— Nejvyšší správní soud

7 A 160/2000- 56 - text č. j. 7 A 160/2000 - 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: P. t., spol. s r. o., zast. JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem, se sídlem Klatovy, Čs. legií 172/I, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6 - Bubeneč, Antonína Čermáka 2a, za účasti osoby zúčastněné na řízení: P.P., spol. s r. o., o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 10. 7. 2000, č. j. O-80797-93, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 10. 7. 2000, č. j. O-80797-93, a rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. O-80797, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3150 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 8. 9. 2000, doručenou dne 11. 9. 2000 Vrchnímu soudu v Praze, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též jen „úřad“) ze dne 10. 7. 2000, č. j. O-80797-93, kterým byl zamítnut rozklad podaný žalobkyní a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. O-80797, jímž žalovaný zamítl návrh žalobkyně na výmaz ochranné známky č. 181785. Předseda úřadu dále rozhodl, že ochranná známka č. 181785 zůstává v platnosti a složená kauce ve výši 2500 Kč se nevrací. Žalobkyně namítala, že žalovaný nesprávně vyložil ustanovení § 4 písm. d) zákona č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. Konstatovala, že obchodní jména žalobkyně a majitelky ochranné známky jsou zaměnitelná, neboť obsahují shodný dominantní prvek „P.“, který je zapsán jako ochranná známka. Známka „P.“ obsahuje obchodní jméno žalobkyně, resp. jeho dominantní prvek, čímž zasahuje do práv žalobkyně. Žalovaný měl proto učinit závěr, že ve vztahu k žalobkyni jsou splněny podmínky § 4 písm. d) zákona o ochranných známkách, jehož smyslem je chránit práva třetích osob na jméno, název, atd. Žalobkyně spatřuje logickou vadu úsudku žalovaného, nesprávnou aplikaci právní normy a nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že jí žalovaný svým rozhodnutím odepřel tuto ochranu a zasáhl do jejích práv, resp. ji na právech zkrátil. Žalobkyně navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí předsedy úřadu zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že pokud si přihlašovatel přihlašuje ochrannou známku, jejíž znění je shodné s jeho obchodním jménem, není povinen žádat souhlas dalších osob, které mají obchodní jméno shodné či zaměnitelné s jeho obchodním jménem. Žalovaný zdůraznil, že přihlašovateli náleží právo k ochranné známce právě proto, že se jedná i o jeho obchodní jméno. Podle žalovaného nelze zmíněné ustanovení zákona vykládat tak, že nelze přihlásit známku, která je svým zněním shodná s obchodním jménem přihlašovatele jenom proto, že shodné či zaměnitelné jméno má i jiná osoba. Smyslem tohoto ustanovení zákona sice bylo chránit práva třetích osob, avšak třetí osoba nemůže bránit přihlašovateli v přihlášení svého vlastního obchodního jména jako ochranné známky. Žalovaný podotkl, že není oprávněn zkoumat, ani hodnotit otázky nekalé soutěže, ani zda dotčené subjekty užívají svá obchodní jména v souladu s právními předpisy. Dřívější zápis společnosti v obchodním rejstříku by byl podle žalovaného relevantní v případě, že by spor probíhal mezi dvěma registrovanými ochrannými známkami. Napadené rozhodnutí obsahuje veškeré úvahy, kterými se správní orgán řídil, a vypořádává se s argumenty žalobkyně. Žalovaný uzavřel, že spolehlivě zjistil skutkový stav, neporušil zákon, ani nepřekročil rámec správního uvážení, a proto navrhl zamítnutí podané žaloby. Vrchní soud v Praze dne 2. 1. 2003 postoupil věc Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), příslušný k tomu, aby převzal a dokončil řízení zahájená před vrchními soudy ve věcech správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona. Podle § 130 odst. 1 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 10. 6. 2003, č. j. 7 A 160/2000 - 23, odmítl žalobu s odůvodněním, že správní orgán rozhodl v soukromoprávní věci. Rozhodnutím zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 1. 3. 2006, č. j. Konf 107/2005 - 4, bylo předmětné usnesení Nejvyššího správního soudu zrušeno a bylo rozhodnuto, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě proti shora uvedenému rozhodnutí předsedy úřadu ve věci výmazu ochranné známky č. 181785 ve znění „P.“ z rejstříku ochranných známek je soud ve správním soudnictví, tedy Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí předsedy úřadu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, přičemž podle § 75 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí. Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti podané žaloby. Na základě přihlášky společnosti P., společnost s ručením omezeným (nyní P.P., spol. s r. o.) ze dne 22. 6. 1993 žalovaný dne 16. 12. 1994 zapsal do rejstříku slovní ochrannou známku č. 181785 ve znění „P.“, pro výrobky a služby: projektová činnost v investiční výstavbě, projektování elektrických zařízení, inženýrská a zprostředkovatelská činnost v oblasti sdělovací a s tím související techniky, montáž a opravy telekomunikačních a navazujících jednotných telekomunikačních sítí. Podáním ze dne 11. 5. 1995 žalobkyně navrhla výmaz slovní ochranné známky „P.“ č. 181785 z rejstříku ochranných známek. Namítala, že napadená ochranná známka tvoří nosnou část prioritně staršího obchodního jména žalobkyně, která má stejné sídlo (Praha) a obdobně jako majitelka ochranné známky podniká v oboru telekomunikační a sdělovací techniky, včetně služeb souvisejících s prodejem této techniky. Žalobkyně nikdy nesouhlasila s tím, aby majitelka ochranné známky užívala nosnou část jejího obchodního jména, označení P., pro podobné výrobky a služby, které jsou předmětem její činnosti. Označení „P.“, zapsané do rejstříku jako slovní ochranná známka č. 181785, není způsobilé rozlišit výrobky a služby pocházející od různých podnikatelů a jeho užíváním v praxi neustále dochází ke klamání veřejnosti. Rozhodnutím ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. O-80797, žalovaný zamítl návrh na výmaz slovní ochranné známky č. 181785. V odůvodnění uvedl, že ustanovení § 4 písm. d) zákona o ochranných známkách se netýká napadené ochranné známky, která obsahuje obchodní jméno své majitelky. O tom svědčí výpis z obchodního rejstříku, ve kterém je uveden den zápisu 7. 10. 1992, obchodní jméno P., společnost s ručením omezením a předmět podnikání shodný se seznamem služeb napadené ochranné známky (kromě koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje). Žalovaný konstatoval, že dřívější zápis v obchodním rejstříku by byl relevantní při řízení o kolidujících ochranných známkách obsahujících shodné obchodní jméno a přihlášených pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby. Žalobkyně se v návrhu na výmaz o žádné své ochranné známce, popř. její přihlášce nezmínila. Případné řešení kolize obchodních jmen přísluší podle žalovaného soudu. Žalovaný uzavřel, že podmínky zápisné způsobilosti byly splněny, zápis ochranné známky nebyl podmíněn souhlasem žalobkyně, proto návrh na výmaz není opodstatněný. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, ve kterém namítala nesprávnost výkladu § 4 písm. d) zákona o ochranných známkách. Žalobkyně zdůraznila své obchodní jméno P. t., spol. s r. o. a podotkla, že její předmět podnikání zahrnuje služby, které jsou uvedeny v napadené ochranné známce. Žalobkyně poukázala na probíhající soudní řízení na ochranu jejího obchodního jména a na ochranu proti nekalé soutěži vůči společnosti P., společnost s ručením omezeným, která byla do obchodního rejstříku zapsána později a je majitelkou ochranné známky P. Uvedla, že společnosti P., společnost s ručením omezeným bylo rozhodnutím soudu přikázáno změnit své obchodní jméno a zdržet se označování svých výrobků a služeb napadenou ochrannou známkou. Toto rozhodnutí bylo napadeno odvoláním, podle žalobkyně nicméně představuje věcné posouzení zaměnitelnosti obou obchodních jmen a klamavosti napadené ochranné známky. Žalobkyně namítala, že žalovaný nemůže vych