6 As 75/2015 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 2/2026- 25 - text 7 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: Bc. P. S. bytem zastoupený advokátem Mgr. Zdeňkem Honzíkem sídlem Rooseveltova 16, Plzeň proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2025, č. j. č. 1518/2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce je bývalý příslušník Policie ČR. Jeho služební poměr dne 31. 10. 2022 skončil. V souvislosti se skončením služebního poměru mu bylo podle § 155 a § 156 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), přiznáno odchodné. 2. Rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 14. 7. 2025 byl žalobci dodatečně doplacen služební příjem za období od 4. 5. 2020 do 31. 10. 2022. Tím se zvýšila částka jeho průměrného hrubého měsíčního příjmu za předchozí kalendářní rok, tj. za rok 2021, od níž se odvíjí výměra odchodného. 3. Náměstek ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy proto žalobci rozhodnutím ze dne 27. 8. 2025, č. 8424/2025, přiznal doplatek odchodného ve výši 16 122 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Domáhal se, aby mu byl kromě samotného odchodného přiznán úrok z prodlení s jeho výplatou. Uvedl, že žádný služební předpis otázku úročení doplatku odchodného neupravuje, Nejvyšší správní soud však v rozsudku ze dne 17. 12. 2015, č. j. 7 As 289/2015-23, rozhodl, že se při úročení odchodného postupuje analogicky podle občanského zákoníku, neboť odchodné nepatří mezi sociální dávky. 4. Žalovaný o odvolání rozhodl tak, že změnil výrok správního orgánu I. stupně tak, že nově zní „přiznávám doplatek odchodného ve výši 16.122.00 Kč bez úroku z prodlení […]“. Tuto změnu znění výroku odůvodnil tak, že je přiléhavější znění výroku změnit, než zamítnout odvolání a potvrdit rozhodnutí správního orgánu I. stupně. K jádru sporu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2022, č. j. 5 As 95/2021-27, podle něhož zákonodárce nezakotvil povinnost služebního funkcionáře rozhodovat o přiznání úroku z prodlení s úhradou výsluhového příspěvku a odchodného, přičemž se nejedná o mezeru v právu. Žalobní body 5. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Navrhuje, aby je soud zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Trvá na tom, že spolu s doplatkem odchodného mu měl být přiznán úrok z prodlení. Namítá, že takto byl úrok přiznán v několika předchozích případech ve věci shodného charakteru. 7. Uvádí, že „[p]roti rozhodnutí Městského soudu v Praze, kam podal […] správní žalobu a kde je spis veden pod sp. zn. 7 As 289/2015 […] namítal, že úrok z prodlení z přiznané částky nového rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, po soudním rozhodnutí Městského soudu v Praze, výše uvedené sp. zn. tedy rozhodnutí […] [č. 8424/2025] ze dne 27. 8. 2025 neobsahuje úroky z prodlení po celou dobu, po kterou byl neoprávněně krácen na platu za nevyčerpané přestávky na jídlo a odpočinek a tak fakticky současné napadené rozhodnutí je prosto úroků z prodlení za část období, kdy byl na svých příjmech krácen“. 8. Namítá, že je rozporuplné, že část úroků z prodlení přiznáno je a část úroků za dobu neoprávněného krácení příjmu přiznáno není. 9. Dále uvádí, že žalovaný nereagoval na nově vzniklou situaci a nové rozhodnutí služebního funkcionáře, jímž byl změněn výpočet odchodného, a tedy „nový výpočet musel vycházet z odlišných výpočtů nároku na odchodné“. 10. Označuje za logické, že v případě prodlení s nově vypočteným odchodným musí dojít i k novému výpočtu prodlení. Neztotožňuje se s částečným plněním a rozhodnutím, kterým služební funkcionář část prodlení přizná a část nikoliv. 11. Dále uvádí, že „[z]a samostatnou otázku posouzení procesního charakteru je samotný stav věci po odvolání podané žalobcem, kde je transparentně uvedeno, čeho se původní rozhodnutí týká, tedy skutečnosti, kdy v původním návrhu na zaplacení nevyčerpaných přestávek na jídlo a odpočinek je uvedeno, že se jedná o kompletní zaplacení neproplacených a nevyčerpaných přestávek na jídlo a odpočinek včetně zaplacení úroků z prodlení v jednotlivých měsících, kdy došlo k zásadnímu pochybení žalovaného a tedy úrok z prodlení měl být vypočten“. 12. Namítá, že se „nalézací orgán“ zabýval toliko otázkou úroku z prodlení, „avšak ani okrajově výrokovou částí tak, jak byla podána v odvolání ze dne 27. 8. 2025“. 13. Dále namítá, že žalovaný formuloval výrok žalobou napadeného rozhodnutí tak, že „doplňuje nové rozhodnutí, které mění k jeho tíži“. Změnu prvoinstančního rozhodnutí k jeho tíži pokládá žalobce za nepřípustnou. Má za to, že žalovaný měl věc vrátit správnímu orgánu I. stupně. Vyjádření žalovaného k žalobě 14. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl; žalobci požadované úroky z prodlení nenáleží. 15. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 289/2015-23 pokládá za nepřiléhavý. Vyplývá z něj, že nejsou-li úroky z prodlení v zákoně výslovně upraveny, není namístě se uchylovat k analogii. 16. Za přiléhavý pro posuzovanou věc považuje rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 95/2021-27. 17. Dále odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu (správně Nejvyššího soudu – pozn. zdejšího soudu) ze dne 17. 7. 2024, č. j. 30 Cdo 1760/2024-105, podle něhož „Jestliže zároveň zvláštní předpis veřejného práva neupravuje úrok z prodlení, nelze dovodit, že žalobci za dobu od splnění podmínek stanovených zákonem pro přiznání nároku do doby, kdy bylo jeho žádosti vyhověno, náleží úrok z prodlení“. 18. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1269/2004, jehož závěry se podle žalovaného uplatní i za účinnosti občanského zákoníku z roku 2012. Posouzení věci soudem 19. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době jeho vydání, v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. 20. K otázce včasnosti žaloby soud poznamenává, že lhůta k jejímu podání nečiní dva měsíce (podle § 72 odst. 1 s. ř. s.), jak žalobce uvádí, nýbrž 60 dnů od právní moci rozhodnutí (podle § 196 odst. 1 zákona o služebním poměru). Současně žalobci napadené rozhodnutí nebylo doručeno dne 1. 12. 2025, jak žalobce uvádí (v takovém případě by žaloba byla opožděná), nýbrž až dne 3. 12. 2025. Šedesátý den tak připadl na neděli, žaloba je tudíž podána včas. 21. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný ani žalobce se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování, jelikož soud nepokládal za potřebné provádět důkazy na rámec toho, co plyne ze správního spisu, jímž se dokazování neprovádí. Ostatně žalovaný žádné důkazy nenavrhl a žalobce navrhl provést dokazování právě jen správním spisem, resp. žalobou napadeným rozhodnutím, jež je jeho součástí. 22. Žaloba není důvodná. 23. Soud úvodem připomíná, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na dispoziční zásadě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle níž krajský (městský) soud přezkoumává výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Je tedy na žalobci, aby předestřel konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Obsah a kvalita žaloby tak v zásadě předurčuje i obsah a rozsah soudního přezkumu. Krajský soud není povinen za žalobce domýšlet a dotvářet žalobní námitky či různé důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (obdobně rozsudky NSS z 25. 6. 2024, čj. 4 As 334/2023-62, bod 17; z 2. 3. 2023, čj. 6 Afs 353/2021-44, bod 9). 24. Podaná žaloba je na hraně srozumitelnosti. Je formulovaná způsobem, jako by žalobci nebylo plně zřejmé, co je předmětem nynějšího sporu a proti jakému správnímu rozhodnutí jí vůbec brojí. Žalobce volně mísí otázku úročení odchodného s úročením dopláceného služebního příjmu. Patrně se mu směšují dva jeho různé soudní spory, které sice oba mají původ ve služebním poměru, jejich předmět je však odlišný. Současně uvádí tvrzení, která se míjejí se skutkovým stavem nynější věci. Domáhá se úroku z prodlení v souvislosti s doplatkem odchodného, soudu však nepředkládá takřka žádnou argumentaci, s níž by se bylo možné zabývat. 25. Soud souhlasí se žalovaným, že otázka nároku na úrok z prodlení z doplatku odchodného (a výsluhového příspěvku) příslušníků bezpečnostních sborů je již v