3 As 35/2006 — Nejvyšší správní soud

3 As 35/2006- 87 - text č. j. 3 As 35/2006 - 87 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce Bc. T. H., proti žalované Masarykově univerzitě v Brně, se sídlem v Brně, Žerotínovo nám. 9, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 259/2003 - 61 ze dne 6. 10. 2005, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 259/2003 - 61 ze dne 6. 10. 2005, s e z r u š u j e a žaloba s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadla žalovaná (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne 28. 3. 2003 a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutím děkana Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně byl žalobci stanoven poplatek za prodlouženou dobu studia podle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon č. 111/1998 Sb.“) a čl. 4 odst. 1 písm. a) přílohy č. 6 ke Statutu Masarykovy univerzity v Brně. Krajský soud v Brně se nejprve zabýval otázkou přípustnosti žaloby. Dospěl přitom k závěru, že napadené rozhodnutí je způsobilým předmětem řízení před správními soudy ve smyslu ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Soudní řád správní ani zákon č. 111/1998 Sb. nevylučují přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve správním soudnictví. Pro posouzení možnosti soudního přezkumu rozhodnutí není podstatné, zda toto bylo vydáno v řízení, které je upraveno správním řádem (v době vydání rozhodnutí žalované byl účinný zákon č. 71/1967, o správním řízení) či jiným procesním předpisem, nebo zda jej určitý předpis vůbec neupravuje. Zákonná ustanovení, která omezují soudní přezkum správních rozhodnutí v souladu s čl. 4 Listiny základních práv a svobod, nesmí být podle judikatury Ústavního soudu vykládána extenzivně, a v pochybnostech je třeba postupovat ve prospěch zachování práva na přístup k soudu. Soud zdůraznil, že v projednávaném případě se jednalo o stanovení povinnosti žalobci zaplatit poplatek za prodlouženou dobu studia, která jednoznačně zasahuje do jeho hmotných práv. Při posouzení pasivní žalobní legitimace dospěl krajský soud k závěru, že žalovaným je v souladu s ust. § 69 s. ř. s. děkan Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně, který ve věci rozhodoval v posledním stupni. Rozhodnutí o stanovení poplatku za prodlouženou dobu studia není zahrnuto v taxativním výčtu rozhodnutí o právech a povinnostech studenta uvedených v ust. § 68 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., a proto se na toto rozhodnutí nevztahuje možnost přezkoumání rozhodnutí rektorem podle ust. § 68 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb. Soud má dále za to, že možnost podat řádný opravný prostředek nevyplývá ani z ust. § 58 odst. 8 zákona č. 111/1998 Sb. Podle citovaného ustanovení není žádný právní nárok na rozhodnutí rektora, jímž tento může vyměřený poplatek snížit, prominout nebo odložit termín jeho splatnosti. Takové rozhodnutí rektora nepodléhá soudnímu přezkumu ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. Na základě uvedeného soud uzavřel, že napadené rozhodnutí děkana je konečné, v dané věci není vedeno dvoustupňové řízení. Ve věci samé pak uvážil krajský soud takto: Náležitosti předepsané v ust. § 68 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. se sice v případě rozhodnutí o stanovení poplatku za studium neuplatní, i toto však musí dostát alespoň minimálním požadavkům kladeným na rozhodnutí. Soud zastává názor, že pokud správní orgán stanoví určitou povinnost, musí tak učinit přezkoumatelným způsobem. Přestože se na rozhodování o právech a povinnostech studenta nevztahují obecné předpisy o správním řízení a na poplatky spojené se studiem ani obecné předpisy o poplatcích, nemůže být povinnost zaplatit poplatek za studium uložena bez jakéhokoliv odůvodnění. Z rozhodnutí musí být patrné, o které důkazy správní orgán opíral své závěry a jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení. Žalovaná sice v napadeném rozhodnutí uvedla konkrétní ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., na základě něhož poplatek stanovila, dále však neobjasnila, ze kterých podkladů vycházela, jak zohlednila při vyměření poplatku předchozí studium žalobce a na základě jakého výpočtu částku stanovila. Krajský soud v Brně proto rozhodnutí žalované podle ust. § 76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil a věc vrátil podle ust. § 78 odst. 4 s. ř. s. žalované k dalšímu řízení. Podanou kasační stížností napadla stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Brně z důvodů podle ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesouhlasila se závěrem soudu, že napadené rozhodnutí podléhá přezkumu ve správním soudnictví. Podle ust. § 6 odst. 1 písm. l) zákona č. 111/1998 Sb. je veřejná vysoká škola oprávněna stanovit výši poplatků spojených se studiem, přičemž v souladu s ust. § 17 zákona obsahuje statut veřejné vysoké školy ustanovení o těchto poplatcích. Ustanovení § 58 zákona č. 111/1998 Sb. uvádí, za jakých podmínek veřejná vysoká škola stanoví poplatky spojené se studiem, dále vymezuje základ pro výpočet jejich výše. Při splnění zákonných podmínek tedy jde o zákonem založený majetkový nárok školy vůči jejímu studentovi, kterému odpovídá povinnost studenta stanovená v ust. § 63 odst. 3 písm. a) zákona. Z dikce ust. § 58 zákona č. 111/1998 Sb. jasně vyplývá, že veřejná vysoká škola má povinnost poplatky stanovit s výjimkou fakultativního poplatku za úkony spojené s přijímacím řízením. Základ pro stanovení výše poplatků vyhlašuje podle zákona pro příslušný akademický rok Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, veřejná vysoká škola zveřejní výši poplatků. Výši, formu placení a splatnost poplatků dále upravuje statut veřejné vysoké školy. Žalovaná proto považuje za zcela nepřípadné výtky krajského soudu, že v rozhodnutí není uvedeno, proč vyměřená částka odpovídá povinnosti žalobce, z čeho žalovaná při výpočtu vycházela a na základě jakých výpočtů k uvedené částce dospěla. Stěžovatelka dále uvedla, že údaje o délce studia, na základě nichž je stanovena povinnost studenta platit poplatek, je povinna čerpat podle ust. § 88 zákona č. 111/1998 Sb. z matriky studentů. Student je povinen uvést skutečnosti rozhodné pro výši poplatků. Správnost údajů, z nichž žalovaná ve věci stanovení poplatku vycházela, však žalobce výslovně potvrdil. Stěžovatelka namítla, že ve věci vyměření poplatku se nekoná žádné správní řízení. Poplatek je obligatorně vyměřen při naplnění skutkových podmínek stanovených zákonem, přičemž zákon neponechává veřejné vysoké škole prostor pro uvážení, zda jej má či nemá vyměřit. Žalovaná argumentovala rovněž tím, že předmětný úkon, kterým vůči žalobci uplatnila v souladu se zákonem svůj majetkový nárok, není exekučním titulem. Stanovení povinnosti žalobce platit by se žalovaná musela domáhat v nalézacím řízení u obecného soudu podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Na podporu svých názorů stěžovatelka odkázala rovněž na judikaturu Městského soudu v Praze. Pokud jde o žalobní námitku retroaktivního použití § 58 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2001, žalovaná uvedla, že žalobci nevyměřila poplatek podle tohoto znění za studium v době před nabytím účinnosti příslušné novely zákona. Zákon č. 147/2001 Sb. pouze spojil s porušením studijních povinností do budoucna nový právní následek a stanovil tak legitimní meze práva na bezplatné vysokoškolské studium v souladu s Listinou základních práv a svobod. Žalovaná dále poukázala na to, že pasivní legitimace v řízení svědčí Masarykově univerzitě v Brně. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti. Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 15. 3. 2006 žalobce uvedl, že s účinností od 1. 7. 2001 byl novelizován zákon č. 111/1998 Sb. tak, že pro účely stanovení poplatků za prodlouženou dobu studia se napříště do doby studia započte i předchozí studium v bakalářském či magisterském programu, které nebylo řádně ukončeno. Žalovaná aplikovala předmětné novelizované ustanovení na poměry žalobce, které však již před účinností novely zanikly. Tato retroaktivní aplikace novelizovaného ustanovení odporuje podle žalobce ústavnímu principu právní jistoty a předvídatelnosti práva, zvláště když je důsledkem vyměření peněžité sankce. Toto pochybení žalované bylo jediným důvodem, pro který se žalobce obrátil na soud. Samotnou výši vyměřeného poplatku by si mohl nechat objasnit fakultou či rektorátem univerzity a nemusel pouze pro tyto formální důvody podávat žalobu. Dále žalobce uvedl, že napadené ro