8 Af 10/2025 – Městský soud v Praze

8 Af 10/2025- 56 - text 9 8 Af 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce A. M., nar. X sídlem X zastoupen JUDr. Akbulatem Kadievem, advokátem sídlem Václavské náměstí 775/8, 110 00 Praha 1 proti žalovanému Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2025, č. j. MF-13596/2025/3902-9 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím Finančního analytického úřadu (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 23. 12. 2024, č. j. FAU-150312/2024/033 byla žalobci jako osobě zapsané na sankční seznam a dalším osobám zakázána dispozice s bezpečnostní schránkou č. X umístěnou v prostorách společnosti anji s.r.o. (dále jen „anji“), jejímž nájemcem je paní N. S., a dále bylo rozhodnuto, že její obsah, specifikovaný v prvostupňovém rozhodnutí, představuje majetek, na který dopadají mezinárodní sankce podle čl. 2 nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. 3. 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. 2. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 24. 3. 2025, č. j. MF-13596/2025/3902-9 (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí Finančního analytického úřadu ze dne 23. 12. 2024, č. j. FAU-150312/2024/033 potvrdil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce na úvod své žaloby uvedl, že nesouhlasí se závěry napadeného rozhodnutí a setrvává na výhradách vůči prvostupňovému rozhodnutí tak, jak byly rozvedeny v jeho vyjádřeních v průběhu správního řízení, tak i v podaném odvolání. Prvostupňové rozhodnutí trpí závažnými vadami, se kterými se žalovaný řádně nevypořádal. 4. Dále žalobce uvedl, že důvody, pro které nemůže souhlasit s rozhodnutím žalované, podrobně uvedl ve svých předchozích vyjádřeních v odvolání. Žalovaný se nevypořádal s jeho klíčovými námitkami v rozsahu a kvalitě, kterou vyžaduje platná právní úprava a judikatura, převzal nesprávná skutková a právní zjištění od prvostupňového orgánu a pouze formálně potvrdil závěry orgánu prvního stupně. Dle žalobce je prvostupňové rozhodnutí nezákonné a žalovaný jeho odvolání nesprávně posoudil. V důsledku toho bylo zasaženo do základních práv žalobce. Takové rozhodnutí je vadné, nepřezkoumatelné a nezákonné. Žalobce dále namítal nesprávné hodnocení důkazů a zjevnou podjatost. 5. V první konkrétnější žalobní námitce žalobce namítal, že vydáním prvostupňového a napadeného rozhodnutí došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a k porušení zásady rovnosti zbraní mezi účastníky řízení. Tato porušení spočívají v nesprávném postupu prvostupňového orgánu při provádění ohledání a v ignorování práv žalobce na odepření součinnosti a v následném nezákonném zásahu do jeho vlastnických práv. Žalobci bylo znemožněno se seznámit s klíčovými podklady rozhodnými pro vydání rozhodnutí, neboť tyto skutečnosti byly označeny jako neveřejné (a utajované). K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2009, č. j. 7 As 5/2008-63, v němž soud došel k závěru, že v určitých případech není možné účastníkům řízení zpřístupnit obsah utajovaných informací, avšak je důležité, aby rozhodnutí vydané na jejich podkladě bylo řádně přezkoumatelné. V dané věci žalobce neměl možnost seznámit se s utajovanými informaci, z odůvodnění rozhodnutí není žalobci jasné, na základě, jakých skutečností správní orgány došly k uvedeným závěrům. Žalobce tak neměl možnost ověřit si, jaké podklady byly použity k rozhodnutí. 6. Druhá žalobní námitka se týkala klíčového důkazu, kterým bylo ohledání bezpečnostní schránky, které proběhlo v rozporu se zákonem, neboť prvostupňový orgán při ohledání porušil základní procesní práva účastníka řízení. Žalobce má zato, že jeho argumentace byla dostatečně podložená a prvostupňový orgán vybočil z právního rámce, když provedl ohledání bezpečnostní schránky, přestože žalobce využil své právo dle § 54 odst. 2 správního řádu a odepřel součinnost při tomto úkonu. Takové jednání je porušením zásady nemo tenetur se ipsum accusare. Žalovaný se zaměřil pouze na okolnosti svědčící v neprospěch žalobce a ignoroval jiné důkazní prostředky. Prvostupňový orgán měl podle žalobce zjistit skutkový stav právně přípustnými prostředky, násilné otevření bezpečnostní schránky mezi to ale nepatří. Důkaz byl získán nezákonným způsobem, a proto ho nelze považovat za validní. 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě na úvod shrnul dosavadní průběh řízení, následně shrnul žalobcovu argumentaci a k samotnému vyjádření k argumentaci žalobce uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za správné po formální i materiální stránce. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy. 8. K žalobní námitce týkající se tvrzeného porušení procesních práv žalobce, tzn. písemnosti uchovávané mimo správní spis uvedl, že procesní práva žalobce při seznamování se s podklady prvostupňového rozhodnutí nebyla porušena. K tomu odkázal na bod 3.3. napadeného rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že žalobce s citovaným závěrem v napadeném rozhodnutí nijak nepolemizuje, jen opakuje odvolací námitky, se kterými se žalovaný vypořádal. 9. K žalobní námitce týkající se ohledání bezpečnostní schránky žalovaný odkázal na bod 3.2. napadeného rozhodnutí. Žalobce opět uvedl, že žalobce s citovaným závěrem v napadeném rozhodnutí nijak nepolemizuje, pouze opakuje odvolací námitky, se kterými se žalovaný již vypořádal. 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 11. V replice na vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že je nutné rozlišovat mezi aktivní a pasivní součinností účastníka. Pasivní součinnost spočívá v tom, že účastník řízení strpí zásah správního orgánu. Aktivní součinnost spočívá v tom, že účastník řízení vědomě spolupracuje se správním orgánem. Držení klíčů či jiných prostředků k otevření bezpečnostní schránky je současně projevem výkonu vlastnického práva, jež požívá ochrany podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Jakýkoli zásah do tohoto práva, typicky násilné otevření schránky odvrtáním zámku, proti výslovné vůli účastníka, nelze považovat za důsledek jeho pasivity, nýbrž za kvalifikovaný zásah veřejné moci do jeho právní sféry, který musí být podroben přísnému testu zákonnosti a proporcionality. Žalobce dále trvá na tom, že důkaz získaný násilným otevřením schránky je důkaz nezákonný. Správní orgán tak nemohl na základě takto získaného důkazu činit žádná rozhodnutí. 12. Žalobci rovněž nebyla umožněna efektivní ochrana práv, neboť mu byly poskytnuty obecné a vágní informace o existenci utajovaných podkladů, takže z nich nebylo možné vyčíst konkrétní důvody a obsah prvostupňového rozhodnutí. Došlo tak dle žalobce k nerovnováze mezi stranami řízení, když správní orgán měl plný přístup k materiálům a žalobce se naopak musel bránit proti neviditelným skutečnostem. Správní orgán měl žalobci poskytnout alespoň rámcový a srozumitelný přehled o skutečnostech, které jsou základem rozhodnutí, aniž by tím byla ohrožena ochrana utajení. Výsledkem je oslabení důvěry ve spravedlnost a nestrannost správních orgánů. Pokud žalobce nemůže ani v minimální míře ověřit podkladová fakta rozhodnutí, jeho právo na spravedlivý proces je redukováno na formální frázi bez reálné možnosti efektivní obrany. 13. Ústní jednání proběhlo dne 10. 12. 2025, a účastníci při něm setrvali na svých stanoviscích. III. Posouzení žaloby 14. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. 15. Žaloba není důvodná. 16. Žalobce v úvodu namítal, že se žalovaný nevypořádal s jeho klíčovými námitkami, převzal nesprávná skutková a právní zjištění od prvostupňového orgánu a pouze formálně potvrdil závěry orgánu prvního stupně. Stran důvodů své argumentace odkazoval na svá vyjádření v předchozím správním řízení. 17. Soud předně uvádí, že takto formulovaná námitka je příliš obecná. Žalobce neuvádí, jaké námitky žalovaný nevypořádal, ani neuvádí, jaká nesprávná skutková a právní zjištění žalovaný převzal od prvostupňového orgánu. 18. Dle § 71 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního, žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považ