2 Afs 192/2018 — Nejvyšší správní soud

3 A 66/2022- 147 - text 15 3 A 66/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje, příspěvková organizace, IČ 70947023 sídlem Chebská 282, 356 01 Sokolov zastoupena advokátem JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., LL.M. sídlem Plzeňská 3350/18, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 31. 3. 2022 č. j. MMR-93862/2021-26, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí ministra pro místní rozvoj (dále též „ministr“), kterým ministr pod výrokem I. shledal částečně oprávněným opatření Ministerstva pro místní rozvoj (dále též „žalovaný“ či „poskytovatel dotace“) ze dne 17. 6. 2021 (dále též „Opatření“), pod výrokem II. potvrdil Opatření spočívající v nevyplacení částky ve výši 5 % z částky dotace určené k financování veřejné zakázky č. 0001 nárokované v žádosti o platbu č. 3, tj. ve výši 4 353 768,29 Kč, a pod výrokem III. rozhodl, že částka ve výši 9 973 327,76 Kč bude žalobkyni doplacena, přičemž částka 2 775 316,65 Kč, tj. 5 % z částky určené k financování veřejné zakázky č. 0001, uplatněné v žádosti o platbu č. 1 a v žádosti o platbu č. 2 bude řešena jako podezření na porušení rozpočtové kázně. Opatřením žalovaný podle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále též „rozpočtová pravidla“), nevyplatil žalobkyni část dotace poskytnuté z Integrovaného regionálního operačního programu (dále též „IROP“) v rámci projektu reg. č. CZ.06.1.42/0.0/0.0/17_082/0008453 s názvem „II/230 Silniční obchvat Mariánské lázně“ (dále též „Projekt“), ve výši 10 % z částky určené k financování veřejné zakázky č. 0001 nárokované v žádosti o platbu č. 3, tj. ve výši 14 292 632,98 Kč. Důvodem nevyplacení části dotace bylo porušení § 48 odst. 8 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZZVZ“), jelikož žalobkyně jako zadavatel nevyloučila z účasti v zadávacím řízení vybraného dodavatele, který neprokázal splnění kritéria technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. a) ZZVZ. 2. Opravným rozhodnutím ze dne 4. 5. 2022 č. j. MMR-28520/2022-26 ministr změnil napadené rozhodnutí ve výroku III. tak, že snížil výši částky doplacené žalobkyni na částku 9 938 864,70 Kč a snížil částku, která bude řešena jako podezření na porušení rozpočtové kázně, na částku 2 771 962,31 Kč. 3. Námitky žalobkyně lze rozčlenit do následujících žalobních bodů. 4. V prvním žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí se žalovaným, že jako zadavatel veřejné zakázky porušila ZZVZ. 5. Žalobkyně brojí proti závěru žalovaného, že podle Metodického pokynu finančních toků programů spolufinancovaných z Evropských strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropského námořního a rybářského fondu na programové období 2014 – 2020, s účinností od 1. 11. 2018 (dále též „Metodický pokyn“) byl žalovaný povinen respektovat pravomocné rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „ÚOHS“) ze dne 28. 1. 2021, č. j. ÚOHS-03493/2021/500/Alv (dále též „Rozhodnutí ÚOHS“) a potvrdit porušení ZZVZ. Metodický pokyn je interní normativní směrnicí, vnitřním předpisem, nikoli zákonem, ani jiným právním předpisem. Vnitřním předpisem nelze zbavit správní orgán možnosti volně rozhodnout o předmětu řízení. Omezení provedené Metodickým pokynem je v rozporu se zásadou legality z § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“). Správní orgán nemůže být omezen ničím jiným než zákonem a ostatními právními předpisy. Není možné, aby Metodickým pokynem, coby interní normativní směrnici, mohla vláda České republiky ve všech věcech, které se týkají rozhodování o námitkách podle § 14e rozpočtových pravidel, zavázat správní orgán, aby zcela upustil od možnosti jakkoli regulovat závěry plynoucí z případného předcházejícího rozhodnutí ÚOHS. Žalovaný pochybil, pakliže vyloučil přezkum správnosti právních závěrů učiněných a převzatých z rozhodnutí ÚOHS. 6. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že předmět smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené mezi vybraným dodavatelem (společníky společnosti „Společnost Mariánské Lázně“ SILNICE TOPOLANY a.s., se sídlem Nerudova 67/10, 430 01 Chomutov, IČO: 05758734 a PETROM STAVBY, a.s., se sídlem Běchovická 701/26, 100 00 Praha 10 – Strašnice, IČO: 26769611) a poddodavatelem (FIRESTA-Fišer, rekonstrukce, stavby, a.s., se sídlem Mlýnská 388/68, 602 00 Brno – střed, IČO: 25317628, dále též „FIRESTA-Fišer“) nesplňuje nároky podle § 83 odst. 1 písm. d) ZZVZ, tedy, že z ní neplyne, které konkrétní stavební práce či služby, ke kterým se prokazované kritérium technické kvalifikace vztahuje, bude poddodavatel FIRESTA-Fišer vykonávat. Z § 83 odst. 2 ZZVZ nevyplývá, že se v případě, kdy dodavatel prokazuje prostřednictvím poddodavatele kvalifikaci a předkládá doklady podle § 79 odst. 2 písm. a), b) nebo d) ZZVZ vztahující se k osobě poddodavatele, neuplatní právní domněnka o tom, že podmínka podle § 83 odst. 1 písm. d) ZZVZ je splněna, je-li obsahem písemného závazku poddodavatele společná a nerozdílná odpovědnost za plnění veřejné zakázky společně s dodavatelem. Zákon pouze přidává povinnost, že písemný závazek poddodavatele podle § 83 odst. 1 písm. d) ZZVZ musí obsahovat mimo jiné i závazek, že jiná osoba bude vykonávat stavební práce či služby, ke kterým se prokazované kritérium kvalifikace vztahuje. Žalobkyně má za to, že v daném případě byla právní domněnka podle § 83 odst. 2 první věta ZZVZ naplněna, a není potřeba u šetřené smlouvy o smlouvě budoucí určovat rozsah (podíl), v jakém se má poddodavatel na realizaci veřejné zakázky podílet a ten následně porovnat s rozsahem, ve kterém je poddodavatelem za dodavatele prokazována kvalifikace. Nemohou přitom platit závěry rozhodovací praxe a judikatury správních soudů vztahující se k § 51 odst. 4 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neboť podmínky pro prokazování kvalifikace poddodavatelem se v důsledku implementace právní domněnky podle § 83 odst. 2 ZZVZ staly natolik odlišnými, že tato rozhodovací praxe a judikatura správních soudu již není přiléhavá. Podstatným rozdílem mezi § 51 odst. 4 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách a § 83 odst. 1 písm. d) ZZVZ je, že nová úprava podle § 83 odst. 2 zákona postuluje právní domněnku, dle které platí, že zadavatel nemusí zkoumat rozsah plnění určeného k plnění veřejné zakázky nebo k poskytnutí věcí nebo práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn disponovat v rámci plnění veřejné zakázky za předpokladu, že obsahem písemného závazku jiné osoby je společná a nerozdílná odpovědnost této osoby za plnění veřejné zakázky společně s dodavatelem. 7. Podle žalobkyně závazek poddodavatele obsažený ve smlouvě o smlouvě budoucí naplňuje i podmínku podle § 83 odst. 2 věty druhé ZZVZ, tedy že obsahem písemného závazku je i závazek, že poddodavatel FIRESTA-Fišer bude vykonávat stavební práce, ke kterým se prokazované kritérium kvalifikace vztahuje, neboť jeho závazek provést při realizaci veřejné zakázky ,,II/230 Silniční obchvat Mariánské Lázně“ pro objednatele stavební práce podle technické kvalifikace nelze jinak vnímat. Poddodavatel FIRESTA-Fišer se ve svém písemném závazku podle § 83 odst. 1 písm. d) ZZVZ zavázal vykonávat ty stavební práce, které se svým obsahem a charakterem shodují s těmi, kterými prokazoval za vybraného dodavatele technickou kvalifikaci, tedy novostavbu pozemní komunikace, novostavbu mostního objektu na dráze a novostavbu mostního objektu na pozemní komunikaci. Vzhledem k tomu, že poddodavatel FIRESTA-Fišer prokázal za vybraného dodavatele kritérium technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. a) v celém rozsahu, je obsah závazku poddodavatele FIRESTA-Fišer vymezen dostatečně, byť pomocí základního (rámcového) vymezení. Toto základní rámcové vymezení je však z hlediska určení předmětu plnění budoucí smlouvy podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu zcela dostatečné (viz např. Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2007 sp. zn. 32 Odo 1055/2005). Z textace užité účastníky smlouvy o smlouvě budoucí je seznatelné, o jaké budoucí dílo (stavbu) jde. Dále je zřejmé, že jde o takové stavební práce, ke kterým se prokazované kritérium technické kvalifikace vztahuje, a které byly předmětem veřejné zakázky, přičemž její další specifikace měla být účastníky upřesněna na základě smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a vybraným dodavatelem, jak je uvedeno v čl. III „Předmět smlouvy“ odst. 2 zkoumaného písemného závazku poddodavatele. 8. Žalobkyně nesouhlasí se stanoviskem ÚOHS, je