1 As 71/2024 — Nejvyšší správní soud

5 A 3/2026- 133 - text 7 5 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: V. Š. bytem X proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem Pplk. Sochora 727/27, Praha 7 – Holešovice o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o stížnosti žalobce vedeném pod sp. zn. UOOU-03145/25, takto: I. Žalovaný je povinen rozhodnout o stížnosti žalobce ze dne 26. 5. 2025, vedené pod sp. zn. UOOU-03145/25, a to ve lhůtě 20 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části směrující k uložení povinnosti žalovanému vyřídit stížnost žalobce na nečinnost a nesprávný úřední postup ze dne 1. 10. 2025, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podal dne 26. 5. 2025 u žalovaného stížnost podle čl. 77 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) a § 10 zákona č. 110/2019 S., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, v níž upozornil na opakované a systematické porušení povinností při zpracování osobních údajů ze strany společnosti Vodafone Czech Republic a. s. v souvislosti s kybernetickým útokem na mobilní telefon žalobce. 2. Žalovaný na stížnost žalobce nikterak nereagoval, proto podal žalobce dne 6. 8. 2025 stížnost na nečinnost žalovaného a dále doplnil svou stížnost ze dne 26. 5. 2025 o nové skutečnosti. Na předmětnou stížnost na nečinnost reagoval žalovaný sdělením ze dne 22. 8. 2025, č. j. UOOU-03145/25-4, s tím, že doručené stížnosti řeší v zákonem stanovených lhůtách, když v souladu s článkem 78 odst. 2 obecného nařízení o ochraně osobních údajů vyrozumí do tří měsíců podatele o pokroku v jejím řešení, případně o výsledku tohoto řešení, je-li stížnost v této době vyřešena. Zákonná lhůta pro vyrozumění proto byla dodržena. Současně s tímto sdělením žalovaný vyzval žalobce k doplnění stížnosti. Žalobce téhož dne, tj. 22. 8. 2025, podal u žalovaného další stížnost na nečinnost nyní již výslovně ve smyslu § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že od podání jeho stížnosti uplynulo již 88 dní, aniž by žalovaný ve věci učinil jakýkoliv úkon. Požadoval proto, aby žalovaný bezodkladně zahájil správní řízení se společností Vodafone Czech Republic a. s. a vydal ve věci rozhodnutí. V reakci na tuto stížnost zaslal žalovaný žalobci dne 30. 9. 2025 sdělení k obdržené stížnosti č. 2 č. j. UOOU-03145/25-9, v němž shrnul dosavadní zjištění a vyzval žalobce k dalšímu doplnění. V návaznosti na uvedené sdělení žalobce dne 1. 10. 2025 zaslal žalovanému další stížnost na jeho postup, v níž mimo jiné opět namítal nečinnost žalovaného s tím, že jeho požadavek na doložení plné moci manželky po 128 dnech nečinnosti bez meritorního šetření představuje systematický exces, neboť překračuje průměrnou dobu vyřízení stížnosti dle výroční zprávy žalovaného pro rok 2024 (42 dní) více než trojnásobně. Následně žalovaný přípisem ze dne 24. 2. 2026, č. j. UOOU-03145/25-13, vyzval žalobce k vyjádření k podkladům rozhodnutí. 3. Žalobce se podanou žalobou domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost prošetřit jeho stížnost a informovat ho o výsledku jejího vyřízení a aby uložil žalovanému povinnost vyřídit stížnost žalobce na nečinnost a nesprávný úřední postup ze dne 1. 10. 2025, to vše ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a následná podání 4. Žalobce v podané žalobě namítá, že ke dni podání žaloby žalovaný neučinil žádný zákonem předpokládaný úkon ve věci jeho stížnosti podané dle čl. 77 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, nevydal žádné rozhodnutí, neprovedl šetření a řádně žalobce neinformoval o výsledku vyřízení stížnosti. Současně žalovaný ani nevyřídil stížnost žalobce podanou dle § 175 správního řádu, přestože tuto má správní orgán povinnost vyřídit nejpozději do 60 dnů ode dne jejího doručení. 5. V podání ze dne 25. 2. 2026 žalobce oznámil, že byl žalovaným přípisem ze dne 24. 2. 2026, č. j. UOOU-03145/25-13, vyzván k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí. I přesto považuje žalobce žalobu za důvodnou, neboť procesní aktivita žalovaného po podání žaloby nemůže zpětně zhojit jeho předchozí nečinnost. Nečinnost žalovaného pak stále trvá ohledně stížnosti žalobce podané dle § 175 správního řádu. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve shrnul průběh řízení od podání stížnosti žalobce, přičemž upozornil, že na výzvu k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí reagoval žalobce obsáhlým vyjádřením včetně návrhu na doplnění dokazování. O dalším postupu ve věci žalovaný rozhodne teprve po zhodnocení předmětného vyjádření žalobce. Žalovaný je proto toho názoru, že ve věci není nečinný a v návaznosti na to současně považuje stížnost žalobce podanou podle § 175 správního řádu za bezpředmětnou. 7. Nad rámec uvedeného žalovaný upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2024, č. j. 1 As 71/2024-53, s tím, že v jeho důsledku byla zesílena procesní práva stěžovatelů. Tím současně došlo k dalšímu navyšování nároků na vyřizování stížnostní agendy. V roce 2025 rovněž došlo k mimořádnému navýšení počtu podání a jejich složitosti, přičemž se současnými personálními kapacitami žalovaného je objektivně vyloučeno, aby mohlo být o všech stížnostech řádně rozhodováno v zákonných lhůtách. 8. K dotazu soud na stav řízení žalobce přípisem ze dne 29. 4. 2026 sdělil, že o žádostech žalobce nebylo k dnešnímu dni rozhodnuto. Toto potvrdil i žalovaný přípisem ze dne 5. 5. 2026. III. Posouzení žaloby A. řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o stížnosti žalobce vedeném pod sp. zn. UOOU-03145/25 9. Městský soud žalobu posoudil, přičemž podle § 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Městský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž městský soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). 10. Městský soud se nejprve zabýval přípustností podané žaloby. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky na ochranu proti nečinnosti ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s., když v souladu s § 80 správního řádu podal hned několik podnětů k opatření proti nečinnosti žalovaného, konkrétně dne 6. 8. 2025, dne 22. 8. 2025 a dne 1. 10. 2025. O předmětných návrzích předseda žalovaného do dne vydání tohoto rozsudku nerozhodl. Žalobce podal žalobu po více než 30 dnech od podání podnětu k učinění opatření proti nečinnosti, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby správní orgány napravily nečinnost bez ingerence soudní moci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2017, č. j. 9 Azs 344/2016-22, bod [24]). Žaloba proto je v této části přípustná. 11. Dále se městský soud zabýval důvodností podané žaloby, a dospěl k závěru, že je důvodná. 12. Podle čl. 77 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů aniž jsou dotčeny jakékoliv jiné prostředky správní nebo soudní ochrany, má každý subjekt údajů právo podat stížnost u některého dozorového úřadu, zejména v členském státě svého obvyklého bydliště, místa výkonu zaměstnání nebo místa, kde došlo k údajnému porušení, pokud se subjekt údajů domnívá, že zpracováním jeho osobních údajů je porušeno toto nařízení. Podle odstavce 2 citovaného článku pak dozorový úřad, kterému byla stížnost podána, informuje stěžovatele o pokroku v řešení stížnosti a o jeho výsledku, jakož i o možnosti soudní ochrany podle článku 78. 13. Podle čl. 78 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů aniž je dotčena jakákoli jiná správní či mimosoudní ochrana, má každá fyzická nebo právnická osoba právo na účinnou soudní ochranu proti právně závaznému rozhodnutí dozorového úřadu, které se jí týká. Dle odstavce 2 uvedeného článku přitom aniž je dotčena jakákoli jiná správní či mimosoudní ochrana, má každý subjekt údajů právo na účinnou soudní ochranu, pokud se dozorový úřad, který je příslušný podle článků 55 a 56, stížností nezabývá nebo pokud neinformuje subjekt údajů do tří měsíců o pokroku v řešení stížnosti podané podle článku 77 či o jeho výsledku. Podle odstavce 3 se řízení proti dozorovému úřadu zahajuje u soudů toho členského státu, v němž je daný dozorový úřad zřízen. 14. Výklad citovaných článků obecného nařízení o ochraně osobních údajů má p