5 Afs 59/2005 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 59/2005- 96 - text č. j. 5 Afs 59/2005 - 97 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: O. V., zast. JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem v Plzni, Kamenická 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, Hálkova 14, Plzeň, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2005, č. j. 30 Ca 118/2002 – 55, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobci s e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 1075 Kč. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni shora označeného, jímž bylo výrokem I. rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 25. 3. 2002, č. j. 8714/170/2001 a rozhodnutí Finančního úřadu Plzeň – sever ze dne 18. 7. 2001 č. j. 43516/01/145960/0284 a rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni ze dne 17. 5. 2002, č. j. 9034/170/2001 a rozhodnutí Finančního úřadu Plzeň – sever ze dne 18. 7. 2001 č. j. 43517/01/145960/0284 zrušeno pro nezákonnost a obě věci vráceny žalovanému k dalšímu řízení. Výrokem II. byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení v celkové výši 10 865,50 Kč k rukám JUDr. Jaroslava Svejkovského, advokáta v Plzni, Kamenická 1, do 30ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 3. 2002, č. j. 8714/170/2001, o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na odvod zadržených prostředků státního rozpočtu republiky č. j. 43516/01/145960/0284 ze dne 18. 7. 2001 ve výši 417 550,60 Kč, vydanému Finančním úřadem Plzeň – sever, bylo dle § 78 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v platném znění, za použití § 30 a § 5 odst. 2 a § 11 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů, a podle § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, bylo změněno v částce odvodu uloženou shora uvedeným platebním výměrem č. j. 43516/01/145960/0284 ze dne 18. 7. 2001 z 417 550,60 Kč na 1 500 000 Kč a v textu „platební výměr na odvod zadržených prostředků státního rozpočtu republiky“ a „ukládá odvést do státního rozpočtu republiky zadržené prostředky státního rozpočtu republiky (dále jen daň)“ bylo nahrazeno textem „platební výměr na odvod neoprávněně použitých prostředků státního rozpočtu republiky“ a „ukládá odvést do státního rozpočtu republiky neoprávněně použité prostředky státního rozpočtu“. Z odůvodnění žalovaného (stěžovatele) je zřejmé, že platebním výměrem č. j. 43516/01/145960/0284 ze dne 18. 7. 2001 byl uložen žalobci podle § 30 odst. 1 a 6 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla), (pozn. NSS: tento zákon byl s účinností od 1. 1. 2001 zrušen zákonem č. 218/2000 Sb.) odvod neoprávněně zadržených prostředků státního rozpočtu ve výši 417 550,60 Kč. Žalobci byla poskytnuta na základě Rozhodnutí Ministerstva financí o poskytnutí investiční dotace (návratné fin. výpomoci) ze státního rozpočtu ze dne 7. 9. 1998 systémová dotace a návratná finanční výpomoc na akci Kanalizace V., evidenční číslo 398310 16 65 058, a to na rok 1998 systémová dotace maximálně ve výši 1 500 000 Kč a na rok 1999 systémová dotace maximálně ve výši 520 000 Kč a návratná finanční výpomoc maximálně ve výši 2 020 000 Kč. Finanční úřad Plzeň-sever provedl ve dnech 15. 5. 2001 a 18. 6. 2001 kontrolu čerpání systémové dotace poskytnuté na rok 1998 /viz Zpráva o daňové kontrole podle § 16 zákona o správě daní a poplatků č. j. 34336/01145960/ a zjistil porušení rozpočtové kázně, konkrétně nedodržení finanční spoluúčasti obce při realizaci akce v r. 1998. Proto předepsal obci V. platebním výměrem č. j. 43516/01/145960/0284 ze dne 18. 7. 2001 odvod zadržených prostředků státního rozpočtu republiky ve výši 417 550,60 Kč. Jak odvolatel uvedl ve svém odvolání, dotace byla podle podmínek poskytování zajištěna vždy pro akci v délce trvání jednoho roku, a proto byl i pro každý rok samostatně stanoven (shora uvedeným Rozhodnutím) systém financováni investiční akce, a proto je i každý rok ve vztahu k čerpání prostředků státního rozpočtu posuzován samostatně /dle § 11 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb. mohou být rozpočtové prostředky použity pouze v příslušném rozpočtovém roce, a to k účelům, na které byly státním rozpočtem určeny/. Pro rok 1998 bylo Rozhodnutím stanoveno, že podíl vlastních zdrojů investora na financování dané akce bude činit minimálně 1 500 000 Kč (ř. 8041 Rozhodnutí) a systémová dotace maximálně 1 500 000 Kč (ř. 8045 Rozhodnutí). Tomu odpovídá i desátá z Podmínek čerpání investiční dotace (návratné finanční výpomoci), které jsou nedílnou součástí shora uvedeného Rozhodnutí, dle které byl objem k realizaci v roce 1998 s účastí vlastních zdrojů 3 000 000 Kč. Ze Zprávy o kontrole vyplývá, že obec V. v roce 1998 nejdříve použila k financování akce dotačních prostředků v plné výši, tedy ve výši 1 500 000 Kč a vlastní prostředky s ohledem na nižší celkový objem realizace pak nepoužila v předepsané minimální výši tj. ve výši 1 500 000 Kč, ale pouze ve výši 1 082 449,40 Kč. Je patrné, že pokud obec nejprve vyčerpala celou poskytnutou dotaci, tak při současném nižším objemu realizace nemohla podmínku závazného minimálního použití vlastních zdrojů splnit. Obec měla tedy nejprve použít vlastní prostředky ve výši 1 500 000 Kč tak, aby podmínku minimálního použití vlastních zdrojů mohla splnit a teprve zbylé náklady, tedy náklady ve výši 1 082 449,40 Kč měla hradit z poskytnuté dotace. Úspory ve výši 417 550,60 Kč (3 000 000 Kč – 1 500 000 Kč – 1 082 449,40 = 417 550,60 Kč), plynoucí z nižšího objemu realizace, pak měly být úsporami dotačních prostředků a ty měly být v rámci ročního zúčtování se státním rozpočtem vráceny zpět. Jak je uvedeno shora, obec však tímto způsobem nepostupovala. V Rozhodnutí o poskytnutí investiční dotace (návratné fin. výpomoci) ze státního rozpočtu byla stanovena podmínka proinvestování stanovené částky z vlastních zdrojů, což jinými slovy řečeno znamená, že dotace mohla být použita pouze tehdy, byla-li proinvestována minimálně stanovená částka z vlastních zdrojů. Nebyla-li tato podmínka (podmínka proinvestování stanovené částky z vlastních zdrojů) splněna, nebyl dodržen účel, na který byla dotace poskytnuta, tj. pořízení investičního majetku obcí za předem daných - vymezených podmínek, čímž došlo k porušení § 5 odstavec 2 zákona č. 576/1990 Sb., který mimo jiné stanoví, že na konkrétní akce nebo předem stanovené okruhy potřeb se poskytují za podmínek stanovených zásadami dotační politiky účelové dotace, které mohou být použity jen na určené účely a současně § 11 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb., dle kterého mohou být rozpočtové prostředky použity pouze k účelům, na který byly státním rozpočtem určeny, a tedy k neoprávněnému použití prostředků poskytnuté dotace. Ze strany obce V. nedodržením podmínky minimální spoluúčasti vlastních zdrojů nebyl dodržen účel, na který dotace byla poskytnuta - tedy spolufinancování investiční akce - Kanalizace V. z prostředků státního rozpočtu za předem stanovených podmínek, čímž došlo k porušení § 5 a § 11 zákona č. 576/1990 Sb., a tedy k neoprávněnému použití prostředků dotace a tedy k porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb., s důsledkem odvodu této dotace zpět do státního rozpočtu. Žalobcovo tvrzení, že ze strany obce nedošlo k žádnému obohacení a že došlo pouze k minimálnímu časovému posunu ve vztahu k vyúčtování provedených prací a jejich úhradě, považoval žalovaný ve vztahu k výše uvedenému bezpředmětné, jelikož dotace byla podle Rozhodnutí zajištěna vždy pro akci v délce trvání jednoho roku (§ 11 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb.), a proto se tedy finanční úřad zabýval ve vztahu k hospodaření s dotací poskytnutou na r. 1998 vyúčtováním v daném konkrétním roce a nezkoumal jej v kontextu s konečným vyúčtováním celé akce (v kontextu s vyúčtováním roku 1999). Odvolací orgán tedy porušení § 2 odst. 1 a 3 zákona o správě daní a poplatků správcem daně neshledal. Krajský soud v Plzni po nařízeném jednání shledal, že v přezkoumávaném případě rozhodnutí Finančního úřadu Plzeň - sever i Finančního ředitelství v Plzni vycházejí se stejného a nesporného skutkového stavu, avšak ze způsobu nakládání s finančními prostředky žalobce a s finančními prostředky poskytnuté formou investiční dotace ze státního rozpočtu dovodili odlišné právní závěry. Finanční úřad Plzeň - sever dospěl k závěru, že na financování investiční akce Kanalizace V. byla