8 As 110/2011 — Nejvyšší správní soud

8 As 110/2011- 144 - text 8 As 110/2011 - 152 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobců: a) Ing. M. B., b) V. B., obou zastoupených JUDr. Jakubem Vozábem, advokátem se sídlem Pod vilami 747/10, Praha 4, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Plzni, se sídlem Radobyčická 12, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2010, čj. ZKI-O-52/401/2009, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 2011, čj. 57 A 20/2010  102, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobci n e m a j í p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. 1. Žalobci podali ke Katastrálnímu úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeňměsto, návrh na opravu chyby v katastrálním operátu podle § 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Za chybu v katastru považovali (1) výmaz zápisu jejich vlastnického práva k budově na parc. č. 6338/2 a pozemku parc. č. 6338/2 v katastrálním území Plzeň, obec Plzeň, a (2) zápis vlastnického práva České republiky k předmětným nemovitostem, a domáhali se navrácení zápisu do původního stavu, jako kdyby k provedeným změnám nedošlo. 2. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 5. 11. 2009, čj. OR-49/2009-405/2, návrhu žalobců nevyhověl. K jejich odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 1. 2010, čj. ZKI-O-52/401/2009, změnil rozhodnutí katastrálního úřadu tak, že upřesnil formální náležitosti výroku, ve zbytku rozhodnutí potvrdil. II.1 3. Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který ji rozsudkem ze dne 28. 2. 2011, čj. 57 A 20/2010 – 44, zamítl. Ke kasační stížnosti žalobců Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 8. 2011, čj. 8 As 49/2011 – 87 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), zrušil rozhodnutí krajského soudu pro vady řízení a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. II.2 4. Rozsudkem ze dne 7. 10. 2011, čj. 57 A 20/2010 – 102, krajský soud žalobu opět zamítl. 5. Krajský soud přisvědčil žalovanému, že katastrální úřad provedl v roce 1999 zápis vlastnického práva záznamem v souladu s § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zápisech práv k nemovitostem“). Soud vyšel především z posouzení listin, které byly doloženy k žádosti o záznam. Jednalo se o (1) rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 12. 1998, čj. 30 C 26/97 – 61 (dále jen „rozsudek okresního soudu“), (2) hospodářskou smlouvu ze dne 10. 6. 1965, (3) kopii geometrického plánu ze dne 6. 4. 1964, jehož originál byl uložen u katastrálního úřadu, a (4) geometrický plán ze dne 9. 6. 1999. 6. Soud zdůraznil, že záznam byl proveden na základě rozsudku okresního soudu o určení vlastnického práva k nemovitostem, tedy na základě rozhodnutí státního orgánu. Okresní soud ve výroku I. rozhodl takto: „Určuje se, že vlastníkem pozemku č. p. 6338/2 o výměře 278 m2 s objektem č. 2099/20A, zapsaných na listu vlastnictví č. 7501 pro Okres Plzeň-město, k.ú. Plzeň, je Česká republika – Okresní úřad Plzeň-jih.“ Z odůvodnění rozsudku okresního soudu je zřejmé, že vyšel z následujícího skutkového zjištění: parcela č. 6338 byla rozdělena geometrickým plánem ze dne 6. 4. 1964, tím vznikla nově parcela č. 6338/2 o výměře 278 m2, která byla společně s objektem šesti garáží a kancelářskou nadstavbou (které byly nově označeny jako 2099/20A) převedena Bytovým podnikem Městského národního výboru Plzeň do správy tehdejšího Okresního národního výboru Plzeň-jih hospodářskou smlouvou ze dne 10. 6. 1965. Rozsudek okresního soudu se opíral mimo jiné o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1992, sp. zn. 4 Cz 29/92, podle něhož Bytový podnik města Plzně (nástupce Bytového podniku Městského národního výboru Plzeň) nebyl oprávněn předmětné nemovitosti vydat, protože je neměl (v důsledku hospodářské smlouvy) v držení ke dni účinnosti zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd. 7. Krajský soud nepřisvědčil tvrzení žalobců, že v geometrických plánech z roku 1964 a z roku 1999 jsou zakresleny odlišné nemovitosti, protože oba geometrické plány byly shodné. Novější geometrický plán jen formálně aktualizoval právní stav již existujícího geometrického a polohového určení budovy a pozemku. Toto geometrické a polohové určení dokládá, že předmětný objekt s garážemi je samostatnou budovou. 8. V žádné z listin, které byly katastrálnímu úřadu předloženy, krajský soud neshledal chyby v psaní nebo počtech či jiné zřejmé nesprávnosti. Katastrální úřad tak neměl důvod k vrácení rozsudku okresního soudu ve smyslu § 8 zákona o zápisech práv k nemovitostem a § 37 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, (dále jen „prováděcí vyhláška“). Krajský soud proto uzavřel, že katastrální úřad postupoval v souladu s § 8 odst. 2 zákona o zápisech práv k nemovitostem, pokud do katastru nemovitostí provedl předmětný zápis. 9. Námitku, že k rozsudku okresního soudu nebyl pevně připojen geometrický plán jako jeho neoddělitelná součást, krajský soud neshledal důvodnou. Takovou podmínku občanský soudní řád nestanoví. Předmětné nemovitosti byly ve výroku rozsudku okresního soudu označeny v souladu s § 5 odst. 1 katastrálního zákona a z odůvodnění bylo zřejmé, že okresní soud měl při svém rozhodování geometrický plán z roku 1964 k dispozici. 10. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, že nebylo možné samostatně zapsat stavbu garáží na pozemku parc. č. 6338/2, pokud byla tato stavba kolaudována společně s činžovním domem č. p. 2099 na pozemku parc. č. 6338/1. Soud připomněl, že na základě hospodářské smlouvy z roku 1965 došlo ke změně právního vztahu k části dříve zkolaudovaných nemovitostí, proto způsob kolaudace nemohl mít na zápis do katastru nemovitostí vliv. 11. Dále soud zdůraznil, že smyslem řízení o opravě chyb v katastrálním operátu je uvedení údajů v katastru nemovitostí do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou se mění evidované údaje, aniž by došlo k založení či pozbytí vlastnického či jiného práva k předmětné nemovitosti (viz § 5 odst. 7 katastrálního zákona a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2006, čj. 2 As 58/2005 – 125, č. 986/2006 Sb. NSS). 12. Podle krajského soudu nedošlo v posuzované věci ke zřejmému omylu, jak tvrdili žalobci. K problematice výkladu pojmu „zřejmý omyl“ ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 As 40/2007 – 103, č. 2098/2010 Sb. NSS. Žalobci namítli, že listina, na základě níž byl zápis proveden, nesplňovala požadavky stanovené katastrálním zákonem. V takovém případě musí jít podle citované judikatury o omyl způsobený činností pracovníka katastru. V dané věci však k takovému omylu nedošlo. 13. Na základě rozsudku Nevyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 As 46/2008  134, krajský soud dovodil, že návrh, kterého se žalobci domáhali, nemohl být proveden cestou opravy chyby v katastru nemovitostí. Žalobci totiž navrhovali změnit vlastnické právo k předmětné nemovitosti, aniž by doložili listinu, že se právní vztah k nemovitosti změnil. Oprava chyby v katastru nemovitostí však nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Skutečný právní vztah k nemovitosti lze změnit jen na základě příslušné listiny. 14. Krajský soud uzavřel, že v posuzované věci se nejednalo o chybné údaje katastru nemovitostí, které by vznikly zřejmým omylem při vedení katastru, proto nebylo možné žalobcům ve správním řízení podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona vyhovět. III. 15. Žalobci (stěžovatelé) brojili proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. 16. Stěžovatelé nesouhlasili se závěrem krajského soudu, že rozhodnutí okresního soudu bylo způsobilým podkladem pro provedení záznamu. Zdůraznili, že pro katastrální úřady je závazný pouze výrok rozsudku. Katastrální úřad nebyl oprávněn přezkoumávat odůvodnění rozsudku okresního soudu, dovozovat z něj chybějící informace (např. zda měl soud při rozhodování k dispozici určité listiny) ani dotvářet obsah výroku. Stěžovatelé se domnívali, že katastrální úřad překročil při provedení záznamu meze správního uvážení a možností výkladu závazné části rozsudku zejména z toho důvodu, že vlastnické právo bylo zapisováno ve prospěch jiného státního orgánu. 17. Katastrální úřad je podle § 8 odst. 1 zákona o zápisech práv k nemovitostem povinen zjistit, zda předložená listina neobsahuje chyby v psaní ne