2 As 74/2007 — Nejvyšší správní soud

6 A 82/2024- 41 - text 14 6 A 82/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobkyně: proti žalovanému: X. X. bytem X. zastoupena Mgr. Tomášem Ourodou, advokátem sídlem Písecká 1967/4, Praha 3 Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2024, č.j. MD-37094/2024-150/3 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2024, č.j. MD-37094/2024-150/3 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17.362 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce Mgr. Tomáše Ourody, advokáta. Odůvodnění: Základ sporu 1. Žalobkyně se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 13. 9. 2024 domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ze dne 16. 7. 2024, č.j. MD-37094/2024-150/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým Ministerstvo dopravy, Odbor provozu silničních vozidel (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně nazýván i správní orgán 1. stupně, nemá-li odlišení význam pro kontext odůvodnění) zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán 1. stupně“), ze dne 7. 5. 2024 č.j. 873041/2024 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle ust. § 45 odst. 3 a § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) rozhodnuto o zastavení řízení o žádosti ze dne 25. 4. 2024 o výmaz osobních údajů žalobkyně v registru silničních vozidel u silničního vozidla AUDI A3, RZ X, VIN X, jelikož byla podána žádost zjevně právně nepřípustná. Stručný obsah správního spisu žalovaného 3. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným soud zjistil, že předmětné vozidlo má statut provozované a jako vlastník je v registru silničních vozidel od 26. 3. 2019 zapsána žalobkyně. Žalobkyně vozidlo dne 3. 8. 2022 prodala panu I. H. Dne 25. 4. 2024 žalobkyně požádala u správního orgánu 1. stupně o výmaz svých údajů jakožto bývalého vlastníka vozidla, žádost doplnila formulářem Žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla, kde však neuvedla nového vlastníka a provozovatele vozidla. Žalobkyně žádost odůvodnila tím, že již není vlastníkem předmětného vozidla, nový vlastník neposkytuje součinnost, stav v evidenci se tak neslučuje s realitou. Uvedené skutečnosti žalobkyně doložila rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 11. 2023 č.j. 10 C 100/2023-65, v němž soud určuje, že vlastníkem předmětného vozidla je pan I. H. V žádosti odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/2020 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 254/2016-33). 4. Správní orgán 1. stupně v prvostupňovém rozhodnutí shledal, že žádné z ustanovení zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), nepředpokládá a neumožňuje, aby údaj o vlastníkovi vozidla zapsaný v registru silničních vozidel mohl být odstraněn, resp. vymazán a zůstat prázdný, vyhodnotil, že je zřejmé, že podanou žádostí stanovený požadavek, aby byly z registru silničních vozidel vymazány všechny údaje žalobkyně k předmětnému vozidlu, je z hlediska zákona č. 56/2001 Sb. zjevně právně nepřípustný. 5. Správní orgán 1. stupně dále v prvostupňovém rozhodnutí konstatoval, že žalobkyně již v minulosti (dne 15. 12. 2022) žádala správní orgán 1. stupně o zápis změny vlastníka předmětného silničního vozidla s tím, aby byl jako nový vlastník do registru vozidel zapsán I. H., řízení však bylo zastaveno rozhodnutím ze dne 22. 6. 2023 č.j. S-MHMP 2347533/2022 podle § 66 odst. l písm. b) správního řádu pro zjevnou právní nepřípustnost podané žádosti, jelikož I. H. nesplňuje zákonnou podmínku pro zápis do registru silničních vozidel jako vlastníka a provozovatele vozidla, tj. podmínku trvalého pobytu v České republice, podmínku dlouhodobého pobytu nebo, jedná-li se o občana jiného členského státu, přechodného pobyt v délce alespoň 6 měsíců v kalendářním roce, ani mu nebyl udělen azyl (§ 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb.). 6. V podaném odvolání žalobkyně zejména namítla, že správní orgán 1. stupně měl postupovat dle zásady legitimního očekávání a respektovat závěry judikatorního rozhodování Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, a tudíž měl postupovat tak, že žádosti vyhoví a veškeré osobní údaje z evidence vymaže. Ostatně tento postup předpokládá ust. § 20 ve spojení s ust. § 29 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zpracování osobních údajů“), kdy má spravující orgán povinnost na žádost subjektu údajů provést výmaz osobních údajů vztahujících se k jeho osobě. Dále namítla, že správní orgán 1. stupně nerespektoval právní názor žalovaného zveřejněný na webových stránkách žalovaného, dle nějž „…. Pokud nelze doložit vše podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších změn, není možné provést zápis změny vlastníka silničního vozidla. Závěrem Vám sdělujeme, že změny vlastníka silničního vozidla se může původní vlastník také domáhat v občansko-právním sporu s novým vlastníkem silničního vozidla, jelikož zápis změny vlastníka silničního vozidla může nařídit soud.“ 7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na ust. § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., dle nějž jsou údaje o vlastníkovi a provozovateli vozidla povinnými údaji, které jsou evidovány v registru silničních vozidel. Odkázal rovněž na ust. § 10 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., kde jsou stanoveny podmínky zápisu změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla tak, že obecní úřad obce s rozšířenou působností zapíše změnu vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel na základě žádosti nebo oznámení, přičemž zapíše údaje o novém vlastníku nebo provozovateli do registru silničních vozidel, odejme dosavadní osvědčení o registraci silničního vozidla a vydá nové osvědčení. K judikatuře správních soudů, kterou argumentovala žalobkyně v odvolání, uvedl, že jde o již neaktuální judikaturu vzhledem k změně právní úpravy k 1. 1. 2015, neboť před tímto datem fungoval proces převodu vozidla jiným způsobem, než je nastaven nyní (prodávající a kupující žádali o změnu každý zvlášť). 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že při změně vlastnictví vozidla je nezbytné postupovat podle ust. § 8 a podat společnou žádost, případně podle ust. § 8a zákona č. 56/2001 Sb. řešícího případy nespolupráce nového či původního vlastníka vozidla. Pokud není možno provést zápis změny vlastníka silničního vozidla na základě zákona č. 56/2001 Sb., je možný jen občanskoprávní spor dosavadního a nového vlastníka vozidla o splnění povinnosti zajistit změnu vlastníka vozidla v registru silničních vozidel dané kupní smlouvou nebo občanskoprávní spor k vyjasnění vlastnictví vozidla. Poté je znovu nutno podat žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla a doložit ji pravomocným rozsudkem soudu. Na základě takto doložené žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla pak může být provedena změna údajů v registru silničních vozidel týkající se vlastníka vozidla. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odmítl odvolací námitku, že postupuje v rozporu se zákonem o zpracování osobních údajů. V dané věci jde vzhledem k jejímu obsahu primárně o postup podle zákona č. 56/2001 Sb., který žalobkyně ani pan I. H. nesplnili. Odstranění údajů o dosavadním vlastníkovi vozidla v registru silničních vozidel není možné bez náhrady. Obsah žaloby 10. Žalobkyně v podané žalobě nejprve rekapitulovala průběh řízení před správními orgány. 11. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se nedostatečně vypořádal s odvolacími důvody uplatněnými žalobkyní v podaném odvolání. 12. V druhém žalobním bodu žalobkyně v podstatě parafrázovala odvolací námitky. Namítla, že žalovaný rozhodl v rozporu se zákonem. Žalovaný jednal zejména v rozporu se zásadou legitimního očekávání, když nerespektoval judikatorní závěry Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Takto měl v souladu s touto judikaturou postupovat dle ust. § 20 ve spojení s ust. § 29 zákona o zpracování osobních údajů, kdy má spravující orgán povinnost na žádost subjektu údajů provést výmaz osobních údajů vztahujících se k jeho osobě. Žalovaný však svým postupem porušil zásady zpracování osobních údajů, neboť nebyl opraven nesoulad zapsaného stavu se stavem faktickým, a proto nejsou osobní údaje zapsané v registru vozidel přesně ve vztahu k povaze a účelu zpracování. Žalobkyně namítla, že nezákonným postupem žalovaného je porušová