5 Afs 95/2007 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 95/2007- 353 - text č. j. 5 Afs 95/2007 - 371 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy Ph.D., v právní věci žalobců a) společnosti BILLA, spol. s. r. o., se sídlem Říčany u Prahy, Modletice 67, zastoupené JUDr. Robertem Čepkem, LL.M., Dr., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 38, b) společnosti Omega Retail, a. s., se sídlem Praha 8, U Libeňského pivovaru 63, dříve pod obchodním jménem (obchodní firma) JULIUS MEINL, a. s., zastoupené Prof. JUDr. Zdeňkem Češkou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 39, proti žalovanému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem v Brně, Kpt. Jaroše 7, v řízení o kasačních stížnostech žalobce a) společnosti BILLA, spol. s. r. o. a žalobce b) společnosti Omega Retail, a. s., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2006, č. j. 31 Ca 41/2003 - 265, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2006 č. j. 31 Ca 41/2003 – 265 s e ve výroku II. o zamítnutí žalob ve zbytku a ve výroku III. o nákladech řízení z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21. 10. 2002 č. j. S 94/02-2136/02-VOII bylo vysloveno, že se oba účastníci správního řízení BILLA, spol. s r. o. a JULIUS MEINL, a. s. v rámci spolupráce při koordinovaném vyjednávání o nákupních podmínkách, uzavřené mezi nimi ústně v lednu 2001 a písemně vyjádřené ve společném dopisu ze dne 31. 1. 2001, zaslaném jejich dodavatelům zboží, dohodli s účinností od 1. 1. 2001 až do doby vydání tohoto rozhodnutí (t. j. 21. 10. 2002), koordinovat a slaďovat své nákupní ceny zboží a kondice vůči dodavatelům. Tím porušili v období od 1. 1. 2001 do 30. 6. 2001 zákaz dohod o cenách uvedený v § 3 odst. 1 a § 3 odst. 2 písm. a) v té době účinného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon 63/1991 Sb.“), a v období od 1. 7. 2001 až dosud, to je do dne vydaní rozhodnutí – 21. 10. 2002, zákaz dohod o cenách uvedený v § 3 odst. 1 a § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 143/2001 Sb.“). Tato dohoda (dle výroku I. rozhodnutí) vedla k omezení hospodářské soutěže na trhu zboží denní spotřeby určeného k maloobchodnímu prodeji spotřebitelům, a to na poptávkové straně tohoto trhu s dopadem na dodavatele. Výrokem II. bylo oběma žalobcům, s odkazem na § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., zakázáno plnění této dohody do budoucna. Výrokem III. byla ve smyslu § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb. za jednání popsané ve výroku I. žalobci a) uložena pokuta ve výši 28 milionů Kč a žalobci b) 23 milionů Kč. Výrokem IV. byla žalobcům uložena opatření k nápravě, a to s odkazem na § 23 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. Rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) ze dne 13. 10. 2003 č. j. R 70,71/2002 bylo o rozkladu obou účastníků správního řízení prvostupňové rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže na základě ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), ve spojení s ustanovením § 61 odst. 2 tohoto zákona, změněno. Výrok I. prvostupňového rozhodnutí byl změněn omezením doby prokázaného protisoutěžního jednání a to do 22. 4. 2002. Dále došlo k formulačním úpravám výroků II., III. a IV., které neměly vliv na významový obsah měněných výroků prvostupňového rozhodnutí a ve výroku IV. b) došlo ke konkretizaci uloženého nápravného opatření ve vztahu k orgánu dohledu. Oba účastníci správního řízení BILLA, spol. s r. o. a JULIUS MEINL, a. s. se následně včas podanými samostatnými žalobami domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného i zrušení jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, popřípadě vydání rozsudku, kterým by soud využil svého moderačního práva pokud jde o výši pokuty správními rozhodnutími oběma žalobcům uložené. Věc žalobce BILLA, spol s r. o. byla vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 41/2003. Přípisem ze dne 11. 2. 2004 oznámil JULIUS MEINL, a. s., že ve věci sp. zn. 31 Ca 41/2003 uplatňuje práva osoby zúčastněné na řízení. Věc žalobce JULIUS MEINL, a. s. byla vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Ca 42/2003. V této právní věci Krajský soud vyrozuměl BILLA, spol. s r. o. o probíhajícím řízení a možnosti uplatňovat v této věci práva osoby zúčastněné na řízení, podle obsahu spisu BILLA, spol. s r. o. na toto vyrozumění nereagovala. Usnesením ze dne 1. 9. 2004 č. j. 31 Ca 42/2003 - 142 Krajský soud v Brně žalobu vedenou pod sp. zn. 31 Ca 42/2003 spojil s věcí vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 31 Ca 41/2003 ke společnému projednání s tím, že nadále bude vedena pod. sp. zn. 31 Ca 41/2003. Toto usnesení doručil žalovanému a zástupcům JULIUS MEINL, a. s. a BILLA, spol. s r. o. a vyznačil na něm právní moc dnem 24. 9. 2004. Toto usnesení není součástí spisu sp. zn. 31 Ca 41/2003 jak by odpovídalo § 39 odst. 1 s. ř. s. podle něhož samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí, může předseda senátu usnesením spojit ke společnému projednání. Spojují se tedy dvě věci (nebo více věcí) a určí se pod jakou sp. zn. bude věc nadále pokračovat, nespojuje (nepřipojuje) se jedna věc k druhé, a v obou spisech (respektive ve všech spojených spisech) je třeba založit usnesení o spojení věcí, které je také třeba doručit všem účastníkům spojovaných věcí. Krajský soud v Brně poté pokračoval v řízení pod sp. zn. 31 Ca 31/2003. Z veřejně dostupného Obchodního rejstříku vyplývá, že žalobce JULIUS MEINL, a. s. od 15. 11. 2005 změnil obchodní jméno (obchodní firmu) na Omega Retail, a. s. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2006 č. j. 31 Ca 41/2003 - 265 byl výrokem I. zrušen výrok III. rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2003, č. j. R 70,71/2002. Současně krajský soud výrokem II. ve zbytku žaloby obou žalobců zamítl a výrokem III. rozhodl, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. V zákonné lhůtě podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnosti oba žalobci. Žalobce a) jako stěžovatel a) brojí kasační stížností proti výroku II. a III. napadeného rozsudku, kdy za primární důvod označuje důvod zakotvený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost napadených rozhodnutí a taktéž, že skutková podstata, o níž se napadená rozhodnutí opírají nemá dostatečnou oporu ve spisech. Podle obsahu kasační stížnosti stěžovatel a) namítá také nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a dále namítá i jiné vady řízení před soudem, které mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Jednotlivá tvrzení obsažená v kasační stížnosti stěžovatel a) nepodřadil pod zákonné důvody k podání kasační stížnosti ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. Z důvodu obsáhlosti kasační stížnosti a množství uplatněných námitek tak učinil Nejvyšší správní soud. K výslovně namítanému důvodu kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, lze podřadit následující stížnostní tvrzení: Procesní pochybení správního orgánu jsou natolik flagrantní a nezákonná, že nelze rozhodnutí vydané v řízení trpícím tolika nezhojitelnými vadami akceptovat. Nelegitimní nátlak správního orgánu spatřovaný dle obsahu stížnostních tvrzení v tom, že nebyly protokolovány námitky v počáteční fázi správního řízení. Z tohoto důvodu dle stěžovatele a) pak spis není věrným odrazem skutečnosti, ale odrazem zkresleným. Nezákonnost místního šetření z důvodu, že pracovníci správního orgánu si zjednali vstup do obchodních prostor stěžovatele, aniž by jim to tento umožnil, přičemž právní úprava v tehdy platném znění takový postup správního orgánu neumožňovala. Musel tedy vyčkat, až mu soutěžitel (obchodní společnost jednající svým jednatelem) vstup do prostor umožní. „Umožnění“ prověřovat podklady a informace je právním úkonem soutěžitele a může jej provést pouze osoba k tomu oprávněná – zde jednatel. Svémocné převzetí korespondence advokát – klient, kdy teprve na základě vodítek v této složce obsažených (např. datum a čas odeslání, od koho, či komu byla zpráva zaslána apod.) byly posléze cíleně dohledány v počítačích jiných osob podklady, které Úřad následně hodnotil jako klíčové dů