2 As 78/2008 — Nejvyšší správní soud

2 As 78/2008- 38 - text 2 As 78/2008 - 41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně V. N., zastoupené JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Resslova č. 9, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2008, č. j. 58 Ca 14/2007 - 14, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2008, č. j. 58 Ca 14/2007 - 14, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě, v řízení vedeném o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. KÚOK/2781/2006/OSL-P/537, ustanovil usnesením ze dne 26. 4. 2008, č. j. 58 Ca 14/2007 - 14, žalobkyni pro toto řízení zástupkyní advokátku JUDr. Jiřinu Fellnerovou (výrok I.) a současně přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků (výrok II.). Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností brojí proti výroku I. tohoto usnesení. Uvedla, že nesouhlasí jmenovitě s ustanovením advokátky JUDr. Jiřiny Fellnerové, neboť té již dříve odňala právo chránit její zájmy a poskytovat jí právní pomoc. Dne 26. 11. 2007 proto stěžovatelka podala odůvodněnou žádost Okresnímu soudu v Olomouci o ustanovení nové zástupkyně, ten však doposud o tomto návrhu nerozhodl. Stěžovatelka uvedla, že advokátka porušila jejich dohodu o způsobu vzájemné komunikace a o způsobu doručování písemností. Kromě toho byl zaměstnanec advokátky na stěžovatelku v prostorách advokátní kanceláře opakovaně hrubý. Z postoje a chování advokátky má stěžovatelka za to, že tato již ani sama nadále nechce chránit stěžovatelčiny zájmy. Z důvodu neochoty advokátky se stěžovatelka ocitla ve svízelné situaci, kdy musí sama čelit exekuci. Ke kasační stížnosti byla připojena žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty pro podání kasační stížnosti, a to z důvodu vyčkání ustanovení advokáta Okresním soudem v Olomouci pro řízení o kasační stížnosti. Ustanovená advokátka se ke kasační stížnosti stěžovatelky vyjádřila v tom smyslu, že žádá o zrušení ustanovení, neboť je zřejmé, že stěžovatelka jí již nedůvěřuje a tudíž nejsou splněny podmínky pro poskytování právní pomoci podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení a dospěl k závěru, že z hlediska zákona neobstojí. Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení § 109 odst. 1, věty první s. ř. s. Nejvyšší správní soud ze soudního spisu a z připojeného spisu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 24 C 42/2007, seznal, že žalobkyně podala dne 31. 7. 2006 Okresnímu soudu v Olomouci nejasné podání, označené jako „žaloba proti rozhodnutí správních orgánů“; toto podání bylo zaevidováno pod sp. zn. 22 Nc 114/2006. Součástí tohoto podání byla žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 11. 2006, č. j. 22 Nc 114/2006 - 14, byla stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků a zástupkyní pro toto řízení jí byla ustanovena advokátka JUDr. Jiřina Fellnerová. Po intervenci právní zástupkyně bylo nejasné podání doplněno, a to podáním ze dne 9. 3. 2007, nazvaným „správní žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje sp. zn. KUOK 2781/2006/OSL – P/537 ze dne 8. 2. 2006“. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 2007, č. j. 24 C 42/2007 - 47, bylo řízení vedené u tohoto soudu zastaveno pro nedostatek věcné příslušnosti soudu ve smyslu ustanovení § 104b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.“). Současně soud poučil stěžovatelku, že podá-li žalobu u věcně a místně příslušného soudu ve správním soudnictví ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení (v právní moci od 6. 4. 2007), platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. Ustanovená advokátka podala jménem stěžovatelky správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě dne 16. 4. 2007. Dalším podáním ze dne 1. 6. 2007 požádala advokátka jménem stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků. Na základě této žádosti osvobodil krajský soud stěžovatelku od soudních poplatků a ustanovil jí pro řízení zástupkyni JUDr. Jiřinu Fellnerovou. Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo [§ 102 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Co se týče podmínky povinného zastoupení advokátem ve smyslu ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s., je nutno konstatovat, že tato je formálně splněna, neboť advokátka byla stěžovatelce pravomocně ustanovena, a to pro celé řízení, tj. i pro eventuální řízení kasační. Nicméně je zjevné, že stěžovatelka sepsala a podala kasační stížnost za účelem ukončení jejího právního zastupování jmenovanou advokátkou. Stěžovatelka tak fakticky vystupuje vůči Nejvyššímu správnímu soudu samostatně, bez zastoupení advokátem. Judikatura zdejšího soudu se v obdobných případech shoduje na tom, že „v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).“ (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS). Tyto závěry lze per analogiam vztáhnout i na posuzovaný případ a od absence právního zastoupení stěžovatelky v materiální rovině lze odhlédnout. Dále se Nejvyšší správní soud zabýval splněním další obligatorní podmínky řízení o kasační stížnosti, a sice včasností podání návrhu. Z ustanovení § 106 odst. 2 s. ř. s. mimo jiné vyplývá, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty nelze prominout. Ze soudního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo doručováno stěžovatelce i ustanovené advokátce. Ustanovená advokátka je převzala v pondělí 2. 6. 2008; stěžovatelka si písemnost (pro její nezastižení uloženou na poště v pondělí 2. 6. 2008, o čemž byla písemně vyrozuměna) vyzvedla až v pondělí 16. 6. 2008. V takovém případě nastává zásadně právní fikce náhradního doručení ve smyslu ustanovení § 46 odst. 6 o. s. ř., za použití § 42 odst. 5 s. ř. s.; podmínkou však je dodržení všech podmínek zákonem pro tento postup předepsaných. V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na rozsudek ze dne 28. 4. 2004, č. j. 5 Azs 35/2004 - 50, dostupný z www.nssoud.cz, ze kterého se podává, že „jde-li o náhradní doručování (§ 46 odst. 2 o. s. ř.), musí doručenka obsahovat všechny náležitosti uvedené v § 50e o. s. ř. V opačném případě nelze spojovat takovéto doručování s právní fikcí doručení písemnosti.“ Ustanovení zmiňovaná v tomto judikátu se po novelizaci o. s. ř. zákonem č. 555/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, přesunula do ustanovení § 46 odst. 6 o. s. ř. a § 50f o. s. ř. I přes tuto novelizaci však zůstal obsah ustanovení, na které judikát odkazuje, v nové úpravě zachován (došlo jen k podrobnějšímu a pro doručující orgány přísnějšímu rozpracování povinností) a požadavek vyjádřený v uvedené právní větě proto i nadále dopadá právě na projednávaný případ. Ustanovení § 50f o. s. ř. stanoví v odst. 3, že byla-li písemnost uložena, musí doručenka kromě náležitostí uvedených v odstavci 1 obsahovat a) prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den byla obálka s písemností uložena, b) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis, kterým potvrdil uložení písemnosti, c) údaj o tom, zda byla adresátu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl, popřípadě proč k výzvě nedošlo. Z odst. 4 citovaného ustanovení vyplývá, že vyzvedne-li příjemce uloženou písemnost, musí doručenka obsahovat kromě náležitostí uvedených v odstavci 3 také a) prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den byla obálka s písemností vyzvednuta, popřípadě o hodině a minutě tohoto doručení, má-li být vyznačen podle požadavku soudu, který písemnost předal k doručení, okamžik doručení písemnosti, b) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis, kterým potvrdil, že obálku s písemností doručil příjemci, c) jméno a příjmení příjemce, údaj o jeho vztahu k adresátu, jestliže písemnost přijal za adresáta, a jeho podpis, kterým potvrdil doručení obálky s písemností. Při bližším zkoumání doručenky prokazující převzetí napadeného usnesení stěžovatelkou Nejvyšší správní soud shledal, že ta neobsahuje jmén