6 Ao 5/2010 — Nejvyšší správní soud

6 Ao 5/2010- 43 - text 6 Ao 5/2010 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci navrhovatelů: a) Okrašlovací spolek Zdíkovska, se sídlem Zdíkov 235, Zdíkov, b) D. K., oba zastoupeni Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem, se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti odpůrci: Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, se sídlem 1. máje 260, Vimperk, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 2/2010 - Návštěvní řád Národního parku Šumava, schválený Správou Národního parku zn. SZ NPS 05607/2010/34 - NPS 06830/2010 ze dne 17. 7. 2010, takto: I. V opatření obecné povahy č. 2/2010 - Návštěvní řád Národního parku Šumava, schváleného Správou Národního parku zn. SZ NPS 05607/2010/34 - NPS 06830/2010 dne 17. 7. 2010, v článku 5 odst. 1 se poslední věta (znějící „V úseku Soumarský Most - most u Pěkné vodního toku Vltava je provozování vodních sportů navíc podmíněno registrací“) zrušuje, a to dnem právní moci tohoto rozsudku. II. Příloha č. 3 opatření obecné povahy č. 2/2010 - Návštěvní řád Národního parku Šumava, schváleného Správou Národního parku zn. SZ NPS 05607/2010/34 - NPS 06830/2010 dne 17. 7. 2010, pokud na vodním toku Vltava jako úsek vyhrazený pro splouvání označuje úsek Soumarský Most - most u Pěkné, včetně specifikace podmínek pro splouvání na tomto úseku, se zrušuje, a to dnem právní moci tohoto rozsudku. III. Návrh D. K., bytem Z. 235, Z., ze dne 26. 8. 2010 se odmítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Navrhovatelé napadají návrhem ze dne 26. 8. 2010 (Nejvyššímu správnímu soudu doručen 30. 8. 2010) opatření obecné povahy č. 2/2010 - Návštěvní řád Národního parku Šumava, schválený Správou Národního parku zn. SZ NPS 05607/2010/34 - NPS 06830/2010 dne 17. 7. 2010 (dále též „návštěvní řád“). Navrhovatelé se domáhají zrušení návštěvního řádu v té části, která upravuje splouvání Teplé Vltavy v úseku Soumarský Most - most u Pěkné, tj. v čl. 5 odst. 1 žádají zrušit větu „V úseku Soumarský Most - most u Pěkné vodního toku Vltava je provozování vodních sportů navíc podmíněno registrací.“ a v příloze č. 3 návštěvního řádu navrhují zrušit tu část, jež se dotýká splouvání uvedeného úseku řeky. I. Návrh na zahájení řízení [2] Navrhovatelé se ve svém návrhu nejprve věnují naplnění podmínek řízení; uvádějí, že návštěvní řád se dle § 19 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, vydává formou opatření obecné povahy a k jeho přezkumu je v souladu s § 4 odst. 2 a § 101c zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), příslušný Nejvyšší správní soud. [3] Navrhovatel ad a) ke své aktivní procesní legitimaci uvádí, že je občanským sdružením založeným podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny a předmětem jeho činnosti je ochrana životního prostředí, přírody a krajiny, se zaměřením zejména na oblast Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Z kopie registrovaných stanov navrhovatele ad a) se podává, že navrhovatel ad a) je občanským sdružením, jehož hlavním cílem je chránit přírodu a krajinu (čl. II. stanov). Navrhovatel ad a) uvedl, že se dlouhodobě zabývá problematikou splouvání Teplé Vltavy v úseku Soumarský Most - most u Pěkné a usiluje o zachování nedotčené přírody a zasazuje se o ochranu kriticky ohrožené perlorodky říční, pro níž splouvání představuje zásah do jejího biotopu. Navrhovatel ad a) tvrdí, že byl napadeným opatřením obecné povahy zkrácen na svém právu na spravedlivý proces a právu na příznivé životní prostředí (čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). K zásahu do práva na příznivé životní prostředí poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 12/2006 - 111 a rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 Ca 208/2006 - 44; z cit. rozsudků dovozuje, že občanská sdružení podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny mají právo na soudní přezkum rozhodnutí z hlediska jejich souladu s hmotným právem, jedině takový výklad je v souladu s čl. 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy. Konečně navrhovatel ad a) uvádí, že v průběhu pořizování návštěvního řádu uplatnil připomínky v zákonných lhůtách. [4] Navrhovatelka ad b) uvádí, že je občankou obce Z. a dlouhodobě se zabývá ochranou životního prostředí v oblasti Šumavy jednak jako soukromá osoba a též jako předsedkyně navrhovatele ad a). Problematiku splouvání Vltavy sleduje od roku 2003, v průběhu pořizování návštěvního řádu uplatnila připomínky. Navrhovatelka ad b) tvrdí, že byla napadeným návštěvním řádem zkrácena na svém právu na příznivé životní prostředí a na právu na spravedlivý proces. [5] Navrhovatelé napadenému návštěvnímu řádu, resp. jeho části upravující splouvání Teplé Vltavy v úseku Soumarský Most - most u Pěkné vytýkají, že nebyl vydán zákonem stanoveným způsobem a není v souladu se zákonem. Předně poukazují na skutečnost, že předmětný úsek Teplé Vltavy je součástí Evropsky významné lokality Šumava (dále též „EVL Šumava“), tedy sítě NATURA 2000. [6] Za zásadní procesní vadu návštěvního řádu navrhovatelé považují skutečnost, že návštěvní řád byl vydán bez posouzení jeho vlivů na Evropsky významnou lokalitu. Odpůrce vydal dne 15. 1. 2010 stanovisko podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny č. j. SZ NPS 00306/2010/2 - NPS 00459/2010, v němž uvedl, že nelze vyloučit vliv záměru splouvání Vltavy v předmětném úseku v rámci návštěvního řádu na Evropsky významnou lokalitu Šumava. Dne 10. 3. 2010 vydal odpůrce nové stanovisko pro záměr splouvání Vltavy pro překlenovací období 1. 5. - 31. 7. 2010, č. j. SZ NPS 02349/2010/2 - NPS 0239/2010, ve kterém vliv záměru na EVL Šumava vyloučil. Poněvadž se posléze vydané stanovisko vztahovalo pouze k překlenovacímu období, po jeho uplynutí opět platí stanovisko předchozí, jež významný vliv na EVL Šumava nevyloučilo. V takovém případě měl být záměr v souladu s § 45i odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny posouzen z hlediska jeho vlivu na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „zákon o posuzovaní vlivů“). Krajský úřad Jihočeského kraje dne 15. 4. 2010 zahájil posuzování daného záměru na životní prostředí; v závěrech zjišťovacího řízení ze dne 24. 5. 2010 uvedl, že záměr je nutno dále posuzovat ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o posuzování vlivů, přičemž toto posuzování dosud neskončilo. Schválením návštěvního řádu před ukončením posouzení jeho vlivů na životní prostředí porušil odpůrce § 45i odst. 8 zákona o ochraně přírody a krajiny, čl. 6 odst. 3 směrnice Rady č. 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (dále jen „směrnice o posuzování vlivů“) a konečně § 10 odst. 4 zákona o posuzování vlivů. [7] Navrhovatelé upozorňují, že rozporu postupu odpůrce s předpisy pro ochranu sítě NATURA 2000 si bylo vědomo i Ministerstvo životního prostředí. Navrhovatelé konečně upozorňují též na vyjádření Evropské komise v rámci řízení o porušení Smlouvy o založení Evropských společenství proti České republice; řízení bylo zahájeno 8. 10. 2009 pro pochybnosti o řádném hodnocení záměru splouvání Teplé Vltavy na EVL Šumava. [8] Odůvodnění opatření obecné povahy odvolávající se na závěry hodnocení Mgr. O. V. (autorizované osoby pro posouzení podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny - pozn. NSS) z března 2010, že záměr nemá významný vliv na EVL Šumava, považují navrhovatelé za účelový a v rozporu s obsahem hodnocení. Hodnocení totiž uvádí, že vyloučení významného negativního vlivu je podmíněno zapracováním celého útlumového režimu do návštěvního řádu na období tří let (nikoliv jen na jeden rok). [9] Navrhovatelé jsou konečně názoru, že návštěvní řád jako celek (nikoliv pouze „záměr splouvání Teplé Vltavy“) měl být podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny posouzen z hlediska jeho vlivů na životní prostředí; jedná se totiž o koncepci ve smyslu § 45h cit. zákona. Pojem koncepce uvedený v § 45h odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny je třeba vykládat ve smyslu § 3 písm. b) a § 10a zákona o posuzování vlivů (viz poznámka pod čarou v § 45h odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny); z toho plyne, že měl být návštěvní řád posouzen z hlediska vlivů na životní prostředí jako celek. Stejný názor podle navrhovatelů zastává i Ministerstvo životního prostředí. [10] Navrhovatelé se mimoto cítí zkráceni na svém právu na spravedlivý proces, neboť odpůrce v řízení vystupoval ve dvojí roli a byl v rozhodování podjatý. Odpůrce totiž jednak vystupoval jako předkladatel záměru k posouzení jeho vlivu na životní prostředí dle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny, jednak je Správa Národního parku Šumava rovněž orgánem veřejné správy, který uvedené stanovisko vydává; odpůrce tak vydává stanovisko dle § 45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny ke svému vlastnímu záměru. Taková situace je v rozporu s § 14 správního řádu, neboť všech