5 Azs 47/2003 — Nejvyšší správní soud

16 Az 28/2025- 77 - text 6 16 Az 28/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobce: P. D. D., nar. X, státní příslušnost: Vietnam, zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2025, č. j. OAM-703/ZA-ZA11-HA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) ve znění účinném do 30. 9. 2025. 2. Žalobce namítá, že žalovaný neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu odůvodnil nedostatečně, neprovedl výklad neurčitého pojmu, aby jej poté konfrontoval se zjištěným skutkovým stavem. V intencích rozsudku NSS č. j. 7 As 13/2007-56 je výklad a „závěr“ žalovaného nepřípustně restriktivní, neboť případy zvlášť zřetele hodné nelze vymezit natolik nepřezkoumatelným způsobem, jaký učinil žalovaný. Není zřejmé, jakými úvahami se žalovaný ve svém závěru řídil. Žalobce přicestoval v roce 2001, když mu bylo 17 let. Veškeré zázemí má v České republice (v roce 2001 s ním přijeli oba rodiče i jeho bratr). Případu žalobce je tedy třeba věnovat zvýšenou pozornost i proto, že je „trvale usazeným cizincem“ ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Důsledkem této skutečnosti je přitom požadavek silně zvýšené opatrnosti při řešení otázek, kterými by bylo možné zasáhnout do soukromého a rodinného života cizince. Hlediska, ze kterých je posuzována přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života (tzv. ünerovská kritéria), jsou tak modifikována rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve věci Mokrani proti Francii v rozsudku o stížnosti č. 52206/99 v bodech 30 a 31: „Kromě těchto různých kritérií však existují zvláštní vazby, které si tito přistěhovalci vytvořili k hostitelské zemi, v níž strávili většinu svého života. Získali tam vzdělání, vytvořili si tam většinu sociálních vazeb, a proto si tam vytvořili vlastní identitu. Narodili se v hostitelské zemi nebo do ní přišli v důsledku emigrace svých rodičů, a proto tam obvykle mají hlavní rodinné vazby. Někteří z těchto přistěhovalců si dokonce zachovali pouze vazbu státní příslušnosti na zemi, kde se narodili (rozsudek Mehemi proti Francii ze dne 26. září 1997a rozsudek Boujlifa proti Francii ze dne 21. října 1997).“ Dle žalobce je tak nutné jeho situaci podřadit pod pojem „důvod hodný zvláštního zřetele“, neboť je zjevné, že neudělení humanitárního azylu pro něj bude mít zcela devastační účinky. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť se zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Žalobce je dospělou, plně právně způsobilou, zdravou a práce schopnou osobou. Žalobce dále uvedl, že návratu do vlasti odmítá, nikoho tam nemá. Chce zůstat v ČR, jelikož přivykl zdejšímu životu a má zde mladšího bratra, matku a dva syny. O matku a syny se chce starat. Existenci příbuzenských vazeb žalobce na území ČR nelze v souladu s názorem NSS (sp. zn. 3 Azs 12/2003 a sp. zn.. 1 Azs 5/2011) považovat za důvod pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Žalobce existenci jakýchkoli výjimečných okolností netvrdil, do vlasti se nechce vrátit, protože chce vydělat na splacení dluhů u věřitelů v zemi původu. Jeho případ a přednesený příběh není případem hodným zvláštního zřetele, nýbrž případem zcela běžným. Žalobce pozbyl pobytové oprávnění v důsledku drogové trestné činnosti a následným odsouzením za trestnou činnost, odebrání pobytového oprávnění je pouze důsledek jeho trestného chování na území ČR, nelze to tak žalovanému přikládat k tíži. Žalobce byl od roku 2004 8x odsouzen za spáchání trestné činnosti na území ČR. Humanitární azyl není určen ke zřízení pobytového povolení, k tomuto účelu je určen zákon o pobytu cizinců, v platném znění. 4. Z obsahu spisového materiálu vyplynuly následující pro rozhodnutí podstatné skutečnosti: 5. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 14. 7. 2025 z „rodinných důvodů“, aby se mohl starat o své syny (nar. X a Y) a starou matku, ve Vietnamu nikoho nemá, celá jeho rodina žije v ČR. Od roku 2019 do září 2024 byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Žije s matkou, která má trvalý pobyt, s bratrem a mladším synem. Zároveň uvedl, že mladší syn žije u matky, která si našla nového partnera a synové byly „sociálkou“ předáni matce. Svou českou manželku 20 let neviděl, neví, jestli je rozvedený, neboť manželka podala návrh na rozvod. Matka žalobce je zdravá a soběstačná, otec žalobce vycestoval do Vietnamu. 6. Z evidence rejstříku trestů plyne, že žalobce byl 8x soudy odsouzen za trestnou činnost spočívající v maření úředního rozhodnutí, výroby drog a loupeže. 7. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Zároveň soud vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany přihlédl ke skutkovému i právního stavu ke dni vydání rozsudku. 8. Podle § 14 zákona o azylu ve znění účinném do 30. 9. 2025: [j]estliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen „humanitární azyl“) z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; § 13 se použije obdobně. 9. Podle čl. II bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu (přechodná ustanovení): [v] řízeních podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu. 10. Podle čl. II bodu 2 zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu (přechodná ustanovení): [p]o vrácení věci v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudem k novému projednání Ministerstvo vnitra postupuje podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni počátku běhu lhůty pro vydání nového rozhodnutí Ministerstva vnitra. 11. Podle čl. II bodu 9 zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu (přechodná ustanovení): [v] řízeních podle bodu 1 nelze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona udělit národní humanitární azyl. 12. Ustanovení. § 14 zákona o azylu od 1. 10. 2026 není součástí zákona, nově již nelze udělit humanitární azyl. 13. Udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu ve znění účinném do 30. 9. 2025 je na správním uvážení rozhodujícího orgánu, přičemž dle judikatury nepřísluší soudu nahrazovat správní uvážení žalovaného. Správní orgán musí dostát své povinnosti v odůvodnění rozhodnutí řádně vyložit všechny okolnosti a úvahy, které se týkají důvodů, které by mohly být ve vztahu k azylu z humanitárních důvodů relevantní, neboť tyto nejsou shodné s uvedenými v § 12 zákona o azylu [srov. usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 22. 2. 2017, č. j. 6 Azs 17/2017-28]. Žalobce namítal, že neurčitý právní pojem případ zvláštního zřetele hodný nebyl v jeho případě správně interpretován a pro nedostatek důvodů je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelným by bylo rozhodnutí, u kterého není možný přezkum „pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno“ (srov. usnesení NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74). Zabývá-li se správní orgán tvrzeními účastníka a vysvětlí-li jejich relevanci ve vztahu ke svým závěrům, byť nutně nevezme v potaz úplně každý myslitelný aspekt dané skutečnosti, nezaloží tím nepřezkoumatelnost daného rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno toliko pro případy, ve kterých důvody zcela absentují nebo jsou tak nesrozumitelné, že k meritornímu přezkumu vůbec nelze přistoupit (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný vycházel z tvrzení, která mu byla v průběhu správního řízení žalobcem zmíněna., že zde žalobce má dva syna a matku, o které se chce starat. A dále zde žije jeho bratr. Žalovaný tímto vzal v potaz žalobou namítaný zásah do rodinného života žalobce, přitom konstatoval, že existenci příbuzenských vazeb žalobce na území ČR nelze považovat za důvod pro udělení azylu z humanitárních důvodů