7 As 79/2010 — Nejvyšší správní soud

21 A 5/2026- 24 - text  7 21 A 5/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. t.č. X. proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 2. 2026, č. j.: CPR-36495-44/ČJ-2025-930504, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 3. 2. 2026, č. j.: CPR-36495-44/ČJ-2025-930504, jímž byl podle ust. § 124b odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), zajištěn za účelem vycestování. Doba zajištění žalobce byla podle ust. § 124b odst. 4 z.p.c. stanovena na 60 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaná si nezajistila dostatek důkazních prostředků a nezjistila pravý stav věci. Účel zajištění, tj. vycestování, je v žalobcově případě neproveditelný. Správní orgány jsou povinny posoudit, zda neexistují důvody znemožňující vycestování podle ust. § 179 odst. 1 a 2 z.p.c. Žalobcův návrat na území X. by byl v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a principem non-refoulement. Úroveň dodržování lidských práv v X. je velmi nízká. Žalobce by v případě návratu do vlasti patřil do ohrožené skupiny osob vracejících se po delší době pobytu v Evropské unii a čelil by omezení svobody slova, vyšetřování a případně i trestnímu stíhání. Žalobce vycestoval z X. X. se také zapojuje do X. Žalobcova situace bude ještě obtížnější, protože se na území Evropské unie označil za X. Žalovaná se situaci v X. věnovala jen velmi obecně. Není pravdou, že žalobce nesdělil žádné skutečnosti o tom, že by měl být vystaven skutečnému nebezpečí dle ust. § 179 z.p.c., protože je všechny uvedl v rámci řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaná byla povinna zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící v jeho prospěch i neprospěch. Vzhledem k tomu, že neposoudila důvody znemožňující vycestování, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaná rovněž porušila čl. 5 odst. 1 písm. f) Úmluvy. 3. Zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu nelze použít jako důkaz, že se u žalobce nevyskytují důvody znemožňující jeho vycestování, které se sice podobají podmínkám pro udělení doplňkové ochrany, existují však rozdíly. Důvody vyloučení mezinárodní ochrany podle ust. § 15a a § 16 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), jsou širší oproti ust. § 179 odst. 3 a 4 z.p.c., proto měla žalovaná otázku posoudit samostatně. 4. Závěrem žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že zajištění je vhodným a přiměřeným opatřením. V žalobcově případě existuje reálný předpoklad realizace vycestování, resp. výkonu návratového rozhodnutí. Žalobce se může vrátit do domovského státu, který je pro něj podle žalované bezpečnou zemí. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne X. proběhl transfer žalobce z X. na mezinárodní letiště Václava Havla Praha v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. Z lustrace bylo zjištěno, že v SIS je žalobce uveden jako nežádoucí osoba, žádající země Česká republika, vyhlášeno dne X., ukončení dne X., vystaveno pod č. j.: 11 T 38/2019 (úřední záznam ze dne 10. 11. 2025, č. j.: CPR-36495-3/ČJ-2025-930504). Žalobce byl téhož dne zajištěn (úřední záznam ze dne 10. 11. 2025, č. j.: CPR-36495-4/ČJ-2025-930504). 7. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j.: 11 T 38/2019-183, shledal žalobce vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 147 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t.z.“), a uložil mu X. Státní zástupce se proti rozsudku odvolal v žalobcův neprospěch. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 6. 2019, č. j.: 5 To 162/2019-211, zrušil rozsudek Městského soudu v Brně v celém rozsahu, shledal žalobce vinným ze zločinu těžkého ublížení na zdraví podle ust. § 145 odst. 1 t.z. a uložil mu X. Městský soud v Brně konal nové hlavní líčení X. Žalobce vystupoval dříve jako X., bylo však zjištěno, že jeho skutečná totožnost je X. Městský soud jej rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, č. j.: 11 T 38/2019-413, shledal vinným ze zločinu těžkého ublížení na zdraví podle ust. § 145 odst. 1 t.z. a uložil mu X. 8. Dne 10. 11. 2025 žalobce podal vysvětlení, během něhož mj. uvedl, že v roce 2014 vycestoval do X. a požádal o azyl, ale nezná výsledek řízení, protože mezitím odjel do X., odkud jej vrátili do X. V roce X. přijel do ČR, pracoval zde jako X. a téhož roku byl uvězněn kvůli těžkému ublížení na zdraví. X, ale v sebeobraně. V roce X. jej X. a požádal o azyl. Azylové řízení trvalo X., nebyl však žádným způsobem vyrozuměn, a proto odcestoval do X. Měl opustit ČR, probíhalo však jeho azylové řízení. V X. požádal o azyl a byl vrácen do ČR. Lhal soudu o své identitě, aby nebyl vrácen X. Měl být X., proběhlo nové řízení a musel X. Od roku X. nemá X. Cestoval X. Byl si vědom, že nebyl bez platného víza oprávněn vstoupit na území EU a zdržovat se zde. Není držitelem žádného pobytového oprávnění. Nečinil žádné kroky k legalizaci pobytu. Požádal o mezinárodní ochranu v X. Není schopen sdělit adresu místa pobytu, zdržovat se na ní a každou změnu oznámit. Není schopen složit finanční záruku. Není schopen se osobně hlásit na policii, protože neví, kde se bude zdržovat. Negoval, že by X. X. a nerozumí tomu, proč byl zajištěn, nic dalšího nechtěl uvést ani doplnit (protokol o podání vysvětlení ze dne 10. 11. 2025, č. j.: CPR-36495-13/ČJ-2025-930504). 9. Žalovaná vydala rozhodnutí ze dne 10. 11. 2025, č. j.: CPR-36495-15/ČJ-2025-930504, jímž podle ust. § 124b odst. 1 písm. b) z.p.c. zajistila žalobce za účelem vycestování. V odůvodnění uvedla, že žalobcovo jednání svědčí o lhostejnosti k otázce jeho pobytu. Lhůta k dobrovolnému opuštění členských států EU uplynula dne X. Existuje reálná obava, že žalobce území dobrovolně neopustí. Žalovaná dále uvedla, že uložení zvláštních opatření podle ust. § 123b z.p.c. nebylo v žalobcově případě možné. Žalobce neuvedl žádné okolnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí ve smyslu ust. § 179 z.p.c. Nebudou ani nepřiměřeně zasaženy jeho osobní a rodinné vazby. 10. Dne 12. 11. 2025 žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu. Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), vydalo rozhodnutí ze dne X., podle něhož byl žalobce zajištěn podle ust. § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Rozhodnutím OAMP ze dne X., byla žalobcova opakovaná žádost shledána nepřípustnou a řízení o mezinárodní ochraně bylo zastaveno. X. usnesením ze dne X., nepřiznal následné žalobě odkladný účinek. 11. Dále žalovaná vydala napadené rozhodnutí ze dne 3. 2. 2026. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), přičemž přihlížel i k případným nezákonnostem nad rámec žalobních bodů v souladu se závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ust. § 172 odst. 5 z.p.c. 14. Podle ust. § 124b odst. 1 písm. b) z.p.c. nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie může zajistit na dobu nezbytně nutnou neoprávněně pobývajícího cizince staršího 15 let za účelem jeho vycestování, jestliže nevycestoval po pravomocném ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany nebo po ukončení poskytování mezinárodní ochrany z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace ve lhůtě uvedené ve výjezdním příkazu nebo ve lhůtě do 30 dnů, nebyl-li cizinci výjezdní příkaz udělen. 15. Podle ust. § 179 odst. 1 z.p.c. vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí. 16. Žalobce předně tvrdil, že žalovaná nezjist