8 Azs 111/2017 — Nejvyšší správní soud

4 A 11/2024- 24 - text  9 4 A 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobkyně: A. V., narozená dne X bytem X zastoupené zmocněncem Ing. V. G. bytem X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2024, č. j. MV-10625-6/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2024, č. j. MV-10625-6/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 10. 2023, č. j. OAM-44813-7/ZM-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavil řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení zaměstnanecké karty, neboť žalobkyně přes výzvu nedoložila doklad o zajištění ubytování. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně s napadeným rozhodnutím nesouhlasila, neboť jej považuje za věcně a právně nesprávné. Správními orgány nebyl zjištěn stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3, § 4 a § 50 odst. 3 správního řádu. 4. Namítala, že nepředložení potvrzení o ubytování není podstatnou vadou, která by bránila pokračování v řízení. Správní orgán I. stupně tak měl rozhodnout meritorně rozhodnutím a nikoliv usnesením. To však neučinil a ani nevysvětlil, proč je nepředložení potvrzení o ubytování podstatným bodem při rozhodování o prodloužení zaměstnanecké karty. Své rozhodnutí tak zatížil vadou nepřezkoumatelnosti. 5. Dále vytýkala správnímu orgánu nejasnost výzvy k odstranění vad žádosti ze dne 22. 6. 2023, správní orgán I. stupně použil šablonu, která poskytuje pouze obecné informace, nikoliv konkrétní informace pro konkrétní osoby. Podle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vázanost správních orgánu celým právním řádem nesmí vést k mechanické a formalistické interpretaci právních předpisů, vždy je nutno přihlížet k celkovému kontextu a hodnotám, na kterých je právní řád založen. V § 4 správního řádu je pak upravena zásada dobré správy, podle které se veřejná správa považuje za službu veřejnosti a správní orgány by měly postupovat pokud možno ve prospěch dotčených osob. Správní orgány však nepostupovaly v souladu s uvedeným, formalita poučení správního orgánu spočívala zejména v tom, že vůbec nevzaly v potaz okolnosti případu. Ve správním spisu žalobkyně je založena nájemní smlouva ze dne 28. 6. 2021, která je dosud platná, a dodatek č. 1 ze dne 30. 6. 2022. Podle čl. V odst. 2 nájemní smlouvy měl být souhlas s pokračováním nájmu podepsán 30 dnů před ukončením platnosti smlouvy dne 31. 5. 2022, dodatek č. 1 byl však podepsán později, není tak platný. Správní orgán ho však správně přijal, neboť od pronajímatele neobdržel návrh na zrušení údaje o místu hlášeného pobytu žalobkyně na území a žalobkyně zde bydlela více než 3 měsíce. Podle § 2285 občanského zákoníku pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň 3 měsíců po dni, kdy měl nájem skončit, a pronajímatel jej nevyzval k opuštění bytu, platí, že je nájem znovu ujednán, neujednají-li si strany jinak. Správní orgán I. stupně tak měl ve výzvě žalobkyni poučit způsobem, který odpovídá dokumentům ve spisu, tedy např. s ohledem na existenci nájemní smlouvy vysvětlit, že žalobkyně může zajištění ubytování potvrdit novou nájemní smlouvu, potvrzením o ubytování nebo dohodou o prodloužení stávající smlouvy. To však neučinil a výzvu k odstranění vad tak zatížil nepřezkoumatelností. Dále, pokud by se správní orgány řídily dobrými mravy a snahou pomoct, provedly by za účelem zjištění skutkového stavu (ohledně zajištění ubytování) výslech žalobkyně nebo jí doporučily nahlédnutí do spisového materiálu. Navíc formální absence přílohy k nájemní smlouvě nemohla být důvodem pro závěr, že žalobkyně nepředložila dokument potvrzující její ubytování na území. Správní orgány disponovaly důkazy ke zjištění skutečného stavu věci, a tedy i k projednání a rozhodnutí věci, nájemní smlouva je součástí správní spisu a je doposud platná. To však neučinily, čímž zatížily své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost. 6. Navrhla, aby soud zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni náklady řízení. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále uvedla, že žalobkyně nepředložila doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území, na což měla téměř 4 měsíce. Podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu správní orgán řízení zastaví, jestliže ve lhůtě nebyly odstraněny podstatné vady žádosti, takovou vadu představuje i nedoložení dokladu o zajištění ubytování podle § 44a odst. 9 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně tuto náležitost nedodala a správní orgán nemohl její žádost z obsahového hlediska projednat, k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 24. 11. 2016 č.j. 9 Azs 210/2016-48. Povinností správního orgánu není dohledávat, zda žalobkyně doložila požadovaný doklad dříve v jiném řízení. Dřívější předložení k jinému jednacímu číslu nelze považovat za splnění povinnosti stanovené výzvou. Žalobkyní uvedený dodatek navíc prodlužoval dobu nájmu do 30. 6. 2023, tedy nepokrýval předpokládanou dobu pobytu. Požadovaný doklad žalobkyně předložila až v rámci odvolacího řízení. V posuzovaném případě tak byly naplněny všechny podmínky pro zastavení řízení, napadené usnesení je dostatečně a řádně odůvodněno a je v souladu s právními předpisy. 8. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 9. Žalobkyně podala dne 22. 6. 2023 žádost o prodloužení zaměstnanecké karty. Správní orgán I. stupně žalobkyni výzvou ze dne 22. 6. 2023 vyzval k odstranění vad žádosti, neboť žádost neobsahovala všechny náležitosti uvedené v § 44a odst. 9 ve spojení s § 31 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), konkrétně žalobkyni podle § 45 odst. 2 správního řádu vyzval k doložení dokladu o zajištění ubytování a dokladu prokazujícího pracovněprávní vztah, neboť žádné takové doklady nebyly k žádosti přiloženy, a to do 60 dnů od doručení výzvy; k dokladům připojil podrobné vysvětlení. Rovněž žalobkyni poučil, že pokud požadované doklady v uvedené lhůtě nedodá, bude řízení o její žádosti zastaveno. Žalobkyně dne 28. 8. 2023 správnímu orgánu I. stupně doložila pouze pracovní smlouvu ze dne 11. 7. 2023, k čemuž nepřipojila žádné vysvětlení. 10. Správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím ze dne 20. 10. 2023 řízení o žádosti žalobkyně zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Poukázal na § 44a odst. 9, § 31 odst. 1 a § 31 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, přičemž k žádosti žalobkyně nebyly přiloženy všechny zákonem požadované náležitosti (tj. pracovní smlouva a doklad o zajištění ubytování), žalobkyně byla dle § 45 odst. 2 správního řádu vyzvána k odstranění těchto vad ve lhůtě 60 dnů a byla náležitě poučena, žalobkyně však předložila pouze pracovní smlouvu, žalobkyně tedy ve stanovené lhůtě ani do dne vydání prvostupňového rozhodnutí nedoložila doklad o zajištění ubytování. Vzhledem k tomu, že se jedná o náležitost stanovenou zákonem, jedná se o podstatnou náležitost žádosti, neboť správnímu orgánu brání posoudit žádost z věcného hlediska, tedy mu brání posoudit, zda žalobkyně splnila nebo nesplnila zákonné podmínky pro prodloužení zaměstnanecké karty. Absence této zákonné náležitosti totiž znemožňuje žádosti vyhovět, zároveň však v dosavadním řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, pro kterou by správní orgán I. stupně měl žádost zamítnout, uvedená vada tak brání v pokračování řízení. 11. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně odvolala, k odvolání doložila nájemní smlouvu ze dne 28. 6. 2021 opravňující k nájmu bytu na dobu určitou do 30. 6. 2022, dále doložila dodatek č. 1 ze dne 30. 6. 2022 prodlužující dobu nájmu do dne 30. 6. 2023 a dodatek č. 2 ze dne 7. 6. 2023 prodlužující dobu nájmu do dne 30. 6. 2024. 12. Napadeným rozhodnutím ze dne 21. 2. 2024 žalovaná odvolání žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalovaná shrnula zákonnou úpravu § 44a odst. 9, § 31 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců a § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalobkyně ke své žádosti nepředložila doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území tak, jak vyžaduje uvedená zákonná úprava. V posuzované věci se jedná o řízení ovládané do značné míry dispoziční zásadou, přesto žalobkyně nepředložila vše