10 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

9 A 71/2022- 67 - text 11 9 A 71/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: PaedDr. R. M., narozený X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Martinem Laipoldem, sídlem Rubešova 83/10, 120 00 Praha 2 – Vinohrady proti žalované: Městská část Praha 13, IČO 00241687 Úřad Městské části Praha 13, sídlem Sluneční náměstí 2580/13, 158 00 Praha 13 – Stodůlky o žalobě proti rozhodnutím Městské části Praha 13 ze dne 13. 6. 2022, č. j. P13-28869/2022, a ze dne 8. 7. 2022, č. j. P13-33622/2022, takto: I. Rozhodnutí Městské části Praha 13 ze dne 13. 6. 2022, č. j. P13-28869/2022, a ze dne 8. 7. 2022, č. j. P13-33622/2022, se zrušují a věci se vracejí žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 26 570 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce Mgr. Martina Laipolda, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, jimiž Městská část Praha 13 – Úřad městské části (dále jen žalovaný) rozhodl o námitkách proti exekučním příkazům vydaným žalovaným dne 14. 4. 2022, č. j. P1319443/2022 (dále jen „první exekuční příkaz“), a dne 13. 6. 2022, č. j. P1328918/2022 (dále jen „druhý exekuční příkaz“). Exekučními příkazy uložil žalobci donucovací pokuty ve výších 5000 Kč a 10 000 Kč k vynucení splnění povinnosti, spočívající ve vydání svazku klíčů na popruhu, které měly být použity vůči žalobci při spáchání přestupku dne 8.4.2021 jinou osobou. Ze správního spisu vyplývá, že vydání exekučních příkazů předcházely tyto události. 2. Dne 8. 4. 2021 došlo mezi žalobcem a další osobou k potyčce v domě na Praze 13. Žalobce při ní zajistil svazek klíčů, který měla druhá osoba použít k útoku. Po nahlášení Policii ČR incident vyšetřovala žalovaná jako přestupek. 3. Dne 19. 10. 2021 vydal žalovaný městské části rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, č. j. P13-00729/2022 (dále jen „rozhodnutí o předběžném opatření“), jímž žalobci uložil povinnost svazek klíčů na popruhu vrátit na adresu žalované do 15 dnů od doručení rozhodnutí s tím, že jinak bude žalobci věc odňata. 4. Dne 6. 1. 2022 měla proběhnout mezi žalobcem a žalovaným telefonická komunikace. 5. Žalovaný vydal dne 22. 2. 2022 exekuční výzvu, č. j. P13-09907/2022 (dále jen „exekuční výzva“), v níž žalobce vyzvala, aby v náhradní lhůtě do 22. 3. 2022 splnil povinnost uloženou dne 6. 1. 2022 (vydání svazku klíčů na popruhu), jež měla být dobrovolně splněna do dne 9. 2. 2022. Žalovaná ve výzvě uvedla, že po marném uplynutí této náhradní lhůty nařídí ke splnění povinnosti exekuci. 6. Žalovaný vydal dne 14. 4. 2022 první exekuční příkaz s donucovací pokutou ve výši 5000 Kč k vynucení splnění povinnosti uložené dne 22. 2. 2022 exekuční výzvou. 7. Žalobce proti tomuto příkazu podal dne 7. 6. 2022 námitky, které doplnil dne 13. 6. 2022 prostřednictvím zplnomocněného právního zástupce. Postup žalovaného v něm označil za zmatečný, když žalovaný nejprve nabízený svazek klíčů odmítl a nyní jeho vydání vyžaduje. Chybějícím poučením o právu na právní zastoupení měla být porušena základní práva žalobce. Žalobce vyjádřil zmatení nad tím, proč po něm žalovaný žádá vydání svazku klíčů pro účely vedení správního řízení, když věc byla odložena. „Telefonické“ rozhodnutí ze dne 6. 1. 2022 i exekuční výzvu ze dne 22. 2. 2022, která má být exekučním titulem pro napadaný exekuční příkaz, proto považuje žalobce za nicotné. 8. Žalovaný vydala dne 13. 6. 2022 rozhodnutí č. j. P13-28869/2022 (dále jen „první napadené rozhodnutí“), jímž námitkám žalobce nevyhověl. 9. Téhož dne (13. 6. 2022) žalovaný vydala druhý exekuční příkaz s donucovací pokutou 10 000 Kč k vynucení splnění povinnosti uložené dne 22. 2. 2022 exekuční výzvou. 10. Dne 23. 6. 2022 předal žalobce žalovanému svazek klíčů. 11. I proti druhému exekučnímu příkazu brojil žalobce námitkami, a to dne 1. 7. 2022. I zde namítal, že považuje exekuční výzvu, která má být exekučním titulem i pro druhý exekuční příkaz, za nicotnou. Navíc je podle žalobce toto rozhodnutí pouhou exekuční výzvou podle § 109 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nikoliv exekučním titulem podle § 105 téhož zákona. Exekuční výzva proto nesplňuje podmínky dle § 111 odst. 1 písm. a) správního řádu, když neoznačuje exekuční titul. Žalovaný sice žalobci dne 23. 6. 2022 doručil rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 19. 10. 2021, to však pozbylo podle žalobce účinnosti dne 1. 11. 2021, když žalovaný rozhodl o ukončení správního řízení ve věci. Nemohlo proto být podkladem ani pro exekuční výzvu, ani pro exekuční příkazy. Podle žalobce žalovaný porušil základní zásady vedení správního řízení, když žalobce neinformoval o obnově řízení či o vyřízení jeho stížnosti ze dne 11. 11. 2021. Tímto zmatečným postupem uvedl žalobce v omyl. Z vyjádření, které žalovaný zaslal žalobci dne 20. 6. 2022, vyplývá, že rozhodnutí o předběžném opatření mělo být vydáno dne 6. 1. 2022, ačkoli právnímu zástupci žalobce bylo zasláno rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 19. 10. 2021. Žalobce vyjádřil obavy o nestrannosti úřadu, když rozhodnutí bylo antidatováno rozhodnutí k dni oznámení právního zastoupení žalobce, a to bylo zasláno až o několik dní později pouze žalobci a nikoliv jeho právnímu zástupci. Žalobce shrnul, že všechna rozhodnutí žalované týkající se povinnosti žalobce vydat svazek klíčů považuje za nicotná, když rozhodnutí o předběžném opatření pozbylo účinnosti dne 1. 11. 2021, kdy bylo původní řízení zastaveno a o jeho obnově nebyl žalobce dosud informován. Nicotné je podle žalobce i z toho důvodu, že v něm žalovaný překročil svou pravomoc, když rozhodoval o vlastnictví a neoprávněnosti držby věci. V závěru odůvodnění žalobce připomněl, že žalovaný od něj dříve svazek klíčů opakovaně odmítal převzít, a nyní jej požaduje až v návaznosti na žalobcovy stížnosti. Všechny navazující výzvy a sankce pak považuje žalobce za šikanózní, a proto navrhl jejich zrušení. 12. Dne 8. 7. 2022 vydala žalovaný rozhodnutí č. j. P13-33622/2022 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“), jímž nevyhověla ani námitkám proti druhému exekučnímu příkazu. 13. Dne 20. 7. 2022 podal žalobce k žalované návrh na přezkum napadených rozhodnutí o námitkách proti exekučním příkazům podle § 94 správního řádu. 14. Z uvedených důvodů se žalobce domáhal zrušení obou rozhodnutí o námitkách proti exekučním příkazům a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí žalované (napadená rozhodnutí) 15. Prvním napadeným rozhodnutím žalovaný nevyhověl námitkám žalobce proti prvnímu exekučnímu příkazu s odkazem na ustanovení § 77 správního řádu o nicotnosti rozhodnutí. Uvedl, že rozsah poučení žalobce byl dostatečný, když exekučnímu příkazu předcházela exekuční výzva (kterou však označila č. j. prvního exekučního příkazu, pozn. soudu) a v samotném příkazu jej žalovaný poučil o možnosti podat proti němu opravné prostředky. Dále citoval z ustanovení § 33 odst. 1 správního řádu, podle nějž má účastník právo, nikoliv povinnost být právně zastoupen, a absence právního zastoupení proto nezakládá nicotnost ani nezákonnost rozhodnutí. 16. Druhým napadeným rozhodnutím žalovaný nevyhověl námitkám žalobce proti druhému exekučnímu příkazu s odůvodněním, že žalobce vychází z mylného faktu, že dne 1. 11. 2021 žalovaná vydala rozhodnutí o ukončení správního řízení, zatímco byla věc odložena podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2013, č. j. 1 As 162/2012-44, není odložení věci podle § 66 odst. 3 písm. a) zákona č. 200/1999 Sb., o přestupcích, samo o sobě překážkou věci pravomocně rozhodnuté, která by znemožňovala o dané věci později zahájit řízení. Proto podle žalovaného nepozbylo rozhodnutí o předběžném opatření účinnosti dne 1. 11. 2021. 17. K námitce žalobce, že nebyl informován o obnově řízení ani vyřízení své stížnosti ze dne 11. 11. 2021 žalovaný uvedl, že žalobce dne 22. 11. 2021 byl informován o tom, že odložení věci nebrání zahájení věci a že věc bude přidělena jiné úřední osobě. 18. Dále podle žalovaného vychází žalobce z mylného faktu, že v řízení o přestupku vystupuje jako poškozený. S tím žalovaný nesouhlasí, jelikož žalobce včas neuplatnil nárok na náhradu škody ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení, ani žalovanému nesdělil, že by mu přestupkem byla nějaká škoda způsobena. 19. Stran vlastnictví svazku klíčů na popruhu žalovaný uvedl, že sám žalobce v protokolu o trestním oznámení sdělil, že osobu, jíž svazek klíčů při útoku odňal, identifikoval na základě popruhů jako člověka nacistické a fašistické ideologie. Proto podle žalovaného nebylo o vlastnictví věci nikdy sporu. K neoprávněnosti držby žalovaný cito