6 Ads 43/2007 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 43/2007- 92 - text 6 Ads 43/2007 - 97 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: R. P., zastoupeného Mgr. Petrem Vlachem, advokátem, se sídlem náměstí Republiky 2, Plzeň, proti žalovanému: Policejní prezidium ČR, policejní prezident, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2005, č. 60, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2007, č. j. 5 Ca 59/2005 - 51, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: Rozhodnutím policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 1. 2. 2005, č. 60, bylo podle § 133 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o služebním poměru“), zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele PČR, správy Západočeského kraje, ve věcech služebního poměru č. 748/2004 ze dne 27. 7. 2004, kterým byl podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka PČR pro porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem a z důvodu úmyslného zvlášť závažného porušení služební přísahy byl služební poměr ukončen dnem doručení tohoto rozhodnutí; současně bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný konstatoval, že jednání žalobce dne 24. 7. 2004 bylo služebním funkcionářem po jeho správním uvážení posouzeno jako úmyslné zvlášť závažné porušení služební přísahy, což je přesvědčivě formulováno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobce dne 24. 7. 2004 porušil nejenom právní povinnost účastníka a řidiče, stanovenou v ustanoveních § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. f) a odst. 2 písm. b) a § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, ale svým neukázněným a nečestným jednáním zejména mařil řádné prošetření podezření z požití alkoholických nápojů před řízením jeho soukromého vozidla značky Škoda Felicia, kdy s tímto vozidlem byl účastníkem dopravní nehody se zraněním řidičky mopedu J. U. Žalovaný po zhodnocení napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že služební funkcionář dostatečně v odůvodnění popsal, jaké jednání je žalobci vytýkáno a že jej považuje za úmyslné, zvlášť závažné porušení služební přísahy. Pokud jde o námitku žalobce, týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro nedostatečné odůvodnění a z důvodu procesních vad, tak s touto námitkou se žalovaný neztotožnil. Žalovaný dospěl k závěru, že jednání žalobce je třeba považovat za zvlášť závažné, úmyslné porušení služební přísahy, proto bylo rozhodnuto o propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie ČR podle § 106 odst. 1 písm. d) a § 108 odst. 3 zákona o služebním poměru. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2007, č. j. 5 Ca 59/2005 - 51, tak, že ji zamítl. V odůvodnění svého rozsudku městský soud se podrobně vyjádřil k jednotlivým námitkám žalobce, a protože z hlediska uplatněných žalobních námitek neshledal rozpor napadeného rozhodnutí se zákonem, žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. K jednotlivým žalobním námitkám se vyjádřil takto: Řízení ve věci propuštění žalobce ze služebního poměru bylo zahájeno z podnětu služebního funkcionáře, a to dnem, kdy učinil vůči žalobci první úkon. Prvním úkonem ve věci bylo seznámení žalobce se spisem, k němuž došlo na základě Záznamu sepsaného s žalobcem dne 27. 7. 2004. Jde o úkon služebního funkcionáře příslušného ve věci služebního poměru, tedy bez ohledu na jeho formu a absenci poučení o procesních právech nepochybně má účinky zahájení řízení v předmětné věci ve smyslu § 126 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. Konstatování žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že služební funkcionář není povinen v rámci propuštění ze služebního poměru zahajovat řízení, jako je tomu u řízení při ukládání kázeňského trestu, nikterak neřešení odvolací námitku na zahájení řízení. Žalobní námitka, že řízení o propuštění žalobce ze služebního poměru nebylo zahájeno, nebyla shledána důvodnou. Z obsahu záznamu z 27. 7. 2004 vyplývá, že podklady s nimiž byl žalobce seznámen, byly pořízeny (s výjimkou protokolu o nehodě v silničním provozu a protokolu o dechové zkoušce) v rámci úkonů trestního řízení. Podle § 130 odst. 1 zákona o služebním poměru je k dokazování možno použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy. Z okruhu důkazních prostředků tedy nejsou vyloučeny ani důkazy opatřené v trestním řízení. Žalobní námitka, že všechny důkazy (s výjimkou neodkladného úkonu - dechové zkoušky) byly opatřeny mimo řízení, tj. v rozporu se zákonem, a proto nemohou sloužit jako důkaz proti žalobci, nebyla shledána důvodnou. Ustanovení § 130 odst. 3 zákona o služebním poměru přiznává účastníku řízení právo navrhnout na podporu svých tvrzení důkazy, tj. je v něm obsaženo i právo účastníka řízení k věci se vyjádřit. Z obsahu zmíněného Záznamu z 27. 7. 2004 vyplývá, že žalobce měl dostatek času k seznámení se se spisem, v protokolu však není uvedeno, zda mu byla dána možnost k obsahu spisu se vyjádřit a navrhnout provedení důkazů. V této souvislosti městský soud konstatoval, že úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 5 trestního řádu, sepsaný se žalobcem dnem 24. 7. 2004, nelze chápat jako výpověď nebo vyjádření žalobce ve smyslu § 130 odst. 2 uvedeného zákona o služebním poměru, žalovaný se tedy záznamu o podaném vysvětlení nedůvodně dovolává v části svého rozhodnutí zabývající se námitkou odvolání, že odvolatel neměl možnost se k věci vyjádřit a nemohl se hájit. Pokud však žalovaný dále uvádí, že právo žalobce hájit se je naplněno řádným opravným prostředkem, argumentuje ve vztahu k žalobci, tedy zřejmě ke vztahu k odvolacímu řízení; této argumentaci podle názoru městského soudu ničeho vytknout nelze. Žalobce se tedy před vydáním prvoinstančního rozhodnutí k podkladům rozhodnutí nevyjádřil. Městský soud nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že služebnímu funkcionáři zákon neukládá poučovat účastníky řízení o jejich právech. Byť zákon výslovně nestanoví povinnost poučit účastníka řízení o tom, že se může k věci vyjádřit a navrhnout provedení důkazů, bylo takové poučení namístě za situace, kdy příslušný služební funkcionář žalobce k věci ani nevyslechl. Městský soud však po posouzení věci dospěl k závěru, že v daném případě nejde o vadu řízení, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí. Ve své úvaze pak vycházel z toho, že prvoinstanční rozhodnutí se opírá pouze o podklady a skutečnosti žalobci známé. Z týchž důvodů byla pak jako nedůvodná posouzena žalobní námitka nedostatečně zjištěného stavu věci. Průběh dopravní nehody a požití alkoholu před jízdou, tj. skutečnosti, z nichž prvoinstanční správní orgán vycházel, a které žalobce nezpochybňuje, spolehlivě dokládá obsah spisového materiálu. Důvod jízdy pod vlivem alkoholu, tvrzený žalobcem až při ústním jednání před soudem, správním orgánem nemohl být zvažován, neboť jej žalobce neuplatnil, ať přinejmenším v odvolání podaném proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak učinit mohl. Žalobní námitka, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve výroku neuvádí, pro který z důvodů podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. je žalobce propuštěn, tj. zda pro porušení služební přísahy či pro porušení služební povinnosti, nebyla městským soudem shledána důvodnou. Po citaci § 108 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. městský soud poukázal na to, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je vyhotoveno písemně, v jeho odůvodnění je jako důvod propuštění uvedeno zvlášť závažné porušení služební přísahy i skutečnosti tento důvod zakládající. Náležitosti výroku rozhodnutí stanoví § 124 odst. 2 zákona o služebním poměru, podle kterého výrok rozhodnutí obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto. Výrok prvoinstančního rozhodnutí není ani s tímto ustanovením v rozporu. Výrok rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. tedy nemusí obsahovat údaj o tom, zda policista byl porušen pro porušení služební přísahy nebo služební povinnosti (v této souvislosti bylo poukázáno na shodný názor uvedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 34/2005 - 61). K žalobní námitce nedostatečného odůvodnění (nepřezkoumatelnosti a zmatečnosti) závěru služebního funkcionáře, že jednání popsané v odůvodnění rozhodnutí je zvlášť závažným porušením služební přísahy, městský soud uvedl, že z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí vyplývá, že služební