7 As 8/2009 — Nejvyšší správní soud

7 As 8/2009- 33 - text č. j. 7 As 8/2009 - 33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. P. Ch., zastoupen JUDr. Marcelou Cellerovou, advokátkou se sídlem Radlická 764/34, Praha 5, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2008, č. j. 10 Ca 244/2008 - 13, t a k t o: I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Zástupkyni žalobce advokátce JUDr. Marcele Cellerové s e n e p ř i z n á v á odměna za zastupování, ani náhrada hotových výdajů. O d ů v o d n ě n í : Žalobce Ing. P. Ch.se kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2008, č. j. 10 Ca 244/2008 - 13, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným usnesením ze dne 29. 10. 2008, č. j. 10 Ca 244/2008 - 13, odmítl žalobu Ing. P. Ch. proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále též „předseda Rady ČTÚ“) ze dne 4. 8. 2008, č. j. 88 022/2007 - 603, jímž bylo změněno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha ze dne 11. 4. 2002, č. j. 010501/2002-631/Tat/G, kterým byla žalobci  na základě návrhu společnosti Telefónica O2 – uložena povinnost uhradit za zúčtovací období od listopadu 1998 do dubna 1999, srpen 1999, říjen 1999 a od února 2000 do října 2000 dlužné ceny za poskytnuté telekomunikační služby v celkové výši 35 404 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6,5 % od 20. 3. 2002 do zaplacení, tak, že se výrok o úroku nahrazuje textem „ ve výši 8,5 % p. a. od 20. 11. 2007 do zaplacení“, a v ostatním bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Městský soud vyšel z toho, že v dané věci jde o přezkoumání rozhodnutí správních orgánů o povinnosti účastníka vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a tímto účastníkem ohledně poskytování telekomunikačních služeb podle telefonní přihlášky ze dne 16. 10. 1995, resp. o přezkoumání rozhodnutí těchto orgánů podle ustanovení § 95 bod 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o telekomunikacích“). Správní orgány tedy rozhodovaly o právu, které vyplývá z občanskoprávního vztahu, neboť šlo o spor stran finančního plnění vyplývajícího ze smlouvy. Městskému soudu jako správnímu soudu však nepřísluší napadené správní rozhodnutí přezkoumat a ve věci rozhodnout. Je tomu tak proto, že na tento druh sporu se od 1. 1. 2003 vztahuje právní úprava, kterou byl novelizován občanský soudní řád, podle níž se účastníci řízení mohou domáhat svého práva návrhem v občanském řízení soudním. V tomto řízení však již nebude žalobou napadené správní rozhodnutí pouze přezkoumáno, ale soud přímo rozhodne v téže věci znovu, t. j. o tom, zda je žalobce povinen společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a.s. zaplatit vyúčtovanou cenu (§ 244 o. s. ř. ). Žalobce se tudíž musí ve lhůtě dané poučením domáhat novou žalobou u okresního (obvodního) soudu přímo rozhodnutí o svém právu. Městský soud proto usnesením žalobu odmítl podle ustanovení § 46 odst. 2 s. ř. s., za použití ustanovení § 68 písm. b) s. ř. s. Proti tomuto usnesení městského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále již jen „stěžovatel“) kasační stížnost, která se obsahově opírá o ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel namítl, že i kdyby městský soud zaujal ve svém rozhodnutí správný právní názor, rozhodně nemohl žalobu odmítnout v celém rozsahu. Nelze totiž přehlédnout, že se žalobou domáhal také určení neplatnosti a neúčinnosti napadených správních rozhodnutí. Minimálně proto bylo nutné tyto určovací petity vyloučit k samostatnému řízení, a v tomto rozsahu je měl městský soud přezkoumat a rozhodnout o nich. Nicméně má za to, že i ostatní výroky (tedy vlastní správní část žaloby) měl městský soud přezkoumat. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení městského soudu, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný Český telekomunikační úřad v písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s právním názorem městského soudu stran věcné nepříslušnosti tohoto soudu, který byl vysloven v napadeném usnesení. Kasační stížnost stěžovatele je proto z uvedených důvodů neopodstatněná. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu při vázanosti rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a i když sám neshledal vady uvedené v § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Z obsahu spisu vyplývá, že společnost Telefónica O2 Czech Republic, a.s. navrhla podáním, které bylo doručeno správnímu orgánu dne 7. 3. 2002, aby bylo zahájeno správní řízení ve věci povinnosti stěžovatele uhradit dlužné plnění ve výši 35 404 Kč s příslušenstvím, jež vyplývá ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, váznoucí na telefonní stanici č. 51555621. Český telekomunikační úřad, odbor pro oblast Praha, vydal dne 11. 4. 2002 pod č. j. 010501/2002-631/Tat/G rozhodnutí, kterým uložil stěžovateli povinnost uhradit za poskytnuté telekomunikační služby v zúčtovacím období od listopadu 1998 do dubna 1999, srpen 1999, říjen 1999 a od února 2000 do října 2000 dlužnou částku 35 404 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6,5% od 20. 3. 2002 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet navrhovatele. Rozhodnutím předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 4. 8. 2008, č. j. 88 022/2007 - 603, bylo změněno uvedené rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, ze dne 11. 4. 2002, č. j. 010501/2002 - 631/Tat/G tak, že se výrok o úroku nahrazuje textem „ ve výši 8,5 % p. a. od 20. 11. 2007 do zaplacení“, a v ostatním bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Žaloba stěžovatele proti tomuto rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ byla odmítnuta napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2008, č. j. 10 Ca 244/2008 - 13, proti němuž směřuje projednávaná kasační stížnost. Nejvyšší správní soud předesílá, že i v řízení o kasační stížnosti se jako kasační soud řídí přísnou dispoziční zásadou. Je provedením této dispoziční zásady, jestliže ustanovení § 106 odst. 1 s. ř. s. ukládá stěžovateli povinnost označit rozsah napadení soudního rozhodnutí a uvést, z jakých důvodů (skutkových a právních) toto soudní rozhodnutí napadá a považuje výroky tohoto rozhodnutí za nezákonné, a že kasační soud je pak vázán rozsahem kasační stížnosti (§ 109 odst. 2 s. ř. s.) a důvody kasační stížnosti (§ 109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.). Činnost kasačního soudu je ohraničena rámcem takto vymezeným (rozsah napadení soudního rozhodnutí a skutkové a právní důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí), a tento soud se musí omezit na zkoumání napadeného rozhodnutí jen v tomto směru, nejde-li ovšem o vadu, k níž musí hledět z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 věta za středníkem s. ř. s.). I při nejmírnějších požadavcích proto musí být z kasační stížnosti poznatelné, v kterých částech a po jakých stránkách má kasační soud napadené soudní rozhodnutí zkoumat, přičemž kasační soud není povinen, ale ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti soudního rozhodnutí. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že mezi účastníky řízení panuje neshoda v tom, zda spor o finanční plnění za poskytování telekomunikačních služeb u účastnické telefonní stanice má projednávat a rozhodovat soud nebo správní orgán, resp. který ze soudů (správní či občanskoprávní) je věcně příslušný k projednání žaloby směřující proti rozhodnutí správního orgánu. Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit obecné stížní námitce stěžovatele, který má za to, že občanskoprávní spor z poskytování telekomunikačních služeb mezi soukromými subjekty o zaplacení dlužné částky by měl projednat a rozhodnout jedině soud. Podle ustanovení § 82 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a změně dalších zákonů, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o telekomunikacích“), účastník veřejné telekomunikační služby je povinen uhradit za poskytnutou veřejnou telekomunikační službu cenu ve výši ceny platné v době poskytnutí této služby, pokud zákon nestanoví jinak. Podle ustanovení § 95 bod 8 písm. d) zákona o telekomunikacích, Český telekomunikační úřad v oblasti telekomunikačních služeb rozhoduje spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb. Podle ustanovení § 68 písm. b) s. ř. s., žaloba je nepřípustná také tehdy, jde-li o rozhodnutí správního orgánu