8 As 125/2012 — Nejvyšší správní soud

8 As 125/2012- 54 - text 8 As 125/2012 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: J. Z., zastoupené JUDr. Janou Borskou, advokátkou se sídlem Roháčova 2614, Tábor, proti žalovanému: Magistrát města České Budějovice, se sídlem Náměstí Přemysla Otakara II. č. 1, 2, České Budějovice, proti rozhodnutí Okresního národního výboru v Milevsku ze dne 9. 12. 1948, čj. Vk 228/46 a Krajského národního výboru v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 1949, zn. j. 6293/1949-V, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2012, čj. 10 A 70/2011 - 133, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení trestního nálezu Okresního národního výboru v Milevsku ze dne 9. 12. 1948, čj. Vk 228/46 a výměru Krajského národního výboru v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 1949, Zn. j. 6293/1949-V. Uvedeným trestním nálezem byl F. K. odsouzen k trestu vězení v trvání sedmi měsíců a k peněžité pokutě ve výši 110 000 Kč, v případě nedobytnosti k náhradnímu trestu vězení v trvání sedmi měsíců a k veřejnému pokárání, neboť za okupace v době zvýšeného ohrožení republiky se provinil proti národní cti dle § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky ze dne 27. 10. 1945 č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti. Krajský národní výbor shora vymezeným výměrem odvolání proti trestnímu nálezu zamítl. [2] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 9. 2012, čj. 10 A 70/2011133, žalobu odmítl jako nepřípustnou na základě § 68 písm. e) s. ř. s. ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. [3] Krajský soud se nejprve zabýval tím, kdo je v dané věci orgánem nadaným pasivní legitimací ve smyslu § 69 s. ř. s. V posledním stupni rozhodoval Krajský národní výbor v Českých Budějovicích, jehož působnost dle § 20 odst. 2 zákona č. 425/1990 Sb. o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících přešla na Okresní úřad v Českých Budějovicích a následně dle článku čl. CXIX odst. 2 zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončení činnosti okresních úřadů na Magistrát města České Budějovice. V tomto řízení je proto žalovaným Magistrát města České Budějovice. [4] Krajský soud dále posuzoval, zda lze předmětnou žalobu proti rozhodnutím vydaným v letech 1948 a 1949 projednat v rámci správního soudnictví. Obecná možnost přezkoumání rozhodnutí správních orgánů soudem byla zákonem umožněna až novelou občanského soudního řádu – zákonem č. 519/1991 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1992. Přechodná ustanovení této novely článkem III. bod 4. a) a b) umožnila přezkoumání rozhodnutí, která nabyla právní moci dnem účinnosti zákona, popřípadě tam, kde jejich přezkoumání bylo možné podle dříve platných předpisů. Právní moc napadených rozhodnutí nastala před 1. 1. 1992. Soud se proto nemohl žalobou zabývat, neboť v době kdy byla daná rozhodnutí vydána, nebyl jejich soudní přezkum možný. Pokud by krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí, překročil by svou pravomoc. [5] Platná právní úprava správního soudnictví stanoví v § 72 odst. 1 s. ř. s. dvouměsíční lhůtu k podání žaloby běžící od okamžiku oznámení rozhodnutí doručením jeho písemného vyhotovení. Podle stávající právní úpravy tudíž nelze rozhodnutí doručené v roce 1949 věcně přezkoumat. II. [6] Usnesení krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností z důvodů vymezených v § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. [7] Stěžovatelka uvedla, že pravomoc krajského soudu k projednání dané věci byla založena usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1993/11. Stěžovatelka popsala dosavadní průběh soudního řízení a upozornila, že krajský soud zamítl její žádost o ustanovení zástupce, ačkoliv pro to splňovala důvody. K výzvě krajského soudu opakovaně doložila, že obsahem jejího podání je nesouhlas s rozhodnutím příslušného správního orgánu o nevydání majetku po jejím dědečkovi F. K.. Pokud by jí byla poskytnuta právní pomoc již v době posuzování obsahu jejího podání u krajského soudu, nedošlo by k opakovaným výzvám k doplnění jejího podání. Nedošlo by ani k tomu, že krajský soud na základě obsahově ne zcela jasných doplnění podání vyčlenil věc stěžovatelky na 3 samostatné části. [8] Stěžovatelka podala pouze jednu žalobu, a to proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 13. 6. 2011, čj. 101154/2011-MZE-13302, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí ze dne 12. 5. 2011, čj. 91057/2011-MZE-130718, jímž Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Písek nepovolilo obnovu řízení ohledně vydání majetku po F. K.. Důvodem nevydání zabaveného majetku bylo správním orgánem označeno rozhodnutí o potrestání F. K.. Stěžovatelka se proto dožadovala přezkumu rozhodnutí o potrestání a žádala soud o spojení těchto věcí k jednomu jednání. Na tento požadavek se jí dosud nedostalo řádného poučení ani vysvětlení, zda lze jejímu požadavku vyhovět. Jelikož stěžovatelka nebyla řádně poučena, byla v dobré víře, že koná zcela v souladu s požadavky soudu, a proto neustále vyjadřovala svůj požadavek, aby soud rozhodl v rozsahu jejího podání. Postup, kterým krajský soud rozdělil podání stěžovatelky na řízení vedené pod sp. zn. 10 A 70/2011 a pod sp. zn. 10 A 85/2012, je zmatečný. Může založit překážku litispendence s tím, že o jedné a téže věci bylo zahájeno několik řízení. Tento postup vede k poškození práv stěžovatelky, neboť musela svá práva hájit podáním 2 kasačních stížností. [9] Krajský soud měl přihlédnout k tomu, že správní orgán při rozhodování o obnově řízení nezohlednil stěžovatelkou nově dokládané skutečnosti a z formálních důvodů obnovu řízení nepovolil. Krajský soud zcela pominul možnost zjednání nápravy vyslovením právního názoru, že sice není možné přímo zasahovat do pravomocných správních aktů z rozhodného období, ale nabízí se zde možnost posuzování z hlediska relevantních restitučních titulů (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 32/95 a sp. zn. IV. ÚS 738/01). Stěžovatelka se cítí poškozena na svých právech, pokud v České republice neexistuje orgán, který by mohl projednat zrušení pravomocného správního aktu, který se stal překážkou vrácení majetku její rodině. III. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odmítl, že by byl účastníkem v projednávané věci. Odkázal na své vyjádření k žalobě, v němž uvedl, že povinnosti z Okresního národního výboru v Milevsku nepřešly na Okresní úřad v Českých Budějovicích a poté na statutární město České Budějovice. Ani rozhodnutí Krajského národního výboru v Českých Budějovicích vůči němu nezakládá žádné právní nároky. IV. [11] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Stěžovatelka podřadila důvody kasační stížnosti pod § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud podotýká, že pokud kasační stížnost směřuje proti usnesení o odmítnutí žaloby, pak je možno takové usnesení napadnout pouze z důvodu vymezeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívajícího v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. V tomto kasačním důvodu jsou obsaženy i důvody obsažené v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [14] Stěžovatelka dovozuje pravomoc krajského soudu k projednání dané věci z usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1993/11. Ústavní soud jím odmítl ústavní stížnost proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 13. 6. 2011, čj. 101154/2011-MZE-13302, s tím, že stěžovatelka dosud nevyčerpala dostupné prostředky procesní ochrany; zde správní žalobu podanou ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 1 s. ř. s. Toto usnesení ovšem svým předmětem nedopadá na nyní posuzovanou věc. [15] Nejvyšší správní soud pro přehlednost uvádí, že krajský soud usnesením ze dne 10. 9. 2012, čj. 10 A 70/2011 - 128, vyloučil žalobu stěžovatelky na ochranu proti nečinnosti Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu k samostatnému projednání a rozhodnutí; této věci byla přidělena spisová značka 10 A 85/2012. Předmětem nyní posuzované věci je možnost přezkumu trestního nálezu Okresního národního výboru v Milevsku ze dne 9. 12. 1948, čj. Vk 228/46 a výměru Krajského národního výboru v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 1949, Zn. j. 6293/1949-V. [16] Nejvyšší správní soud odkazuje na rekapitulační část rozsudku ze dne 9. 1. 2013, čj. 6 As 61/2012-29, dostupnou na www.nssou