4 Ads 24/2007 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 24/2007- 115 - text č. j. 4 Ads 24/2007 - 115 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jana Dvořáka v právní věci žalobce: Ing. F. N., zast. Mgr. Evou Kolbekovou, advokátkou, se sídlem Kladno, Kleinerova 24, proti žalované: Okresní správa sociálního zabezpečení v Kladně, se sídlem Kladno, Fibichova 2819, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2007, č. j. 44 Ca 103/2006 - 69, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Zástupkyni žalobce Mgr. Evě Kolbekové, advokátce, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2400 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2007, č. j. 44 Ca 103/2006 - 69, odmítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalované č. j. 2003/060-9004.1/04.03.2004/JM/10/04, ze dne 4. 3. 2004, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a ustanovené advokátce přiznal odměnu za zastupování. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaná podle vykonatelného platebního výměru ze dne 3. 12. 2003, č. 1691/2003, podle něhož je žalobce povinen zaplatit dlužnou částku 3220 Kč ve prospěch žalované, přikázala podle § 78 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, k vymožení tohoto plnění výkon rozhodnutí srážkami z důchodu žalobce. Krajský soud v odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že žaloba byla podána dne 10. 3. 2004. Napadené rozhodnutí je rozhodnutím v prvním stupni, proti kterému žalobce podal dne 11. 3. 2004 námitky, o kterých žalovaná rozhodla rozhodnutím ze dne 19. 3. 2004, č. j. 2003/060-9004.1/19.3.2004/JM/10/04. Krajský soud konstatoval, že žaloba byla podána před podáním námitek a před rozhodnutím o nich, tedy před vyčerpáním opravných prostředků, a proto ji podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítl jako nepřípustnou podle § 68 písm. a) téhož zákona. Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s. Stěžovatel namítal, že žalobu sice podal před vyčerpáním opravných prostředků, avšak tento nedostatek byl v průběhu řízení zhojen. Stěžovatel odkázal na svá předchozí podání a navrhl, aby bylo napadené usnesení krajského soudu zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že jednala zcela v souladu s právními předpisy pro výkon rozhodnutí a v souladu se skutkovým stavem v příslušné době. Žalovaná dále konstatovala, že vyjádření stěžovatele nemají z hlediska výkonu rozhodnutí příkazem k provedení srážek z vypláceného důchodu význam. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 2. 2007, č. j. 44 Ca 103/2006 - 98, ustanovil zástupkyní stěžovatele pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Evu Kolbekovou, advokátku. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z textu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatel podal z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel proti napadenému rozhodnutí žalované brojil podáním ze dne 9. 3. 2004, které bylo žalované doručeno dne 11. 3. 2004 a žalovaná je považovala za námitky ve smyslu § 76 správního řádu. Žalovaná těmto námitkám rozhodnutím ze dne 19. 3. 2004, č. j. 2003/060-9004.1/19.3.2004/JM/10/04, nevyhověla a rozhodla, že ve výkonu rozhodnutí bude pokračovat. Kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal přípustnost žaloby proti rozhodnutí vydanému v exekučním správním řízení a shledal, že na posuzovaný případ jsou analogicky aplikovatelné závěry vyjádřené v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005, č. j. 2 Afs 81/2004 - 54, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 791/2006, www.nssoud.cz. Podle tohoto judikátu rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu podle § 73 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť prováděním daňové exekuce dochází vždy přinejmenším k zásahu do vlastnického práva garantovaného článkem 11 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nemůže být takové rozhodnutí vyloučeno ze soudního přezkumu. V posuzované věci stěžovatel žalobou napadl rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Kladně, kterým byl podle § 78 odst. 2 správního řádu přikázán výkon rozhodnutí srážkami z vypláceného důchodu (exekuční příkaz). Podle § 5 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. Podle § 74 správního řádu orgán provádějící výkon rozhodnutí je povinen oznámit účastníku řízení, jehož se výkon týká, zahájení výkonu rozhodnutí; je-li třeba stanovit lhůtu k plnění (§ 71 odst. 1), uvede se v tomto oznámení. Podle § 76 odst. 1 správního řádu proti jednotlivým úkonům a opatřením spojeným s výkonem rozhodnutí lze podat námitky. Nejvyšší správní soud k tomu poznamenává, že exekuční řízení je obdobně jako jiné druhy správního řízení ovládáno zásadou dvojinstančnosti (zásada dvoustupňového řízení). Správní řád však zde konstituuje specifický systém odvolacího řízení - řízení námitkové, kdy formuluje zvláštní druh řádného opravného prostředku - tzv. námitky. Tyto námitky lze uplatnit nejen proti jednotlivým úkonům, ale i proti opatřením a rozhodnutím správního úřadu, jež exekuci provádí. Správní řád nedefinuje, co považuje v exekučním řízení za úkon a co za opatření. Opatřením tedy lze rozumět zvláštní formu správního rozhodnutí, kterou exekuční správní úřad konstitutivně rozhoduje o právech, právem chráněných zájmech či povinnostech účastníků exekučního řízení. Úkony pak lze rozumět konkrétní dílčí kroky správního úřadu v rámci exekučního řízení, jež mají materiálně technickou povahu (citováno podle Ondruš, R., a kol.: Správní řád - Komentář. Praha, Linde Praha, a. s., 2003). Z uvedeného je zřejmé, že napadené správní rozhodnutí patří mezi úkony a opatření spojené s výkonem rozhodnutí a bylo lze proti němu podat námitky, což také stěžovatel učinil. Stěžovatel však žalobou podanou u Okresního soudu v Kladně dne 10. 3. 2004 nenapadl rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu příkazu, ale přímo exekuční příkaz, a to dříve než bylo o námitkách rozhodnuto. Námitce stěžovatele, že žalobu sice podal před vyčerpáním opravných prostředků, avšak tento nedostatek byl v průběhu řízení zhojen, Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby k soudu [§ 5, § 68 písm. a) s. ř. s.] je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 98/2004 - 65, ze dne 12. 5. 2005, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 672/2005, www.nssoud.cz). Citovaný judikát odráží smysl ustanovení § 5 s. ř. s., který tkví v tom, že účastník správního řízení by se měl na správní soud obracet až v okamžiku, kdy neúspěšně vyčerpal všechny prostředky řádné procesní obrany, kterými ve správním řízení disponuje. Slovní spojení „po vyčerpání řádných opravných prostředků“ přitom zahrnuje nejen časové hledisko determinující okamžik podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve vztahu k vyčerpání opravných prostředků, ale v