Městský soud v Praze 15 A 53/2025 – Zvláštní žalobní legitimace k ochraně veřejného zájmu

Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1

Úřad městské části Praha 1, se sídlem Vodičkova 18, Praha 1

Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4 o žalobách na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaných týkajícími se shromáždění Pochod pro život konaného dne 26. 4. 2025

Žalobci podali v průběhu měsíců května a června 2025 u Městského soudu v Praze žaloby na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaných týkajícími se shromáždění Pochod pro život konaného dne 26. 4. 2025. Tyto žaloby, o nichž byla u Městského soudu v Praze vedena řízení pod sp. zn. 15 A 53/2025, 15 A 74/2025, 15 A 69/2025, 15 A 72/2025, 15 A 75/2025, 15 A 70/2025, 15 A 73/2025 a 15 A 76/2025, soud usnesením ze dne 11. 9. 2025 č. j. 15 A 53/2025 – 100 spojil ke společnému řízení s tím, že společné řízení o těchto věcech bude nadále vedeno pod sp. zn. 15 A 53/2025.

V žalobách žalobci uvedli, že žalobce a) pořádá každoročně shromáždění nazvané Pochod pro život, jehož cílem je zlepšit společenské povědomí o existenci pomoci sociálně - právního charakteru jako prevenci umělého ukončení těhotenství a o pomoci pro ženy, které se cítí být nuceny k usmrcení svého dosud nenarozeného dítěte. Pochod pro život se opakovaně stává terčem systematických protestů a zastrašování zejména ze strany krajní levice, anarchistů, feministických a jiných obdobných skupin. Také Pochod pro život konaný 26. 4. 2025 byl oponenty narušován a nakonec zcela zablokován. Policie, přestože měla již před akcí poznatky o tom, že extrémistické skupiny mají v úmyslu zablokovat Pochod pro život, neučinila patřičná bezpečnostní opatření. Akci a přípravu na ní zjevně podcenila, nevytvořila si dostatečné kapacity a při akci samotné neprovedla potřebné kroky proti organizátorům blokací. Naopak organizované protiprávní jednání odpůrců povzbudila změnou trasy Pochodu pro život, a to výhradně z obavy, aby nemusela vůči narušitelům použít donucovací prostředky. Svolavatel shromáždění na naléhání policejního orgánu nakonec vyslovil souhlas se změnou trasy i se změnou cíle průvodu (původní oznámená trasa vedla přes ulice Ke Hradu, Nerudova, Malostranské náměstí, Mostecká, Karlův most, Smetanovo nábřeží, Národní, 28. října s cílem Václavské náměstí; změněná trasa vedla přes ulice Ke Hradu, Nerudova, Malostranské náměstí, Mostecká, Josefská, Letenská, Mánesův most a Kaprova a dále směrem na Staroměstské náměstí). Pochod pro život byl prakticky od počátku, nejpozději od spodní části Nerudovy ulice narušován nepřístojným chováním odpůrců (pouštěním sirén, vuvuzel, vykřikováním hesel do megafonu – například „v Praze nejste vítaný“), a to za aktivní asistence policie, která místo zabránění protiprávnímu jednání nasměrovala narušitele, aby cílené terorizování akustickými prostředky prováděli z chodníků. Aktivita narušitelů začala stoupat ve chvíli, kdy se pochod dostal na náměstí Jana Palacha, kde byl pochod zdržen první blokádou. Následně skupina asi 20 osob zahájila blokádu v Kaprově ulici. Jednalo se o pasivní blokádu, kdy narušitelé seděli na komunikaci. Policie však proti této skupině nezasáhla a její činnost se omezila pouze na formální výzvy vůči narušitelům. Během vyčkávání policie se narušitelé shromáždili v Kaprově ulici v počtu několika stovek. Některé jejich skupinky blokovaly různé trasy, zatímco jiné se přesouvaly, aby účastníky shromáždění mohly obklíčit z více stran. Jejich jednání vykazovalo známky předchozí profesionální přípravy a zjevné průběžné koordinace, přičemž někteří měli zakryté obličeje. Policie byla vůči narušitelům spíše pasivní a nedůsledná. Účastníkům Pochodu pro život však zamezila (prostřednictvím pokynu svolavateli) projít kolem v té době ještě malé skupiny narušitelů a v Kaprově ulici před budovou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy je dokonce uzavřela a postupně ze všech stran z důvodu narůstající agrese narušitelů obklopila. Uzavření Pochodu pro život před budovou fakulty ze strany policejních jednotek postrádalo vytvoření bezpečných únikových koridorů, takže mnozí účastníci mohli mít důvodné obavy opustit shromáždění a projít nepřátelsky naladěným davem odpůrců. Mohli se tak cítit obklíčeni a zablokováni přímo policejními oddíly, které umožnily dvouhodinové terorizování pokojného shromáždění rodin, matek s dětmi, seniorů, studentů, obyčejných lidí z celé země ze strany extrémistických levicových skupin. Ani takovéto uzavření účastníků Pochodu pro život však nezabránilo jednotlivým narušitelům vmísit se mezi účastníky shromáždění a napadat je. Policie sice několik desítek narušitelů postupně odnášela z místa blokády, nicméně po jejich ztotožnění je v některých případech opět propouštěla, čímž jim umožnila se opět vrátit na místo blokády. Účastníci Pochodu pro život tak v důsledku jednání policie nemohli dorazit do ohlášeného cíle a kvůli svému obklíčení nemohli ani místo opustit bez obavy o svou osobní bezpečnost. Jejich uzavření v Kaprově ulici vedlo k vystupňování verbálního násilí ze strany narušitelů. Účastníci Pochodu pro život byli terčem hlasitých vulgárních útoků. Byla zaznamenána situace, kdy jeden z narušitelů za použití fyzického násilí vytrhl modlícímu se knězi mikrofon z ruky a při útěku srazil tříleté dítě, které nadto kopl do hlavy, čímž mu způsobil otevřenou ránu. Narušitelé celou dobu ohrožovali účastníky Pochodu pro život sirénami (vuvuzelami), jejichž hlučnost daleko přesahovala bezpečnou hladinu pro lidské zdraví.

Žalobci mají za to, že akce narušitelů měla charakter neoznámeného shromáždění, na které dopadá § 12 odst. 2 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPS“). Narušitelé Pochodu pro život se dopustili jednání, které představuje důvody pro rozpuštění jejich shromáždění z důvodů uvedených v § 10 odst. 1 písm. a), b, c) ZPS. Naplněn byl také důvod pro rozpuštění jejich shromáždění dle § 10 odst. 2 ZPS, neboť blokace probíhala v místech oznámeného shromáždění – Pochodu pro život. Rovněž byly naplněny důvody pro rozpuštění blokace podle § 12 odst. 4 ZPS.

Někteří žalobci v žalobách uvedli, že nemají povědomí o tom, zda shromáždění narušitelů bylo rozpuštěno postupem podle § 12 odst. 5 ZPS. Pokud rozpuštěno nebylo, žalovaní se dopustili nezákonného zásahu spočívajícího v nekonání, respektive opominutí povinnosti. Shromáždění narušitelů měl rozpustit žalovaný č. 3, zasahující policista (tedy pravděpodobně vedoucí zásahu) čili žalovaný č. 4 a případně též žalovaný č. 2 a žalovaný č. 1. Žalobcům není známo, zda na místě byli přítomni zástupci žalovaných č. 1, 2 a 3, proto mají za to, že pokud se v dalším řízení neprokáže opak, je za tento nezákonný zásah odpovědný žalovaný č. 4. Pokud však bylo nepovolené shromáždění rozpuštěno, pak ze strany policejních složek nebylo přistoupeno k zákroku a vynucení povinnosti narušitelů k tomu, aby se rozešli.

Zablokováním Pochodu pro život ze strany policejních složek také došlo k fyzickému omezení svobody pohybu účastníků tohoto shromáždění, kteří jej nemohli opustit. Tímto aktivním konáním policejní složky omezily právo účastníků Pochodu pro život na osobní svobodu zaručené ustanovením čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) a na svobodu pohybu zaručenou ustanovením čl. 14 odst. 1 LZPS. Policie (i) aktivně zastavila Pochod pro život, postupně jej ze všech stran obklíčila, a znemožnila tak jeho pokračování, (ii) neochránila právo účastníků Pochodu pro život na pokojné shromažďování, (iii) svojí činností pomohla narušitelům Pochod pro život zcela zablokovat a (iv) omezením práva účastníků Pochodu pro život na osobní svobodu a svobodu pohybu umožnila jejich téměř dvouhodinové zastrašování.

V reakci na stížnosti účastníků Pochodu pro život odůvodňoval žalovaný č. 4 postup policie odkazem na zásadu proporcionality obnovení veřejného pořádku a následků způsobených provedením úkonů a též odkazem na zásadu subsidiarity při provádění zákroků. Podle žalobců tím však žalovaný č. 4 osvědčil zásadní nepochopení věci. Nejednalo se totiž o situaci, kdy by proti sobě stála dvě soupeřící shromáždění (například dvě skupiny fotbalových fanoušků), ale kdy pokojné a zákonné shromáždění bylo od počátku záměrně kontinuálně narušováno a nakonec násilně zablokováno. Skutkové okolnosti jsou zde zcela přehledné a jasné - jednalo se o typický případ střetu uplatňování práva shromažďovacího podle čl. 19 LZPS a na druhé straně jeho zneužití k omezování práva shromažďovacího jiným osobám, které však nemůže požívat právní ochrany.

K otázce podstatného narušení shromažďovacího práva jakožto důvodu pro zákaz či rozpuštění shromáždění, které blokovalo Pochod pro život, žalobci uvedli, že účastníci Pochodu pro život nemohli v důsledku (ne)jednání všech žalovaných dorazit do ohlášeného cíle a kvůli svému obklíčení nemohli ani místo opustit bez obavy o svou osobní bezpečnost a bezpečnost svých dětí. Trasa Pochodu pro život byla přerušena přibližně v polovině, přičemž ani v předchozí části neprobíhala podle ohlášeného plánu, neboť bylo nutno se vyhnout některým původně zamýšleným lokalitám. Do plánovaného cíle nebylo účastníkům Pochodu pro život umožněno dojít a rovněž nebylo umožněno pronést závěrečné projevy řečníků v cílovém bodě. Z původně zamýšleného happeningu na oslavu života pro celé rodiny zůstala v důsledku činnosti narušitelů, kterým policie nedokázala v jejich protiprávní činnosti zabránit, účastníkům Pochodu pro život nepříjemná zkušenost s obavami o život a zdraví svůj a svých dětí.

Ke změně plánované trasy Pochodu pro život žalobci uvedli, že iniciativa ke změně původní trasy vyšla ze strany policie, a proto není možné nyní argumentovat tím, že je to svolavatel a organizátor, kdo nese odpovědnost za to, že průvod měl procházet stísněnými uličkami Starého Města v Praze. Rovněž je neakceptovatelné, aby byla trasa akce s účastí několika tisíc lidí v jejím samotném průběhu pod tlakem narušitelů opakovaně měněna. Jestliže policie nejprve přišla s alternativním místem zakončení na Staroměstském náměstí u Mariánského sloupu, organizátor ve snaze projevit vstřícnost a rovněž z důvodných obav o bezpečnost účastníků souhlasil v domnění, že policie je schopna pokojný průchod touto trasou zajistit. K akceptaci tohoto návrhu přispělo i vědomí symbolického významu místa obdobného původně zamýšlenému cíli pochodu u sochy sv. Václava a rovněž možnost využití vyvýšeného místa v prostoru Mariánského sloupu, které mohlo suplovat absentující pódium pro řečníky. Další policií navrhovaná změna, která měla spočívat v zakončení pochodu na Palachově náměstí, symboliku prvních dvou cílů pochodu postrádala a navíc s pouze improvizovaným ozvučením místa nemohlo být jisté, zda by projevy byly po akustické stránce dostatečně vnímatelné všemi účastníky shromáždění, neboť hlukové rušení prováděné narušiteli by výrazně zhoršovalo jejich slyšitelnost.

Žalobci též poukázali na disproporci mezi opatřeními učiněnými ve vztahu k propalestinským protestům na festivalu izraelské kultury Izrael na Vltavě dne 25. 5. 2025, kdy příslušné orgány (žalovaný č. 2) stanovily sadu preventivních opatření, jako například zákaz přiblížení se na 100 m k účastníkům opačného shromáždění či zákaz používání elektroakustických prostředků, aby nedocházelo k nadměrnému rušení účastníků festivalu, a zároveň byla tato opatření vynucována, Počet účastníků protestního shromáždění byl přitom téměř o dva řády nižší, než tomu bylo u Pochodu pro život. Účastníci Pochodu pro život mají proto pocit, že jim není ze strany orgánů veřejné moci poskytována náležitá právní ochrana z důvodu jejich přesvědčení a vyznání.

Na podporu svých tvrzení žalobci odkázali na závěry plynoucí z rozsudků Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 21. 6. 1988 č. 10126/82 ve věci Plattform „Ärzte für das Leben“ proti Rakousku a ze dne 29. 6. 2006 č. 76900/01 ve věci Öllinger proti Rakousku.

S přihlédnutím k výše uvedenému jsou žalobci přesvědčeni o tom, že žalovaní se dopustili několika nezákonných zásahů: a) nestanovili podmínky pro oponentní shromáždění podle § 8 odst. 2 ZPS, případně b) preventivně nezakázali shromáždění oponentů Pochodu pro život na Jungmannově náměstí v Praze dne 26. 4. 2025 podle § 10 odst. 1 písm. a), c) ZPS, které bylo ve skutečnosti svoláváno za účelem blokování ohlášeného shromáždění Pochod pro život, c) nezajistili trasu oznámeného Pochodu pro život, d) nezabránili účastníkům oponentních shromáždění v narušování a zablokování oznámeného shromáždění Pochod pro život, e) nevydali pokyn k tomu, aby blokující osoby neměly zakryté obličeje podle § 7 odst. 4 ZPS a tím ztížili možnost následné právní obrany poškozených, jakož i postihování protiprávního jednání blokujících, f) nerozpustili shromáždění blokující trasu Pochodu pro život, g) nevynutili si rozpuštění shromáždění blokujícího trasu Pochodu pro život za použití adekvátních prostředků a h) žalovaný č. 1 (policejní orgán) nezákonně zablokoval účastníky Pochodu pro život na náměstí Jana Palacha a v Kaprově ulici a omezil je v možnosti pokračovat ve shromáždění a následně také svobodně opustit toto místo.

Žalobci též konstatovali, že shromáždění Pochod pro život se uskutečňuje každoročně; v posledních letech čelí vzrůstající intenzitě nenávistných projevů a pokusů o blokaci a fyzickému napadání organizovanými skupinami odpůrců. Hrozí tak opakování nezákonného zásahu, a žalobci se proto domáhají i toho, aby soud žalovaným pokračování v nezákonném zásahu zakázal.

V žalobním petitu žalobci navrhli, aby soud rozhodl rozsudkem takto:

Žalovaný č. 1 navrhl, aby soud žaloby zamítl. Ve vyjádření k věci nerozporoval pasivní žalobní legitimaci svou ani žalovaného č. 2 (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2023, č.j. 6 As 99/2022-84). Pasivní žalobní legitimace svědčí žalovanému č. 1 ve vztahu k tvrzení o absenci jednání potřebného k zajištění řádného průběhu shromáždění (Pochod pro život) a na to navazujícím tvrzením o nerozpuštění shromáždění (odpůrců Pochodu pro život), k čemuž je žalovaný č. 1 oprávněn dle § 12 odst. 6 ZPS. Dále může pasivní žalobní legitimace žalovaného č. 1 plynout z toho, jakými nástroji měla policie shromáždění blokovat (zda podle zákona o policii nebo podle ZPS). Žalobci však tyto zásahy nekonkretizovali.

K tvrzení o nezajištění trasy shromáždění žalovaný č. 1 uvedl, že si je vědom závazků plynoucích z judikatury správních soudů i ESLP. Tyto závazky však nelze vykládat tak, že by měl svolavatel shromáždění či samotné shromáždění právo na zajištění zvoleného místa či trasy. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2022, č. j. 7 As 214/2022-39 mají policejní orgány nejen právo, ale také povinnost předcházet konfliktům a jejich eskalaci. Mají přitom využívat vhodná či nezbytná opatření. Tato omezení z povahy věci kolektivního práva shromažďovacího mohou mít nevyhnutelný dočasný dopad na výkon jiných práv. Policie je povinna reagovat na zjištěné okolnosti a je oprávněna přiměřeným způsobem regulovat průběh shromáždění, je-li to v zájmu veřejného pořádku a bezpečnosti či dalších zájmů. To plyne i z § 8 odst. 2 ZPS, který stanoví oprávnění úřadu předem stanovit podmínky konání shromáždění, a to včetně možné úpravy místa a času jeho konání. U probíhajícího shromáždění § 8 odst. 4 ZPS předpokládá možnost operativní regulace shromáždění s ohledem na konflikty různých práv a zájmů, včetně úpravy místa konání. Ani při zajišťování součinnosti se svolavatelem při ochraně shromáždění dle § 6 odst. 3 ZPS nemá svolavatel nárok na dosažení požadovaného výsledku (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2012, č. j. 29 A 64/2010-48 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2023, č. j. 6 As 99/2022-80). Dále žalovaný č. 1 odkázal na odbornou literaturu a judikaturu ESLP a konstatoval, že postup policie v dané věci plně odpovídal shora popsaným závazkům a mezím jejich praktické aplikace. Na základě vyhodnocení zkušeností se shromážděními žalobce a) z minulých let byla dána poměrně silná míra rizika, že opětovně dojde ke snahám narušovat průběh Pochodu pro život. Policie telefonicky komunikovala se žalobcem b) coby zástupcem svolavatele za účelem zajištění organizace a poskytnutí ochrany shromáždění (projednání programu, zajištění průvodu, možné varianty řešení v případě blokády včetně případného odklonu trasy a změny místa zakončení průvodu). Policie současně komunikovala se svolavateli protiakcí. Z lokací ohlášených shromáždění bylo možné vysledovat strategický záměr jejich organizátorů mít pod kontrolou trasu průvodu Pochod pro život. Blokaci shromáždění tedy policie predikovala, nebylo jí však známo, kde a jaké počty blokujících ji provedou. Ze strany policie proto následoval dohled nad probíhajícím shromážděním a komunikace s organizátory. Průběžně byla sledována situace v centru města, zejména okolí trasy průvodu shromáždění. Stěžejním místem koncentrace odpůrců Pochodu pro život bylo Jungmannovo náměstí, kde se mělo konat shromáždění „Demonstrace proti omezování práva na interrupci“. Na základě informací o počtu osob na uvedeném místě v době zahájení Pochodu pro život bylo toto místo vyhodnoceno jako riziko pro blokaci Pochodu pro život, tedy jako potenciální místo konfliktu, a proto bylo hledáno řešení, jak se mu vyhnout. Bylo možno buďto zvolit jinou trasu a případně i místo zakončení Pochodu pro život. Zvolena byla trasa odklonem u Karlova mostu přes Letenskou, náměstí Jana Palacha a Kaprovu ulici se zakončením na Staroměstském náměstí. Návrh byl přednesen žalobci b), který s ním vyslovil souhlas. Není pravdou, že by na svolavatele bylo jakkoliv naléháno. Z taktických důvodů byla změna trasy a místa zakončení sdělena pouze telefonicky bez další dokumentace. Nezbytnou součástí Pochodu pro život bylo motorové vozidlo s odkrytým nákladovým prostorem, na němž bylo umístěno ozvučovací zařízení. Zvažované trasy byly proto voleny tak, aby byla dostatečná a bezpečná průchodnost pro uvedené vozidlo. Účelem změny trasy a místa ukončení Pochodu pro život bylo předejít konfliktům a jejich eskalaci a zajistit ochranu tohoto shromáždění.

V Pochodu pro život bylo cca 3000 osob. V ulici Mostecká byl průvod odkloněn na nově zvolenou trasu, tak jak byl daný postup vyhodnocen policií a odsouhlasen žalobcem b). Nedlouho poté organizátoři protishromáždění na Jungmannově náměstí ukončili svou akci a její účastníci se začali přesouvat ke Staroměstskému náměstí. Než došel Pochod pro život na Klárov, byly již v oblasti, kam měl dále směřovat, stovky odpůrců. Na náměstí Jana Palacha, které bylo v tu dobu volné, bylo proto žalobci b) navrženo zakončení průvodu, tento návrh však nebyl akceptován. Následně došlo k první blokádě Pochodu pro život na náměstí Jana Palacha nedaleko budovy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, do níž se zapojilo cca 15 osob. Tyto osoby byly policií vyzvány, aby blokádu ukončily. Některé z nich výzvu uposlechly a ostatní byly přemístěny za použití donucovacích prostředků, aby nebyly v trase průvodu. Pochod pro život dále pokračoval do ulice Kaprova, kde došlo mezi ulicemi Valentinská a Žatecká k jeho dalšímu zablokování. Do blokády se zpočátku zapojilo cca 20 osob. Problematičnost místa však policii neumožňovala rychlé vyřešení situace. Ustoupit do vedlejších ulic nebylo možné a za několik minut se k blokujícím přidávali další. Nakonec jich bylo bezmála 100. V tento moment bylo ještě možné vrátit se na náměstí Jana Palacha a zakončit shromáždění tam. Žalobce b) však trval na tom, aby bylo pokračováno po zvolené trase. Policií byl poučen o tom, že uvolnění trasy bude vyžadovat delší čas. Policie následně zakročila proti osobám, které trasu Pochodu pro život blokovaly. Zákrok spočíval v odnášení protestujících, jejichž odpor byl pasivní. V průběhu zákroku přicházely další osoby a okolí bylo obsazeno desítkami odpůrců, kteří se (pouze) verbálně projevovali. Po cca dvou hodinách byl na tomto místě Pochod pro život v 17 hodin ukončen.

Podle žalovaného č. 1 policie učinila pro zajištění účelu shromáždění maximum. Odpovědnost za pokojný průběh shromáždění leží primárně na svolavateli, který má k jeho regulaci nástroje a za splnění zákonných podmínek je oprávněn požádat policii o potřebnou pomoc. Pokud již žalobce b) dále nerespektoval doporučení policie, ač byl o problematičnosti přesunu z náměstí Jana Palacha informován, a následně v době, kdy policie prováděla zákroky proti blokujícím osobám, shromáždění sám ukončil, nelze nemožnost dokončit shromáždění po stanovené trase klást k tíži policie či žalovaného č. 1.

Co se týče postupu policie vůči osobám blokujícím Pochod pro život, žalovaný č. 1 zdůraznil, že tyto osoby blokovaly shromáždění pasivní formou a nedopouštěly se násilného chování. Policie je v takové situaci povinna dodržovat zásadu přiměřenosti postupu a využívat donucovací prostředky přiměřené okolnostem a jednání osob. Nelze dospět k závěru, že prodlení při vynucování opatření reagujícího na zablokování Pochodu pro život zakládá nezákonnost postupu policie. Není pravdou, že policie proti blokujícím osobám nezasáhla. Postup policie byl popsán shora, přičemž celkem bylo zajištěno cca 90 osob. Ve vztahu k přiměřenosti použití donucovacích prostředků žalovaný č. 1 odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1042/15 a dále na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2011, č. j. 1 As 63/2011-90, ze dne 28. 1. 2016, č. j. 10 As 236/2015-36 a ze dne 25. 5. 2016, č. j. 6 As 255/2014-42. Doplnil, že v souvislosti se Pochodem pro život bylo nasazeno 233 policistů, přičemž nebylo známo, jaké počty blokujících blokádu provedou.

K žalobnímu tvrzení o nerozpuštění blokujícího shromáždění žalovaný č. 1 uvedl, že rozpuštění shromáždění je pravomocí a nikoliv povinností správního orgánu. Rozpuštění „blokády“, která je sama o sobě přestupkovým jednáním záměrně porušujícím zákon, nemá žádnou přidanou hodnotu. Šlo by pouze o mezikrok před finálním zákrokem namísto provedení zákroku samotného. Ad hoc se přesouvající a taktizující osoby vedené pouze snahou zablokovat či jinak hromadně narušit jiné shromáždění navíc nelze považovat za shromáždění dle shromažďovacího zákona. Jejich snahou je bránit druhému ve výkonu práv, nikoliv realizovat právo shromažďovací (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2017, č. j. 9 As 185/2016-48). Ač Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) považuje za shromáždění v zásadě jakékoliv seskupení osob za nějakým účelem (třeba i sledování filmu) a podobně LZPS pojímá shromáždění velmi obecně, ZPS podřazuje pojmu „shromáždění“ taková seskupení osob, která slouží k účelu dle jeho § 1 odst. 3. Pojem „shromáždění“ dle české právní úpravy je tedy užší. Ochrana náleží pokojným shromážděním, nikoliv zneužití práva nebo jednáním v rozporu s účelem shromažďovacího zákona, tím méně „bojůvkám“ či blokacím narušujícím jiné shromáždění. ZPS negarantuje právo na blokádu ani ochranu blokád, naopak jedná se o přestupek (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2013, č. j. 2 As 60/2013–26 nebo ze dne 12. 1. 2017, č. j. 9 As 185/2016-48). Současně žalovaný č. 1 odkázal na judikaturu posuzující znaky shromáždění (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2013, č. j. 8 As 101/2011-186 a ze dne 18.11.2015, č. j. 8 As 39/2014-26, č. 3364/2016 Sb. NSS) a uvedl, že Nejvyšší správní soud zohledňuje rozdíl podobných akcí od tradičních shromáždění, kde není pochyb, že se o shromáždění skutečně jedná. Popis blokujících ze strany žalobců se shoduje s jednáním osob, jejichž postup a taktika byla popsána ve výše uvedených rozsudcích (a dále také v rozsudcích Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2016, č. j. 9 A 153/2012-444 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 As 256/2016-79). Pokud by takovýmto „bojůvkám“ byl dán charakter shromáždění ve smyslu shromažďovacího zákona, musela by policie nebo správní orgán vždy formálně tyto shluky osob rozpouštět namísto okamžité reakce. Žalovaný č. 1 dodal, že se shromáždění (Pochodu pro život) neúčastnil a oprávnění rozpustit shromáždění nezakládá povinnost nadřízených orgánů být přítomen na každém shromáždění.

Ohledně tvrzeného rušení účastníků Pochodu pro život žalovaný č. 1 uvedl, že shromažďování slouží k realizaci svobody projevu, tedy mimo jiné k výměně názorů a komunikaci. Ani vyhrocenou diskusi nelze vnímat jako narušení poklidného průběhu shromáždění, pokud se odehrává pokojnou formou (bez užití verbálního či fyzického násilí, hrubých výhrůžek apod.). Aby šlo o protiprávní jednání, musela by být překročena mez odpovídající okolnostem a rušení shromáždění by se muselo dít tzv. nepřístojným chováním. Ne každý zvukový projev (coby reakce na shromáždění) je důvodem k zákroku. Označení zvuku za zbraň je podle žalovaného č. 1 přemrštěné. Nelze sankcionovat projevy nesouhlasu, byť velmi i hlasité. I odpůrci shromáždění mají právo reagovat, a to nikoliv jen souhlasně. I jim náleží svoboda projevu. Právo shromažďovací je součástí práva na svobodu projevu v širším smyslu. Svoboda projevu se pak může realizovat různými formami, tedy např. i zvukem. Je-li protest legální a legitimní, nemá policie oprávnění jej ani zakazovat, ani mu bránit. Nelze ani požadovat konkrétní způsob reakce policie. Stran tvrzených hanobících projevů a požadavku žalobců na postih jejich šiřitelů žalovaný č. 1 uvedl, že nelze odhlédnout od toho, že téma Pochodu pro život, jakož i projevy představitelů žalobce a) jsou nemalou částí veřejnosti vnímány jako minimálně kontroverzní. Lze tak očekávat i kontroverzní reakce. Žalobci namítané projevy nelze ani posoudit, neboť je (s jednou výjimkou) konkrétně nepopisují a nedokládají, a to zejména v tom smyslu, jak se konkrétně dotkly jich samotných. Ze žalob nevyplývají konkrétní jednání, jimiž bylo zasaženo do práv žalobců, tím méně to, že by žalobci na některá tato jednání policii upozorňovali nebo je oznamovali. V případě jakýchkoliv akcí, kterých se účastní tisíce lidí, je hluk přítomný v intenzitě vyšší než běžné. V tomto případě byl na místě hluk vyvíjen oběma skupinami osob, tedy jak účastníky Pochodu pro život, tak jejich odpůrci. Policie na místě sleduje, aby např. nedocházelo k násilí, pokud však někdo překročí zákon, nelze to predikovat a vždy tomu zabránit. Policie na přestupky reagovala, což vyplývá i z počtu ztotožněných, oznámených či zajištěných osob.

Žalovanému č. 1 není zřejmé, co mají žalobci na mysli tvrzením o „blokování“ jejich shromáždění policií. Policie Pochod pro život neblokovala, blokovali jej odpůrci. Policie naopak usilovala o realizaci Pochodu pro život. Určitá omezení plynula z probíhajícího zákroku policie a potřeby zajistit bezpečnost přítomných. Účastníci Pochodu pro život mohli z místa odcházet, což se také dělo.

Závěrem žalovaný č. 1 konstatoval, že nelze brojit proti možnému zásahu, který ještě nenastal, a stejně tak nelze zavazovat policii či žalovaného č. 1 ke konkrétní reakci na události, které ještě nenastaly. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS).

Žalovaný č. 2 navrhl, aby soud žaloby zamítl. Ve vyjádření k žalobám uvedl, že se nezákonných zásahů vůči žalobcům nedopustil. Konstatoval, že oznámení o shromáždění Pochod pro život neobsahovalo vady. Žalovanému č. 2 bylo následně oznámeno několik shromáždění k tématu práva na interrupci poblíž trasy Pochodu pro život. S ohledem na to, že nedocházelo ke kolizi žádného z takto oznámených shromáždění, nebylo na místě autoritativně zasahovat do shromažďovacího práva těchto svolavatelů například uložením podmínek pro konání shromáždění.

Na místě Pochodu pro život nebyl žalovaný č. 2 přítomen. Nepřítomností jeho zástupce však nedošlo k nečinnosti na straně žalovaného č. 2, neboť možnost vyslat zástupce na shromáždění je oprávněním a nikoliv povinností úřadu. Obdobně k rozpuštění shromáždění a nepřítomnosti zástupce úřadu žalovaný č. 2 odkázal na § 12 odst. 6 ZPS. Žalovanému č. 2 bylo z komunikace s policií známo, že na průběh Pochodu pro život bude dohlížet policie ve smyslu § 8 odst. 6 ZPS. Svolavatel shromáždění předpokládal, že se dostaví 5000 účastníků, tudíž se mělo jednat o shromáždění a následný průvod velkého rozsahu, kdy je prakticky nemožné, aby zástupce úřadu obsáhl všechny úkony, jichž by mohlo být potřeba. Policie naproti tomu disponuje policisty vyškolenými speciálně ke zvládání bezpečnostních opatření a rovněž má oprávnění a prostředky k vynucení svých pravomocí, mimo jiné i silou, což je pravomoc, která zástupci úřadu svěřena není.

Žalovaný č. 2 též poukázal na to, že Pochod pro život se konal v centru a vytížených místech hlavního města Prahy. Místo konání, účastníci tohoto shromáždění, k nimž patřili i senioři a děti, potencionální vmísení jiných osob mezi účastníky shromáždění, reakce společnosti na oznámené shromáždění, ať již protidemonstrací nebo individuálními skutky osob, které nejsou součástí žádné skupiny, jsou okolnosti, které je nutné zvážit při postupu poskytnutí ochrany účastníkům shromáždění. Zejména prioritní ochrana dětí a seniorů převažuje nad zajištěním průchodnosti celé trasy průvodu nebo časového harmonogramu shromáždění.

V reakci na tvrzení žalobců o rozdílném přístupu v případě propalestinských protestů na festivalu izraelské kultury Izrael na Vltavě žalovaný č. 2 konstatoval, že se jednalo o odlišnou situaci, kdy se obě akce měly konat na stejném místě. Jelikož svolavatel shromáždění nepřistoupil na návrh, aby se shromáždění konalo na jiném místě, vydal žalovaný č. 2 rozhodnutí, kterým stanovil podmínky konání shromáždění. V případě Pochodu pro život bylo žalovanému č. 2 oznámeno několik shromáždění k tématu práva na interrupci poblíž trasy průvodu Pochod pro život. Vzhledem k tomu, že nedocházelo ke kolizi žádného z takto oznámených shromáždění, nebylo na místě autoritativně zasahovat do shromažďovacího práva dle § 12 odst. 2 ZPS.

Žalovaný č. 2 dále uvedl, že ne každý shromážděný dav lze považovat za shromáždění ve smyslu ZPS. Na místě konání shromáždění se mohou nacházet osoby, které chtějí narušit shromáždění, aniž by se daly považovat za účastníky protishromáždění. Proti těmto osobám nelze postupovat dle § 12 odst. 2 ZPS.

Dle názoru žalovaného č. 2 k zásahu do veřejných subjektivních práv účastníků Pochodu pro život nemohlo dojít nevydáním pokynu k tomu, aby blokující osoby neměly zakryté obličeje, neboť veřejné subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby bylo postiženo protiprávní jednání jiné osoby, neexistuje (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 84/99 a II. ÚS 361/96).

Žalovaný č. 3 navrhl, aby bylo řízení proti němu zastaveno. Ve vyjádření k věci namítl nedostatek své pasivní procesní legitimace. Uvedl, že aktivně nevystupoval jako účastník povolení shromáždění dle § 8 odst. 2 ZPS. Není a nebyl oprávněn jakkoli vstupovat do probíhajícího shromáždění. Nebyl ani oprávněn či povinen zajistit trasu oznámeného shromáždění či zabránit účastníkům oponentní strany v narušování a zablokování oznámeného shromáždění. Žalovaný č. 3 nebyl oprávněn vydat pokyn k tomu, aby blokující osoby neměly zakryté obličeje dle § 7 odst. 4 ZPS a rovněž nebyl oprávněn rozpustit nezákonné protishromáždění či zajistit výkon rozhodnutí o rozpuštění nezákonného protishromáždění. Správním orgánem, jemuž má být, a v tomto případě také bylo shromáždění Pochod pro život oznámeno v souladu s § 2a písm. c) ZPS, je výlučně žalovaný č. 2, neboť se jedná o případ, kdy shromáždění zasahuje do obvodu několika městských částí.

Žalovaný č. 3 dále uvedl, že od žalovaného č. 1 obdržel ztotožnění osob, které byly na místě předvedeny a ztotožněny. Nyní shromažďuje důkazy, aby mohl rozhodnout v přestupkovém řízení. Uvedené se však týká narušitelů Pochodu pro život a nikoli jeho účastníků.

Podle žalovaného č. 3 bylo na žalovaném č. 2 nebo na policii, zda vydá pokyn, že účastníci shromáždění nesmějí mít obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci. Žalovaný č. 3 nebyl v postavení povolovatele, a nemohl tak být oprávněn k vydání rozhodnutí podle § 7 odst. 4 ZPS.

Žalovaný č. 4 navrhl, aby soud žaloby jako nedůvodné zamítl. Ve vyjádření k věci uvedl, že k zabezpečení shromáždění Pochod pro život byl vydán ředitelem KŘPHMP rozkaz č. 30/2025. Velitelem bezpečnostního opatření (dále jen „BO“) byl určen plk. Mgr. P. V., náměstek ředitele KŘPHMP pro vnější službu, a osobou odpovědnou za koordinaci sil a prostředků ke shromáždění byl určen mjr. Bc. D. K., DiS., vrchní komisař vnější služby Obvodního ředitelství policie Praha I. Na základě vyhodnocení míry rizika vedla policie telefonickou komunikaci se zástupcem svolavatele, tj. se žalobcem b), za účelem zajištění organizace a poskytnutí ochrany shromáždění podle ZPS. Komunikace se týkala projednání programu, zajištění průvodu a možných variant řešení v případě blokace včetně případného odklonu trasy a změny místa zakončení průvodu. S touto možností bylo již dopředu pracováno. Komunikace byla založena na dlouhodobé spolupráci a vzájemné důvěře, a proto nebyla nijak dokumentována.

Ze strany žalovaného č. 4 byla vedena též komunikace se svolavateli protiakcí, které byly oznámeny příslušnému úřadu. Z lokací ohlášených shromáždění bylo možné vysledovat strategický záměr jejich organizátorů mít trasu Pochodu pro život pod kontrolou. Policie před konáním Pochodu pro život monitorovala také veřejný provoz na sociálních sítích a hromadných sdělovacích prostředcích, neboť v minulosti bylo toto shromáždění blokováno např. odpůrci z řad podporovatelů interrupcí a svobody volby ohledně početí dítěte. Skutečnost, že dojde k blokaci Pochodu pro život, byla tedy ze strany policie predikována, nebylo však známo, kde a jaké počty blokaci provedou, ani konkrétní osoby, které se měly tohoto záměru dopustit. K pokusům o zablokování Pochodu pro život dochází již po dobu několika let a je s nimi při plánování BO ze strany policie počítáno. Je jen problematické s ohledem na nedostatek informací k nim zvolit vhodné (přiměřené) protiopatření. Vývojem doby narůstají počty odpůrců, kteří jsou více organizovaní a mají propracovanou taktiku. Na základě předchozích zkušeností bylo pracováno se scénářem, kdy méně početné skupiny osob (5 – 10) operují po trase průvodu a provádí ve vhodných ulicích pasivní blokaci. Událost z roku 2024, kdy byla provedena masivní blokace na mostě Legií, byla první událostí takového rozsahu v souvislosti s Pochodem pro život. Součástí poznatků policie k akcím odpůrců byl i soubor pravidel „Jak se chovat v blokádě“, jenž byl získán z veřejně dostupných zdrojů. Z těchto pravidel je mimo jiné zřejmé, že cílem akce mělo být nenásilné vyjádření protestu. I předchozí ročníky byly v duchu skupinového pasivního a nenásilného odporu. S ohledem na shora uvedené bylo v souvislosti s Pochodem pro život v rámci BO nasazeno celkem 233 policistů. Žalovaný č. 4 v této souvislosti poznamenal, že také svolavatel Pochodu pro život a jeho zástupce prokazatelně věděli, že k pokusu o zablokování shromáždění dojde. Zástupce svolavatele počítal také s tím, že si překonání blokace vyžádá určitý čas zejména s ohledem na konkrétní situaci (počet blokujících, místo blokace a další stejně neznámé okolnosti) a pro tento případ měl dle jeho vyjádření připraven program cca na 1 hodinu tak, aby zejména děti přítomné v průvodu udržely pozornost a negativum této situace pokud možno nevnímaly jako újmu. Ze strany policie je též opakovaně prováděno „školení /metodika/“ pro pořadatelskou službu Pochodu pro život, kterou tvoří věkově různorodá skupina dobrovolníků (cca 40 osob), kteří pomáhají zejména při zajištění průvodu. Svolavatelem Pochodu pro život jsou prezentováni jako jakýsi „anti-konfliktní tým“. Policií jsou poučeni o možných situacích, jak na ně reagovat a jak předcházet konfliktům s odpůrci.

Na Hradčanském náměstí probíhaly přípravy na shromáždění již od ranních hodin (stavba podia, zázemí, ozvučení atd.) za dohledu policie, která se v místě věnovala zajištění veřejného pořádku a předcházení možnému narušení příprav. Následně proběhla mše v katedrále sv. Víta a po jejím skončení byl hlavní program na Hradčanském náměstí do 14 hodin koncipován jako mluvené slovo, hudební a kulturní vystoupení, zejména pro děti. Vše proběhlo bez narušení. Poučení pořadatelů ze strany policie proběhlo před odchodem průvodu na trasu. Původní trasa Pochodu pro život, jak byla oznámena, byla následující: Hradčanské nám., Nerudova, Malostranské nám. Mostecká, Karlův most, Smetanovo nábř., Národní, Jungmannovo nám., 28. října, Václavské nám. Žalovaným č. 4 byla průběžně sledována situace v centru města, zejména v okolí trasy průvodu. Stěžejním místem koncentrace osob, které byly vnímány jako odpůrci Pochodu pro život, bylo Jungmannovo náměstí, kde se mělo konat shromáždění „Demonstrace proti omezování práva na interrupci“. Na základě informace o počtu osob na tomto místě v době, kdy průvod Pochodu pro život vycházel na trasu, bylo toto místo vyhodnoceno jako jednoznačné riziko pro blokaci průvodu, a proto bylo hledáno řešení, jak se mu vyhnout. Řešením bylo zvolit jinou trasu a případně i místo zakončení Pochodu pro život. Rizikovým místem byl rovněž Karlův most, protože bylo zjištěno, že se zde nachází odhadem 2000 osob. Při svedení průvodu čítajícího další tisíce osob na Karlův most by mohlo dojít k přeplnění mostu, následné panice a případnému ohrožení přítomných osob. Zvolena proto byla trasa s odklonem u Karlova mostu přes Letenskou, nám. J. Palacha a ulici Kaprovu se zakončením na Staroměstském náměstí. Návrh byl přednesen zástupci svolavatele Pochodu pro život, který s tímto řešením vyslovil souhlas. Tvrzení, že na něj bylo naléháno, není pravdivé. Z taktických důvodů byla změna trasy a místa zakončení sdělena pouze telefonicky a nebyla veřejně nijak prezentována. Policie změnou trasy a místa ukončení shromáždění sledovala zamýšlený cíl, tedy zajistit ochranu práv jeho účastníků při splnění účelu jejich akce. Změna trasy byla policií provedena z toho důvodu, aby nedošlo k přímému střetu a nebezpečí vyhrocení situace v Jungmannově ulici, kde probíhalo oznámené shromáždění, které bylo vyhodnoceno jako rizikové pro Pochod pro život, protože by mohlo dojít ke kolizi obou shromáždění. Třebaže je policie ze zákona nadána oprávněním aplikovat represivní opatření, je její povinností ze zákona takovým situacím pokud možno předcházet. Pokud změna trasy znamenala, že nedojde ke kolizi mezi oznámenými shromážděními, bylo nutno zvolit tento postup a nikoliv vystavovat osoby ve shromáždění či nezúčastněné osoby zbytečnému riziku konfliktu a použití represivních prostředků.

Pochod pro život vyšel ve 14:00 h. V průvodu šlo zpočátku cca 3000 osob. V ulici Mostecká byl průvod odkloněn na nově zvolenou trasu. Nedlouho po změně trasy došlo k tomu, že organizátoři shromáždění v Jungmannově ulici ukončili svou akci a část účastníků této akce se začala přesouvat ve směru Staroměstské náměstí. Než došel Pochod pro život na Klárov, tak již v oblasti, kam měl dále směřovat, byly desítky či stovky odpůrců. Po vstupu čela průvodu do ulice Kaprova byl svolavatel ze strany policie upozorněn na to, že v úzkých uličkách směřujících ke Staroměstskému náměstí se pohybuje velké množství odpůrců v řádu stovek osob a byla mu nabídnuta alternativa spočívající v ukončení pochodu na nám. J. Palacha, kde bylo prostranství dostatečné k realizaci shromáždění a k případnému oddělení Pochodu pro život od jeho odpůrců. Svolavatel nicméně na uvedený návrh nepřistoupil, takže Pochod pro život pokračoval za stávající asistence policie dál. K první blokádě došlo na nám. Jana Palacha nedaleko budovy FF UK. Zapojilo se do ní cca 15 osob, které byly policií vyzvány k ukončení blokace. Některé z nich výzvu uposlechly a ostatní byly přemístěny s použitím donucovacích prostředků tak, aby nebyly v trase průvodu. Dispozice místa byla taková, že se dalo bez větších obtíží pokračovat dále. Pochod pro život pokračoval do ulice Kaprova, kde ale došlo k další blokaci cca 100 m od nám. Jana Palacha, a to v úseku mezi ulicemi Valentinská a Žatecká. V prvopočátku se do ní zapojilo více jak 20 osob. Problematičnost místa (motorová vozidla po obou stranách u chodníků) neumožňovala bleskové vyřešení této situace. Ustoupit se nedalo (v čele průvodu bylo motorové vozidlo Pochodu pro život) a za několik minut se k blokujícím přidávali další. V konečném počtu to bylo bezmála 100 osob. Ještě v tuto dobu byla možnost vrátit se na nám. Jana Palacha a zakončit shromáždění tam. Svolavatel však trval na tom, aby bylo pokračováno do místa určení. Byl tedy poučen o tom, že s ohledem na situaci v místě bude uvolnění trasy vyžadovat delší čas.

Blokující osoby obsadily vozovku v celé šíři, a to v několika řadách za sebou. Policie po zhodnocení situace přistoupila k zákroku za účelem vyřešení vzniklé situace u osob, u nichž vzniklo podezření, že jejich jednání naplňuje znaky protiprávního jednání. Předtím bylo jednáno s mluvčím protestujících, který se ale distancoval od postavení svolavatele jakéhokoliv případného shromáždění. Po nezbytných přípravách byla v souladu se zákonem o policii prostřednictvím technického zařízení učiněna opakovaná výzva policie, poslední s výstrahou, že nebude-li jí uposlechnuto, bude použito donucovacích prostředků. Po této výzvě bylo přistoupeno k samotnému zákroku, který spočíval v postupném jednotlivém odnášení protestujících, a to za použití donucovacích prostředků ve formě hmatů a chvatů. Odpor blokujících osob byl pasivní, bez jakýchkoliv násilností. Osoby byl odnášeny (případně odváděny, pokud „spolupracovaly“) na chodník, kde byly ztotožňovány a poučovány o dalším postupu, a to v souladu se zákonem o policii. V průběhu zákroku však přicházeli další odpůrci. Takto se ve směru zamýšleného pohybu Pochodu pro život ke Staroměstskému nám. utvořily další dvě blokády - jedna na křižovatce ulic Kaprova a Žatecká a další na nám. Franze Kafky. Vyústění okolních ulic do ul. Kaprova bylo obsazeno desítkami odpůrců, kteří se do odporu fyzicky nezapojovali.

Úkony prováděné policií při rozpouštění blokády si s ohledem na počet osob vyžádaly určitý čas (cca 1,5 - 2 hodiny), který žalovaný č. 4 považuje za naprosto přiměřený. V 17 hodin svolavatel Pochodu pro život shromáždění ukončil, jelikož v oznámení Magistrátu hl. m. Prahy byla uvedena doba konání shromáždění v době od 8:00 hodin do 17:00 hodin. V tu dobu bylo za Pochod pro život na místě pouze několik desítek osob.

K trvání zákroku žalovaný č. 4 dodal, že v případě zákroku (proti cca 90 osobám blokujícím průvod) bylo nutné dodržet podmínky a postupy stanovené příslušnými právními předpisy, zejména pak zákonem o policii. Není možné předvídat čas, který si taková akce vyžádá, neboť ten je závislý na mnoha okolnostech včetně chování a přístupu osob, proti kterým je zasahováno. Po zjištění, že se začal zvyšovat počet pasivně sedících odpůrců v Kaprově ulici, policie na situaci okamžitě zareagovala tím, že již v 15:30 hod byl realizován výjezd dalších 55 těžkooděnců – příslušníků SPJ. Na místě bylo původně přistaveno 1 eskortní vozidlo pro 8 osob, posléze byla přistavena další 2 eskortní vozidla. Takové zabezpečení není obvyklé ani u sledovaných fotbalových zápasů.

Blokace ze strany odpůrců spočívající v pasivním zamezení pohybu průvodu sezením na zemi nemůže být dle žalovaného č. 4 považována za dopouštění se násilí. Blokáda shromáždění byla nenásilná a pokojná, nejednalo se o násilné bojůvky a napadání. Žádnému fyzickému napadání účastníků Pochodu pro život nebyla policie dle dosavadních zjištění přítomna. Pokud k něčemu takovému došlo, bylo na účastnících shromáždění, stejně jako na svolavateli a jeho pořadatelích, aby takové jednání oznámili buď přímo na místě příslušnému orgánu či později konkrétním podáním s vylíčením okolností věci. Ohledně jednoho konkrétního případu s mikrofonem je třeba uvést, že právě na základě podání účastníků a údajů uvedených v žalobách bylo ve věci příslušným orgánem zahájeno šetření, nicméně takový ojedinělý exces nemůže mít vliv na nezákonnost zásahu jako takového, neboť na těchto akcích nelze podobné excesy vyloučit. Vyjadřování nesouhlasu s cíli shromáždění je zcela zákonným právem občana a nemůže být policií postihováno, nedosáhneli znaků protiprávního jednání. Vykřikování hesel a podobně, které žalobci rovněž namítají, může být imanentní součástí i tzv. pokojného shromáždění. Oddělovat účastníky podle názorů a projevů, pokud nedosahují intenzity přestupkového či jiného protiprávního jednání, není úkolem policie a naopak by bylo v rozporu se zákonem. Pokud v davu došlo k incidentům, kterým policie nebyla přítomna, bylo na svolavateli, jeho pořadatelích a účastnících, kteří se cítili dotčeni případným protiprávním jednáním některých osob, aby takové případy policistům ohlásili. Ohledně tvrzeného ohrožování účastníků Pochodu pro život hlukem žalovaný č. 4 podotkl, že toto jednání nenamítal na místě ani zástupce svolavatele, se kterým během celého pochodu komunikoval policista odpovědný za koordinaci sil a prostředků policie. Ne každý zvukový projev (coby reakce na shromáždění) je však důvodem k zákroku. Označení zvuku za zbraň považuje žalovaný č. 4 za nadsazené. Protiprávní bude např. snaha o přehlušování projevu řečníka na shromáždění za účelem zmaření výkonu shromažďovacího práva, na druhé straně nelze obecně sankcionovat projevy nesouhlasu, byť velmi i hlasité. I odpůrci shromáždění mají právo reagovat, a to nikoliv jen souhlasně, neboť i jim náleží svoboda projevu. Ta se pak může realizovat různými formami, tedy např. i zvukem. V případě jakýchkoliv akcí, kterých se účastní tisíce lidí, je hluk přítomný v intenzitě vyšší než běžné. V projednávaném případě byl na místě hluk vyvíjen od obou skupin osob, tedy jak od účastníků Pochodu pro život (ve formě reprodukce hudby a mluveného slova z doprovodného vozidla se soustavou audioaparatury), tak ze strany jejich odpůrců (ve formě skandování hesel či použití ručních klaksonů). Pokud došlo v rámci tisícihlavého shromáždění k nějakým excesům, není v silách policie být na každém místě průvodu a monitorovat každého jednotlivce; právní předpisy ani takovou povinnost policii nestanoví.

Žalovaný č. 4 s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a NSS zdůraznil, že policie musí při obnovení veřejného pořádku bedlivě zvažovat, jakým způsobem zasáhne do práv a svobod občanů, aby její postup byl v souladu se zásadami proporcionality a subsidiarity použitých donucovacích prostředků. V případě zásahu do práv a svobod osob je nutné volit jen takové úkony a prostředky, které jsou nezbytné k dosažení sledovaného účelu a nezasáhnou do práv a svobod osob nad míru nezbytnou. Policie musí zvažovat nejen to, jaký postup či prostředek zvolí, ale také jakým způsobem jej použije, a to s ohledem na účel sledovaný zákrokem, míru a povahu nebezpečí, ohrožené hodnoty, intenzitu a charakter kladeného odporu, aktuální či potenciální nebezpečnost útočníka a zejména celkový charakter situace. Pokud jde o pasivní blokování průvodu tím, že odpůrci sedí na pozemní komunikaci, jinou fyzickou aktivitu nevyvíjejí a neuposlechnou výzev k zanechání svého protiprávního jednání, je na místě zvolit donucovací prostředky a použít je pouze v takové intenzitě, která je nezbytná k překonání pasivního odporu při dosažení zákonem sledovaného účelu. Proti nenásilné blokádě nelze použít neadekvátní, nepřiměřené násilí. Každý další donucovací prostředek, který by policie použila, by již mohl znamenat nepřiměřené použití s rizikem vzniku škod minimálně na zdraví.

Žalovaný č. 4 dále zdůraznil, že samotná přítomnost osoby, která vykazuje určité znaky, podle kterých by se dalo usoudit, že je odpůrcem (shromáždění), nezakládá automatické oprávnění proti této osobě jakkoli zakročit. Teprve pokud začne její jednání naplňovat znaky protiprávního jednání, může policie zasáhnout.

Tvrzení žalobců, že policie proti narušitelům shromáždění nezasáhla, se podle žalovaného č. 4 nezakládá na pravdě. Policie po zvážení všech okolností, přípravě na akci a po několika zákonných výzvách k opuštění prostoru pozemní komunikace přistoupila k obnovení veřejného pořádku užitím síly ve formě donucovacích prostředků, a to hmatů a chvatů. Narušitele shromáždění odnášela z místa blokády, přičemž postupovala v mezích zákona - po předešlé výzvě použila donucovacích prostředků, posléze osobu ztotožnila a pokud byly splněny podmínky pro její zajištění, tuto osobu zajistila. Služební úkon a následný zákrok směřoval proti cca 90 odpůrcům, kteří pasivně blokovali trasu pochodu. Po provedení procesních úkonů bylo protiprávní jednání těchto osob oznámeno věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Není tedy pravdou, že by policie nekonala a neposkytla shromáždění potřebnou ochranu. Žalovaný č. 4 podotkl, že k blokádě Pochodu pro život nedošlo v polovině trasy, jak tvrdí žalobci, ale až na konci trasy, cca v 9/10 trasy, kdy do dohodnutého cíle zbývalo několik desítek či stovek metrů.

Činnost policie v projednávané věci nebyla směřována proti účastníkům Pochodu pro život, ale byla jednoznačně vedena pouze proti osobám, které byly vyhodnoceny jako aktivní odpůrci, jež byli podezřelí z blokování shromáždění či jiného protiprávního jednání. Nedošlo tedy k žádnému uzavření shromáždění. Než došlo k vyklizení omezeného prostoru, kde měl probíhat vlastní zákrok proti odpůrcům, kteří pasivním přístupem realizovali blokádu shromáždění, byl veškerý prostor volný pro kohokoliv, zejména minimálně ve směru ven z oblasti, kde mělo dojít k zákroku. Rozhodně se nejednalo o žádné obklíčení, ale naopak o opatření na ochranu shromáždění. V případě provádění zákroku za použití donucovacích prostředků je v zájmu bezpečnosti samotných účastníků, když policie omezí vstup do oblasti provádění zákroku. Sami žalobci uvádějí, že v pochodu byly přítomny děti či senioři. Tohoto faktu si byla policie vědoma, a proto bylo nutné postupovat zvláště obezřetně. Nebylo zde místo pro využití důraznějších donucovacích prostředků za účelem eliminace eventuálně identifikovaných narušitelů shromáždění, ale bylo nutné postupovat individuálně proti konkrétním osobám, u nichž opravdu vzniklo podezření ze spáchání protiprávního jednání. Tvrzení žalobců o jejich blokádě ze strany policie se tedy nezakládá na pravdě. Nikomu nebylo a ani nemohlo být bráněno v pohybu, tedy jak v připojení se ke shromáždění, tak v jeho opuštění. K uzavření velmi omezeného prostoru, a to pouze v rozsahu nutném pro provedení zákroku proti osobám, které blokovaly průvod v Kaprově ulici, došlo až při provádění samotného zákroku, a to z důvodů realizace donucovacích prostředků proti narušitelům. Tato operace byla prováděna v části Pochodu pro život v ul. Kaprova, a to v úseku dlouhém cca 80 m. Jednalo se o čelo průvodu, kde nemalou část zabralo vozidlo s ozvučením a pořadateli vymezený bezpečný prostor okolo něj. To však neznamená, že by účastníci shromáždění nemohli pochod opustit – to jim bylo umožněno po celou dobu zákroku. Stejně tak byli účastníci usměrňováni v prostoru vyústění Kaprovy ulice na nám. J. Palacha, kde zadní část průvodu byla ohrožována obnovenou dopravou. Uvedené usměrňování činilo celkem 10 policistů. Stejným způsobem, tedy obklopením shromáždění z důvodu ochrany jeho účastníků, bylo ostatně postupováno po celou dobu průvodu. Není tedy zřejmé, proč by se najednou účastníci Pochodu pro život v Kaprově ulici měli obávat samotných policistů a „mohli se tak cítit obklíčeni a zablokováni přímo policejními oddíly.“ Pokud chtěl kdokoliv shromáždění opustit, nebylo mu v tom v žádném případě bráněno. A pokud měl někdo obavy, že nemůže, mohl se dotázat ať již svolavatele, pořadatelské služby či nejbližšího příslušníka policie, aby se dozvěděl, že kdykoliv může shromáždění opustit. Udělování pokynů dovnitř shromáždění je především věcí zástupce svolavatele, který v daném případě své povinnosti zjevně nevykonával a na svou funkci rezignoval, když ani prostřednictvím pořadatelské služby neuvědomil účastníky shromáždění o situaci. Podle žalovaného č. 4 si žalobci ve svých tvrzeních odporují, když uvádějí, že „ani takové uzavření účastníků Pochodu pro život nezabránilo jednotlivým narušitelům vmísit se mezi účastníky a napadat je“, z čehož plyne, že se zjevně nejednalo o takové uzavření, že by nebyl možný pohyb jeho účastníků.

Žalovaný č. 4 si je vědom toho, že ESLP i příslušná judikatura soudů ČR zavazuje veřejnou moc k aktivní ochraně výkonu shromažďovacího práva. Tyto závazky však nelze vykládat tak, že by měl svolavatel či shromáždění jako takové za všech okolností právo na zajištění zvoleného místa či trasy shromáždění. I ESLP ve své judikatuře uznává, že policie není vždy schopna poskytnout absolutní ochranu, a tudíž se jedná o pozitivní závazek přijmout nezbytná opatření, nikoliv o pozitivní závazek dosáhnout požadovaného výsledku. To platí tím spíše, pokud se jedná o spontánní shromáždění či náhlou změnu (např. trasy) povoleného shromáždění, kdy policie nemá dostatečný čas patřičně reagovat.

Policie Pochodu pro život věnovala mimořádnou pozornost a podnikla veškeré možné úkony k zajištění ochrany tohoto shromáždění a práv jeho účastníků, stejně jako ochrany veřejného pořádku a dalších úkolů, které má ze zákona. Jejím úkolem nebylo postavit a priori zájmy účastníků Pochodu pro život nad zájmy ostatních obyvatel města, ale bylo nutno zohlednit rovněž dopad na veřejný život, dopravní obslužnost a veřejnou dopravu. Uvedená hlediska je nutné mít na paměti rovněž při plánování trasy shromáždění s ohledem na místa, která jsou z hlediska dopadu na ochranu práv účastníků, ale i práv jiných osob a dopravní obslužnost velmi problematická. Zajištění trasy pochodu v případě, že dojde k jakékoliv blokaci na trase (ať již z jakéhokoliv důvodu), je pak mnohem náročnější. V případě, že by se shromáždění konalo na místech přístupnějších a otevřenějších, je zajištění takových hledisek samozřejmě schůdnější a policie má více operačně technických prostředků k zajištění takových požadavků.

Akce odpůrců Pochodu pro život v Kaprově ulici dle názoru žalovaného č. 4 nevykazovala znaky shromáždění, které nebylo oznámeno, a tudíž nebylo možné přistoupit k žalobci namítanému rozpuštění shromáždění podle ZPS. Ad hoc se přesouvající a taktizující osoby, které jsou vedeny pouze snahou zablokovat či jinak hromadně narušit jiné shromáždění, nelze považovat za shromáždění dle ZPS, neboť účelem jejich snahy je primárně bránit druhému ve výkonu jeho práv, nikoliv plnit účel ZPS (viz např. rozsudek NSS ze dne 12. 1. 2017, č. j. 9 As 185/2016-48). I kdyby ale bylo možné uplatnit postup podle § 12 ZPS a označené shromáždění odpůrců rozpustit, je otázkou, zda by byl takový postup účelný. V dané situaci šlo především o čas, jak rychle bude uvolněna trasa pro další postup průvodu. Opatření ve formě rozpuštění shromáždění podle § 12 ZPS by vyřešení situace neurychlilo, protože jeho předpokladem je kogentní dodržení zákonem stanoveného postupu, v rámci kterého by bylo nutné učinit navíc množství úkonů, které by si vyžádaly mnohem více času a navíc by byly závislé na součinnosti jiných osob. V ZPS nadto není stanovena povinnost shromáždění rozpustit, ale zákon deklaruje toliko oprávněnost takového postupu. Tím, že policie uvedenou blokádu jakožto shromáždění nevyhodnotila a nerozpustila, ale použila shora popsaný postup (výzvy, použití donucovacích prostředků), nemohlo dojít k žádnému dopadu do práv žalobců ve smyslu § 82 s.ř.s.

O tom, jakou mimořádnou pozornost policie věnovala tomuto shromáždění, svědčí dle žalovaného č. 4 i údaje týkající se minulých let. V předchozích letech byl odhadovaný počet účastníků Pochodu pro život následující: rok 2022 - 3000 osob, rok 2023 - 4500 osob, rok 2024 - 2000 osob. Omezen na svobodě v souvislosti se snahou o omezení práva účastníků Pochodu pro život na nerušený výkon shromažďovacího práva byl následující počet osob: rok 2022 - 0 osob, rok 2023 - 0 osob, rok 2024 - 8 osob. Odhad počtu osob, které se účastnily pokusů o blokádu Pochodu pro život v letech 2022, 2023 a 2024, je následující: rok 2022 - 6 osob aktivně blokujících, cca 240 pasivně přihlížejících; rok 2023 - 140 osob aktivně blokujících v rámci tří jednotlivých blokád (po 30, 10, a 80-100 osobách), cca 260 osob pasivně přihlížejících; rok 2024 - 200 osob aktivně blokujících, dalších cca 755 osob pasivně přihlížejících. Policie v rámci zásahu v souvislosti s Pochodem pro život nasadila následující počet policistů: rok 2022 - 84 policistů, rok 2023 - 110 policistů, rok 2024 - 136 policistů. V roce 2025 bylo nasazeno 233 policistů; na základě jednání osob, které se účastnily pokusů o blokádu, vzniklo podezření ze spáchání přestupku v 91 případech a omezeno na osobní svobodě formou zajištění dle § 26 odst. 1 písm. f) zákona o policii bylo 21 osob.

Žalovaný č. 4 má za to, že žalobcům nesvědčí práva, jichž se žalobami domáhají. Není například zřejmé, jak mohlo být nezákonně zasaženo do jejich práv tím, že někteří narušitelé Pochodu pro život měli roušky. Totéž platí i pro namítané rozpuštění shromáždění, kde je situace o to absurdnější, že kdyby byl zvolen žalobci uvedený postup, trval by celý zásah mnohem déle.

K žalobnímu tvrzení poukazujícímu na opatření učiněná v souvislosti s festivalem izraelské kultury Izrael na Vltavě ve vztahu k propalestinským protestům žalovaný č. 4 uvedl, že se jednalo o akci soukromého charakteru, přičemž organizátoři měli pronajatý pozemek pro konání této akce, jenž byl navíc oplocený a vstup na akci byl regulován návštěvním řádem.

Žalobní návrh, aby soud rozsudkem zakázal žalovaným pokračovat v porušování práv žalobců, označil žalovaný č. 4 za neopodstatněný s tím, že předmětem žaloby je zásah, který již skončil. Nelze brojit proti možnému zásahu, který ještě nenastal, ani obecně zavazovat policii ke konkrétním způsobům reakce na události, které ještě nenastaly a jejichž podobu a okolnosti nyní ani nikdo nezná.

V doplňujícím vyjádření ze dne 3. 11. 2025 žalovaný č. 4 komentoval výpis z vnitřního komunikačního systému policie (tzv. Maják, dále též „výpis Maják“ nebo jen „výpis“) týkající se bezpečnostního opatření vyhlášeného rozkazem ředitele KŘPHMP č. 30/2025 k zajištění veřejného pořádku v rámci shromáždění Pochod pro život. Ze záznamů obsažených v tomto výpisu dle žalovaného č. 4 vyplývá, jakým způsobem policie reagovala na základě monitoringu situace na jednotlivá zjištění, jaká bezpečnostní opatření a zejména opatření k zajištění ochrany shromáždění či nasazení sil a prostředků operativně učinila a je z nich patrná také časová posloupnost jednotlivých zjištění a následně přijatých opatření. Výpis Maják obsahuje údaje o realizovaných spojeních mezi velitelem BO a ostatními nasazenými příslušníky, kteří od rána dne 26. 4. 2025 obsazovali své pozice a monitorovali situaci na jím přiděleném území. Z výpisu též plyne, že kromě již nasazených více jak cca 100 příslušníků byli pro účely případného nasazení připraveni rovněž příslušníci Pohotovostní motorizované jednotky („PMJ“), v čase 11:52:41 došlo k výjezdu dalších 60 policistů Speciální pořádkové jednotky („SPJ“) a dalších 20 policistů a na základě situace na místě v Kaprově ulici a okolí bylo v čase 15:37:09 povoláno k okamžitému výjezdu 55 policistů SPJ.

Podle záznamů ve výpisu Maják byla ještě v čase 14:53:34 Kaprova ulice volná pro průchod. Teprve v čase 14:56:10 se začínají formovat blokády několika osob z ulice Žatecká a na nám. Franze Kafky, přičemž se jednalo o 20 - 30 osob, které policie vyzvala k ukončení blokády. V čase 14:58:08 došlo k blokádě ulice Kaprovy cca 20 - 30 osobami, které zablokovaly průjezd vozidla Pochodu pro život. V čase 15:23:41 byla blokáda rovněž na Mariánském náměstí a v čase 15:29:00 na nám. Franze Kafky. Již v čase 15:38:09 byly realizovány výzvy a příprava na zákrok, pokud nebude uposlechnuto výzev. Poté došlo k zákroku pod jednotným velením a použití donucovacích prostředků. Posléze došlo k odchodu velké části osob, a to jak účastníků Pochodu pro život, tak odpůrců, přičemž v čase 16:39:23 byl zaznamenán záměr svolavatele ukončit pochod v 17 hodin s tím, že mu bylo nabídnuto řešení pokračovat v pochodu na nám. Franze Kafky. V čase 16:49:13 je uveden ve výpisu Maják záznam, že byl uvolněn prostor pro posun pochodu na nám. F. Kafky. Pochod byl ukončen ze strany svolavatele v 17:00 hodin, přičemž na místě bylo jen minimum osob. Účastníci Pochodu pro život odcházeli bez omezení, rovněž tak odpůrci. Policie přitom nadále monitorovala situaci a rovněž dohlížela nad naložením techniky Pochodu pro život.

Žalovaný č. 4 dále poukázal na to, jaké všechny úkony musela policie jak z hlediska organizace zajištění sil a prostředků, tak z hlediska zachování zákonem stanoveného postupu vůči blokujícím osobám učinit. Nejprve bylo nutné uvedenou akci, neboť se jednalo o zákrok pod jednotným velením, organizačně připravit, a to jak z hlediska prostředků, tak sil. Bylo třeba převelet dostatečný počet policistů na uvedené místo a připravit rovněž dostatečnou techniku pro úkony spojené s osobami podezřelými ze spáchání přestupku a posléze případně zajištěnými. Rovněž bylo nutno připravit místo pro zákrok, tedy místo částečně vyklidit pro účely provádění zákroku. Policie si byla vědoma faktu, že v Pochodu pro život byly přítomny děti či senioři, a proto bylo nutné postupovat zvláště obezřetně. Nebylo zde místo pro využití důraznějších donucovacích prostředků za účelem eliminace eventuálně identifikovaných narušitelů pochodu. Bylo nutné postupovat individuálně proti konkrétním osobám, u nichž opravdu vzniklo podezření na spáchání protiprávního jednání. Pokud policie ztotožnila a odvedla z trasy pochodu cca 90 osob a zajistila 26 osob, je čas, po který trval uvedený zákrok do odstranění blokády a zprůchodnění ulice Kaprovy, naprosto adekvátní.

Žalovaný č. 4 dále zopakoval svou argumentaci uvedenou již ve vyjádření k žalobám a shrnul, že policie věnovala Pochodu pro život mimořádnou pozornost, podnikla veškeré možné úkony k zajištění ochrany tohoto shromáždění a práv jeho účastníků, stejně jako k zajištění ochrany veřejného pořádku a dalších úkolů, které má ze zákona a nasadila k tomu veškeré adekvátní prostředky.

V replice datované dnem 20. 11. 2025 žalobci zdůraznili, že existenci nezákonného zásahu lze dovodit v případě, kdy orgány veřejné moci nepostupovaly s náležitou péčí a nepřijaly veškerá potřebná opatření, která po nich lze rozumně požadovat. Tato péče podle nich v projednávaném případě vynaložena nebyla. Nezajištění řádného průběhu shromáždění má původ jednak v zanedbání povinností orgánů veřejné moci v období před zahájením pochodu a dále ve způsobu provedení zásahu v Kaprově ulici a na náměstí Jana Palacha. Žalobci též zmínili, že postup policie při zajištění trasy pochodu již přezkoumal veřejný ochránce práv, který ve zprávě o šetření ze dne 30. 9. 2025 konstatoval pochybení policie.

Přestože na samotném Pochodu pro život nebyl přítomen zástupce žalovaného č. 2 ani zástupce žalovaného č. 3, žalobci trvají na tom, že také tito žalovaní zasáhli do jejich veřejných subjektivních práv. Jsou přesvědčeni o tom, že tito žalovaní měli stanovit podmínky pro konání oponentních shromáždění a obzvláště v případě shromáždění oponentů na Jungmannově náměstí mělo dojít k jeho preventivnímu zákazu, neboť z veřejných zdrojů bylo předem zřejmé, že bylo svoláno za účelem organizace blokády Pochodu pro život. Tvrzení žalovaného č. 2, že z podaných shromáždění nevyplývalo, že by hrozila vzájemná kolize Pochodu pro život a jiných ohlášených shromáždění, nelze akceptovat. Právě hrozící kolize mezi Pochodem pro život a shromážděním na Jungmannově náměstí byla důvodem, pro který na pokyn policie došlo ke změně původní trasy průvodu, což byl jeden z klíčových okamžiků, které rozhodly o úspěšnosti následného zablokování Pochodu pro život. Na shromáždění na Jungmannově náměstí podle vyjádření žalovaného č. 4 řečník přímo vyzýval k zablokování Pochodu pro život. Nejpozději v tuto chvíli byl dán důvod k rozpuštění tohoto shromáždění. Jeho účastníci se pak přesouvali směrem k nově zvolené trase Pochodu pro život s cílem jej zablokovat.

Svolavatel Pochodu pro život návrhu policie na změnu trasy vyhověl, neboť očekával, že se toto doporučení zakládá na profesionálním vyhodnocení vhodného postupu a situace. Sám neměl reálné možnosti, jak si vhodnost změněné trasy ověřit. Změna trasy byla se svolavatelem dohodnuta přibližně ve 14:00 hod., avšak ze záznamu vnitřní komunikace (policie) vyplývá, že jednotkám byla ohlášena teprve ve 14:27 hod.

Není pravdou, že vozidlo s ozvučením bylo v čele průvodu. Toto vozidlo bylo přibližně v jeho čtvrtině a při zablokování pochodu v Kaprově ulici dokonce v jeho polovině.

Žalobci jsou přesvědčeni, že doporučení ke změně trasy přes úzké uličky Starého Města bylo chybně vyhodnocené, protože policie přes zkušenosti z minulých let nevzala v úvahu organizovanost a mobilitu narušitelů, nejednala strategicky ani takticky a chybně improvizovala na místě.

V roce 2024 se policii v relativně únosném čase podařilo zablokovat jádro narušitelů na mostě Legií a oddělit jej od zbytku protestujících, kteří se k blokádě nepřidali. Následně průvod tuto blokádu obešel jinou trasou a dorazil do původního cíle. Tu samou možnost měla policie v úzkých uličkách náhradní trasy (v roce 2025), pokud by to bylo jejím záměrem a zajistila si včasnou alokaci zdrojů. Policie však svým otálením a nedůsledností přispěla k vytvoření mnohovrstevnaté blokády, která konání Pochodu pro život zcela zmařila.

Žalobci v replice následně uvedli chronologický popis událostí, k nimž došlo dne 26. 4. 2025 v době od 14:00 hod. do 17:09 hod. v souvislosti s Pochodem pro život a v návaznosti na něj namítli, že žalovaný č. 4 zanedbal vytvoření dostatečných kapacit pro případný zásah na místě blokády. Policie neměla na místě dostatečný počet vozidel pro umístění zadržených osob a k uvolňování trasy přistupovala velmi váhavě, čímž poskytla narušitelům čas ke zkonsolidování a vytvoření vícevrstevné blokády. Od prvního kontaktu čela průvodu s blokádou do zahájení odnášení prvního blokujícího uplynulo více než 45 minut a k rozebrání blokády došlo až v 16:05 hod., tedy po přibližně 1 hodině a 10 minutách. Změnou svého rozestavění podél trasy zamýšleného pochodu v křižovatce Kaprovy a Žatecké ulice policie umožnila vytvoření druhé linie blokády a obstoupením Pochodu pro život vytvořila situaci, kdy jednotliví účastníci nemohli shromáždění bezpečně opustit. Rodiny s dětmi se ocitly ve svízelné situaci, kdy musely procházet davem odpůrců, doslova uličkami hanby prakticky bez možnosti návratu do shromáždění, protože policie nevytvořila bezpečné únikové koridory. Záznamy z osobních kamer některých policistů dosvědčují, že pochybení si byli vědomi i jednotliví policisté, kteří na místě zasahovali. Nepřipravenost zásahu dle žalobců vyplývá i ze záznamů osobních kamer zachycujících velitele zásahu mjr. K. V této souvislosti žalobci v replice citovali některé výroky policistů zachycené na záznamech z kamer a zrekapitulovali, že podle zasahujících policistů chyběl velení strategický plán i taktické modifikace, což vyústilo v chaotické velení. Nebyl zajištěn adekvátní počet policistů, nebyly operativně povolány všechny dostupné jednotky a nedošlo ke koordinaci zásahu policejních jednotek, aby narušitele obklíčily a průvod mohl projít buď původní nebo odkloněnou trasou. Pokud by policie narušitele rozdělila a uzavřela v úzkých ulicích, mohl Pochod pro život projít jinými ulicemi. Policie mohla efektivně regulovat pohyb v úzkých ulicích, pokud by je považovala za chráněný prostor ve smyslu § 48 odst. 3 zákona o policii.

Žalobci mají rovněž za to, že žalovaní nevyužili možnost rozpustit spontánně vzniklé shromáždění, které se vytvořilo v prostoru Kaprovy ulice na okolních chodnících a v přilehlých ulicích a bylo tvořeno davy několika stovek dalších demonstrantů, kteří vyzývali k zablokování Pochodu pro život verbálně i pomocí transparentů „no pasaran“, „fašisti neprojdou“, „proti klerofašismu“, „Praha blokuje“ a skandovali nenávistná hesla jako „do prdele s fašistama“. To je i případ spontánního shromáždění vzniklého ve vyústění Staroměstského náměstí na náměstí Franze Kafky, kudy měla vést změněná trasa Pochodu pro život. Přestože byl naplněn důvod podle § 14 odst. 2 ZPS pro rozpuštění tohoto spontánně vzniklého shromáždění, policie nijak nereagovala, a to ani poté, co začala narůstat agresivita davu a začalo hromadné skandování projevů předsudečné nenávisti tváří v tvář dětem a seniorům. Rozpustit spontánně vzniklé shromáždění na náměstí Franze Kafky mohla policie provádět paralelně s dalšími úkony během uvolňování Kaprovy ulice tak, aby Pochod pro život prošel svou trasou v únosném čase.

Další pochybení policie spatřují žalobci v nereagování na nepřístojné chování odpůrců pochodu, resp. v nevyužití prostředků k prevenci a zamezení takového jednání (nevyužití výzev, aby narušitelé neměli zakryté obličeje, aby nepoužívali elektroakustické prostředky, neskandovali hanobící a vulgární hesla, nečinili vulgární a zastrašující posunky a zanechali výzev k blokádě pochodu). Počínání osob, které po stranách zablokovaného pochodu dlouhodobě a z bezprostřední blízkosti křičely na jeho účastníky či na ně používaly akustické zbraně ve smyslu § 118 trestního zákoníku (vuvuzely, tlakové zvukové houkačky) za účelem primárně jim způsobit újmu, nelze považovat za pasivní a nenásilný odpor.

Policisté hlukovou a verbální agresi odpůrců Pochodu pro život dlouhodobě tolerovali a nezasáhli proti ní, přestože jimi měla být vyhodnocena jako přestupek proti občanskému soužití. Agresivní pořvávání hesel typu „vaše názory mám v p*či“, „soudíte, nepomáháte“ nebo „vaše víra, moje díra“ na účastníky shromáždění je za hranou akceptovatelného a rozhodně není pasivním a nenásilným odporem. Žalobci to vnímají úkorně o to více, že pochodu se účastnili i mladiství a hlavně děti, a to i předškolního věku.

Žalobci dále v replice uvedli, že akceptují to, že jejich oponenti mají právo na vyjádření opačných názorů, a to i drsnější formou. Nemají však právo na nenávistné projevy, vulgární urážení, vyhrožování, umlčení účastníků Pochodu pro život prostřednictvím ručních klaksonů a zejména na výzvy směřující k zamezení jejich shromažďovacího práva či přímo v jejich blokování. Žalobci nevytýkají žalovaným, že nepoužili razantní nebo nepřiměřené násilí, ale že nasazené prostředky a způsob realizace příslušných zákroků nevedly k požadovanému účelu. Mají za to, že žalovaný č. 4 dezinterpretuje povahu principu proporcionality, přičemž přehlíží, že ze strany narušitelů Pochodu pro život došlo nejenom ke zneužití shromažďovacího práva, ale i práva na svobodu projevu, neboť jejich cílem nebylo pouze vyjádření názoru na téma potratů, ale zejména umlčení účastníků Pochodu pro život a znemožnění výkonu jejich shromažďovacího práva, což se jim podařilo.

Žalobci konstatovali, že žalovaní považují svůj postup za bezvadný, a je tak zřejmé, že jsou připraveni stejným způsobem postupovat i v budoucnu. Policie toleruje výzvy k zablokování Pochodu pro život v roce 2026 a žalovaný č. 2 svým rozhodnutím ze dne 20. 10. 2025 nezakázal shromáždění odpůrců svolané na Hradčanském náměstí, kde má být Pochod pro život zahájen, naopak mu vyhradil plochu pro tisíc protidemonstrantů před Schwarzenberským palácem, což žalobci pokládají za nedostatečné. Místo předem stanovených opatření žalovaný č. 2 spoléhá na udílení pokynů na místě ve smyslu § 8 odst. 4 ZPS. Dle přesvědčení žalobců tak připravil podmínky pro to, aby Pochod pro život v roce 2026 byl opět terčem narušitelů, a to již v počátku jeho trasy na Hradčanském náměstí. Žalobci proto považují i zákaz v pokračování nezákonného zásahu, jehož se žalobami domáhají, za důvodný a vysoce aktuální.

Žalobci vyjádřili nesouhlas s argumentací žalovaných č. 1 a č. 4, že žaloby jsou formulovány nekonkrétně jako actio popularis. Obecné formulace používají pouze ty části žalob, které popisují průběh Pochodu pro život, jinak ale žaloby brojí proti zásahům, které zcela konkrétně porušily práva žalobců. Tvrzení o nekonkrétnosti žaloby svědčí o tom, že žalovaní přehlížejí kolektivní povahu shromažďovacího práva, z níž plyne, že dojde-li k jeho odepření celému shromáždění, dochází tím k odpírání shromažďovacího práva jeho jednotlivým účastníkům. Zásahy narušitelů Pochodu pro život směřované proti tomuto shromáždění dopadaly na všechny jeho účastníky stejně, protože byli přítomni na stejném místě a účastnili se stejného shromáždění.

Závěrem repliky žalobci zdůraznili, že v projednávané věci jde o to, zda bude veřejná moc poskytovat efektivní ochranu shromažďovacímu právu lidí, kteří chtějí pokojně vyjádřit svůj názor, nebo zda bude tolerovat situaci, kdy organizované skupiny budou schopny beztrestně zablokovat libovolné shromáždění, šikanovat a zastrašovat jeho účastníky a zahrnovat je nenávistnými a hanobícími projevy bez možnosti efektivní obrany.

Při ústním jednání konaném dne 25. 11. 2025 soud usnesením rozhodl, že připouští změnu žaloby provedenou podáním žalobce a) Hnutí Pro život ČR a žalobce b) R. U. ze dne 23. 6. 2025, které je založeno na č. l. 42 – 46 soudního spisu. Právní zástupce žalobců přednesl žaloby a zrekapituloval průběh Pochodu pro život konaného 26. 4. 2025. Svá stanoviska k věci samé, která se vesměs shodovala s obsahem jejich písemných vyjádření, poté přednesli všichni žalovaní. Soud pak provedl dokazování účastnickým výslechem žalobce b) R. U. a jako svědky vyslechl tyto čtyři osoby: náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy pro vnější službu plk. Mgr. P. V., vrchního komisaře vnější služby Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha I. mjr. D. K., vedoucího sedmého oddělení Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování a zároveň koordinátora antikonfliktního týmu mjr. A. T., a členku antikonfliktního týmu z prvního oddělení Obvodního ředitelství Policie České republiky Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování por. PhDr. D. K.

Žalobci v doplňujícím vyjádření ze dne 9. 12. 2025 v reakci na ústní jednání konané 25. 11. 2025 poukázali na to, že ze strany žalovaného č. 4 nebyly objasněny klíčové okolnosti zásahu v Kaprově ulici, a to ani skutečnost, kdy došlo k rozebrání velké blokády v Kaprově ulici. Podle záznamu z osobní kamery OS07 byla poslední osoba z této blokády odnesena v 16:04 hod. a žalovaný přesvědčivě nevysvětlil, proč nemohl Pochod pro život pokračovat směrem na náměstí Franze Kafky v 16:05 hod. Mohlo to být z toho důvodu, že ulice Kaprova byla v místě křižovatky s ulicí Žateckou přehrazena další blokádou, nicméně pochod mohl pokračovat alespoň k této další blokádě. Tvrdí-li žalovaný č. 4, že svolavatel nemusel Pochod pro život rozpustit, ignoruje blokádu na náměstí Franze Kafky. Žalovaný č. 4 je dle žalobců nekonzistentní v tom, zda akce odpůrců Pochodu pro život v Kaprově ulici vykazovaly znaky shromáždění podle ZPS. Přístup žalovaného č. 4 k rozpuštění (velké) blokády v Kaprově ulici kontrastuje nejen s rozebráním blokády na náměstí Jana Palacha, ale i s rozebráním první malé blokády v Kaprově ulici utvořené na úrovni budovy FF UK, kdy běžní policisté (nikoliv těžkooděnci) okamžitě zakročili a tuto malou blokádu v čase 14:54 hod. rozebrali během pouhých 30 sekund za použití hmatů a chvatů. Policisté však narušitele z této malé blokády pouštěli, čímž jim umožnili zapojit se do následné blokace.

Žalobci dále poukázali na to, že soubor pravidel s názvem „Jak se chovat v blokádě“, který byl dostupný na internetu a policie jej měla k dispozici jako jeden z poznatků k akcím odpůrců Pochodu pro život, hovoří pouze o přesunu v menších skupinkách 4 – 8 lidí. Ty však mají být jen základní organizační jednotkou a manuál explicitně předpokládá blokace složené z většího množství účastníků. Žalobci proto nerozumí tvrzení žalovaného č. 4, že měl poznatky pouze o výskytu skupinek do 10 osob. Také blokáda Pochodu pro život na mostě Legií v roce 2024 byla podle vyjádření žalovaného č. 4 masivní, tedy i zkušenosti z minulých let měly žalovaného č. 4 vést k tomu, že se malé skupinky budou shlukovat do větších blokád. Policie musela počítat s tím, že rovněž v roce 2025 se mohou menší skupinky odpůrců zorganizovat do větší blokády, a blokáda v Kaprově ulici čítající 90 osob pro ni proto nemohla být překvapivá.

Poté, co bylo ve 14:33 hod. ukončeno shromáždění odpůrců Pochodu pro život na Jungmannově náměstí, měla policie jednoduchou možnost zajištění průchodu Pochodu pro život Kaprovou ulicí, pokud by obsadila všechny přístupy do této ulice, což však neučinila. Ochrana přístupu do Kaprovy ulice byla dle názoru žalobců možná na základě ustanovení § 48 odst. 3 zákona o policii, které umožňuje i dočasnou ochranu veřejného prostranství.

Žalobci nerozumí tomu, proč policejní štáb, který řídil bezpečnostní opatření týkající se Pochodu pro život, oznámil změnu trasy průvodu až ve 14:27 hod., když podle svědka mjr. K. byla tato změna se svolavatelem dohodnuta už ve 14:00 hod.

Žalobci nesouhlasí s tím, že si nikdo z účastníků Pochodu pro život během pochodu nestěžoval policii na nepřístojné chování narušitelů, na blokování z jejich strany a klaksony, nebo na to, že jim policie bránila v odchodu. Opak podle nich prokazují e-mailové zprávy účastníků Pochodu pro život zaslané svolavateli shromáždění na jeho e-mailovou adresu, které předložili soudu.

Žalobci se dále ohradili proti argumentaci žalovaného č. 4, že svolavatel Pochodu pro život nesplnil zákonem stanovenou povinnost, protože v době blokace shromáždění v Kaprově ulici nepožádal policii o poskytnutí ochrany a nekomunikoval s ní, čímž se mohl dopustit přestupku postižitelného podle ZPS sankcí v podobě pokuty. Z § 6 ZPS dle přesvědčení žalobců plyne, že povinnosti uložené svolavateli shromáždění v tomto ustanovení se vztahují pouze dovnitř jím svolaného shromáždění. Od svolavatele tudíž nelze požadovat, aby zakročil proti třetím osobám, které součástí jím svolaného shromáždění nejsou. I podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2023 č. j. 6 As 99/2022 – 80 je svolavatel oprávněn udílet pokyny pouze pořadatelům a účastníkům shromáždění.

Sám žalovaný č. 4 ve svém vyjádření potvrdil, že žalobce b) jakožto zástupce svolavatele Pochodu pro život s policií vedl telefonickou komunikaci za účelem zajištění organizace a poskytnutí ochrany shromáždění podle ZPS. Žalobce b) takto s policií projednal možné trasy a také obavy z blokace shromáždění a narušení jeho pokojného průběhu akustickými prostředky ze strany odpůrců, čímž dostatečně vyjádřil požadavek na zajištění trasy Pochodu pro život, a to jak v její původní variantě, tak i v odkloněné variantě. Nemělo žádný význam, aby opakovaně formálně žádal policii během průvodu o ochranu nové trasy, jejíž využití mu policie sama navrhla. Žádat policii o asistenci na místě za situace, kdy policie je po celou dobu přítomna a má možnost situaci sama zhodnotit, by bylo podle žalobců absurdní.

Žalobci odmítli též tvrzení žalovaného č. 4, že za zajištění trasy shromáždění neodpovídá policie, ale svolavatel. Žádnou takovou povinnost ZPS svolavateli neukládá; svolavatel má zajistit pouze to, aby účastníci jím svolaného shromáždění nenarušovali jeho pokojný průběh. K ničemu takovému ze strany účastníků shromáždění nedošlo. Je to stát, kdo má pozitivní závazek podniknout kroky za účelem ochrany shromáždění a zajištění shromažďovacího práva žalobců. Žalobci trvají na tom, že policie při ochraně jejich pokojného shromáždění postupovala v rozporu s povinnostmi, které jí ukládá ZPS a zákon o policii a svým nedůsledným jednáním umožnila opakované narušování shromáždění osobami, které se dopouštěly přestupkového a pravděpodobně i trestného jednání spočívajícího v pokřikování vulgárních hesel, ohrožování účastníků Pochodu pro život klaksony a jinými akustickými zbraněmi, blokádě shromáždění a omezení možnosti účastníků v přístupu na něj nebo odchodu z něj. Cílem odpůrců nebylo vyjádřit nějaký názor, ale znemožnit výkon shromažďovacího práva žalobců. Za této situace byl dán zákonný důvod pro perlustraci narušitelů shromáždění podle § 63 odst. 2 písm. a) zákona o policii, nicméně policie tohoto oprávnění nevyužila. Policie mohla a měla využít také dalších prostředků za účelem ochrany Pochodu pro život. Mohla a měla podle § 26 zákona o policii například zajistit osoby, které se pokusily vytvořit předchozí blokádu na náměstí Jana Palacha či malou blokádu v Kaprově ulici, aby jim zabránila v opakování přestupku, dále měla vyzvat osoby k vydání akustických zbraní či k jejich vydání jako věcí důležitých pro řízení o přestupku, a rovněž měla využít ráznějších donucovacích prostředků ve smyslu § 52 odst. 1 písm. g), h) nebo i) zákona o policii.

Žalovaný č. 4 v duplice ze dne 10. 12. 2025 reagoval na repliku žalobců a vyjádřil se ke zprávě veřejného ochránce práv ze dne 30. 9. 2025 o šetření ve věci Pochodu pro život a postupu Policie ČR při jeho zajištění (dále jen „zpráva VOP“). Uvedl, že tuto zprávu nepovažuje za správnou, neztotožňuje se s ní a je toho názoru, že zpráva je založena na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a nesprávném právním posouzení. Ze zprávy VOP nevyplývají explicitně žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že policie v daném případě jednala v rozporu s právem nebo že by její postup neodpovídal principům demokratického právního státu a dobré správy; v daném případě se zjevně nejednalo ani o nečinnost policie. Veřejný ochránce práv ve zprávě vyslovil závěry a vznesl požadavky, které přesahují povinnosti, které jsou kladeny na Policii ČR podle příslušných obecně závazných právních předpisů, v daném případě zejména podle ZPS a rovněž podle příslušné judikatury soudů, a požaduje postup, který by dle názoru žalovaného č. 4 byl zcela nezákonný a v rozporu se ZPS. Veřejný ochránce práv učinil svůj závěr o pochybení policie z několika záběrů předložených videozáznamů, z nichž usoudil, že zasahující policisté se nepohybovali s osobami, u nichž uplatnili oprávnění k použití donucovacích prostředků, dostatečně svižně. Za pochybení považuje toliko časový aspekt zákroku (realizace odstraňování blokády cca 90 osob trvající 1,5 - 2 hodiny se mu jeví jako časově nepřijatelná), aniž by se zabýval situací na místě a tím, jaké úkony a přesuny prostředků a sil musela policie v tomto časovém rozpětí realizovat, či detailnějším posouzením toho, zda tato doba nebyla naprosto přiměřená skutečnosti, že policie musela v tomto časovém rozpětí nejen odstranit blokádu aplikací donucovacích prostředků, ale rovněž vyřešit cca 90 osob podezřelých z přestupkového jednání. Názor veřejného ochránce práv na řešení situace, tedy jeho požadavek na uzavření ulice Kaprova za pomoci zábran, a to údajně jednu hodinu před příchodem Pochodu pro život do Kaprovy ulice, nepovažuje žalovaný č. 4 za správný, neboť takové počínání policie by bylo protiprávní.

Žalovaný č. 4 dále konstatoval, že ani podle ZPS, ani podle příslušné judikatury správních soudů není policie povinna „trasu zajistit“. Žádný zákonný nárok svolavatele na zajištění trasy shromáždění neexistuje.

Svůj závěr, že policie měla cca 1 hodinu na to, aby „obsadila“ ulici Kaprova, veřejný ochránce práv odvíjí od toho, že trasa průvodu byla se souhlasem svolavatele změněna cca ve 14.00 hod. V okamžiku prvního návrhu změny trasy pochodu a jeho akceptace ze strany svolavatele však nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k blokádě v Kaprově ulici. Veřejný ochránce práv tedy vycházel z úvahy, která je naprosto lichá. Kaprova ulice začala být obsazována odpůrci shromáždění až v době, kdy se shromáždění ocitlo na náměstí Jana Palacha, tedy přibližně před 15. hodinou. Tehdy byl také svolavateli ze strany policie učiněn návrh, aby zde ukončil pochod, což ale svolavatel odmítl. Pokud byl svolavatel s existencí blokády a s tím, že si její odstranění vyžádá delší čas, explicitně seznámen a i přes toto upozornění a návrh na ukončení Pochodu pro život na Palachově náměstí dal přednost řešení spočívajícímu ve vyčkávání na odstranění blokády, nelze odpovědnost za uvedenou situaci přičítat policii.

Žalovaný č. 4 v duplice dále poukázal na to, že místo blokády nebylo předem známo; mohlo jím být kterékoliv místo po trase průvodu. Pokud veřejný ochránce práv argumentoval tím, že policie měla vycházet z předchozích zkušeností, pak na základě předchozích zkušeností se takovým místem jevil kterýkoliv most přes Vltavu. Pokud by policie postupovala způsobem, který určil veřejný ochránce práv, tedy pokud by preventivně uzavřela kteroukoliv lokalitu vybranou jako možné místo, kde může k blokádě dojít, tak se dá očekávat, že se aktivisté přesunou jinam, ideálně před takto zviditelněné místo, nehledě na protiprávnost takového postupu. Ohlášené shromáždění totiž nemá absolutní právo projít jím vybraným místem bez přítomnosti jiných osob, tedy požadavek veřejného ochránce práv na obsazení Kaprovy ulice a její ohrazení pro účely Pochodu pro život za účelem zabránění vstupu pro ostatní osoby je naprosto nelegitimní a odporuje ZPS. Právo užívat veřejné prostranství náleží všem, což o to více platí v případě shromáždění, kde nemůže být nikomu bráněno se ke shromáždění přidat či shromáždění opustit. Policie rovněž není oprávněna jakkoliv selektovat přítomnost osob dle jejich sympatií či antipatií a těm druhým zamezovat v přístupu ke shromáždění. Navíc samotná přítomnost osoby, která vykazuje určité znaky, podle kterých by se dalo usoudit, že je odpůrcem shromáždění, nezakládá automatické oprávnění policie proti této osobě jakkoli zakročit.

Policie sice vyhodnocuje situaci na základě svých znalostí a zkušeností, nicméně jejím oborem není věštění. Zda se na místě sejdou jednotky, desítky či stovky lidí, jak tomu bylo v daném případě, nelze dopředu předvídat, zejména pokud i při sledování situace z vrtulníku, kamerového systému a dalších prostředků nelze v centru Prahy při pohybu tisíců turistů naprosto přesně identifikovat, kdo je odpůrcem připraveným se posadit na zem a kdo je účastníkem shromáždění či běžným občanem či turistou.

Žalovaný č. 4 opětovně zdůraznil, že policie měla k dispozici dostatečné množství prostředků a sil vzhledem k tomu, jaké měla poznatky před konáním akce. Tyto poznatky jsou ovšem vždy neurčité - nikdy dopředu při takové akci není možné stoprocentně vědět, co se stane, kde se to stane a v jakém počtu. Poté, kdy se ukázala potřeba navýšení prostředků a sil, policie na uvedenou situaci okamžitě reagovala a přivolala další posily. Nasazení zasahujících policistů bylo celkově nadstandardní oproti obdobným srovnatelným akcím. S prostředky a silami, které měla k dispozici, učinila policie maximum pro to, aby dostála svým povinnostem z hlediska ZPS a Pochodu pro život poskytla nadstandardní ochranu. Činila opatření, která byla v daný okamžik adekvátní s ohledem na vzniklou situaci a pro která má stanoveny kompetence v příslušných právních předpisech. Pochodu pro život byla ze strany policie věnována náležitá péče a byla přijata veškerá opatření, která lze po policii rozumně požadovat. Policie je povinna poskytnout shromáždění pomoc či asistenci obdobnou jako v jiných případech, tedy jako je tomu u jiných shromáždění. Nelze ale po ní spravedlivě a rozumně požadovat, aby na vybraná shromáždění nasazovala prostředky a síly výrazně nad obvyklý standard, dle žalobců prakticky bez omezení, bez ohledu na to, zda získané poznatky svědčí o potřebě takového nasazení.

Žalovaný č. 4 nesouhlasí s názorem žalobců, že svolavatel Pochodu pro život nemusel plnit povinnosti uložené mu ustanovením § 6 ZPS, protože policie konala iniciativně i bez jeho žádosti o pomoc sama. To, že policie v mnohém převzala iniciativně bez žádosti svolavatele povinnosti vyplývající z příslušných právních předpisů, ještě neznamená, že v ostatních aspektech by byla zodpovědná i tam, kde ZPS jednoznačně stanoví povinnosti svolavateli shromáždění, který by tak byl této své povinnosti zbaven. V daném případě zástupce svolavatele rezignoval na plnění svých povinností vyplývajících ze ZPS a alibisticky přesunul odpovědnost za svůj pasivní přístup na policii.

K tvrzení žalobců, že mělo být rozpuštěno rovněž shromáždění jejich odpůrců na Jungmannově náměstí, žalovaný č. 4 v duplice mj. uvedl, že samotné rozpuštění tohoto shromáždění by situaci rozhodně nevyřešilo, protože jeho účastníci by se tak jako tak přesunuli na některé místo na předpokládané trase Pochodu pro život. Co se týče akce odpůrců v Kaprově ulici, ta nevykazovala znaky shromáždění dle relevantní judikatury, a tudíž nebylo možné pracovat s žalobci namítanou verzí rozpuštění shromáždění podle ZPS. I kdyby policie teoreticky volila cestu rozpuštění shromáždění, celá akce by se tím prodloužila právě o úkony spojené s formálním, zákonem vyžadovaným postupem rozpuštění shromáždění, přičemž je nabíledni, že odpůrci Pochodu pro život by prostor dobrovolně neopustili a nakonec by nastoupil stejný postup, jaký policie v daném případě zvolila, tj. výzvy a v případě jejich neuposlechnutí použití donucovacích prostředků. Žalovaný č. 4 dodal, že podle ZPS nemá policie povinnost shromáždění rozpustit, ale v zákoně je explicitně deklarována toliko možnost tak učinit. Tím, že policie uvedenou blokádu jakožto shromáždění nevyhodnotila a nerozpustila, ale použila shora uvedený postup (výzvy, použití donucovacích prostředků), nemohlo dojít k žádném dopadu do práv žalobců, jak vyžaduje § 82 s.ř.s.

V roce 2024 si odstranění blokády Pochodu pro život na mostě Legií vyžádalo cca 2 hodiny, tedy totožnou dobu či dokonce ještě více, než tomu bylo v roce 2025. Při akci na mostě v roce 2024 neměli narušitelé cesty, kudy by se mohli (k blokádě) přidávat. V Kaprově ulici v důsledku velkého množství přilehlých ulic a různých průchodů tato výhoda na straně policie nebyla.

K požadavku žalobců na zřízení koridorů pro odchod účastníků Pochodu pro život žalovaný č. 4 konstatoval, že takový požadavek na místě nikdo z účastníků nevznesl a nevznesl jej ani svolavatel. Žalovaný č. 4 dále označil za mylný názor žalobců, že policie mohla efektivně regulovat pohyb v úzkých ulicích, pokud by je považovala za chráněný prostor ve smyslu § 48 zákona o policii. Uvedené zákonné ustanovení pro tyto účely nelze aplikovat, neboť tato akce nesplňovala podmínky ochrany osob či objektu, které jsou v tomto ustanovení deklarovány a navíc by takový postup znamenal omezení shromažďovacího práva.

Ohledně používání různých zvukových zařízení v průběhu shromáždění žalovaný č. 4 uvedl, že pokud by policie na místě obdržela nějaká upozornění od občanů či účastníků pochodu či svolavatele či jeho pořadatelů, bylo by na taková upozornění reagováno. K ničemu takovému však nedošlo. Pokud došlo v rámci tak početného shromáždění k nějakým podobným excesům, není v silách policie být na každém místě průvodu, monitorovat každého jednotlivce a zabránit a priori jakýmkoliv takovým projevům. Prevence ve smyslu § 2 zákona o policii neznamená zajištění neexistence takového jednání.

Policie s ohledem na závěry správních soudů v oblasti práva shromažďovacího nevyhodnotila na místě jednání odpůrců Pochodu pro život, jemuž byla přítomna, jako nepřístojné. Volně prodejné ruční vzduchové klaksony nejsou akustickou zbraní, za kterou je žalobci označují. Jejich výrobce pracuje s tím, aby toto zařízení bylo funkční k účelu, k jakému je určeno, ale zároveň aby bylo co nejvíce šetrné k uživatelům, a to včetně jeho obsluhy. Žalovaný č. 4 podotkl, že tím rozhodně nehodlá snižovat skutečnost, že zvukové projevy odpůrců mohly být pro účastníky shromáždění nepříjemné, nicméně nikdo z účastníků ani zástupce svolavatele či jeho pořadatelé na místě neoznámil policii, že jej někdo přímo tímto zařízením atakoval, tedy že mu tímto zařízením hlučel cíleně přímo u hlavy nebo do ucha apod. Hluk na místě byl vyvíjen od obou skupin osob, tedy jak od účastníků Pochodu pro život (ve formě reprodukce hudby a mluveného slova z doprovodného vozidla s výkonnou soustavou audioaparatury), tak ze strany jejich odpůrců (ve formě skandování hesel či použití ručních klaksonů).

Žalovaný č. 4 dále uvedl, že odkazem na přiměřenost postupu a potažmo samotným přiměřeným postupem policie nepodporovala legalizaci protiprávního jednání, ale zdůvodňovala proporcionální použití donucovacích prostředků, což je zásadní pojmový rozdíl. Proti nenásilné blokádě nelze použít neadekvátní, nepřiměřené násilí. Každý další donucovací prostředek, který by policie použila, by již mohl znamenat nepřiměřené použití s rizikem vzniku škod minimálně na zdraví.

Požadavek žalobců na legitimování (správně prokázání totožnosti) názorových oponentů Pochodu pro život označil žalovaný č. 4 za nelegitimní s tím, že takové jednání, prováděné zejména za žalobci deklarovaným účelem odstrašení oponentů, by bylo protiprávní, stejně jako požadavek na „legitimování“ pro účely případných nároků žalobců na zjištění totožnosti přestupců. To, že je někdo oponent, nepatří mezi zákonem stanovené důvody pro oprávnění k prokázání totožnosti. K uvedenému žalovaný ad 4) odkázal na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11.10.2021 sp. zn. II. ÚS 1022/21, které obšírně citoval.

Žalovaný č. 4 považuje za nesprávný rovněž výklad žalobců, že povaha shromažďovacího práva jako práva kolektivního jim umožňuje podání žalob bez zákonem stanovené individualizace, tedy v podstatě jakýchsi „kvazihromadných žalob“, třebaže takto nejsou explicitně označeny. Tvrzení žalobců, že zásahy vedené proti shromáždění dopadaly na všechny jeho účastníky shodně, protože byli přítomni na stejném místě a účastnili se stejného shromáždění (tedy naprosto přesný popis „hromadné žaloby“), neobstojí ve světle zákonného požadavku na explicitní určení toho, jakým způsobem bylo tvrzeným nezákonným zásahem/zásahy zasaženo do práv každého jednotlivého žalobce.

Žalovaný č. 1 při jednání k dotazu soudu uvedl, že zástupce ministerstva vnitra nebyl přítomen na shromáždění Pochod pro život konaném dne 26. 4. 2025, a dále že žalobce b) nekomunikoval s ministerstvem vnitra ohledně zajištění tohoto shromáždění, a to ani v minulých letech.

Žalovaný č. 2 k dotazu soudu uvedl, že žalobce b) jakožto zástupce svolavatele Pochodu pro život nepožádal MHMP o zákaz či omezení „protishromáždění“ odpůrců Pochodu pro život, která byla svolána na 26. 4. 2025, a nepožádal ani o účast zástupce MHMP na Pochodu pro život. To, že na Pochod pro život bude dohlížet policie, bylo žalovanému č. 2 známo jednak z jeho komunikace, kterou vedl s policií, a také na základě zkušenosti z minulých let. Tento poznatek, jakož i skutečnost, že by účast zástupce MHMP na shromáždění byla pouze formální, byly důvodem, proč žalovaný č. 2 svého zástupce na Pochod pro život v roce 2025 nevyslal.

Soud při jednání provedl dokazování zhlédnutím těchto videozáznamů: - soubor SS na žalobci předloženém DVD 1 (č. l. 196 soudního spisu) - videozáznam Pochodu pro život 2025 pořízený Raptor TV (vybrané pasáže); - soubory PP, X. – výstřižek 1, BB. Výstřižek 2, OO. Výstřižek 3, PP. Výstřižek 4, QQ. Výstřižek 5, RR. Výstřižek 6 na žalobci předloženém DVD 1 (č.l. 196 soudního spisu); - soubory UL01, UL02 a UL04 – výstřižky z uličních kamer na žalobci předloženém DVD 2 (č.l. 196 soudního spisu); - soubory OS05, OS09, OS10 a OS11 – výstřižky z osobních kamer policistů na žalobci předloženém DVD 2 (č.l. 196 soudního spisu); - soubory N02, N06 a N07 – další záběry na žalobci předloženém DVD 2 (č. l. 196 soudního spisu).

Soud při jednání rovněž provedl dokazování zhlédnutím některých videozáznamů z osobních kamer policistů, které byly soudu předloženy žalovaným č. 4 na pevném disku tvořícím přílohu podání na č. l. 36 soudního spisu: - Ze složky 1. Osobní kamery PČR – BO pochod pro život: a) OŘ P-1 – VS – MOP Malá Strana – Alka 463 - soubor s označením končícím _0057_N (čas 4:50 až 6:50 hod.) b) OET-M Tom - soubor s označením končícím _145550 c) Ochranná služba - soubor s označením končícím _155504_38 d) Ochranná služba - soubor s označením končícím _160004_39 e) OŘ P-2 Buldog 251 - Kamera 10 - soubor s označením končícím _0037N - Ze složky 2. Osobní kamery PČR – BO pochod pro život: a) SPJ- 4odd - L970 - soubor s označením končícím _160008_0007_N b) SPJ- 4odd- L970 - soubor s označením končícím _0012_N.

Dále soud při jednání provedl dokazování těmito listinnými důkazy: - výpisem ze spolkového rejstříku pro žalobce - oznámením o konání veřejného shromáždění (Pochod pro život 26. 4. 2025) s dodejkou - přehledem oznámených veřejných shromáždění na území hl. m. Prahy v období 25. 4. 2025 – 30. 4. 2025 (přílohová obálka 42a) - informací ze dne 22. 5. 2025 poskytnutou žalobci a) na základě jeho žádosti žalovaným č. 4 (č.l. 52 – 53 soudního spisu) - informací ze dne 23. 5. 2025 poskytnutou žalobci a) na základě jeho žádosti žalovaným č. 4 (č.l. 50 – 51 soudního spisu) - srovnáním bezpečnostních opatření v souvislosti s Pochodem pro život v letech 2022 – 2025 (č.l. 92 soudního spisu) - výpisem Maják (č.l. 141 soudního spisu; přílohová obálka 141a) - rozkazem ředitele KŘPHMP č. 30 ze dne 24. 4. 2025, kterým se vyhlašuje bezpečnostní opatření SHROMÁŽDĚNÍ (č.l. 148 – 152 soudního spisu) - zprávou VOP.

Účastníci řízení, kteří se jednání zúčastnili, v konečných návrzích setrvali na svých dosavadních procesních stanoviscích.

Při rozhodování o žalobách soud vycházel zejména z této právní úpravy:

Podle článku 17 odst. 1 LZPS svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

Podle článku 17 odst. 2 LZPS každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

Podle článku 19 odst. 1 LZPS právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.

Podle § 1 odst. 1 ZPS každý má právo pokojně se shromažďovat.

Podle § 1 odst. 2 ZPS výkon tohoto práva slouží k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek. Za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se považují též průvody, slouží-li k účelu uvedenému ve větě první.

Podle § 2 písm. c) ZPS za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se nepovažují jiná shromáždění nesloužící účelu uvedenému v § 1 odst. 2.

Podle § 2a ZPS působnost ve věcech práva shromažďovacího v přenesené působnosti vykonává a) obecní úřad, v jehož územním obvodu se má shromáždění konat, b) pověřený obecní úřad, přesahuje-li místo konání shromáždění územní obvod obecního úřadu, c) krajský úřad, pokud místo konání shromáždění přesahuje správní obvod pověřeného obecního úřadu, d) Ministerstvo vnitra, pokud místo konání shromáždění přesahuje hranice kraje (dále jen "úřad").

Podle § 6 odst. 3 ZPS je-li důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, může svolavatel požádat úřad nebo Policii České republiky, aby shromáždění byla poskytnuta ochrana.

Podle § 6 odst. 4 ZPS svolavatel vydává přímo nebo s pomocí pořadatelů účastníkům pokyny k zajištění řádného průběhu shromáždění

Podle § 6 odst. 5 písm. a) ZPS svolavatel je povinen poskytnout úřadu na jeho žádost součinnost nezbytnou k zajištění řádného průběhu shromáždění, zejména plnit pokyny úřadu a Policie České republiky a splnit povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy.

Podle § 7 odst. 4 ZPS účastníci shromáždění nesmějí mít obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci, pokud úřad nebo Policie České republiky vydá takový pokyn, jeli narušen či ohrožen pokojný průběh shromáždění.

Podle § 8 odst. 4 ZPS zástupce úřadu může v místě shromáždění udílet pokyny sloužící k zajištění účelu shromáždění, k odstranění rozporů při střetu práv více svolavatelů, včetně pokynu k úpravě místa konání shromáždění, nebo při střetu různých práv a k ochraně veřejného pořádku, zdraví a majetku.

Podle § 8 odst. 5 ZPS zástupce úřadu při výkonu svého oprávnění postupuje tak, aby případný zásah do práva na svobodu shromažďování nebo jiného práva šetřil jeho podstatu a nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákonem.

Podle § 8 odst. 6 ZPS není-li zástupce úřadu přítomen nebo vyžadují-li to okolnosti na místě, zejména rozsah či povaha shromáždění, může podle odstavců 3 až 5 obdobně postupovat příslušník Policie České republiky (dále jen "policista").

Podle § 12 odst. 2 ZPS shromáždění, které se koná, aniž bylo oznámeno podle § 5, může zástupce úřadu rozpustit, jestliže nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz podle § 10 odst. 1 až 3, nebo je-li zakázáno ze zákona. To platí i pro shromáždění, která se neoznamují.

Podle § 12 odst. 5 ZPS rozpuštění je zásahem na místě. Shromáždění rozpouští zástupce úřadu výzvou svolavateli, aby shromáždění ukončil. Pokud svolavatel neučiní účinná opatření, aby se účastníci pokojně rozešli, zejména je nevyzve k rozchodu, sdělí zástupce úřadu účastníkům, že shromáždění je rozpuštěno, a vyzve je, aby se pokojně rozešli. Sdělení musí obsahovat důvody k rozpuštění a upozornění na následky neuposlechnutí této výzvy a musí být učiněno takovým způsobem, aby bylo účastníkům srozumitelné a aby se s ním všichni účastníci shromáždění mohli seznámit.

Podle § 14 odst. 1 ZPS fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) neuposlechne pokyn svolavatele anebo určených pořadatelů shromáždění nebo těmto osobám brání v plnění jejich povinnosti, b) v rozporu s § 7 odst. 2 brání účastníkům shromáždění, aby se pokojně rozešli, c) neoprávněně ztěžuje účastníkům shromáždění přístup na shromáždění nebo jim v něm brání, d) nesplní pokyn zástupce úřadu nebo policisty udělený na základě § 8 odst. 4, e) brání účastníkům shromáždění ve splnění účelu shromáždění nepřístojným chováním, nebo f) neoprávněně úmyslně brání jinému v podstatném rozsahu ve výkonu práva shromažďovacího.

Podle § 11 písm. c) zákona o policii policista a zaměstnanec policie jsou povinni postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem.

Podle § 26 odst. 1 písm. f) zákona o policii policista je oprávněn zajistit osobu, která byla přistižena při jednání, které má znaky přestupku, je-li důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat anebo mařit řádné objasnění věci.

Podle § 48 odst. 1 zákona o policii policie zajišťuje bezpečnost chráněných objektů a prostorů. Rozsah zajišťování bezpečnosti stanoví na návrh policejního prezidenta ministr v závislosti na bezpečnostní situaci a možné míře ohrožení.

Podle § 48 odst. 2 zákona o policii chráněným objektem a prostorem se rozumí objekty a prostory zvláštního významu pro vnitřní pořádek a bezpečnost, o nichž tak rozhodne vláda; chráněným objektem a prostorem se rovněž rozumí objekty a prostory, pro které taková ochrana vyplývá z mezinárodní smlouvy.

Podle § 48 odst. 3 zákona o policii za chráněný objekt nebo prostor se považuje rovněž objekt nebo prostor, který nesplňuje podmínku podle odstavce 2, po dobu trvání jeho bezprostředního ohrožení. Policie zajišťuje ochranu takového objektu nebo prostoru po nezbytnou dobu. O zajišťování této ochrany rozhoduje policejní prezident, a pokud věc nesnese odkladu, policista provádějící úkon.

Podle § 48 odst. 4 zákona o policii při zajišťování bezpečnosti chráněného objektu nebo prostoru je policista oprávněn a) zjišťovat důvod vstupu osoby do objektu nebo prostoru, b) zjišťovat totožnost vstupující nebo vycházející osoby, c) provést prohlídku vnášené nebo vynášené věci, d) zastavovat vjíždějící nebo vyjíždějící dopravní prostředek a provést jeho prohlídku, e) provést prohlídku vstupující nebo vycházející osoby, f) na dobu pobytu osoby v objektu nebo prostoru jí odebrat zbraň.

Podle § 51 zákona o policii policista je oprávněn použít při zákroku donucovací prostředek a zbraň, k jejichž používání byl vycvičen.

Podle § 52 zákona o policii donucovacími prostředky jsou a) hmaty, chvaty, údery a kopy, b) slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek, c) obušek a jiný úderný prostředek, d) vrhací prostředek mající povahu střelné zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky, e) vrhací prostředek, který nemá povahu zbraně podle § 56 odst. 5, f) zastavovací pás, zahrazení cesty vozidlem a jiný prostředek k násilnému zastavení vozidla nebo zabránění odjezdu vozidla, g) vytlačování vozidlem, h) vytlačování štítem, i) vytlačování koněm, j) služební pes, k) vodní stříkač, l) zásahová výbuška, m) úder střelnou zbraní, n) hrozba namířenou střelnou zbraní, o) varovný výstřel, p) pouta, q) prostředek k zamezení prostorové orientace.

Podle § 53 odst. 1 zákona o policii policista je oprávněn použít donucovací prostředek k ochraně bezpečnosti své osoby, jiné osoby nebo majetku anebo k ochraně veřejného pořádku.

Podle § 53 odst. 3 zákona o policii policista je oprávněn použít donucovací prostředek, který a) umožní dosažení účelu sledovaného zákrokem a b) je nezbytný k překonání odporu nebo útoku osoby, proti níž zakročuje.

Podle § 53 odst. 5 zákona o policii policista při použití donucovacího prostředku dbá na to, aby nezpůsobil osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání.

Podle § 63 odst. 2 písm. a) zákona o policii policista je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku.

Podle § 31 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hlavním městě Praze) orgány hlavního města Prahy vykonávají přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům krajů.

Podle § 31 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze orgány hlavního města Prahy vykonávají přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům obcí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřadem a orgánům obcí s rozšířenou působností, není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 32 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze orgány městské části vykonávají přenesenou působnost městské části v rozsahu stanoveném zákonem a v mezích zákona Statutem.

Podle § 32 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze orgánům městských částí lze v mezích zákona svěřit Statutem přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům obcí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřadem nebo orgánům obcí s rozšířenou působností, není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 82 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

Podle § 83 s.ř.s. žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec.

Podle § 87 odst. 1 s.ř.s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu.

Podle § 87 odst. 2 s.ř.s. soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Šlo-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, uloží soud tento zákaz nebo příkaz správnímu orgánu nebo obci, která takový sbor řídí nebo které je takový sbor podřízen.

Podle § 87 odst. 3 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.

Soud předně uvádí, že dokazováním provedeným při obou ústních jednáních si opatřil skutková zjištění objasňující stav věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, na jejichž základě bylo možné o žalobách meritorně rozhodnout. Samotný průběh Pochodu pro život konaného dne 26. 4. 2025 a okolnosti prokazující postup policie při zajišťování bezpečnostního opatření v souvislosti s tímto shromážděním byly soudem zjištěny především z provedených videozáznamů, účastnické výpovědi žalobce b) a svědeckých výpovědí plk. Mgr. P. V. a mjr. Bc. D. K. Provádění jakýchkoliv dalších důkazů navržených účastníky řízení proto soud jako nadbytečné zamítl, neboť dospěl k závěru o nepotřebnosti dalšího doplňování dokazování, jež by za této situace bylo v rozporu se zásadami procesní ekonomie a rychlosti řízení. Z téhož důvodu soud neprovedl důkaz žalobci předloženými e-maily, v nichž žalobci i jiní účastníci Pochodu pro život v reakci na výzvu žalobce b) popisují své zážitky ze shromáždění, a neakceptoval ani návrh žalobců na vyžádání dalších videozáznamů z městského kamerového systému.

Skutková zjištění o právní povaze žalobce a) a jeho účelu, která soud čerpal z výpisu ze spolkového rejstříku, jsou mezi stranami nesporná, stejně jako skutečnost, že žalobce b) jakožto zástupce svolavatele oznámil žalovanému č. 2 konání veřejného shromáždění – Pochodu pro život dne 26. 4. 2025. Spor není ani o tom, že na tentýž den byla v Praze svolána názorovými odpůrci Hnutí pro život jiná shromáždění, o čemž svědčí přehled nahlášených shromáždění v Praze. Soud nepovažoval za potřebné provádět dokazování listinami týkajícími se povahy a činnosti názorových odpůrců Hnutí pro život (internetové stránky Anarchistické federace, internetové stránky Praha je feministická, profil spolku Konsent z.s., výzvy a komentáře těchto subjektů k blokaci Pochodu pro život, novinové články o členství K. J. v Kolektivu 115 aj.) To, že k zablokování Pochodu pro život v Kaprově ulici došlo, bylo soudem prokazatelně zjištěno z jiných důkazů, stejně jako to, že policie výzvy odpůrců k zablokování Pochodu pro život monitorovala. Pro rozhodnutí o žalobách bylo významné posouzení činnosti žalovaných, tedy to, zda žalovaní v dané věci postupovali v souladu se zákonem, nikoliv ideový „profil“ odpůrců Hnutí pro život a jejich názory či komentáře. Pro rozhodnutí soudu o žalobách byly zcela nepodstatné také žalobci předložené listiny, jejichž obsahem byla vyjádření politiků či novinářů k Pochodu pro život a postupu policie při zajišťování tohoto shromáždění (e-mail adresovaný poslancům výboru pro bezpečnost, článek z portálu Aktuálně – R. se postavil za policisty, vyjádření policie pro branný a bezpečnostní výbor sněmovny, článek z portálu Alarm – odpůrci interrupcí Prahou neprošli). Názory uvedené v těchto listinách nejsou pro soud nikterak závazné a nemohou utvářet jeho vlastní názor na posouzení věci samé. Soud shledal irelevantními taktéž veškeré žalobci předložené listiny, jež se týkají Pochodu pro život, který se má uskutečnit v roce 2026. Předmětem řízení v této věci je posouzení zákonnosti činnosti žalovaných ve vztahu k zásahům, k nimž mělo dojít v souvislosti s Pochodem pro život konaným dne 26. 4. 2025 a na toto posouzení nemohou mít vliv události, které se dosud nestaly. Jako nadbytečné soud vyhodnotil i listiny obsahující informace o ručním zvukovém klaksonu a článek Které zvuky mohou způsobit ztrátu sluchu, neboť za podstatné považoval nikoliv tyto obecné informace, ale skutečný způsob použití těchto prostředků (k tomu viz níže). Žalobci předložený snímek z Instagramu marxisticka_panenka ze dne 25. 4. 2025 nemá dle náhledu soudu žádnou souvislost s projednávanou věcí, resp. se zásahy žalovaných namítanými v žalobách.

Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloby nejsou důvodné.

Soud nejprve uvádí, že žalovaný č. 3, tj. Úřad městské části Praha 1, není v této věci vůbec pasivně legitimován. Z povahy věci se nejedná se o ozbrojený bezpečnostní sbor disponující oprávněním k použití donucovacích prostředků, který by mohl „silou“ zajišťovat veřejný pořádek a dodržování zákona v průběhu shromáždění. Zároveň se nejedná o správní orgán, jemuž přísluší vykonávat přenesenou působnost ve věcech práva shromažďovacího, tedy o „úřad“ ve smyslu § 2a ZPS. Z ustanovení § 31 odst. 1 a 2 zákona o hlavním městě Praze ve spojení s § 32 odst. 1 a 2 téhož zákona plyne, že tuto působnost na území hlavního města Prahy vykonává výlučně Magistrát hlavního města Prahy, tedy žalovaný č. 2. Žalovaný č. 3, jenž je orgánem městské části, podle § 32 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze vykonává přenesenou působnost městské části (pouze) v rozsahu stanoveném zákonem a v mezích zákona Statutem. ZPS ani jiný obecně závazný právní předpis nicméně nesvěřuje orgánům pražských městských částí výkon přenesené působnosti ve věcech práva shromažďovacího a Statut hlavního města Prahy vydaný obecně závaznou vyhláškou č. 55/2000 Sb. HMP svěřil v příloze č. 4 (bod 3) do přenesené působnosti městských částí uvedených v § 4 odst. 1 Statutu toliko projednávání přestupků podle ZPS, a to s odkazem na § 14b odst. 1 ZPS, jenž stanoví, že přestupky podle tohoto zákona projednává v přenesené působnosti obec.

Z právě uvedeného je zřejmé, že žalovaný č. 3 se žádného ze žalobci tvrzených nezákonných zásahů nemohl dopustit, a byl tedy v této věci žalován neprávem. Žaloby směřující proti němu jsou vzhledem k nedostatku jeho věcné pasivní legitimace nedůvodné.

Soud neshledal, že by se žalovaní č. 1 a č. 2 dopustili nezákonného zásahu spočívajícího v tom, že dne 26. 4. 2025 nezajistili trasu oznámeného shromáždění Pochod pro život z náměstí Jana Palacha přes ulici Kaprovu, a proto nevyhověl žalobnímu návrhu uplatněnému pod bodem I.

Mezi stranami není sporu o tom, že trasa Pochodu pro život dle původního záměru svolavatele shromáždění neměla vůbec vést přes náměstí Jana Palacha a ulici Kaprovu, ale přes Karlův most, Smetanovo nábřeží a Národní na Václavské náměstí. Ke změně trasy došlo až v průběhu shromáždění, poté, co policie vyhodnotila vysokou koncentraci osob účastnících se „protishromáždění“ na Jungmannově náměstí a aktuální situaci na Karlově mostě zaplněném množstvím turistů jako riziko pro řádný průběh Pochodu pro život. Žalobce b) jakožto zástupce svolavatele shromáždění s návrhem policie na změnu trasy Pochodu pro život spočívající v jejím odklonu z Mostecké ulice ulicí Josefskou a Letenskou na Mánesův most a náměstí Jana Palacha a odtud dále ulicí Kaprovou na Staroměstské náměstí souhlasil, což prokazuje účastnická výpověď žalobce b) a svědecká výpověď mjr. Bc. D. K. Z těchto dvou důkazů soud rovněž zjistil, že k akceptování návrhu policie na změnu trasy průvodu ze strany žalobce b) coby zástupce svolavatele došlo již v době, kdy Pochod pro život vyrazil z Hradčanského náměstí. Žádný z provedených důkazů však neprokázal, že by policie na žalobce b) jakkoliv naléhala, aby se změnou trasy průvodu souhlasil.

Z výpisu Maják soud zjistil, že policejní vedení zajišťující bezpečnostní opatření týkající se Pochodu pro život přidalo do výpisu poznatek o změně trasu Pochodu pro život v čase 14:27:36 hod., tedy krátce poté, co Pochod pro život v Mostecké ulici skutečně uhnul z původně zamýšlené trasy do Josefské ulice. V tento okamžik již bylo nepochybné že průvod bude pokračovat změněnou trasou. Bezprostředně poté, v čase 14:29:00 hod., byly o změně trasy průvodu vyrozuměny všechny policejní hlídky podílející se na realizaci bezpečnostního opatření. Ve 14:30:31 hod. byl vydán rozkaz vyslat policejní hlídku do Kaprovy a Žatecké ulice za účelem zamezení přístupu z bočních ulic. V době mezi 14:34 hod. a 14:39 hod. se policejní hlídky přesouvaly do Kaprovy ulice. Nutno dodat, že v čase 14:31:30 hod. byl do výpisu Maják přidán poznatek o přesunu osob z Jungmannova náměstí směrem ul. Perlová a ulice Národní a ve 14:33 hod. bylo svolavatelem ukončeno „protishromáždění“ na Jungmannově náměstí. Ještě v čase 14:53:34 však byla Kaprova ulice volná pro průchod (viz listinný důkaz - výpis Maják).