39 A 4/2026 – Městský soud v Praze

39 A 4/2026- 37 - text  8 39 A 4/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Hroudovou ve věci žalobkyně: S. M., narozená X, státní příslušnost: Ukrajina bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost dne 2. 2. 2026, zaevidovanou pod č. j. OAM-0326907/DO-2026 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, ze dne 2. 2. 2026 vrátil žalobkyni jako nepřijatelnou žádost o poskytnutí dočasné ochrany, zaevidovanou pod č. j. OAM-0326907/DO-2026, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu obnovit stav před vrácením její žádosti o poskytnutí dočasné ochrany. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a žalobní argumentace 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhá určení, že zásah spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně jako nepřijatelné dne 2. 2. 2026, byl nezákonný, a žádá, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. 2. Žalobkyně uvedla, že po napadení Ukrajiny Ruskou federací uprchla spolu s dcerou a manželem z Ukrajiny do Nizozemského království. Tam jí bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany. Synovi žalobkyně bylo následně uděleno oprávnění k pobytu na území České republiky. Spolu se zbytkem rodiny se tak za ním přestěhovali. Dne 7. 7. 2025 podala žádost o poskytnutí dočasné ochrany na území ČR. Ta jí však byla vrácena pro nepřijatelnost. Následně proto požádala o udělení víza za účelem strpění na území ČR, které jí rovněž nebylo uděleno. Poté dne 2. 2. 2026 podala opětovnou žádost o dočasnou ochranu. Formulář žádosti ji však byl vrácen pro nepřijatelnost. V tomto spatřuje nezákonný zásah žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že si není jistá, zda její pobytové oprávnění plynoucí z dočasné ochrany na území Nizozemského království nadále trvá. Současně uvedla, že v Nizozemí nečerpá žádné výhody plynoucí z tamního oprávnění. Pokud nizozemským oprávněním disponuje, je připravena se ho vzdát. 3. Žalovaný vyhodnotil žádost jako nepřijatelnou, protože žalobkyně získala dočasnou ochranu v Nizozemském království, a zároveň došlo k zaslání oznámení podle § 3 odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace („lex Ukrajina“) Evropské komisi. Údaj o tom, že žalobkyně požívala dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie zjistil žalovaný z Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany (Temporary Protection Platform – „TPP“). V ní je u žalobkyně v rubrice „Type of Protection“ uveden znak „ia“, který se používá tam, kde dočasná ochrana byla cizinci udělena, resp. vydáno povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany, ovšem toto povolení již aktuálně platné není. 4. Žalobkyně namítla, že zásah žalovaného je nezákonný, neboť se opírá o § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., který je v rozporu s unijním právem. To bylo opakovaně potvrzeno judikaturou Nejvyššího správního soudu („NSS“). Postup žalovaného je v rozporu se směrnicí Rady 2001/55/ES, o dočasné ochraně, a prováděcím rozhodnutí Rady 2022/382 (prováděcí rozhodnutí Rady). Podle žalobkyně z unijního práva plyne právo státních příslušníků Ukrajiny, kteří jsou držiteli dočasné ochrany, na přemístění se do jiného členského státu. Žalobkyně má za to, že žádost o dočasnou ochranu nelze považovat za nepřijatelnou, pokud někdo dočasnou ochranu již dříve získal v jiné zemi. Žádost musí být v každém případě projednána věcně. K jejímu zamítnutí lze přistoupit pouze pokud by v opačném případě hrozilo, že dotyčná osoba bude čerpat práv plynoucích z dočasné ochrany ve dvou zemích zároveň. 5. Žalobkyně v rámci žaloby podala také návrh na vydání předběžného opatření, na základě kterého by byla legálně strpěna na území České republiky po dobu vedení soudního řízení před zdejším soudem. 2. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádost žalobkyně je nepřijatelná z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, tedy z toho důvodu, že žalobkyně dříve získala dočasnou ochranu v Nizozemí. K důvodu pro nepřijetí žádosti pak žalovaný zopakoval mj. ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení pod sp. zn. 18 A 38/2025, 18 A 61/2025 či 11 A 97/2025), jimiž zpochybňoval judikaturu, která dospěla k nezákonnosti jeho postupů podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina. Dále žalovaný odkázal také na nové recitály Prováděcího rozhodnutí Rady, které mají podpořit jeho právní názor. 7. Současně žalovaný navrhl, aby městský soud položil Soudnímu dvoru EU („SDEU”) předběžnou otázku stran souladu § 5 odst. 1 písm.. f) lex Ukrajina s právem EU. Žalovaný má totiž za to, že tato otázka nebyla SDEU doposud řešena, přičemž její zodpovězení je zásadní pro posouzení nyní řešené věci. 8. Žalovaný proto zastává názor, že pro vyhodnocení žádosti žalobkyně jako nepřijatelné byl zákonný důvod, který není rozporný s právem EU, a proto navrhl, aby soud žalobu na ochranu před nezákonným zásahem zamítl jako nedůvodnou. 3. Posouzení věci soudem 9. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů („s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 10. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž žalovaný souhlasil výslovně a žalobkyně konkludentně (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně podala u žalovaného a který jí žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. 11. Soud předně uvádí, že ačkoliv § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. vylučuje ze soudního přezkumu vrácení nepřijatelné žádosti cizinci, Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) v rozsudku ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, Krasiliva, vysvětlil, že soudní výluka je v rozporu s čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně ve spojení s čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Tím byly překonány závěry rozsudku NSS ze dne 12. 10. 2022, č. j. 2 Azs 178/2022-46 (shodně např. bod 26 již citovaného rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42). Tyto závěry je třeba v otázce přípustnosti vztáhnout i na věci týkající se nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina (rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 11. 2025, č. j. 18 A 85/2025-21). Vrácení žádosti o udělení dočasné ochrany z důvodu její nepřijatelnosti tudíž lze přezkoumat. 12. Žaloba je rovněž včasná, jelikož tiskopis žádosti byl žalobkyni vrácen dne 2 2. 2026. Žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou v zákonné subjektivní dvouměsíční lhůtě dne 11. 2. 2026 (§ 84 odst. 1 s. ř. s.), a žalobkyně nemá k dispozici žádný jiný právní prostředek ochrany (§ 85 s. ř. s.). 13. Ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobkyně byla přímo (1. podmínka) zkrácena na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti ní nebo v jeho důsledku bylo proti ní přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobkyni ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). 14. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv, a to bez ohledu na to, že jí již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU (v Nizozemí). Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016-52, publikovaný pod č. 3601/2017 ve Sbírce NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobkyni vrátil jako nepřijatelnou. 15. Podle § 5 odst. 1 lex Ukrajina je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže b) je podána cizincem, který není uveden v § 3. V tomto ustanovení jsou vyjmenovány osoby, na něž se zákon (dočasná ochrana) vztahuje. Podle § 3 odst. 1 tak uděluje žalovaný dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje p