský soud v Praze nařizuje povinnému Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, aby žalobci ve lhůtě 15 dnů od doručení rozsudku poskytl informace k čl. 4 odst. 1 písm. b) a odst. 3 přílohy k Rozkazu policejního prezidenta č. 123/2018, VII. Ve zbytku se žaloba zamítá. VIII. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.300 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. et Mgr. Jana Vobořila, Ph.D, advokáta, ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění I. Předmět sporu 1. Žalobce žádostí ze dne 7. 10. 2022 požádal Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, o informace "Rozkaz policejního prezidenta č. 123/2018, kterým se upravuje zkušební provoz integrovaného bezpečnostního systému LETIŠTĚ“ a „Rozkaz ředitele Ředitelství služby cizinecké policie č. 41/2018, kterým se upravuje odpovědnost jednotlivých pracovníků při provozu a využívání bezpečnostního systému LETIŠTĚ." 2. Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 10. 11. 2022, č. j. CPR-24139-49/ČJ-2021-930103 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byla žádost o informace částečně odmítnuta podle ustanovení § 8a, § 15 odst. 1, § 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES a § 1 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Dále pak byla požadovaná informace částečně poskytnuta vyrozuměním Policie České republiky, Ředitelství cizinecké policie, ze dne 10. 11. 2022, č. j. CPR-24139-48/ČJ-2021-930103, s tím, že část informace, o které bylo rozhodnuto částečným odmítnutím žádosti, byla znečitelněna. 3. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal odvolání, o němž rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 1. 2023, č. j. 2023, č. j. MV-2349-3/TP-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem I. napadeného rozhodnutí bylo odvolání pod body č. 5, 6,7, 8, 9, 10 (část), 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18 a 19 zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí povinného subjektu potvrzeno a výrokem II napadeného rozhodnutí bylo prvostupňové rozhodnutí pod body č. 1, 2, 3, 4 a 10 (část) zrušeno a vráceno k novému projednání prvostupňovému orgánu. II. Žaloba 4. Žalobce podal žalobu proti napadenému rozhodnutí v části, v níž byla odmítnuta žádost o informace pod body 5, 6, 7, 8 a 9. 5. Podle žalobce je na zveřejnění odmítnuté části požadované informace veřejný zájem. Biometrické údaje spadají do režimu „zvláštní kategorie osobních údajů“ dle evropského práva a tudíž by měl být způsob jejich zpracování podroben zvýšené kontrole. Na poskytnutí informací odepřených napadeným rozhodnutím dopadá usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. 10. 2021 o umělé inteligenci v trestním právu a jejímu využívání policií a soudními orgány v trestních věcech. Veřejný zájem lze spatřovat zejména v tom, že požadovaná informace pomůže posoudit legalitu provozování kamerového systému s biometrickým rozpoznáním na základě tváře umístěném ve veřejné části Letišti Václava Havla v Praze, jde o zásah milionů pasažérů za každý rok. 6. Žalobce je názoru, že v současnosti je systém biometrického rozpoznávání tváře na Letišti Václava Havla v Praze provozován v rozporu s právní úpravou Evropské unie, když nebylo zpracováno obligatorní posouzení vlivů na ochranu osobních údajů, který je zakotven v čl. 27 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV. Několik let trvá protiprávní stav, který je v současnosti předmětem šetření Úřadu pro ochranu osobních údajů. 7. Žalobce poukázal na článek 27 odst. 2 Směrnice o ochraně osobních údajů při prosazování práva, podle něhož má obligatorní posouzení vlivu na ochranu osobních údajů obsahovat popis funkcionality, výčet zpracovávaných osobních údajů, jejich uschovací lhůty a další údaje o samotném kamerovém systému s biometrickým rozpoznáním podle tváře. Právě tyto údaje jsou obsaženy v částech dokumentu, které nebyly poskytnuty žadateli na základě žádosti o informace. Posouzení vlivu na ochranu osobních údajů by pak i s odkazem na článek 26 Směrnice mělo být podle žalobce plně veřejné a poskytnuté na základě žádosti o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím. 8. Jediným oprávněním, oprávněním, o který Policie České republiky opírá zákonné oprávnění ke zpracovávání biometrických údajů z kamerových systémů, je ustanovení § 79 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Požadované dokumenty jsou podle žalobce jediné další předpisy upravující problematiku biometrického rozpoznávání na veřejných prostranstvích. Absence právní úpravy je podle žalobce v rozporu s článkem 4, 5, 8, 10, 33 Směrnice. Podle žalobce v podmínkách právního státu musí být všechna opatření způsobilá zasáhnout do základních práv (v daném případě práva na informační sebeurčení zakotveného v čl. 10 odst. 3 Listiny) upravena přímo v zákoně, který je řádně publikován, aby s ním mohla být seznámena veřejnost. Interní organizační předpisy policie (požadované rozkazy) nejsou právním předpisem a nelze rezignovat na publicitu pravidel, na základě kterých se zasahuje do základních práv, rezignovat, a to zvláště v případě, kdy zákonná pravidla absentují. 9. Podle žalobce neobstojí důvod pro odmítnutí žádosti podle ustanovení § 11 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť byl vyložen příliš extenzivně. Podle žalobce není z rozhodnutí patrné, jaké skutečnosti odůvodnily odepření požadovaných informací a z jakých důvodů by jejich poskytnutím došlo k ohrožení stanovených práv. Podle žalobce navíc zákonem předvídaný zájem na ochraně veřejné bezpečnosti nepřeváží zájem na poskytnutí požadované informace veřejnosti. Výjimky z poskytování informací podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 207/2015-38 mají být vykládány restriktivně a vyžadují naléhavou společenskou potřebnost (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 2/10). 10. Požadovaná informace sice obsahuje informace o fungování biometrického rozpoznávání v kamerovém systému na Letišti Václava Havla v Praze, ale její veřejná známost nemůže být schopná ohrozit nebo narušit úkoly plněné bezpečnostními sbory na Letišti Václava Havla v Praze v takové míře, aby převážilo nad zájmem na zveřejnění požadované informace. Žalobce poukázal na žalovaným deklarovaný zájem na zajiště