8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

5 A 50/2022- 59 - text 18 5 A 50/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: proti žalovanému Mgr. P. B. sídlem U Zátiší 545/3, Praha 4 - Hodkovičky Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 20. 4. 2022, č. j. MSP-4/2022-ODKA-ROZ/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, jímž ministr spravedlnosti (dále též „žalovaný“, „ministr spravedlnosti“ či „druhostupňový správní orgán“) zamítl jeho rozklad a potvrdil rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (dále též „ministerstvo“ či „prvostupňový správní orgán“). 2. Prvostupňovým správním rozhodnutím byl žalobce výrokem I. shledán vinným tím, že jako insolvenční správce v řízení pod sp. zn. KSPH 70 INS 9359/2014 vedeném u Krajského soudu v Praze (dále též „insolvenční řízení“) s dlužníkem D. M. a dlužnicí I. Š.: a) v období od 6. 11. 2017 do 29. 3. 2018 a od 26. 3. 2019 do přinejmenším 9. 2. 2021 nevymáhal pohledávky dlužníků z titulu nájemní smlouvy uzavřené dne 1. 12. 2013 mezi M. L. jako nájemcem a I. Š. jako pronajímatelem, jejímž předmětem bylo užívání pozemku parc. č. X, o výměře 134 m², jehož součástí je stavba č. p. X, a pozemku parc. č. X, o výměře 501 m², vše zapsáno na LV č. X, k. ú. R. u K. (dále jen „Nemovitosti R.“), když nájemné nebylo paní M. L. hrazeno od dubna 2012 do 22. 11. 2019, čímž byla majetková podstata dlužníků byla zkrácena o částku 780 000 Kč, tedy závažně porušil povinnost postupovat při správě majetkové podstaty svědomitě a s odbornou péčí tak, aby byly vymoženy pohledávky dlužníků náležející do majetkové podstaty, a uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty pohledávky dlužníků, stanovenou mu § 36 odst. 1 ve spojení s § 230 odst. 1 písm. d) a § 294 odst. 1 a ve spojení s § 398 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do 31. 5. 2019; b) v období od 26. 3. 2019 do 3. 2. 2020 nepřistoupil ke zpeněžení Nemovitostí R., ačkoli mu bylo uloženo tyto zpeněžit pokynem zajištěného věřitele Hypoteční banka, a.s., IČO: 135 84 324, ze dne 16. 1. 2019, ze dne 27. 3. 2019 a ze dne 9. 9. 2019, tedy závažně porušil povinnost postupovat při zpeněžení majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, v souladu s pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, stanovenou mu § 5 písm. a) a § 293 odst. 1 ve spojení s § 398 odst. 2 zákona o úpadku ve znění účinném do 31. 5. 2019; c) v období od 26. 3. 2019 přinejmenším do 9. 2. 2021 nepřistoupil ke zpeněžení osobního automobilu Hyundai typ ix 55, VIN: X, reg. zn. X (dále též „osobní automobil“), ačkoliv mu to bylo uloženo pokynem zajištěného věřitele ŠkoFIN s. r. o., IČO: 458 05 369, ze dne 16. 1. 2019, čímž přinejmenším o 22 měsíců zpomalil proces zpeněžování majetkové podstaty, tedy závažně porušil povinnost postupovat při zpeněžení majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky v souladu s pokynem zajištěného věřitele směřujícím ke zpeněžení tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, stanovenou mu § 5 písm. a) a § 293 odst. 1 ve spojení s § 398 odst. 2 zákona o úpadku ve znění účinném do 31. 5. 2019; d) na účtu majetkové podstaty dlužníků zadržoval prostředky určené pro výplatu nezajištěných věřitelů (ačkoli mu byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019, č. j. KSPH 70 INS 9359/2014-B-145, uložena povinnost vyplácet nezajištěné věřitele dle distribučního schématu ze dne 27. 2. 2019), když realizoval první platbu nezajištěným věřitelům až dne 24. 9. 2019, ačkoli se finanční prostředky dostupné pro výplatu nezajištěných věřitelů nacházely na účtu majetkové podstaty již od května 2019, když v dubnu 2019 na něj byla plátci příjmů dlužníků a dlužníky samotnými zaslána částka 18 597 Kč a v květnu 2019 částka 34 953 Kč (resp. 23 435 Kč počítáno bez vratky daně zaslané Finančním úřadem pro hl. m. Prahu), a celková výše privilegovaných pohledávek činila v květnu 2019 nejvýše 24 986,50 Kč, pročež v říjnu a listopadu 2019 rozvrhl mezi nezajištěné věřitele jiných než privilegovaných pohledávek pouze částku 20 975,33 Kč, ačkoli v období od 24. 9. 2019, kdy byla realizována první platba nezajištěným věřitelům, do 21. 11. 2019, kdy byla realizována nejbližší následující platba nezajištěným věřitelům, byly na účet majetkové podstaty připsány srážky z příjmů dlužníků v celkové výši 37 694 Kč a věřitelé privilegovaných pohledávek byli uspokojeni nejvýše částkou 7 465 Kč, tedy závažně porušil povinnost respektovat pokyn insolvenčního soudu uložený mu v rámci dohlédací činnosti a postupovat při uspokojování pohledávek nezajištěných věřitelů z příjmů dlužníků ode dne zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, stanovenou mu § 5 písm. a) a § 398 odst. 3 ve spojení s § 407 odst. 1 a § 11 odst. 2 zákona o úpadku ve znění účinném do 31. 5. 2019; e) v období od 26. 3. 2019 do přinejmenším ledna 2020 nepoužil k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře příjem majetkové podstaty v celkové výši 33 980 Kč, ačkoli dne 14. 11. 2017 byla na účet majetkové podstaty připsána mzda I. Š. ve výši 21 980 Kč, která byla deponována jejím bývalým zaměstnavatelem společností XLMX obchodní s.r.o. (dále jen „XLMX obchodní“), a dne 27. 2. 2018 bylo na účet majetkové podstaty připsáno měsíční nájemné za užívání Nemovitostí R. ve výši 12 000 Kč, tedy nezajištěným věřitelům nad rámec splátkového kalendáře v dotčeném období nevyplatil celkem 33 980 Kč, tedy závažně porušil povinnost použít příjem majetkové podstaty k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, stanovenou mu § 5 písm. a) a § 398 odst. 3 ve spojení s § 407 odst. 1 a § 11 odst. 2 zákona o úpadku ve znění účinném do 31. 5. 2019, čímž spáchal přestupky podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. 3. Za shora uvedené přestupky ve výroku I. prvostupňového správního rozhodnutí byla žalobci dle 36b odst. 4 písm. f) zákona o insolvenčních správcích uložena jako úhrnný trest pokuta ve výši 215 000 Kč, jíž byl žalobce povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí uhradit. 4. Žalobce podal proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí rozklad, jenž byl žalovaným zamítnut, jelikož se žalovaný plně ztotožnil jak se zjištěným skutkovým stavem věci, tak s jeho právním posouzením věci provedeným prvostupňovým správním orgánem a rozkladové námitky žalobce shledal nedůvodnými. II. Obsah žaloby, vyjádření žalované 5. Žalobce v žalobě předně v obecné rovině namítal, že správní orgány obou stupňů hodnotily veškeré shromážděné důkazy jen v jeho neprospěch bez ohledu na relevantní právní úpravu. Druhostupňovému správnímu rozhodnutí navíc vytýkal, že odkazuje a nekriticky přijímá závěry obsažené v prvostupňovém správním rozhodnutí, a to v rozporu s právními předpisy upravujícími insolvenční řízení. 6. Konkrétně pak žalobce druhostupňovému správnímu rozhodnutí vytýkal, že v bodech 66 a násl. je citována nesprávná právní úprava vztahující se na danou věc. Nesouhlasil s tím, že pro řízení by měla být rozhodná právní úprava zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále „jen insolvenční zákon“) ve znění účinném do 31. 5. 2019, která byla implementována novelou č. 31/2019 Sb. V této souvislosti poukázal na přechodné ustanovení zákona č. 31/2019 Sb., čl. II., dle kterého platí, že „V insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Dovodil tak, že za situace, kdy v rozhodném insolvenčním řízení bylo rozhodnutí o úpadku vydáno dne 20. 5. 2014 (insolvenční řízení bylo zahájeno dne 4. 4. 2014), nelze správními orgány odkazovaná ustanovení insolvenčního zákona na danou věc aplikovat; ve věci je nutno vycházet z insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017, ze kterého však vyplývá zcela odlišné právní hodnocení vytýkaného jednání. Proto byl žalobce přesvědčen, že byl „seznán vinným přestupkem a byla mu uložena sankce za odlišný právní názor, nikoliv za faktické pochybení při výkonu jeho funkce v insolvenčním řízení pod sp. zn. KSPH 70 INS 9359/2014“. 7. Žalobce nesouhlasil se způsobem, jakým druhostupňový správní orgán v bodech 88-90 svého rozhodnutí zohlednil dvě dříve žalobci uložené sankce, neboť jedna z nich byla u