9 Afs 138/2014 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 138/2014- 41 - text pokračování 9 Afs 138/2014 - 46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: T+T real s.r.o., se sídlem Těšínská 29, Opava, zast. JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 2, Ostrava, proti žalovaným: 1) Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, a 2) Celní úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem náměstí Svatopluka Čecha 8, Ostrava-Přívoz, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 30. 3. 2012, č. j. 1358-2/2012-140100-21, a rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 25. 1. 2012, č. j. 81-2/2012-164300-024, v řízení o kasační stížnosti Generálního ředitelství cel proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2014, č. j. 22 Af 80/2012 - 46, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2014, č. j. 22 Af 80/2012 - 46, se ve výrocích I. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2014, č. j. 22 Af 80/2012 - 46, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2014, č. j. 22 Af 80/2012 - 46. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu [1] Podanou kasační stížností se Generální ředitelství cel (dále jen stěžovatel) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým bylo v řízení o žalobě společnosti T+T real s.r.o. (dále jen „žalobce“), rozhodnuto tak, že ve výroku pod bodem I. bylo zrušeno rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 30. 3. 2012, č. j. 1358-2/2012-140100-21, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení; ve výroku pod bodem II. byla žaloba v rozsahu směřujícím proti rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 25. 1. 2012, č. j. 81-2/2012-164300-024, odmítnuta; ve výroku pod bodem III. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. [2] Předmětem sporu v řízení před krajským soudem byla otázka zákonnosti následujících rozhodnutí: 1) rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 30. 3. 2012, č. j. 1358-2/2012-140100-21, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 10. 11. 2011, č. j. 17928-6/2011-164300-24, o zastavení odvolacího řízení pro nedoplnění náležitostí odvolání, ve věci platebního výměru Celního úřadu Ostrava ze dne 25. 8. 2011, č. j. 17928/2011-146300, na spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období březen 2010, 2) rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 25. 1. 2012, č. j. 81-2/2012-164300-024, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce ze dne 28. 12. 2011, které obsahovalo všechny zákonem stanovené náležitosti (dále jen „rozhodnutí o doplněném odvolání“), a zastaveno odvolací řízení pro jeho opožděnost. [3] Ve vztahu k rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava (dále jen „druhostupňové rozhodnutí ve věci blanketního odvolání“) se předmětem sporu před krajským soudem stala otázka doručení výzvy správce daně k odstranění vad odvolání a doručení druhostupňového rozhodnutí zástupci žalobce. Sporným se stal také výklad § 112 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Žalobce dovozoval, že doplnil-li chybějící náležitosti odvolání dříve, než druhostupňové rozhodnutí ve věci blanketního odvolání nabylo právní moci, odstranil tím překážku, která bránila řádnému pokračování v odvolacím řízení. [4] Ve vztahu k rozhodnutí o doplněném odvolání žalobce namítal, že v řízení nebyl dán důvod k zamítnutí podání, jímž bylo odvolání proti platebnímu výměru doplněno, ani k zastavení řízení o tomto odvolání. II. Posouzení věci krajským soudem [5] Krajský soud neshledal důvodnými žalobní námitky, týkající se doručování výzvy správce daně k odstranění vad odvolání a doručování rozhodnutí, neboť v době doručování výzvy nebyl žalobce zastoupen a pochybnosti o řádném doručení druhostupňového rozhodnutí ve věci blanketního odvolání nebylo nezbytné odstraňovat, neboť zástupce žalobce se s rozhodnutím prokazatelně seznámil jiným způsobem, tudíž materiální funkce doručení byla naplněna. [6] Důvodem pro zrušení druhostupňového rozhodnutí ve věci blanketního odvolání byla nesprávná aplikace § 112 odst. 3 daňového řádu. Krajský soud nejprve souhlasil s žalovaným Celním ředitelstvím Ostrava v tom, že správce daně nepochybil, neboť v souladu s § 112 odst. 3 daňového řádu řízení o odvolání zastavil, avšak z dalších okolností následně dovodil, že toto rozhodnutí o zastavení řízení nemůže mít oporu v § 112 odst. 3 a v § 111 odst. 3 daňového řádu. [7] Žalobce doplnil chybějící náležitosti odvolání podáním ze dne 28. 12. 2011, tj. v průběhu odvolacího řízení před Celním ředitelstvím Ostrava, neboť téhož dne prvostupňové rozhodnutí ve věci blanketního odvolání napadl včasným odvoláním, k němuž připojil doplněné odvolání proti platebnímu výměru. Dle závěru krajského soudu spojuje § 112 odst. 3 daňového řádu zastavení řízení se skutečností, že odvolatel vůbec nevyhoví výzvě k doplnění odvolání, nikoliv tedy, že výzvě nevyhoví ve lhůtě stanovené dle § 112 odst. 2 daňového řádu. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2011, č. j. 5 Afs 63/2010 - 64, v němž tento soud vyslovil, že obdržel - li správce daně náležité doplnění odvolání, byť po lhůtě k tomu stanovené, nebyl oprávněn odvolací řízení zastavit. [8] Krajský soud dále odkázal na analogickou úpravu odstraňování vad podání v občanském soudním řízení dle § 43 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 5339/2008, podle něhož marné uplynutí soudcovské lhůty poskytnuté k odstranění vad podání nemá za následek nemožnost vady podání odstranit později, a to případně i v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání nebo v jiném podání doručeném odvolacímu soudu před vydáním rozhodnutí o odvolání, k jejichž obsahu odvolací soud přihlédne ve smyslu ustanovení § 167 odst. 2 a § 154 odst. 1 o. s. ř. [9] Na základě zjištění o doplnění odvolání žalobcem a vycházeje z gramatického výkladu § 112 odst. 3 daňového řádu, dále ze skutečnosti, že odvolací daňové řízení není ovládáno koncentrační zásadou a že podle § 111 odst. 2 daňového řádu může odvolatel odvolání doplňovat a měnit, dokud rozhodnutí o něm není vydáno, krajský soud dovodil, že by bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod řízení o tomto odvolání zastavit. [10] Věcně správné prvostupňové rozhodnutí o odvolání celního úřadu o zastavení řízení pro neodstranění vad podaného odvolání nemůže obstát, neboť žalobce v souladu s § 112 odst. 3 daňového řádu odstranil vady podaného odvolání dříve, než bylo o zastavení odvolacího řízení rozhodnuto pravomocně. Vady podaného odvolání lze odstranit i v průběhu řízení o odvolání proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, a to do doby, než správní orgán druhého stupně o odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení rozhodne. Krajský soud dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. napadené rozhodnutí bez jednání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [11] Ve vztahu k rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 25. 1. 2012, č. j. 81-2/2012-164300-024 (rozhodnutí o doplněném odvolání), jímž celní úřad zamítl odvolání žalobce jako opožděné a zastavil odvolací řízení, krajský soud shledal žalobu nepřípustnou z důvodu nevyčerpání řádného opravného prostředku a v tomto rozsahu žalobu odmítl. III. Kasační stížnost [10] Stěžovatel uplatňuje kasační námitky dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a uvádí, že rozsudek krajského soudu napadá v celém rozsahu. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžejní námitky kasační stížnosti směřují proti výroku rozsudku krajského soudu pod bodem I., jímž bylo zrušeno druhostupňové rozhodnutí ve věci blanketního odvolání. Stěžovatel dále tvrdí, že se krajský soud nevypořádal s žalobními námitkami nedostatečného zjištění stavu věci, které žalobce uplatnil proti rozhodnutí o doplněném odvolání, směřuje tedy i proti výroku pod bodem II., jímž krajský soud žalobu odmítl. [11] Nesprávné posouzení právní otázky spatřuje v nesprávném výkladu § 112 odst. 3 daňového řádu. Zdůrazňuje, že základem odvolání jsou důvody, v nichž odvolatel spatřuje nesprávnost nebo nezákonnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Tyto důvody vymezují rozsah přezkumu, a proto jsou podstatnou náležitostí odvolání. Bez náležitého odůvodnění odvolání nelze rozhodnutí přezkoumat, neboť není zřejmé, z jakého důvodu a v jakém rozsahu je spatřována jeho nesprávnost či nezákonnost. [12] Z uvedeného dovozuje, že podmínky odstraňování vad odvolání dle § 112 daňového řádu jsou p