2 As 9/2006 — Nejvyšší správní soud

2 As 9/2006- 129 - text č. j. 2 As 9/2006 - 129 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce G., a. s., zastoupený JUDr. Josefem Tichým, advokátem se sídlem Kramoly 39, Ústí nad Labem, proti žalovanému Krajskému úřadu Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 48, Ústí nad Labem, zastoupenému JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem Litvínov, Jiráskova 413, a zúčastněných osob: 1) Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4 - Nusle, 2) Ing. M. N., zast. Mgr. Hanou Poláchovou, advokátkou se sídlem 1. máje 1000, Rožnov pod Radhoštěm, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2005, č. j. 15 Ca 20/2005 - 87, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2005, č. j. 15 Ca 20/2005 - 83, s e ve výrocích II. a III. z r u š u j e a v části, jíž byla přezkoumávána rozhodnutí o vyvlastnění, s e mu věc v r a c í k dalšímu řízení. II. Žaloby s e v částech směřujících proti výrokům správních rozhodnutí o určení náhrad za vyvlastnění a způsobu jejich úhrady o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byly po spojení řízení (výrok I.) zamítnuty jeho žaloby (výrok II.) proti rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 11. 2004, č. j. UPS 422c/141150/04/Nos., č. j. UPS 422a/136748/04/Nos. (poznámka NSS: v záhlaví i důvodech rozsudku krajského soudu neprávně uvedeno č. j. UPS 422a/136448/04/Nos.) a č. j. UPS 422b/138636/04/Nos., a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Obecní úřad Chlumec dne 13. 5. 2004 vydal rozhodnutí č. j. SÚ/279/04/Li-doč. už., kterým dočasně omezil vlastnické právo k p.p.č1 a 110/1 v k.ú. Č. Ú. (spočívající v povinnosti každého vlastníka pozemků trpět užívání části těchto pozemků pro realizaci veřejně prospěšné stavby „Dálnice D., stavba, část A T.- státní hranice ČR/SRN“, SO 862 - příprava ploch zařízení staveniště), rozhodnutí č. j. SÚ/279/04/Li-věc. bř., kterým bylo omezeno vlastnické právo k p.p.č. v k. ú. Č. Ú. (spočívající v povinnosti každého vlastníka tohoto pozemku trpět umístění a provozování inženýrských sítí SO 382 - přeložka vodovodu DN 225 včetně ochranného pásma a trpět přístup za účelem uložení a údržby tohoto stavebního objektu, pro účel uskutečnění veřejně prospěšné stavby „Dálnice D., stavba, T.- státní hranice ČR/SRN“) a rozhodnutí č.j. SÚ/279/04/Li-věc. bř. (poznámka NSS: rozhodnutí má skutečně zcela shodné č. j. s předchozím rozhodnutím obecního úřadu), kterým bylo omezeno vlastnické právo k p.p.č. v k.ú. Č. Ú. (spočívající v povinnosti každého vlastníka tohoto pozemku trpět umístění a provozování inženýrských sítí SO 330 - přeložka kanalizace DN 300 včetně ochranného pásma a trpět přístup za účelem uložení a údržby tohoto stavebního objektu, pro účel uskutečnění veřejně prospěšné stavby „Dálnice D., stavba, T.,státní hranice ČR/SRN“. Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu k odvoláním G. a. s. a ing. J. N. v odvolacím řízení rozhodnutími ze dne 30. 11. 2004 změnil všechna tři výše označená rozhodnutí, a to tak, že výroky svých rozhodnutí zaměnil celá prvostupňová rozhodnutí, tedy jejich výroky i odůvodnění. Rozhodnutím č. j. UPS 422c/141150/04/Nos. žalovaný změnil rozhodnutí Obecního úřadu Chlumec č. j. SÚ/279/04/Li-doč. už., tak, že výrokem A) změnil výrok prvostupňového rozhodnutí, formuloval jej jako rozhodnutí Obecního úřadu Chlumec a odkázal na ust. § 117 stavebního řádu, pozemek přesněji specifikoval (p.p.č. o výměře 3 678 m2 , p.p.č. o výměře 994 m2 , zapsané na LV ), vyvlastnění omezil do 31. 12. 2007 pro účel příprava ploch pro zařízení staveniště v rozsahu dle geometrického plánu č. 128-14-2003 ze dne 10. 2. 2003 pro výstavbu veřejně prospěšné stavby „Dálnice D., stavba, část T.- státní hranice ČR/SRN“, SO 862- příprava ploch zařízení staveniště), a to ve prospěch oprávněného, kterým je Česká republika, při hospodaření s majetkem státu Ředitelstvím silnic a dálnic (…). Oprávněnému založil právo umístit a provozovat na těchto pozemcích zařízení a uložil mu povinnost nezpůsobit přitom škodu, při jejímž případném vzniku je třeba ji vypořádat podle obecných předpisů o náhradě škody. Dále určil náhradu za dočasné omezení pozemků ve výši 18 688 Kč ročně, uhrazovanou k 31. 12. příslušného kalendářního roku předem. Počátek užívání stanovil nejpozději do 2 let od právní moci tohoto rozhodnutí. Výrokem B) změnil žalovaný odůvodnění prvostupňového rozhodnutí tak, že v něm poukázal na splnění podmínek pro dočasné omezení vlastnického práva a na neúspěšnost pokusu o získání pozemků dohodou. K odvolací námitce stanovení způsobu a výše finanční náhrady odkázal na zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a na Cenový výměr MF č. 01/2004 s přihlédnutím ke znaleckému posudku č. 306/1747/2004 zpracovaného společností E. C. spol. s r. o. Dále odkázal na § 111 odst. 2 stavebního zákona a na vyhl. č. 540/2002 Sb. K další námitce, že pozemky vlastní zahraniční partner G. a. s., na něhož se vztahuje ochrana investic podle mezinárodních smluv (§ 24, 25 obchodního zákoníku), žalovaný ve změněném odůvodnění uvedl, že vyvlastnění není v rozporu s mezinárodními smlouvami. Tyto smlouvy chrání před nežádoucími účinky vyvlastnění jen vlastní zahraniční investici, nikoli prostředí, kde je umístěna. Navíc podle obchodního rejstříku je G. a. s. českou obchodní společností bez zahraniční účasti. Dále uvedl, že se ochrany nemůže domáhat společnost česká. Také upřesnil důvody vyhovění námitkám na rozsah vyvlastnění. Tento výrok pak žalovaný odůvodnil shrnutím průběhu řízení, obsahu prvostupňového rozhodnutí, obsahu podaných odvolání a dále se podrobně zabýval otázkou náhrady za dočasné užívání. Z tohoto odůvodnění ovšem není dostatečně seznatelné proč žalovaný přistoupil uvedeným způsobem a v uvedeném rozsahu ke změně prvostupňového rozhodnutí. V závěru je konstatováno, že prvostupňový orgán neporušil svým rozhodnutím zákon, řádně zjistil skutkový stav, ale v odvolacím řízení byly zpracovány znalecké posudky týkající se výše náhrady a v rámci rychlosti a hospodárnosti řízení bylo prvostupňové rozhodnutí změněno. Rozhodnutím č. j. UPS 422a/136748/04/Nos. žalovaný změnil rozhodnutí Obecního úřadu Chlumec č. j. SÚ/279/04/Li-věc. bř. tak, že výrokem A) změnil výrok prvostupňového rozhodnutí, formuloval jej jako rozhodnutí Obecního úřadu Chlumec a odkázal na ust. § 117 stavebního řádu, pozemky přesněji specifikoval (p.p.č. zapsaný na LV …), vyvlastněním omezil každého vlastníka, pro účel umístění a provozování inženýrských sítí veřejně prospěšné stavby „Dálnice D., stavba, část T.- státní hranice ČR/SRN“, SO 382- přeložka vodovodu DN 225, včetně ochranného pásma, ve prospěch oprávněného, kterým je S. v. s., a. s. (…). Oprávněnému založil právo umístit a provozovat na těchto pozemcích zařízení a uložil mu povinnost nezpůsobit přitom škodu, při jejímž případném vzniku je třeba ji vypořádat podle obecných předpisů o náhradě škody. Dále určil jednorázovou náhradu za omezení vlastnického práva ve výši 1860 Kč a stanovil její splatnost. Počátek užívání stanovil nejpozději do 2 let od právní moci tohoto rozhodnutí a určil obsah zápisu do katastru nemovitostí při vymezení rozsahu věcného břemene 93 m2. Výrokem B) změnil žalovaný odůvodnění prvostupňového rozhodnutí tak, že v něm poukázal na splnění podmínek pro vyvlastnění, vypořádal se s námitkou chybného rozsahu vyvlastnění a výše náhrady (s poukazem na zákon č. 219/2000 Sb., o majetku ČR, zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku vyhlášku č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastňování staveb, pozemků, porostů a práv k nim, na prováděcí vyhlášky k zákonu č. 151/1997 Sb., a to vyhl. č 279/1997 Sb. a vyhl. č. 540/2002 Sb. Vzhledem k tomu, že cena je hrazena ze státního rozpočtu, bylo vycházeno i z cenové regulace plynoucí z výměru MF č. 01/2004 (oddíl A, čl. 5), když není možné poskytnout cenu tržní požadovanou vlastníkem pozemků a bylo přihlíženo ke znaleckému posudku č. 306/1747/2004 zpracovaného společností E. C. spol. s r. o. K další námitce, že pozemky vlastní zahraniční partner G. a. s., na něhož se vztahuje ochrana investic podle mezinárodních smluv (§ 24, 25 obchodního zákoníku), žalovaný ve změněném odůvodnění uvedl, že vyvlastnění není v rozporu s mezinárodními smlouvami. Tyto smlouvy chrání před nežádoucími účinky vyvlastnění jen vlastní zahraniční investici, nikoli prostředí, kde je umístěna. Navíc podle obchodního rejstříku je G. a.s. českou obchodní společností bez zahraniční účasti. Dále uvedl, že se ochrany nemůže domáhat společnost česká. Tento výrok pak žalovaný odůvodnil shrnutím průběhu řízení, obsahu prvostupňového rozhodnutí, obsahu podaných odvolání a dále se podrobně za