2 A 4/2026 – Městský soud v Praze

2 A 4/2026- 20 - text 8 č. j. 2 A 4/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost X zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2026, č. j. CPR-29882-3/ČJ-2025-930310-V234 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2026, č. j. CPR-29882-3/ČJ-2025-930310-V234 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „cizinecká policie“) ze dne 21. 8. 2025, č. j. KRPA-264608-12/ČJ-2025-000022-SV, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu 1 roku a současně mu byla stanovena doba k vycestování do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) nebyl náležitě zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný dále v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu nezjistil skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce, nýbrž pouze v jeho neprospěch. Žalovaný porušil rovněž § 2 odst. 3 a odst. 4 správního řádu, neboť nedbal, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu. Žalovaný aproboval vady prvostupňového rozhodnutí, čímž zatížil napadené rozhodnutí stejnými vadami. Napadené rozhodnutí nijak nepokrývá konkrétní situaci žalobce a v podstatě jen paušálně prochází jednotlivé regulativy. Žalovaný neváže zákonné podmínky k žalobcově situaci a nezohledňuje dostatečně specifika celého případu. 3. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené z hlediska formy uloženého opatření i z hlediska délky správního vyhoštění. Dle názoru žalobce napadené rozhodnutí neodpovídá okolnostem případu a je v rozporu se zásadou proporcionality a právní jistoty. Správní orgány měly postupovat podle § 50a zákona o pobytu cizinců nebo umožnit žalobci vycestovat dobrovolně, případně zvolit jinou formu ukončení jeho pobytu na území ČR. Žalovaný nepřihlížel k negativnímu zásahu, který bude mít napadené rozhodnutí na žalobcův život. 4. Žalobce namítal rovněž nedostatečné posouzení přiměřenosti napadeného rozhodnutí, pokud jde o zásah do žalobcova soukromého a rodinného života. Cizinecká policie v prvostupňovém rozhodnutí sice uvedla kritéria podle § 174a zákona o pobytu cizinců, avšak tím celé hodnocení záležitosti skončilo a cizinecká policie se prakticky nijak nevypořádala s možnými důsledky rozhodnutí o správním vyhoštění pro budoucí život žalobce. 5. Napadené rozhodnutí nereflektuje polehčující okolnosti, „excesivnost“ žalobcova jednání, jeho bezúhonnost a společenskou „nezávadovost“ a rovněž jeho spolupráci s žalovaným. Jednání žalobce bylo důsledkem neznalosti velmi složitého zákona, nešlo o úmysl. Přesto však je žalobcovo jednání postihováno stejně, jako by na území pobýval úmyslně neoprávněně. Žalovaný bezdůvodně opomněl vzít v potaz tyto skutečnosti ve prospěch žalobce, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní námitky jsou totožné s námitkami odvolacími, a proto plně odkázal na odůvodnění napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 7. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 8. Dne 21. 8. 2025 vykonala hlídka cizinecké policie pobytovou kontrolu na adrese X, kde se nacházel žalobce. Na výzvu k prokázání totožnosti předložil žalobce hlídce platný cestovní doklad X č. X. Lustrací bylo zjištěno, že žalobce pobýval na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty s platností od 23. 10. 2023 do 22. 10. 2025. Platnost zaměstnanecké karty zanikla dne 29. 6. 2024, čímž byl žalobci pobyt na území ukončen. Žalobce změnil zaměstnavatele a tuto změnu neohlásil úřadům. Dne 17. 7. 2025 podal žalobce žádost o prodloužení zaměstnanecké karty. Tím mu však na území nevzniklo právo k pobytu. Jiné řízení s ním není vedeno. Z toho důvodu byl žalobce zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 9. Téhož dne bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení žalobce uvedl, že na území schengenského prostoru vstoupil naposledy dne 26. 6. 2024 a od té doby pobývá na území schengenu nepřetržitě až do dnešního dne. Cestuje maximálně mezi zeměmi EU. Pobýval zde na základě zaměstnanecké karty č. X s platností do dne 22. 10. 2025. Nevěděl, že mu byla platnost zaměstnanecké karty zrušena. To žalobce zjistil až při výslechu. Žalobce měnil zaměstnání a měl za to, že všechny formality za něj vyřeší nový zaměstnavatel. Nevěděl, že má oznamovací povinnost. Žalobce uvedl, že momentálně bydlí u svého přítele na adrese X. Pouze tam přespává, nemá tam nic označeného. Žalobce uvedl, že v ČR ani v X nic nevlastní. Na území ČR nemá žádné kulturní ani společenské vazby. Má sjednané zdravotní pojištění. Peníze na vycestování si žalobce dokáže sehnat, pracuje jako šéfkuchař. Žalobce je svobodný a bezdětný, na území ČR se nenachází žádná osoba, vůči níž by měl žalobce vyživovací povinnost nebo o kterou by pečoval. Žalobcova matka žije v X a další příbuzné má žalobce v Anglii. Žalobce má na území přítele, občana ČR, se kterým jsou spolu přibližně dva roky. Zatím spolu nijak nežijí, žalobce u svého přítele přibližně 3 týdny přespává, než si najde nové vlastní bydlení. Společnou domácnost nesdílí. Žalobci nebyla známa žádná překážka ve vycestování a uvedl, že když bude muset, vycestuje dobrovolně. V zemi původu mu nic nehrozí, je to pro něj bezpečná země. 10. Součástí správního spisu je také závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze dne 21. 8. 2025, ev. č. ZS58981, podle nějž je vycestování žalobce do X možné. 11. Cizinecká policie následně vydala prvostupňové rozhodnutí, kterým uložila žalobci správní vyhoštění a stanovila dobu zákazu vstupu na území členských států v délce jednoho roku. V odůvodnění pak uvedla, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců tím, že v období od 30. 9. 2024 do 21. 8. 2025 pobýval na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Cizinecká policie posoudila, že důsledek rozhodnutí o správním vyhoštění je z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života žalobce přiměřený. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, byla stanovena na jeden rok, kdy bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že žalobce po celou dobu správního řízení spolupracoval, vypovídal a šlo o jeho první protiprávní jednání. Na druhou stranu si byl žalobce svého neoprávněného pobytu vědom a pracoval na území ČR i po skončení platnosti jeho zaměstnanecké karty. 12. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí cizinecké policie potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění, která byl podložena dostatečnými podklady, a že se žalobce dopustil popsaného protiprávního jednání, kterým naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný uvedl, že rozhodnutí o správním vyhoštění je v souladu s veřejným zájmem a nezasahuje nepřiměřeně do žalobcova soukromého a rodinného života. Dobu zákazu vstupu v délce jednoho roku shledal žalovaný rovněž přiměřenou a odpovídající okolnostem případu. V. Právní posouzení věci soudem 13. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba n