8 A 99/2025 – Městský soud v Praze

8 A 99/2025- 76 - text 10 8 A 99/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce: V. B., bytem X zastoupený JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D., advokátem sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2, proti žalované: Univerzita Karlova se sídlem Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí rektorky žalované ze dne 26. 05. 2025, č. j. UKRUK/227909/2025-4 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí děkana Právnické Fakulty Univerzity Karlovy ze dne 27. 3. 2025, č. j. UKPF/177279/2025 („prvostupňové rozhodnutí“), kterým děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy rozhodl podle § 68 odst. 1 písm. g) a § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vysokých školách) o nesplnění požadavku vyplývajícího ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy (dále jen „SZŘ UK“) a o ukončení prezenčního studia žalobce v magisterském studijním programu M0421A220006 Právo a právní věda na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Nesplnění požadavku vyplývajícího ze SZŘ UK spočívalo v tom, že žalobce řádně neukončil studium do konce maximální doby studia. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 2. Žalobce namítá, že žalovaná nedostatečně zhodnotila jeho specifické okolnosti a přistoupila k nepřiměřeně formalistickému rozhodnutí. Žalobce konstatuje, že již od útlého věku trpí poruchou ADHD neboli poruchou pozornosti s hyperaktivitou, která mu byla diagnostikována zhruba v roce 1999. Tuto skutečnost však žalobce nevěděl až do roku 2021, kdy mu bylo provedeno vyšetření EEG Biofeedback. Ani po tomto roce si svou diagnózou nebyl jistý, vzhledem k tomu, že mu nefungovala předepsaná medikace. Zlepšení se dle žalobce dostavilo až po obnovení léčby s jinou medikací u MUDr. M. V. v roce 2023. Zlepšení však dle žalobce nedosáhlo takové intenzity a nepřišlo tak rychle, aby mohl včas a řádně splnit své studijní povinnosti. Žalobce má současně za to, že žalovanou o svých problémech informoval, a to tím, že již od roku 2016 navštěvoval Univerzitní psychologickou poradnu, kde svou psychickou poruchu detailně popisoval. Žalobce předpokládal, že psychologická poradna bez dalšího oznámí jeho problémy příslušným orgánům univerzity, resp. právnické fakulty. 3. Žalobce sice podal žádost o prodloužení studia ke splnění studijní povinnosti až po uplynutí maximální doby studia, avšak z důvodu, že mu zhruba v druhé polovině února 2025 (tj. před uplynutím maximální doby studia dne 4. 3. 2025) bylo na studijním oddělení sděleno, že již žádná možnost k prodloužení studia neexistuje. 4. Žalobce rovněž uznává, že v souladu s opatřením děkana č. UKPF/177279/2025 byl povinen žalovanou obeznámit o své psychické poruše s dostatečným předstihem. Podotýká však, že základním negativním jevem jeho poruchy je objektivní neschopnost dělat věci s předstihem. 5. Dále žalobce argumentuje tím, že zákon ani vnitřní předpisy žalované sice neupravují možnost prodloužení maximální doby studia, zmíněné předpisy však současně dle žalobce takový postup výslovně nezakazují. Žalobce se proto domnívá, že žalovaná může užít správního uvážení a přistoupit k předpisy neaprobovaného postupu. To, že žalovaná trvá na aplikaci právní úpravy, která je vůči němu zjevně znevýhodňující (oproti běžné populaci) představuje přepjatý formalismus. V tomto kontextu se žalobce odvolává na závěry usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 188/04. 6. Závěrem žalobce namítá, že žalovaná dostatečně nezohlednila ani skutečnost, že úspěšně splnil veškeré své studijní povinnosti, a to s výjimkou sepsání a obhajoby diplomové práce, tu přitom ani nekonal. K tomu, že během studia nevyužíval dostupných nástrojů k individualizaci studia z důvodu svého zdravotního stavu žalobce dodává, že toho objektivně nebyl schopen. 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K věci úvodem uvádí, že nebyla ze strany žalobce informována o jím tvrzených skutečnostech, které měly narušit jeho studium. Univerzitní psychologická poradna nebyla povinna, resp. nemohla informovat o obtížích žalobce studijní oddělení fakulty bez jeho výslovného souhlasu. Pracovníci této poradny jsou dle žalované vázáni povinností mlčenlivosti a nejsou oprávněni poskytovat informace o studentech třetím stranám bez jejich souhlasu. Tato povinnost se přitom vztahuje i na interní orgány univerzity, včetně studijního oddělení fakulty. Žalobce se měl sám obrátit přímo na studijní oddělení fakulty, které je primárním orgánem pro řešení studijních záležitostí. Žalovaná tedy trvá na tom, že neměla žádné přímé informace o zdravotním stavu žalobce. 8. Žalovaná dále uvádí, že v případě zdravotních potíží je vždy na studentovi, aby aktivně vystupoval a využíval dostupných nástrojů, které mu vnitřní přepisy poskytují. Žalobce přitom těchto nástrojů (typu individuální studijní plán z vážných zdravotních důvodů, přerušení studia z vážných zdravotních důvodů, status studenta se specifickými potřebami) nevyužil, resp. o ně ani nežádal. Naopak tyto instituty odmítl s tím, že je nepotřebuje. 9. Maximální doba studia je dle SZŘ UK pevně stanovená a nelze ji prodloužit. Žalobce byl přitom na blížící se konec maximální doby studia opakovaně upozorněn a měl tak dostatek času k tomu, aby se rozhodl o dalším postupu. Přestože prodloužení studia není možné, tak mohl využít shora zmíněných institutů, které mohly přispět k řešení jeho situace. 10. Tvrzení žalobce, že neexistuje předpis výslovně zakazující prodloužení maximální doby studia, což by mohlo znamenat, že se jedná o situaci, kdy je možné užít správní uvážení, žalovaná uvádí, je nesprávné. Ve veřejném právu, kam spadá i rozhodování o právech a povinnostech studentů podle zákona o vysokých školách, platí zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, je tedy dovoleno pouze to, co je výslovně stanoveno právním předpisem, nikoliv princip opačný, že je dovoleno vše, co není zakázáno. Rozhodnutí o ukončení studia z důvodu uplynutí maximální doby studia tedy není věcí správního uvážení, ale je závislé na naplnění zákonných podmínek. 11. Aplikace právních předpisů ve věcech týkajících se studia nemůže být považována za přepjatý formalismus, pokud jsou tyto předpisy v souladu s právními a vnitřními normami, a pokud se správní orgán v svém rozhodování drží těchto pravidel. V případě žalobce se správní orgán držel zákonných norem a vnitřních normativních aktů upravujících maximální dobu studia. Tento postup nelze považovat za nespravedlivý v případě, kdy žalobce měl k dispozici řadu nástrojů, jak přizpůsobit studium svým potřebám a žádnou z těchto možností nevyužil. 12. Žalobce za účelem přesnějšího posouzení svého zdravotního stavu požádal žalovanou o zhodnocení žalobcova zdravotního stavu prostřednictvím funkční diagnostiky, na jejíž výsledky odkazuje. Vzhledem k tomu, že některé skutečnosti ohledně žalobcova zdravotního stavu nemusí být z předložené dokumentace zřejmé, tak navrhl doplnit dokazování svým účastnickým výslechem. 13. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 12. prosince 2026, při kterém účastníci setrvali na svých postojích. Žalobce se blíže vyjádřil ke svému zdravotnímu stavu a jeho pracovním schopnostem. III. Posouzení žaloby 14. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 15. Soud se neztotožnil s žalobními námitkami a shledal žalobu nedůvodnou. 16. Při rozhodování o žalobě soud vycházel zejména z následující právní úpravy: 17. Podle § 6 odst. 1 písm. a) a e) zákona o vysokých školách, patří tvorba a uskutečňování studijních programů do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy a organizace studia. 18. Podle § 6 odst. 2 zákona o vysokých školách, upravují organizaci a činnost veřejné vysoké školy, jakož i postavení členů akademické obce její vnitřní předpisy. 19. Podle § 17 odst. 1 písm. g) zákona o vysokých školách, je vnitřním předpisem veřejné vysoké školy studijní a zkušební řád. 20. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, se studium ukončuje, nesplní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. 21. Podle § 68 odst. 1 písm. g) zákona o vysokých školách, rozhoduje vysoká škola o právech a povinnostech studenta ve věci nesplnění požadavků dle § 56 odst. 1 písm. b). 22. Podle čl. 4 odst. 14 SZŘ UK je student povinen