8 As 39/2014 — Nejvyšší správní soud

15 A 53/2025- 280 - text  57 15 A 53/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobců: a) Hnutí pro život ČR, z. s., IČO: 46260358, se sídlem Jánská 2269/26, Jihlava, b) R. U., bytem X, c) M. K., bytem X, d) A. Š., bytem X, e) P. T., bytem X, f) J. P., bytem X, g) M. P., bytem X, h) J. P., bytem X, ch) D. P., bytem X, i) T. P., bytem X, j) X. P., bytem X, k) M. P., bytem X, všichni žalobci zastoupeni advokátem JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., se sídlem Thákurová 676/3, Praha 6 proti žalovaným: 1. Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 2. Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 3. Úřad městské části Praha 1, se sídlem Vodičkova 18, Praha 1 4. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4 o žalobách na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaných týkajícími se shromáždění Pochod pro život konaného dne 26. 4. 2025 takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a žalobní tvrzení 1. Žalobci podali v průběhu měsíců května a června 2025 u Městského soudu v Praze žaloby na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaných týkajícími se shromáždění Pochod pro život konaného dne 26. 4. 2025. Tyto žaloby, o nichž byla u Městského soudu v Praze vedena řízení pod sp. zn. 15 A 53/2025, 15 A 74/2025, 15 A 69/2025, 15 A 72/2025, 15 A 75/2025, 15 A 70/2025, 15 A 73/2025 a 15 A 76/2025, soud usnesením ze dne 11. 9. 2025 č. j. 15 A 53/2025 – 100 spojil ke společnému řízení s tím, že společné řízení o těchto věcech bude nadále vedeno pod sp. zn. 15 A 53/2025. 2. V žalobách žalobci uvedli, že žalobce a) pořádá každoročně shromáždění nazvané Pochod pro život, jehož cílem je zlepšit společenské povědomí o existenci pomoci sociálně - právního charakteru jako prevenci umělého ukončení těhotenství a o pomoci pro ženy, které se cítí být nuceny k usmrcení svého dosud nenarozeného dítěte. Pochod pro život se opakovaně stává terčem systematických protestů a zastrašování zejména ze strany krajní levice, anarchistů, feministických a jiných obdobných skupin. Také Pochod pro život konaný 26. 4. 2025 byl oponenty narušován a nakonec zcela zablokován. Policie, přestože měla již před akcí poznatky o tom, že extrémistické skupiny mají v úmyslu zablokovat Pochod pro život, neučinila patřičná bezpečnostní opatření. Akci a přípravu na ní zjevně podcenila, nevytvořila si dostatečné kapacity a při akci samotné neprovedla potřebné kroky proti organizátorům blokací. Naopak organizované protiprávní jednání odpůrců povzbudila změnou trasy Pochodu pro život, a to výhradně z obavy, aby nemusela vůči narušitelům použít donucovací prostředky. Svolavatel shromáždění na naléhání policejního orgánu nakonec vyslovil souhlas se změnou trasy i se změnou cíle průvodu (původní oznámená trasa vedla přes ulice Ke Hradu, Nerudova, Malostranské náměstí, Mostecká, Karlův most, Smetanovo nábřeží, Národní, 28. října s cílem Václavské náměstí; změněná trasa vedla přes ulice Ke Hradu, Nerudova, Malostranské náměstí, Mostecká, Josefská, Letenská, Mánesův most a Kaprova a dále směrem na Staroměstské náměstí). Pochod pro život byl prakticky od počátku, nejpozději od spodní části Nerudovy ulice narušován nepřístojným chováním odpůrců (pouštěním sirén, vuvuzel, vykřikováním hesel do megafonu – například „v Praze nejste vítaný“), a to za aktivní asistence policie, která místo zabránění protiprávnímu jednání nasměrovala narušitele, aby cílené terorizování akustickými prostředky prováděli z chodníků. Aktivita narušitelů začala stoupat ve chvíli, kdy se pochod dostal na náměstí Jana Palacha, kde byl pochod zdržen první blokádou. Následně skupina asi 20 osob zahájila blokádu v Kaprově ulici. Jednalo se o pasivní blokádu, kdy narušitelé seděli na komunikaci. Policie však proti této skupině nezasáhla a její činnost se omezila pouze na formální výzvy vůči narušitelům. Během vyčkávání policie se narušitelé shromáždili v Kaprově ulici v počtu několika stovek. Některé jejich skupinky blokovaly různé trasy, zatímco jiné se přesouvaly, aby účastníky shromáždění mohly obklíčit z více stran. Jejich jednání vykazovalo známky předchozí profesionální přípravy a zjevné průběžné koordinace, přičemž někteří měli zakryté obličeje. Policie byla vůči narušitelům spíše pasivní a nedůsledná. Účastníkům Pochodu pro život však zamezila (prostřednictvím pokynu svolavateli) projít kolem v té době ještě malé skupiny narušitelů a v Kaprově ulici před budovou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy je dokonce uzavřela a postupně ze všech stran z důvodu narůstající agrese narušitelů obklopila. Uzavření Pochodu pro život před budovou fakulty ze strany policejních jednotek postrádalo vytvoření bezpečných únikových koridorů, takže mnozí účastníci mohli mít důvodné obavy opustit shromáždění a projít nepřátelsky naladěným davem odpůrců. Mohli se tak cítit obklíčeni a zablokováni přímo policejními oddíly, které umožnily dvouhodinové terorizování pokojného shromáždění rodin, matek s dětmi, seniorů, studentů, obyčejných lidí z celé země ze strany extrémistických levicových skupin. Ani takovéto uzavření účastníků Pochodu pro život však nezabránilo jednotlivým narušitelům vmísit se mezi účastníky shromáždění a napadat je. Policie sice několik desítek narušitelů postupně odnášela z místa blokády, nicméně po jejich ztotožnění je v některých případech opět propouštěla, čímž jim umožnila se opět vrátit na místo blokády. Účastníci Pochodu pro život tak v důsledku jednání policie nemohli dorazit do ohlášeného cíle a kvůli svému obklíčení nemohli ani místo opustit bez obavy o svou osobní bezpečnost. Jejich uzavření v Kaprově ulici vedlo k vystupňování verbálního násilí ze strany narušitelů. Účastníci Pochodu pro život byli terčem hlasitých vulgárních útoků. Byla zaznamenána situace, kdy jeden z narušitelů za použití fyzického násilí vytrhl modlícímu se knězi mikrofon z ruky a při útěku srazil tříleté dítě, které nadto kopl do hlavy, čímž mu způsobil otevřenou ránu. Narušitelé celou dobu ohrožovali účastníky Pochodu pro život sirénami (vuvuzelami), jejichž hlučnost daleko přesahovala bezpečnou hladinu pro lidské zdraví. 3. Žalobci mají za to, že akce narušitelů měla charakter neoznámeného shromáždění, na které dopadá § 12 odst. 2 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPS“). Narušitelé Pochodu pro život se dopustili jednání, které představuje důvody pro rozpuštění jejich shromáždění z důvodů uvedených v § 10 odst. 1 písm. a), b, c) ZPS. Naplněn byl také důvod pro rozpuštění jejich shromáždění dle § 10 odst. 2 ZPS, neboť blokace probíhala v místech oznámeného shromáždění – Pochodu pro život. Rovněž byly naplněny důvody pro rozpuštění blokace podle § 12 odst. 4 ZPS. 4. Někteří žalobci v žalobách uvedli, že nemají povědomí o tom, zda shromáždění narušitelů bylo rozpuštěno postupem podle § 12 odst. 5 ZPS. Pokud rozpuštěno nebylo, žalovaní se dopustili nezákonného zásahu spočívajícího v nekonání, respektive opominutí povinnosti. Shromáždění narušitelů měl rozpustit žalovaný č. 3, zasahující policista (tedy pravděpodobně vedoucí zásahu) čili žalovaný č. 4 a případně též žalovaný č. 2 a žalovaný č. 1. Žalobcům není známo, zda na místě byli přítomni zástupci žalovaných č. 1, 2 a 3, proto mají za to, že pokud se v dalším řízení neprokáže opak, je za tento nezákonný zásah odpovědný žalovaný č. 4. Pokud však bylo nepovolené shromáždění rozpuštěno, pak ze strany policejních složek nebylo přistoupeno k zákroku a vynucení povinnosti narušitelů k tomu, aby se rozešli. 5. Zablokováním Pochodu pro život ze strany policejních složek také došlo k fyzickému omezení svobody pohybu účastníků tohoto shromáždění, kteří jej nemohli opustit. Tímto aktivním konáním policejní složky omezily právo účastníků Pochodu pro život na osobní svobodu zaručené ustanovením čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) a na svobodu pohybu zaručenou ustanovením čl. 14 odst. 1 LZPS. Policie (i) aktivně zastavila Pochod pro život, postupně jej ze všech stran obklíčila, a znemožnila tak jeho pokračování, (ii) neochránila právo účastníků Pochodu pro život na pokojné shromažďování, (iii) svojí činností pomohla narušitelům Pochod pro život zcela zablokovat a (iv) omezením práva účastníků Pochodu pro život na osobní svobodu a svobodu pohybu umožnila jejich téměř dvouhodinové zastrašování. 6. V reakci na stížnosti účastníků Pochodu pro život odůvodňoval žalovaný č. 4 postup policie odkazem na zásadu proporcionality obnovení veřejného pořádku a následků způsobených provedením úkonů a též odkazem na zásadu subsidiarity při provádění zákroků. Podle žalobců tím však žalovaný č. 4 osvědčil zásadní nepochopení věci. Nejednalo se totiž o situaci, kdy by proti sobě stála dvě soupeřící shromáž