3 Ads 91/2006 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 91/2006- 54 - text č. j. 3 Ads 91/2006 - 54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce J. K., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2006 č. j. 22 Ca 68/2006 - 27, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2006 č. j. 22 Ca 68/2006 - 27, kterým bylo rozhodnuto, že rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2005 č.j. P-1562/2005 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Z odůvodnění napadeného rozsudku a ze správního spisu vyplývají tyto podstatné skutečnosti: Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto, že jednorázová peněžní částka podle ust. § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky (dále jen „zákon č. 203/2005 Sb.“) se žalobci neposkytuje. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že se žalobce domáhal jednorázové peněžní částky, neboť dne 27. 7. 1981 utrpěl v O. škodu na zdraví a další škody v souvislosti s dopravní nehodou, kterou zavinil příslušník Sovětské armády. Žalovaný zjistil z archivních materiálů, že žalobce byl již za škodu, kterou při této dopravní nehodě utrpěl, odškodněn. Škodu, která žalobci vznikla, projednala Česká státní pojišťovna v průběhu roku 1982 pod č. 81-23329-76-36. Byly mu přiznány jednotlivé nároky podle občanského zákoníku v celkové výši 10 721 Kčs a měsíční renta ve výši 742 Kčs. Žalovaný dospěl k závěru, že další důkazy nejsou pro zjištění skutkového stavu a právní posouzení věci nezbytné a dovodil, s odkazem na ust. § 2 odst. 1 pím. d) zákona č. 203/2005 Sb. a na Smlouvu mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky, uveřejněné pod č. 11/1969 Sb., že nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky žalobci nevznikl, protože již byl odškodněn Českou státní pojišťovnou, takže nebyla splněna podmínka ust. § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 203/2005 Sb. Žalobce v žalobě uvedl, že to, co je v rozhodnutí uvedeno, jsou pouze částky vyplývající z jeho vlastní pojistky, takže se domnívá, že se to netýká jednorázového odškodnění, o které občané mohou požádat, byli-li poškozeni v souvislosti s pobytem sovětských vojsk na našem území. Na výzvu soudu doplnil žalobce žalobu podáním doručeným krajskému soudu dne 19. 4. 2006, kterým předložil podklady týkající se její pojistky; z nich je zřejmé pouze to, že Českou státní pojišťovnou, Oblastním závodem O., pobočkou B. bylo řešeno několik pojistných událostí v souvislosti s dopravní nehodou dne 27. 7. 1981 týkající se členů rodiny K., z nichž je patrno, že žalobce měl uzavřeno životní pojištění. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Krajský soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Všechny podmínky pro poskytnutí jednorázové peněžní částky podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 203/2005 Sb. musejí být splněny současně. Jednou z podmínek pro přiznání jednorázové peněžní částky je, že fyzická osoba, která za zranění nebo znásilnění příslušníkem některé z okupačních armád nebo civilní osobou zdržující se na území Československa v souvislosti s pobytem okupačních armád nebyla odškodněna podle jiného právního předpisu [§ 2 odst. 1 písm. d)]. Žalobce však již v podané žádosti o odškodnění uvedl, že s Českou státní pojišťovnou měl sjednáno úrazové pojištění, na jehož základě bylo touto pojišťovnou plněno v důsledku pojistné události. Žalovaný se v průběhu správního řízení nezabýval otázkou charakteru a rozsahu tohoto tvrzeného pojištění, nevyžádal si podklady České státní pojišťovny o likvidaci pojistné události a rozhodl pouze na základě uvedených archivních dokladů. Podle ust. § 46 zákona č. 71/1967 Sb. musí být správní rozhodnutí nejen v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, ale musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Za situace, kdy žalovaný opomenul otázku existence osobního pojištění žalobce v době úrazu, nevyhodnotil dopad této právní skutečnosti na již poskytnuté odškodnění, nelze dospět k závěru, že rozhodl na základě spolehlivě zjištěného stavu věci. I v řízení o poskytnutí jednorázové peněžní částky se plně uplatní zásady správního řízení, zejména zásada materiální pravdy a zásada oficiality. Podle ust. § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 a § 46 správního řádu musí rozhodnutí správního orgánu vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Je povinností správního orgánu z vlastní iniciativy a vlastními prostředky objasňovat sporné, pochybné nebo zpochybněné skutečnosti, zejména ty, s nimiž nárok stojí a padá. Nesplňuje-li žadatel některý ze zákonem stanovených předpokladů pro přiznání nároku, musí správní orgán o žádosti rozhodnout řádně odůvodněným rozhodnutím, které má náležitosti stanovené v ust. § 47 odst. 3 správního řádu. Krajský soud proto zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení spočívající v tom, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V kasační stížnosti žalovaný vyslovuje nesouhlas s právní argumentací krajského soudu. Podle jeho názoru je existence osobního úrazového pojištění žalobce v době dopravní nehody a tvrzené plnění, poskytnuté žalobci na jeho základě Českou státní pojišťovnou, v dané věci zcela irelevantní a nemá dopad na žalobci již dříve poskytnuté odškodnění, když tato skutečnost vedla žalovaného k neposkytnutí jednorázové peněžní částky. V kasační stížnosti žalovaný tvrdí, že je pravda, že žalobci byla ze strany České státní pojišťovny poskytnuta náhrada škody na zdraví a věcech, jež mu vznikla v důsledku předmětné události, a že mu byly pojišťovnou vyplaceny jednotlivé nároky, které přísluší poškozenému podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, ale toto plnění žalobci poskytla Česká státní pojišťovna nikoli z titulu sjednaného osobního úrazového pojištění, ale z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel, provozovaného Českou státní pojišťovnou, jehož rozsah a podmínky upravovala vyhláška č. 123/1974 Sb. Konkrétně se jednalo o zákonné pojištění, jež měl s Českou státní pojišťovnou sjednáno J. Č., držitel vozidla, které bylo při dopravní nehodě poškozeno a v němž cestoval žalobce se svou rodinou. Tyto skutečnosti jednoznačně vyplývají ze správního spisu, konkrétně z dopisu zástupce Zmocněnce vlády ČSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR ze dne 21. 1. 1983 č.j. 388-81-P, adresovaného náčelníku sekretariátu Zmocněnce vlády SSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR (č.l. 70). Česká státní pojišťovna pak uplatnila nárok na regresní náhradu škody podle ust. § 368 a 382 o. z. u Zmocněnce vlády SSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR a následně rozhodnutím zmocněnců obou vlád mu byla ve smyslu ust. čl. 10 odst. 1 Smlouvy a příslušných ustanovení o. z. nahrazena škoda vzniklá pojišťovně vyplacením uvedených pojistných plnění. Z toho vyplývá, že žalobce byla za svá zranění odškodněn a nesplňuje tak podmínku pro poskytnutí jednorázové peněžní částky. Žalovaný má tak za prokázané, že ve správním řízení byl z jeho strany spolehlivě zjištěn skutkový stav, který jednoznačně vyplývá ze shromážděných podkladů a odůvodňuje vydání rozhodnutí o neposkytnutí jednorázové peněžní částky, a že jeho doplnění by bylo pro účely vydání správního rozhodnutí zcela nadbytečné. Žalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), posoudil kasační stížnost takto: Není pochyb o tom, že žalobce je osobou oprávněnou podle ust. § 2 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 203/2005 Sb. Předmětem sporu je otázka, zda žalobce již byl za zranění odškodněn podle jiného právního předpisu [§ 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 203/2005 Sb.]; pokud by tomu tak bylo, nenáležela by mu jednorázová peněžní částka. Žalobce již v žádosti o odškodnění ze dne 20. 9. 2005 pod bodem 12. uvedl k otázce, zda byla za událost poskytnuta peněžní náhrada škody podle jiného právního předpis