20 A 47/2025 – Městský soud v Praze

20 A 47/2025- 73 - text 8 pokračování 20 A 47/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci žalobce: T. T. V., nar. X státní příslušností X zastoupený Mgr. Enesem Zaimovićem, advokátem, se sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha 1, č.ev. ČAK 21 906 proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2025, č.j. KRPA-302701-10/ČJ-2025-000022-ZZC, takto: I. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 25. 9. 2025, č.j. KRPA-302701-10/ČJ-2025-000022-ZZC, se zrušuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 280 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Enese Zaimoviće, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 9. 10. 2025, se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2025, č.j. KRPA-302701-10/ČJ-2025-000022-ZZC (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě předně obecně namítal porušení § 2 odst. 1, 2 a 4, § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále ust. § 123b odst. 1 a § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. 3. Dále uvedl, že mu bylo rozhodnutím žalované ze dne 29. 4. 2025, č.j. KRPA-82204/ČJ-2025-000022-SV, uloženo správní vyhoštění, přestože pobývá na území České republiky legálně na základě platného víza nad 90 dnů. Žalovaná si o této skutečnosti podle žalobce nezjistila žádné informace a žalobcův pobyt považovala mylně za nelegální. 4. Žalobce rozvedl, že mu byla nepravomocně zamítnuta žádost o zaměstnaneckou kartu. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti však bylo k jeho odvolání zrušeno a věci vrácena správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení, což znamená, že se na území České republiky zdržuje oprávněně, neboť je stále aktivní řízení o jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty a on celou dobu aktivně činí kroky směřující k převzetí zaměstnanecké karty. Není tedy podle žalobce pravdivé tvrzení žalované v napadeném rozhodnutí, že chování žalobce na území České republiky svědčí o jeho lhostejnosti k otázce jeho pobytu, neboť zákonná lhůta k dobrovolnému vycestování uplynula již X. 5. Žalobce namítal také, že rozhodnutí o zajištění je nepřiměřené, protože žalovaná mohla využít mírnější opatření než omezení jeho osobní svobody, které přestavuje zásah do jeho základních práv a svobod. Podle žalobce měla žalovaná využít zvláštní opatření podle ust. § 123b odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) zákona o pobytu cizinců a jejich nevyužití odůvodnila toliko obecně. Pokud žalovaná poukazovala na údajné porušení právních předpisů a absenci zázemí žalobce, nespecifikovala podle žalobce, jaké konkrétní okolnosti ji k těmto závěrům vedly ani proč by tyto skutečnosti znemožňovaly uložení mírnějších opatření. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že výstižně shrnula podstatné skutečnosti skutkového stavu a označila, které listinné důkazní prostředky správní orgán opravňují vydat napadané rozhodnutí. Žalobci bylo prokázáno, že tento pobýval na území České republiky v rozporu se zákonem, když nerespektoval povinnosti mu uložené vydaným rozhodnutím o správním vyhoštění. 7. Žalovaná poukázala na to, že na základě rozhodnutí o správním vyhoštění měl žalobce povinnost vycestovat do 27. 5. 2025, což neučinil a od 28. 5. 2025 tedy pobýval na území České republiky neoprávněně, když si proti rozhodnutí o správním vyhoštění nepodal žádný opravný prostředek. 8. Žalovaná byla rovněž toho názoru, že žalobcovo vízum k převzetí zaměstnanecké karty vypršelo dne 16. 10. 2024 a rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, kterým argumentuje žalobce, nemohlo pobyt žalobce legalizovat. 9. Žalovaná dále uvedla, že v napadeném rozhodnutí na str. 4 - 7 jasně a dostatečně vymezila, proč právě v případě žalobce nepřistoupila k možnosti užití mírnějších opatření. Volba mírnějších opatření je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci správního vyhoštění a že neexistuje důvodná obava, že se případnému výkonu správního vyhoštění nebude vyhýbat. Po zhodnocení dosavadního chování žalobce a s ohledem na jeho pobytovou historii, dospěla žalovaná k závěru, že v jeho případě existuje důvodná obava, že výkon správního vyhoštění bude z jeho strany zmařen, a proto nemohla namísto zajištění žalobce uložit mírnější prostředky ve formě zvláštních opatření. Žalobce podle žalované neoprávněně setrvával na území České republiky, ačkoli si musel být vědom skutečnosti, že měl povinnost z území vycestovat a že v případě nesplnění této povinnosti proti němu budou přijata opatření směřující k jeho nucenému vycestování. 10. Žalovaná dále poukázala na to, že v případě žalobce absentovala především objektivní složka možnosti uložení zvláštního opatření v podobě neexistence důvodné obavy z vyhýbání se případnému výkonu správního vyhoštění, pročež bylo uložení mírnějších opatření v podstatě vyloučeno. Žalovaná podle svého mínění jasně vyjádřila, z jakých důvodů uložení mírnějších opatření považuje nejen za nemožné (subjektivní složka), ale rovněž za neúčelné (objektivní složka). 11. Žalovaná tedy s ohledem na shora uvedené navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 12. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovanou ohledně napadeného rozhodnutí vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti. 13. Dne 24. 9. 2025 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou, které předložil cestovní doklad č. X vydaný X. Lustrací v dostupných evidencích Policie České republiky bylo rovněž zjištěno, že žalobce je veden v evidenci systému SIS jako příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o navrácení. Bylo též zjištěno, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, ze dne 29. dubna 2025, č.j. KRPA-82204/ČJ-2025-000022-SV, bylo žalobci uloženo správní vyhoštění. Na základě těchto zjištění byl žalobce podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn. 14. Z rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, ze dne 29. dubna 2025, č.j. KRPA-82204/ČJ-2025-000022-SV, se podává, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění s dobou, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace na dobu 12 měsíců. Tímto rozhodnutím mu byla rovněž stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie a smluvních států do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 15. Z kopie cestovního dokladu žalobce vydaného X se podává na jeho straně 12 vyznačené vízum vydané Českou republikou na 60 dní s platností od X do X. 16. Do protokolu o podání vysvětlení žalobce za přítomnosti tlumočníka jazyka X, kterému plně rozuměl, uvedl dne 25. 9. 2025 mimo jiné, že si není vědom rozhodnutí o správním vyhoštění. Přicestoval na základě víza dne X a od té doby pobývá na území České republiky nepřetržitě. Bydlí v X s přítelkyní, ale přesnou adresu nezná. Zařizoval si zde pobyt, ale ten nedostala. Proto s ním bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění, ale neví, jak to dopadlo. Nechal se zastupovat právníkem, který se zde byl informovat, ale nedostal žádnou odpověď. Na území České republiky má jen přítelkyni, jinak je celá rodina ve X. Je svobodný a bezdětný. K možnostem uložení zvláštních opatření za účelem vycestování uvedl není schopen složit žádnou finanční záruku ani zde není žádná osoba, která by za něj mohla cokoli nabídnout. V České republice rovněž není nikde kontaktní. Finanční prostředky na vycestování nemá. Když bude muset, vycestuje dobrovolně. Na území České republiky nemá žádné vazby. V zemi původu mu nic nehrozí. Je to pro něj bezpečná země. 17. Dne 25. září 2025 poté vydala žalovaná napadené rozhodnutí. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 18. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Jsa vázán rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. ledna 2026, č.j. 2 Azs 255/2025-27 (dále jen „rozsudek NSS“), kterým byl zrušen předchozí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2025, č.j. 20 A 47/2025-45, v projednávané věci, vycházel přitom nejen ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č