4 Ads 163/2009 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 163/2009- 70 - text 4 Ads 163/2009 - 78 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Ing. E. A., zast. JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou, se sídlem Přívozská 6, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2009, č. j. 43 Cad 186/2008 – 24, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2009, č. j. 43 Cad 186/2008 – 24, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalované ze dne 23. 7. 2008, č. X, byla žalobci podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) uložena povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu žalobcova zemřelého otce v částce 9912 Kč žalované do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Své rozhodnutí žalovaná odůvodnila tak, že pro dobu od 4. 9. 2005 do 3. 10. 2005 byl vyplacen důchod žalobcova otce PhDr. L. A. v částce 9912 Kč měsíčně, ačkoliv nenáležel, na účet vedený u ČSOB – Poštovní spořitelny. Žalovaná proto požádala žalobce jako osobu, která měla oprávnění disponovat s prostředky na účtu zemřelého, o uhrazení vzniklého přeplatku. Vydání rozhodnutí žalované ze dne 23. 7. 2008 předcházel rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. 64 C 5/2007, kterým byl zamítnut návrh České správy sociálního zabezpečení jako žalobkyně (v tomto řízení), aby Ing. E. A. jako žalovaný (v tomto řízení) byl povinen zaplatit České správě sociálního zabezpečení částku 9912 Kč, a této byla současně uložena povinnost zaplatit Ing. E. A.i na náhradě nákladů řízení částku 11 781 Kč k rukám jeho zástupkyně. Dlužná částka byla podle tvrzení České správy sociálního zabezpečení vyplacena bez právního důvodu a představovala bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), neboť se jednalo o přeplatek v důsledku neoprávněné výplaty starobního důchodu po úmrtí PhDr. L. A., otce Ing. E. A., přičemž Ing. E. A. měl k účtu dispoziční právo. Česká správa sociálního zabezpečení totiž vyplatila důchod zemřelého otce Ing. E. A. za období od 4. 9. 2005 do 3. 10. 2005, splatný 4. dne v měsíci, ještě po jeho úmrtí dne X. Okresní soud v Ostravě dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Důchod byl podle názoru soudu splatný 2. 9. 2005, tedy v době, kdy otec Ing. E. A. žil. Rozhodující je přitom den, kdy se stal důchod splatným, a nikoliv den, kdy nárok na důchod vznikl, tedy 4. 9. 2005. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2008, č. j. 11 Co 99/2008 – 27, byl k odvolání České správy sociálního zabezpečení rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2007 zrušen, řízení bylo zastaveno a věc byla v souladu s ustanovením § 221 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) postoupena České správě sociálního zabezpečení jako příslušnému orgánu sociálního zabezpečení. Současně jí byla uložena povinnost zaplatit Ing. E. A. na náhradě nákladů řízení 8211 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 5712 Kč, vše k rukám jeho zástupkyně. V odůvodnění krajský soud uvedl, že projednání věci brání nedostatek pravomoci soudu. Dovodil, že o nárocích na dávky důchodového zabezpečení, jakož i o povinnosti příjemce dávky vrátit neprávem nebo nesprávně vyplacenou dávku rozhoduje výhradně orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodovat o přiznání nebo odnětí dávky. Tímto orgánem nemůže být soud v nalézacím řízení, u něhož není v intencích § 7 o. s. ř. dána pravomoc rozhodovat o vrácení přeplatku z titulu bezdůvodného obohacení. V předmětné věci se jedná o vztah ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. mezi Českou správou sociálního zabezpečení jako orgánem sociálního zabezpečení a otcem Ing. E. A. jako příjemcem dávky. Krajský soud uzavřel, že na tento případ je třeba aplikovat závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 1149/2004, podle nichž bezdůvodné obohacení získané (mimo jiné) plněním bez právního důvodu musí mít vždy základ v občanskoprávních vztazích, zatímco v předmětné věci vznikl právní vztah mezi orgánem sociálního zabezpečení a příjemcem dávky na základě zák. č. 582/1991 Sb. Skutečnost, že příjemce dávky zemře, je bez jakéhokoli významu ve vztahu k tomuto učiněnému závěru, neboť smrtí příjemce dávky se nemůže změnit vztah vzniklý mezi příjemcem dávky a orgánem sociálního zabezpečení na základě zákona o sociálním zabezpečení na vztah občanskoprávní. Proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 7. 2008, č. X, kterým byla žalobci uložena povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu jeho zemřelého otce, se žalobce bránil žalobou ze dne 6. 10. 2008, v níž navrhl, aby Krajský soud v Ostravě (jako soud ve správním soudnictví) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro nepřezkoumatelnost, neboť postrádá řádné odůvodnění ve smyslu § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve spojení s § 108 zákona č. 582/1991 Sb. V této souvislosti poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006 – 36, publikován pod č. 1389/2007 Sb. NSS. Dále namítal porušení § 36 odst. 3 správního řádu, neboť žalovaná mu nedala možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Zejména však zdůraznil, že žádný přeplatek na starobním důchodu jeho zemřelého otce nevznikl, neboť jeho otec PhDr. L. A. zemřel až v sobotu X, tedy po splatnosti důchodu. Protože splatnost důchodu (4. dne v měsíci) připadla na neděli a protože důchody jsou podle zákona vypláceny dopředu, byl důchod na měsíc září 2005 splatný již v pátek 2. 9. 2005, kdy byl také žalovanou převeden na bankovní účet otce. Pokud otec zemřel teprve dne X, stal se jeho splatný a vyplacený starobní důchod na měsíc září 2005 součástí dědictví. Na podporu svého tvrzení žalobce poukázal na to, že ke stejnému závěru dospěl též Okresní soud v Ostravě ve shora uvedeném rozsudku ze dne 9. 10. 2007. Mimoto vyjádřil své přesvědčení, že v předmětné věci nejsou naplněny podmínky aplikace § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., neboť žalobce ani jeho zemřelý otec neporušili žádnou jim uloženou povinnost ani nic nezpůsobili, neboť jeho otec přijal důchod dne 2. 9. 2005 v dobré víře, že mu tento právem náleží. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 24. 11. 2008 navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že důchod byl zemřelému otci žalobce vyplácen na účet v souladu s ustanovením § 116 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Splatnost důchodu byla stanovena na 4. den v měsíci, v měsíci září 2005 by proto důchod náležel od 4. 9. 2005 do 3. 10. 2005. V důsledku toho, že otec žalobce dne X zemřel, nárok na výplatu dávky důchodového pojištění od 4. 9. 2005 již neměl. Jelikož důchod vyplácený na účet je ze zákona nutno zasílat tak, aby měl důchodce splátku důchodu na svém účtu nejpozději v den splatnosti důchodu, byla splátka 9912 Kč, náležející otci žalobce ke dni splatnosti důchodu v neděli 4. 9. 2005, na účet zaslána v pátek 2. 9. 2005. Mohla ovšem být zaslána kterýkoliv jiný předcházející den, což by nic neměnilo na skutečnosti, že nárok na výplatu důchodu by nastal až dne 4. 9. 2005. Žalovaná zdůraznila, že splatnost důchodu byla 4. dne v měsíci a nesouvisí s dnem připsání měsíční splátky na účet již dne 2. 9. 2005. Jelikož příjemce důchodu zemřel dne X, tedy přede dnem splatnosti 4. 9. 2005, neměl nejen nárok na výplatu důchodu, ale ani nárok na důchod, který smrtí zaniká. Připsání příslušné měsíční splátky důchodu na účet přede dnem splatnosti neznamená, že dávka náleží a může se s ní volně disponovat pouze z toho titulu, že je připsána na účet. Nárok na výplatu dávky totiž nastává stanoveným dnem splatnosti, nikoliv připsáním na účet. Žalovaná uzavřela, že nikdy netvrdila, že by zemřelý otec žalobce porušil vzhledem k navíc vyplacené dávce jakoukoliv povinnost. Žalobce jako jediný disponent účtu, na nějž byla dávka vyplacena, však musel vědět, že na účet jsou pravidelně zasílány důchodové dávky jeho otce. Z okolností musel předpokládat, že nárok na výplatu důchodu smrtí důchodce zaniká. Výběrem finančních částek z účtu tak vědomě způsobil, že důchod byl vyplacen neprávem. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 6. 2009, č. j. 43 Cad 186/2008 – 24, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozvedl, že nárok žalobcova otce PhDr. L. A. na starobní důchod vznikl dne 23. 1. 1995, kdy jmenovaný dovršil 60 let věku a splnil též podmínku 25 let pojištěn