6 As 46/2013 — Nejvyšší správní soud

6 As 46/2013- 28 - text pokračování 6 As 46/2013 - 31 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobců: a) Jm. G., b) J. G., zastoupených Mgr. Vlastimilem Loučkem, advokátem, se sídlem Osvoboditelů 2649, 440 01 Louny, proti žalovanému správnímu orgánu: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Jungmannova 35/29, 111 21 Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. srpna 2012, č. j. SMHMP 946179/2012/OST/Ca, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2013, č. j. 6 A 165/2012 - 23, takto: I. Řízení o kasační stížnosti žalobkyně a) se zastavuje. II. Kasační stížnost žalobce b) se zamítá. III. Žalobkyně a) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně ad a). V. Žalobce b) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. VI. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce b). Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Přípisem ze dne 22. února 2012 oznámil Úřad městské části Praha 4, odbor stavební (dále jen „stavební úřad“), zahájení řízení z moci úřední o odstranění stavby - změna stavby rodinného domu v sousedství žalobců v P., spočívající v přístavbě a nástavbě související se zřízením obytných místností v podkroví, postavené v rozporu s dodatečným povolením č. j. P4/69179/09/OST/VAS/300 ze dne 2. června 2009 (dále jen „stavba“) – podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. prosince 2012. Usnesením č. j. P4/037296/12/OST/LAXA ze dne 19. dubna 2012 bylo stavebním úřadem podle § 64 odst. 1 písm. e) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, přerušeno řízení o odstranění stavby do pravomocného rozhodnutí ve věci dodatečného povolení této stavby v řízení dle § 129 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. [2] Proti shora uvedenému usnesení podali žalobci odvolání ze dne 9. května 2012, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 16. srpna 2012, č. j. S-MHMP 946179/2012/OST/Ca, zamítnuto a usnesení stavebního úřadu potvrzeno. [3] Citované rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“) napadli žalobci žalobou ze dne 26. října 2012 u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který žalobu usnesením č. j. 6 A 165/2012 - 23 ze dne 27. února 2013 odmítl s odůvodněním, že usnesení o přerušení řízení je vyloučeno ze soudního přezkoumání ve správním soudnictví dle § 70 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [4] Proti usnesení městského soudu podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížnost ze dne 27. března 2013 z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Stěžovatelé vyjádřili nesouhlas s právním názorem městského soudu; podle nich rozhodnutí o přerušení řízení nemá povahu rozhodnutí správního orgánu, kterým se pouze upravuje vedení řízení, proto nesouhlasí se závěrem městského soudu o vyloučení napadeného rozhodnutí ze správního přezkumu. [5] V doplnění kasační stížnosti ze dne 5. dubna 2013 stěžovatelé rozvedli argumentaci týkající se nesouhlasu s právním závěrem městského soudu. Odkázali na § 129 odst. 3 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2012, který stanoví, že zahájené řízení o odstranění stavby je možné přerušit, jestliže stavebník nebo vlastník u staveb specifikovaných v § 129 odst. 2 stavebního zákona požádá o dodatečné povolení stavby a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Dle názoru stěžovatelů usnesení o přerušení řízení o odstranění stavby tak ve svém důsledku zakládá konkrétní právo stavebníků „neodstranit“ předmětnou stavbu, čímž dochází k újmě stěžovatelů spočívající v omezení a ohrožení práv jakožto vlastníků sousední nemovitosti, zejména práva vlastnického. Dle názoru stěžovatelů napadené rozhodnutí bylo vydáno za situace, kdy nebyly splněny zákonné předpoklady pro přerušení řízení o odstranění stavby, neboť uvedená žádost neobsahovala podklady ve stejném rozsahu jako žádost o stavební povolení, jak vyžaduje § 129 odst. 3 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2012. [6] Ke kasační stížnosti a jejímu doplnění se žalovaný vyjádřil přípisem ze dne 17. června 2013 tak, že v celém rozsahu odkázal na napadené rozhodnutí městského soudu. II. Zastavení řízení o kasační stížnosti stěžovatelky a). [7] Kasační stížnost stěžovatelů ze dne 27. března 2013 nesplňovala podmínky řízení podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti, není-li navrhovatel, či věc, které se návrh týká, od soudního poplatku osvobozen podle § 11 tohoto zákona. Podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč. [8] Kasační stížnost stěžovatelů je třeba považovat za samostatný úkon každého z nich. Každý z účastníků, kteří podali společnou kasační stížnost, je proto povinen zaplatit soudní poplatek zvlášť, neboť každý z nich vystupuje v řízení samostatně (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 74/2011251 z 10. srpna 2011, publikovaný pod č. 2410/2011 Sb. NSS a na www.nssoud.cz). [9] Při podání kasační stížnosti žádný ze stěžovatelů soudní poplatek ve výši 5000 Kč neuhradil. Nejvyšší správní soud proto usnesením č. j. 6 As 46/20136 ze dne 2. dubna 2013 vyzval výrokem I. stěžovatelku a) Jm. G., aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek podle zákona o soudních poplatcích za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Výrokem II. vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele b) J. G., aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek podle zákona o soudních poplatcích za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Stěžovatelé byli v usnesení poučeni o způsobech platby. Byli též poučeni o tom, že stěžovatelé mohou ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat soud o osvobození od soudních poplatků a že podle § 36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků a že lze – jsouli pro to zvlášť závažné důvody – účastníkovi přiznat osvobození od soudních poplatků zcela. Stěžovatelé byli konečně poučeni o následcích nesplnění své poplatkové povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. [10] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebylli poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanovíli tak tento nebo zvláštní zákon. [11] Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno v pátek 12. dubna 2013, lhůta dvou týdnů pro splnění poplatkové povinnosti tedy uplynula v pátek 26. dubna 2013. Do dne uplynutí této lhůty však uhradil soudní poplatek pouze stěžovatel b) J. G. z účtu vedeného na jméno stěžovatele b) a s poznámkou „soudni poplatek G.“. Do dne vydání tohoto rozhodnutí však nebyl zaplacen soudní poplatek za kasační stížnost stěžovatelky a) Jm. G. [12] Dle § 47 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s. lze řízení o kasační stížnosti zastavit, stanovíli tak soudní řád správní nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je i zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, který v § 9 odst. 1 in fine stanoví, že pokud stěžovatel neuhradí soudní poplatek ve lhůtě stanovené ve výzvě soudu, soud řízení zastaví. V daném případě jsou ve vztahu ke stěžovatelce a) splněny podmínky pro aplikaci § 9 odst. 1 in fine zákona o soudních poplatcích, a proto Nejvyšší správní soud výrokem I tohoto rozsudku zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatelky a). III. Posouzení kasační stížnosti stěžovatele b) Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud hodnotí kasační stížnost stěžovatele b) (dále jen „kasační stížnost“) jako přípustnou, neboť byla podána osobou oprávněnou podle § 102 s. ř. s., a její důvod se opírá o § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační stížnost není nepřípustná ani z jiných důvodů plynoucích z § 104 s. ř. s. [14] Podstatu stížnostních námitek tvoří nesouhlas s názorem městského soudu, neboť napadené rozhodnutí dle stěžovatele ve svém důsledku zakládá „právo neodstranit“ předmětnou stavbu, čímž dochází k přímému zásahu do jeho práv. Z tohoto důvodu by mělo být přezkoumatelné ve správním soudnictví. [15] S tímto východiskem se Nejvyšší správní soud neztotožňuje. [16] Nejvyšší správní so