9 Aps 3/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Aps 3/2013- 32 - text 9 Aps 3/2013 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M. V., zast. JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, PhD., advokátem se sídlem Bráfova tř. 52, Třebíč, proti žalovanému: Úřad městyse Okříšky, stavební úřad, se sídlem Jihlavská 1, Okříšky, ve věci ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Mgr. S. Č., o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2013, č. j. 31 A 115/2010  143, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2013, č. j. 31 A 115/2010  143, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 17. 7. 2013, kterým byla zamítnuta jeho žaloba podaná proti kolaudačnímu souhlasu ze dne 5. 2. 2010, sp. zn. Výst. 11/10-C, který byl k žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále též „stavebník“) vydán žalovaným jako doklad o povoleném užívání stavby „Přestavba a přístavba RD č. p. 4 na pozemku st. p. 7/1 v katastrálním území Kouty u Třebíče“. Krajský soud se žalobním návrhem stěžovatele zabýval znovu poté, co byla jeho předchozí usnesení o odmítnutí žaloby zrušena rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č. j. 9 As 104/2011 – 60, a ze dne 18. 12. 2012, č. j. 9 As 161/2012 – 53 (všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). V naposledy citovaném rozhodnutí Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud, aby s ohledem na judikaturní obrat v posouzení charakteru souhlasů vydávaných podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“) [srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012, č. j. 2 As 86/2010 – 76] umožnil stěžovateli doplnit podanou žalobu původně koncipovanou jako žaloba proti rozhodnutí správního orgánu dle ustanovení § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) tak, aby splňovala náležitosti zásahové žaloby ve smyslu ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. Po výzvě krajského soudu stěžovatel žalobu doplnil o skutková tvrzení a žalobní petit odpovídající řízení o ochraně před nezákonným zásahem. Stěžovatel navrhl, aby soud: 1) zakázal žalovanému porušovat jeho vlastnické právo k pozemku st. p. 7/2 v katastrálním území Kouty u Třebíče umožněním umístění a užívání garáže na sousedním pozemku st. p. 7/1, která je v rozporu s právními předpisy; a 2) zakázal žalovanému porušovat jeho vlastnické právo k domu č. p. 83 umístěném na st. p. 7/2 a 7/3 v katastrálním území Kouty u Třebíče, jakož i jeho právo na soukromý a rodinný život, umožněním provedení přístavby rodinného domu č. p. 4 umístěného na st. p. 7/1, která je provedena v rozporu s rozhodnutím Úřadu městyse Okříšky – stavebního úřadu ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. Výst. 972/08-M. Konkrétně stěžovatel tvrdil, že v důsledku umístění garáže (přístřešku) na sousedním pozemku stavebníka nemůže projít mezi stěnami postavené garáže a jeho stodoly, a zajišťovat tak údržbu své stavby, přičemž zdůraznil, že nebyl dodržen požadavek na to, aby garáž byla umístěna v souladu s ustanovením § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. minimálně 2 m od společných hranic pozemků. Ve vztahu k nástavbě domu potom namítal, že stavba byla provedena přibližně o 1 m vyšší, než bylo uvedeno ve stavebním povolení, čímž dochází jednak ke stínění jeho pozemku a dále k narušení práva stěžovatele na soukromý a rodinný život v mnohem větším rozsahu, než v jakém by k němu docházelo, pokud by stavba byla provedena v souladu se stavebním povolením. Stěžovatel rovněž vytýkal žalovanému, že nebyl vyrozuměn o konání kontrolní prohlídky předcházející vydání kolaudačního souhlasu, které se tak nemohl zúčastnit a bylo mu zabráněno v uplatňování jeho procesních práv. II. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud se ve svém zamítavém rozhodnutí ztotožnil s názorem vysloveným v usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 376/02, dle kterého vlastník sousední nemovitosti není účastníkem kolaudačního řízení s tím, že tento vlastník má svá práva hájit především v územním a stavebním řízení. Krajský soud proto s přihlédnutím k uvedeným závěrům Ústavního soudu neshledal důvodnou námitku stěžovatele ohledně jeho neúčasti při závěrečné kontrolní prohlídce stavby před vydáním kolaudačního souhlasu. Konstatoval, že pokud by byla zkolaudována stavba, která by vykazovala nedostatky, má vlastník sousední nemovitosti k dispozici jiné prostředky ochrany, a to žalobu dle ustanovení § 127 občanského zákoníku. Vlastník sousední nemovitosti proto dle názoru krajského soudu nemůže v žalobě proti kolaudačnímu souhlasu úspěšně tvrdit, že byla jeho právní sféra zasažena postupem správního orgánu v předcházejícím řízení, zvláště pak když stěžovatel všech svých oprávnění v předcházejícím řízení využil, včetně využití následné soudní ochrany v řízení o žalobě proti dříve vydanému stavebnímu povolení. V tomto kontextu krajský soud dále zdůraznil, že práva stěžovatele byla dostatečně chráněna jeho účastenstvím v řízení o dodatečném povolení stavby, kterým se zabýval krajský a posléze i Nejvyšší správní soud (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 4. 2012, č. j. 8 As 20/2011 – 131). V tomto řízení byly již oběma soudy námitky stěžovatele vypořádány, přičemž se jedná o námitky shodné s nyní uplatňovanými v zásahové žalobě směřující proti kolaudačnímu souhlasu. Krajský soud dále uvedl, že petit zásahové žaloby je zcela v rozporu s předmětem řízení vymezeným původně podanou žalobou. Stěžovatel se domáhá vyslovení zákazu porušování jeho vlastnického práva a příkazu obnovení stavu před zásahem nejen ve vztahu k provedení přístavby a přestavby rodinného domu č. p. 4, ale též umístěním a užíváním garáže, přičemž dle krajského soudu bylo na stěžovateli argumentovat nezákonným zásahem pouze ve vztahu k vydanému kolaudačnímu souhlasu. Smyslem nově otevřeného řízení však rozhodně nemohlo být umožnit stěžovateli uplatnění argumentů nad rámec řízení původního. Z odůvodnění kolaudačního souhlasu je dle krajského soudu rovněž patrno, že při závěrečné kontrolní prohlídce nebyly zjištěny závady bránící jejímu bezpečnému užívání a bylo zjištěno, že skutečné provedení stavby a její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí, a proto byl kolaudační souhlas s užíváním stavby vydán. S odkazem na relevantní právní úpravu postupu při vydávání kolaudačního souhlasu krajský soud závěrem konstatoval, že v postupu stavebního úřadu při vydání kolaudačního souhlasu s užíváním stavby, jak učinil žalovaný, neshledal nezákonný zásah, neboť bylo postupováno v souladu se zákonem, jakož i vyhláškou č. 526/2006 Sb. III. Kasační stížnost a podaná vyjádření Stěžovatel v kasační stížnosti podané předně krajskému soudu vytýká, že jej s ohledem na charakter vznesených námitek odkázal na řešení sporu cestou podání civilní žaloby. Zdůraznil, že soud v daném případě neodlišil námitku současné a budoucí imise, o kterou se jednalo v případě řešeném v citovaném usnesení Ústavního soudu (konkrétně hlukové limity). V případě námitek stěžovatele se však jedná o jinou situaci, jde o nerespektování vydaného stavebního povolení. Stěžovatel se ohradil vůči závěru krajského soudu, dle kterého měla být jeho práva dostatečným způsobem chráněna jeho účastenstvím v řízení o povolení stavby a jeho následném soudním přezkumu. Zdůraznil, že se v dané věci naopak jedná o revizi dodržování toho, co již bylo rozhodnuto; nesprávná je tudíž úvaha soudu, že vznesené námitky již byly uplatněny v předcházejícím řízení. Z uvedeného důvodu spatřuje stěžovatel rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné. V této souvislosti stěžovatel rovněž vyjádřil svůj nesouhlas s odepřením jeho účastenství při kontrolní prohlídce. Nepřezkoumatelným spatřuje stěžovatel dále závěr soudu o překročení rámce předmětu daného řízení, jestliže jeho námitka směřovala rovněž proti stavbě garáže. Napadený kolaudační souhlas se však dle stěžovatele týká nejen přestavby domu, ale i garáže; při jeho vydání však vůbec nebylo zřejmé, že se týká těchto dvou věcí. Žalovaný řízení týkající se garáže vedl duplicitně pod jinou spisovou značkou a teprve nadřízený správní orgán na tuto nesrovnalost upozornil a paralelně vedené řízení zastavil. Stěžovatel krajský soud na to, že se kolaudační souhlas týká i garáže upozornil bezprostředně poté, co se o této skutečnosti dozvěděl. Závěr krajského soudu, že se řízení týká pouze bytové jednoty tak považuje stěžovatel za nepřezkoumatelný. Současně upozorňuje na to, že žalobní petit obsahoval dva samostatn