3 As 54/2021 — Nejvyšší správní soud

6 A 98/2023- 78 - text 13 pokračování 6 A 98/2023 6 A 98/2023-78 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobců: a – d) zastoupeni advokátem JUDr. Danielem Honzíkem sídlem Londýnská 674/55, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem sídlem Václavská 316/12, Praha 2 za účasti: 1) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 2) Ministerstvo financí sídlem Letenská 525/15, 118 10 Praha 1 3) Městská část Praha 10 sídlem Vinohradská 3218/169, 100 00 Praha 10 4) Hlavní město Praha sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 zastoupeného advokátem JUDr. Janem Nemanským sídlem Těšnov 1059/1, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2023, č. j. SPU 245407/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2023, č. j. SPU 245407/2023, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu (dále také jen obecně „Krajský pozemkový úřad“) ze dne 19. 8. 2021, č. j. SPÚ 302068/2021/JEH (dále také jen obecně „prvostupňové rozhodnutí“). Krajský pozemkový úřad rozhodl z moci úřední o obnově řízení vedeného podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě), ve znění pozdějších předpisů [dále také jen „zákon o půdě“], které bylo ukončeno rozhodnutím ze dne 5. 10. 2009, č. j. PÚ 1690/09, v části, týkající se podílu 1/3 nevydaných části pozemku podle pozemkové knihy p. č. XA ve výměře 69 229 m2 a části pozemku podle pozemkové knihy p. č. XB ve výměře 37 472 m2 v k. ú. X, které náležely původnímu vlastníkovi J. B. O obnově řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 100 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále také jen „s. ř.“ nebo „správní řád“) na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 45 T 9/2019, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 8 To 90/2020. [2] Žaloba je formulována dosti obecně a obsahuje různé části, které přímo s napadeným rozhodnutím nesouvisejí. Z obsahu žaloby se podává, že žalobci, ač sami mají zájem na obnově restitučního řízení, namítají, že žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím v rozporu se zákonem. Jednak měl žalovaný rozhodnout o obnově celého restitučního řízení vedeného pod sp. zn. PÚ 252/92, a jednak bylo rozhodnutím řízení obnoveno předčasně. [3] Žalobci namítají, že restituční řízení podle zákona o půdě představuje jedno jediné řízení, a je proto nezbytné vyhovět původnímu návrhu žalobců a obnovit celé správní řízení vedené pod sp. zn. PÚ 252/92. Z restitučního řízení nelze vytrhávat jednotlivá dílčí správní rozhodnutí nebo jejich pouhé části, ani § 100 odst. 1 s. ř. neupravuje právo státu obnovit pouze část správního řízení, byť ukončenou rozhodnutím. Řízení zahájené restituční žádostí je nutné považovat za celek, zákon jeho rozdělení neumožňuje. Stejně tak neumožňuje neformální, faktické spojení několika restitučních věcí. Jediný zákonný postup je proto rozhodnout o celé restituční žádosti jedním rozhodnutím. Původní řízení je jen jedno a bylo zahájeno jednou. Neprávní postupy žalovaného vedou pouze k dalším nezákonným rozhodnutím. [4] Žalobci dále uvádějí seznam důvodů, pro které je nezbytné obnovit celé restituční řízení, nejedná se však o právní hodnocení tvrzených pochybení, ale o žalobci vytýkané vady v celkovém postupu žalovaného v řízení. Žalobci uvádí, že obnova řízení pouze ve vztahu k 1/3 původních rozhodnutí je nesmyslná, že musí být obnovena i další dílčí správní rozhodnutí, že žalovaný obnovuje i rozhodnutí o předběžném opatření, že jsou všechna původní dílčí správní rozhodnutí nepřezkoumatelná či nicotná, že v dílčích správních rozhodnutích jsou chyby v identifikaci pozemků, o kterých má být rozhodováno, že je nepřezkoumatelně řešena otázka oprávněných osob a že restituční řízení představuje pouze jedno jediné řízení. Žalovaný tak svým postupem měl způsobit akorát chaos, nepřehlednost a nepřezkoumatelnost jednotlivých rozhodnutí. [5] Žalobci rovněž upozorňují na skutečnosti, které mají být vykonány, aby bylo zabráněno vzniku dalších chyb v restitučním řízení. Předně žalobci poskytují údaje významné pro řízení, dále upozorňují na skutečnost, že doposud nebyla provedena rekapitulace odňatého a neodňatého majetku. Žalobci žádají, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost zjednat pořádek ve správním spise, aby provedl srovnávací identifikaci parcel a ztotožnění povinných. Teprve v případě, kdy budou tyto chyby napraveny, může žalovaný rozhodnout o tom, jaké nemovitosti se vydávají a jaké nemovitosti se nevydávají. Konečně před vydáním rozhodnutí musí žalovaný vyřešit soubor předběžných otázek týkajících se restituovaných nemovitostí. [6] Žalobci dále namítají, že napadené rozhodnutí o obnově restitučního řízení bylo vydáno předčasně. Žalovaný by měl vyčkat do konečného odsouzení všech obžalovaných úředníků. Zatím totiž nenastaly podmínky pro povolení obnovy řízení v podobě konečného pravomocného odsouzení bývalých úředníků (dne 19. 8. 2021 byla povolena obnova trestního řízení). [7] Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje ji zamítnout jako nedůvodnou. Předně žalovaný uvádí, že podstatná část žalobních tvrzení se netýká napadeného rozhodnutí. Žalobci pouze obsáhle vytýkají vady obnovovaného řízení. Žalovaný se domnívá, že námitka žalobců, že k obnově řízení dochází v nesprávném rozsahu je nedůvodná. Částečná obnova je zcela na místě, neboť původní rozhodnutí je nesprávné pouze v části jeho výroku. Obnovovat řízení ve vztahu ke zbytku výroku rozhodnutí by bylo nezákonné, jelikož nastalé podmínky pro obnovu řízení odůvodňují obnovu pouze ve vztahu k části výroku původního rozhodnutí. Pokud bylo v restitučním řízení rozhodnuto dílčími rozhodnutími, nelze než provádět obnovu řízení vždy ve vztahu ke každému z nich, jinak by byl popřen charakter obnovy řízení jako opravného prostředku, který směřuje k nápravě nesprávných rozhodnutí. Jakékoli odkazy na jiná dílčí rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto ve stejném restitučním řízení, ale o jiných pozemcích, nemají žádný vliv na správnost napadeného rozhodnutí. [8] Žalovaný shledává nedůvodnou i druhou námitku žalobců, a to že o obnově restitučního řízení bylo rozhodnuto předčasně. Minimálně ve vztahu k Ing. Ch. jsou trestní rozsudky již pravomocné. Ing. Ch. přitom vydal rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2009, č. j. PÚ 1690/09, a v souvislosti s jeho vydáním byl pravomocně odsouzen. Podmínka pro obnovu řízení podle § 100 odst. 4 s. ř. je tudíž naplněna. Nadto bylo v trestním řízení pravomocně rozhodnuto i ve věci JUDr. H., který rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2009, č. j. PÚ 1690/09, vypracoval. Nemůže tak být pochyb o tom, že podmínka podle § 100 odst. 4 s. ř. byla splněna. [9] K vyjádření žalovaného podali žalobci repliku, v níž setrvali na svém právním názoru. [10] Dále žalobci soudu podali podání, které vymezily jako opravu petitu žaloby. Podle názoru soudu se nejedná o jiný návrh výroku rozsudku, než který byl obsahově formulován v původně podané žalobě, proto o něm nijak procesně nerozhodoval a pouze doručil jej na vědomí ostatním účastníkům řízení a zúčastněným osobám. [11] Osoby zúčastněné na řízení se ve věci nevyjádřily. [12] V odůvodnění napadeného rozhodnutí je k žalobním bodům mimo jiné uvedeno, že ve věci byla vydávána dílčí rozhodnutí v závislosti na okolnostech týkajících se jednotlivých nemovitostí, obnova řízení je dána předmětem rozhodnutí ze dne 5. 10. 2009, č. j. PÚ 1690/09, a rozsahem v jakém bylo dosaženo trestným činem. Podle § 9 odst. 4 zákona o půdě nedojde-li k dohodě, rozhodne úřad o vlastnictví nemovitosti, řízení je zahájeno uplynutím lhůty nebo oznámení účastníka, že k dohodě nedojde, z toho lze dovodit, že pozemkový úřad rozhoduje o konkrétních nemovitostech, k nimž oprávněná osoba uplatnila nárok na vydání. Rozhodování pozemkového úřadu tak není v rozporu se zákonem o půdě ani s § 17 s. ř. a každé rozhodnutí o jednotlivých nemovitostech je i samostatným řízením. Vydávaná dílčí rozhodnutí neodporují zákonu a jedná se o samostatná řízení vedená pod sp. zn. PÚ 252/92. Nadto správní orgán není ve vedeném restitučním řízení vázán návrhy účastníků, záleží tak na pozemkovém úřadu, zda bude o nemovitostech rozhodovat samostatně, nebo spojí více řízení dohromady. Z uvedeného vyplývá, že předmětem obnovy řízení může být v rámci spisu sp. zn. PÚ 252/92 jen řízení ukončené rozhodnutím ze dne 5. 10. 2009, č. j. 1690/09, a jen v části podílů 1/3