4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 5/2025- 37 - text 6 17 Ad 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: ROBSTAV k.s., IČO: 27430774 se sídlem Praha 4, Mezi Vodami 205/29 zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Čechem se sídlem České Budějovice, Otakarova 1427/41 Státní úřad inspekce práce se sídlem Opava, Kolářská 451/13 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2025, č. j. 28575/1.30/24-3, sp. zn. S3-2024-177, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu ze dne 31. 10. 2024, č. j. 11659/3.30/24-14. Uvedeným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným: a) ze spáchání přestupku na úseku pracovní doby zakotveného v § 28 odst. 1 písm. l) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“), ve znění účinném do 30. 9. 2023, kterého se dopustil tím, že nevedl evidenci pracovní doby s vyznačením začátku a konce práce přesčas. Toto porušení bylo zjištěno u zaměstnance: M. D., pracovní poměr od x do x, v období od 2. 8. 2021 do 24. 9. 2021. Tímto jednáním žalobce nesplnil povinnost zakotvenou v § 96 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), b) ze spáchání přestupku na úseku odměňování zaměstnanců zakotveného v § 26 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce, kterého se dopustil tím, že: · nevyplatil v termínu splatnosti příplatek za dobu práce v sobotu a v neděli nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Toto porušení bylo zjištěno u zaměstnance: M. D., pracovní poměr od x do x, na základě předložené evidence pracovní doby odpracoval směnu v sobotu nebo v neděli ve dnech: - 17. 7. 2021 od 7:00 hod. do 15:00 hod., - 31. 7. 2021 od 7:00 hod. do 17:00 hod., - 14. 8. 2021 od 7:00 hod. do 14:00 hod., - 28. 8. 2021 od 7:00 hod. do 15:00 hod., přičemž žalobce tyto příplatky ani nezúčtoval, ani nevyplatil. Tímto jednáním žalobce nesplnil povinnost zakotvenou v § 118 odst. 1 v návaznosti na § 141 odst. 1 zákoníku práce, · nevyplatil zaměstnanci v termínu splatnosti zúčtovanou mzdu. Toto porušení bylo zjištěno u zaměstnanců: M. D., pracovní poměr od x do x, zúčtovaná mzda za měsíc září 2021 ve výši x Kč hrubého nebyla zaměstnanci vyplacena, V. B., pracovní poměr od x do x, zúčtovaná mzda za měsíc červenec 2021 ve výši x Kč hrubého nebyla zaměstnanci vyplacena. Tímto jednáním žalobce nesplnil svou povinnost vyplývající z § 141 odst. 1 v návaznosti na § 109 odst. 1 a § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, c) ze spáchání přestupku na úseku náhrad zakotveného v § 27 odst. 1 zákona o inspekci práce, kterého se dopustil tím, že nezúčtoval a nevyplatil zaměstnanci v termínu splatnosti náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za alikvotní část nevyčerpané dovolené při skončení pracovního poměru. Toto porušení bylo zjištěno u zaměstnance: M. D., pracovní poměr od 26. 4. 2021, pracovní poměr ukončen dne 30. 9. 2021, žalobce mu nezúčtoval a v termínu splatnosti nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce, tedy do 31. 10. 2021, nevyplatil náhradu mzdy za alikvotní část nevyčerpané dovolené při skončení pracovního poměru v délce 68 hodin. Tímto jednáním žalobce nesplnil svou povinnost vyplývající z § 222 odst. 2, odst. 3 zákoníku práce v návaznosti na § 144 zákoníku práce a § 141 odst. 1 zákoníku práce. Za spáchané přestupky byla žalobci v souladu s § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), a dle § 26 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce uložena pokuta ve výši 50 000 Kč. Dále byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 2 500 Kč. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě tvrdil, že se žádného protiprávního jednání nedopustil a protiprávní jednání žalobce ani nevyplývá ze správního spisu. Jde o svévolné rozhodnutí žalovaného. 3. Zároveň byl žalobce přesvědčen, že pokuta ve výši 50 000 Kč je pro něj likvidační, což doložil svými účetními záznamy. K podané žalobě žalobce s výjimkou napadeného a prvostupňového rozhodnutí žádné důkazy nepřiložil. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 4. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Dále žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí s tím, že se žalobní námitky shodují s odvolacími námitkami, které žalobce vznesl v průběhu přestupkového řízení. 5. Dle žalovaného žalobce v podané žalobě nekonkretizuje žalobní námitky, ty formuluje velmi obecně tak, že uvádí toliko to, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a zkracuje žalobce na jeho právech, aniž by specifikoval důvody jím tvrzené nezákonnosti napadeného a prvostupňového rozhodnutí a aniž by uvedl, jaká jeho práva byla dotčena. 6. Žalovaný byl přesvědčen, že kontrola byla provedena zákonně a prvostupňové a napadené rozhodnutí byla vydána na základě řádně zjištěného skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tedy v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a zásadou materiální pravdy. Kontrola byla zahájena a provedena v souladu se zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). 7. Žalovaný byl přesvědčen, že oba správní orgány dodržely všechny zásady týkající se správního a přestupkového řízení a žalobce nebyl krácen na svých procesních právech. K žalobní námitce pak žalovaný výslovně uvedl, že prvostupňové a napadené rozhodnutí jsou souladná s právními předpisy a oba správní orgány se řádně vypořádaly s provedenými důkazy a námitkami žalobce. 8. K obsahu žaloby žalovaný poukázal na skutečnost, že povinností žalobce je uvést v žalobě žalobní body (námitky), ze kterých je patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, což obviněný v žalobě konkrétně nespecifikuje, přičemž považuje rozhodnutí žalovaného za nezákonné a svévolné. Žalovaný podotkl, že řízení před správním soudem není pokračováním přestupkového řízení, jde o řízení zcela oddělené, a proto nelze při formulaci žalobních bodů uvádět text až na výjimky shodný s písemným vyhotovením odvolání, v důsledku čehož jsou žalobní námitky v podstatě obsahově totožné s těmi odvolacími, když již v přestupkovém řízení podal žalobce tytéž obecně formulované odvolací námitky, které ani nyní v rámci podané žaloby nekonkretizuje, blíže obsahově nerozvádí a nedoplňuje, jejich podstata tak zůstává stejná. 9. Žalovaný nesouhlasil s tím, že jde o jeho svévolné rozhodnutí. Tvrdil, že obě správní rozhodnutí byla vydána v souladu s § 2, § 3 a § 68 odst. 3 správního rádu. Napadené a prvostupňové rozhodnutí byla vydána ve věci přestupků, které byly zjištěny v souvislosti s provedenou kontrolou, k níž jsou orgány inspekce práce oprávněny v souladu s § 5 odst. 1 písm. a) v rozsahu § 3 zákona o inspekci práci, přestupkové řízení bylo řádně zahájeno, žalobce byl v jeho průběhu poučován o svých procesních právech a povinnostech, žalobce byl přítomen ústnímu jednání a provedení dokazování, byla mu dána možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladům, žalovaný i prvostupňový orgán uvedl v příslušných rozhodnutích přezkoumatelnou správní úvahu, kterou se řídil při hodnocení provedených důkazů, odkázal a citoval znění příslušných zákonných ustanovení, která přiléhavě aplikoval na zjištěný skutkový stav, tudíž vydal rozhodnutí v souladu s právními předpisy, nikoli svévolně, jak obecně namítá žalobce. 10. Pokud jde o námitku likvidační výše uložené pokuty, žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí s tím, že žalobce žádné nové skutečnosti o likvidačních důsledcích uložené pokuty netvrdí a nedokládá. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 12. Soud v dané věci rozhodl bez jednání, jelikož oba účastníci řízení na výzvu soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nikterak nereagovali. Nadto jsou veškeré podklady potřebné pro rozhodnutí soudu obsaženy v žalovaným předloženém správním spisu, jímž se dokazování neprovádí, (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 13. Soud neshledal žalobu důvodnou. 14. Soud předně odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, Sb. NSS 2162/2011, ve kterém se rozšířený senát podrobně zabýval vymezením žalobního bodu. Rozšířený senát konstatoval, že za žalobní bod je nutno „považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v