6 As 227/2022 — Nejvyšší správní soud

8 A 141/2025- 24 - text 8 8 A 141/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Slavomíra Nováka, soudkyně Jany Jurečkové a soudkyně Andrey Veselé ve věci žalobce: proti žalovanému: Y. K. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Milanem Štembergem sídlem Cyrila Boudy 1444, Kladno Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 sídlem Lazarská 4/10, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2025, č. j. SPR 292/2023 – 63, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce brojí proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný na základě § 30 odst. 4 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZOÚ“), vyrozuměl žalobce, že žalovaným nejsou zpracovávány osobní údaje žalobce mimo údaje, které vede v souvislosti s jeho žádostmi v agendě správní pod SPR 292/2023. 2. Tato žádost byla vyřízena dopisem ze dne 29. 5. 2024, č. j. SPR 292/2023-23, s tím, že žaloba žalobce proti tomuto rozhodnutí byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2025, č. j. 17 A 65/2024 - 30, zamítnuta. Rozsudek byl však ke kasační stížnosti žalobce zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2025, č.j. 1 As 46/2025 – 41, který zrušil a i napadené rozhodnutí správního orgánu. 3. Nejvyšší správní soud zavázal žalovaného v dalším řízení vyřídit žádost stěžovatele tak, aby případně správní soudy mohly ověřit zákonnost jeho postupu. To znamená, že v dokumentaci, kterou může vést odděleně a v režimu utajení, uvede skutečné důvody svého rozhodnutí (§ 28 odst. 4 ZZOÚ), čímž umožní správním soudům přezkoumat, zda oprávněně využil výjimky podle § 28 odst. 3 ZZOÚ, anebo skutečně žádné osobní údaje stěžovatele nezpracovává. Takovýto postup následně umožní soudní přezkum zákonnosti postupu žalovaného. 4. Žalovaný po doplnění spisu v tomto smyslu vydal žalobou napadené rozhodnutí č. j. SPR 292/2023-63 ze dne 1. 8. 2025. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného, neboť má za to, že žalovaný nesplnil povinnost poskytnout pravdivou a úplnou informaci o tom, zda a jak jsou jeho osobní údaje zpracovávány podle § 28 zákona ZZOÚ. Žalobce namítá, že rozhodnutí je neúplné, nedůvodné a v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. 6. Zpracovávání jeho osobních údajů českými orgány žalobce dovozuje od roku 2017, kdy měl být předmětem přeshraničního sledování v souvislosti s belgickými a britskými orgány. O tom svědčí závazná skutková zjištění Nejvyššího správního soudu v jeho rozsudku 1 As 46/2025-41, bod 2, ve kterém konstatoval, že žalobce měl být dříve předmětem zájmu zahraničních policejních složek, a musela proto existovat koordinovaná činnost českých orgánů. Na základě uvedeného žalobce usuzuje, že žalovaným kategorické popření zpracování údajů nemůže být pravdivé. Naopak tato soudní zjištění prokazují pokračující přeshraniční policejní operace zahrnující zpracování osobních údajů žalobce v rámci více jurisdikcí, čímž se vytváří integrovaná odpovědnost státního zastupitelství a policie podle § 28 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů. Databázový systém CESO poskytuje technickou infrastrukturu pro integraci státního zastupitelství a policie, ale zjištění Nejvyššího státního zastupitelství prokazují provozní složitost nad rámec běžného sdílení databází, což vyžaduje koordinovanou institucionální reakci pro dodržování § 28 odst. 1. 7. Na základě uvedeného považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné v důsledku rozporu s čl. 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680, ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV, čl. 15 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), a § 28 odst. 1 ZZOÚ, a to z důvodu, že žalovaný žalobci pravdivě nesdělil, zda jsou žalobcovy osobní údaje žalovaným zpracovávány a za jakým účelem, resp. uvedené nesdělil v případě aplikace § 28 odst. 3 ZZOÚ, pokud měly být důvodem falešně negativní odpovědi tajné skutečnosti. 8. Vrchní státní zastupitelství v paralelním řízení připustilo (rozhodnutí ze dne 9. června 2025, č.j. 9 SPR 162/2023-55), že „tyto relevantní dokumenty získalo v následném řízení“, čímž potvrdilo, že osobní údaje žalobce existují v systémech státního zastupitelství. 27. Integrace databáze CESO znamená, že veškeré zpracování potvrzené Vrchním státním zastupitelstvím v Praze je přístupné žalovanému prostřednictvím sdílených institucionálních protokolů. Kategorické popření žalovaného proto představuje buď nedostatečné vyhledávání v databázi, nebo nevhodné použití ust. § 28 odst. 3 navzdory potvrzenému zpracování. 9. Žalobce dále namítal, že dne 29. května 2020 podal žalobce na Okresní ředitelství policie Praha II komplexní trestní oznámení týkající se sledování, pronásledování a přeshraničních operací vedených proti němu od 8. července 2017 do 2. srpna 2017 (viz příloha: Trestní oznámení ze dne 29. května 2020). Po policejním zamítnutí dne 1. července 2020 se žalobce domáhal přezkumu ze strany státního zástupce podle § 157 odst. 2 trestního řádu. Dne 17. srpna 2020 okresní státní zástupce Mgr. T. S. vydal odpověď (č.j. 1 ZN 2045/2020-6), která porušila základní standardy státního zastupitelství tím, že se zapojila do lékařských spekulací mimo rámec odborné kompetence: „podstatou celé údajné trestné činnosti je pouze zkreslený způsob, jakým Váš klient vnímá a zpracovává vnější realitu“ a „na základě mých předchozích zkušeností s lidmi trpícími duševními poruchami, jako je paranoidní schizofrenie“ (viz příloha: Odpověď OSZ Prahy 2 ze dne 17. srpna 2020). 10. V návaznosti na podezřelou odpověď Prahy 2 podal žalobce dne 16. prosince 2020 Městskému státnímu zastupitelství v Praze dozorčí návrh podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., v němž napadl kategorické zamítnutí a požadoval řádné prošetření (viz příloha: Dozorčí návrh ze dne 16. prosince 2020). Dne 16. února 2021 městský státní zástupce Mgr. T. D. (č.j. 3 KZN 805/2021-11) výslovně podpořila přístup Prahy 2 a uvedla: „Závěr státního zástupce Státního zastupitelství pro Prahu 2, který v dané věci neshledal žádné podezření z trestného činu, považuji za správný“ a „Postup státního zástupce Státního zastupitelství pro Prahu 2 jsem shledala věcně správným“ (viz příloha: Odpověď MSZ ze dne 16. února 2021). 11. Tato systematická metodologie kategorického zamítnutí však byla později odmítnuta Nejvyšším správním soudem v rozsudku 1 As 45/2025-41: kategorické tvrzení o „neexistenci podezření“, absence individuálního posouzení, zamítnutí bez řádného prošetření a předpojatá charakterizace namísto právní analýzy. Odmítnutí této kategorické metodologie ze strany Nejvyššího správního soudu poskytuje zpětné potvrzení, že trestní oznámení z roku 2020 byla zamítnuta z právně nedostatečných důvodů, čímž potvrzuje podkladová trestní obvinění a prokazuje systematický odpor státního zastupitelství k odpovědnosti trvající déle než pět let. 12. Na základě výše uvedeného proto žalobce navrhl soudu napadené rozhodnutí zrušit, věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení s povinností provést skutečné individuální posouzení jeho žádosti, uložit žalovanému procesní pokutu podle § 64 správního řádu ve výši 50 000 Kč za systematické maření soudní moci prostřednictvím přímého vzdoru závaznému precedentu Nejvyššího správního soudu, institucionální zlý úmysl prokázaný identickým zněním rozhodnutí po výslovném soudním zrušení, historický vzorec odporu doložený zamítnutím trestních oznámení z roku 2020 s použitím odůvodnění, které později Nejvyšší správní soud zamítl, porušení ústavní dělby moci vyžadující maximální odrazující účinek a koordinovanou institucionální strategii k vyhnutí se právní odpovědnosti prostřednictvím systematického nedodržování předpisů trvajícího několik let a soudních řízení, a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. 13. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že k žalobcově žádosti provedl lustraci ve svém systému (ISYZ) s tím, že mimo správní spis SPR 292/2023 žalovaný žádné další údaje ve vztahu k žalobci nevede. Na základě tohoto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 14. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 15. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle §