3 As 66/2013 — Nejvyšší správní soud

3 As 66/2013- 49 - text 3 As 66/2013 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobce: Templářské sklepy Čejkovice, vinařské družstvo, se sídlem Na Bařině 945, Čejkovice, zastoupené JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem Žižkova 791, Kyjov, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Inspektorát v Brně, se sídlem Běhounská 112/10, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 12. 2010, č. j. BB712-36/2010, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soud v Brně ze dne 19. 3. 2013, č. j. 29 A 14/2011 – 56, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n a v a j í náklady řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í Kasační stížností napadl žalobce (dále „stěžovatel“) rozsudek Krajského soudu v Brně (dále „krajský soud“) ze dne 19. 3. 2013, č. j. 29 A 14/2011 – 56, kterým krajský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 12. 2010, č. j. BB712-36/2010. Tímto rozhodnutím žalovaná nevyhověla námitkám stěžovatele proti opatření ze dne 29. 11. 2010, č. j. P075-70394/10/D (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Stěžovatel namítl nezákonnost a nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí i rozhodnutí žalované a jejich věcné i formální deficity, týkající se doručení opatření ze dne 29. 11. 2010, obsahových náležitostí rozhodnutí a nedostatečnosti dokazování. Rozsudek Krajského soudu v Brně Krajský soud žalobu zamítl. Také s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2010 č. j. 7 As 33/2010 - 99, dovodil, že opatření vydané inspektorem na základě výsledků provedené kontroly podle § 5 odst. 1 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů (dále „zákon o SZPI“) je rozhodnutím, ve vztahu k němuž se subsidiárně použije správní řád. Proto je nezbytné, aby písemný záznam o tomto opatření obsahoval náležitosti uvedené v § 67 odst. 2 a § 68 odst. 3 správního řádu. Zároveň lze akceptovat i to, aby takové opatření bylo součástí kontrolního protokolu, avšak v takovém případě je třeba trvat na tom, aby protokol obsahoval jak náležitosti protokolu uvedené v § 15 odst. 1 a 2 zákona o státní kontrole, tak náležitosti rozhodnutí dle uvedených ustanovení správního řádu. Krajský soud zároveň konstatoval, že těmto požadavkům prvostupňové rozhodnutí (opatření) vyhovuje. Odkazem na konkrétní skutkové okolnosti a právní kvalifikaci krajský soud zdůvodnil, proč bylo opatření v souladu se zákonem v procesním i věcném smyslu. Krajský soud se neztotožnil ani s tvrzením žalobce, že žalovaný se nevypořádal s námitkou nezákonného a nepřezkoumatelného odůvodnění rozhodnutí inspektorátu vydaného v rozporu se skutkovým stavem. Naopak odkazem na text rozhodnutí žalovaného prokazoval, že „žalovaný se zabýval každou dílčí částí odůvodnění, která v něm má být obsažena dle § 68 odst. 3 správního řádu.“ Kasační stížnost Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností pro důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění („s. ř. s.“). Stěžovatel v zásadě zopakoval žalobní argumentaci o nesprávném postupu správního orgánu při oznámení, zahájení a průběhu kontroly a seznámení s kontrolním protokolem a uloženým opatřením. Dodal, že správní orgán porušil povinnost dle § 30 zákona č. 500/ 2004 Sb, správního řádu (dále „správní řád“) a § 21 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) jednat s určeným zástupcem právnické osoby (stěžovatele). Jestliže tuto vadu krajský soud neshledal, dopustil se nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a jiné vady řízení před soudem [písm. d) citovaného ustanovení]. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že skutečnost podaného odvolání proti rozhodnutí správního orgánu dokazuje, že se s rozhodnutím seznámil a tudíž na něj dopadá režim § 84 odst. 2 správního řádu. Jednak zpochybňuje smysl uvedeného ustanovení z hlediska účelu právní úpravy doručování a právní jistoty účastníků řízení a dále zdůrazňuje, že v posuzované věci nešlo o opomenutí, nýbrž o nezákonný postup správního orgánu. Názor krajského soudu považuje za nezákonný ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu, že z výroku výzvy k odstranění zjištěných nedostatků v kontextu s jejím odůvodněním je zřejmé, co je stěžovateli vytýkáno. Zdůrazňuje rozdíl mezi výzvou a opatřením, které musí splňovat veškeré náležitosti rozhodnutí. Z napadeného rozsudku krajského soudu není patrné, jakými úvahami byl soud veden k závěru, že ve výrocích výzvy k odstranění zjištěných nedostatků jsou dostatečně popsány relevantní skutečnosti. Rozsudek soudu z toho důvodu považuje za nepřezkoumatelný. Jedná se o vadu, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d)]. Krajskému soudu vytýká také to, že přehlédl absenci zjišťování skutkové podstaty v řízení před správním orgánem, tedy vadu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle stěžovatele dosud nebyl správním orgánem zjištěn skutečný stav věci, neboť správní orgán vycházel z protokolu o kontrole, který byl pořízen v rozporu se zákonem. Namítá také nesplnitelnost lhůty k odstranění zjištěných vad a v té souvislosti odkazuje na čl. 4 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel nově namítá, že žalovaná nezjistila řádně skutkový stav také proto, že provedla kontrolu pouze části vinařské evidence stěžovatele a proto nemohla zjistit, že se u stěžovatele jednalo jen o technickou chybu při přenosu dat do Registru vinic. Stěžovatel zdůrazňuje, že opatření na základě provedené kontroly může být součástí kontrolního protokolu, ovšem pak protokol musí mít náležitosti nejen dle § 15 odst. 1 a 2 zákona o státní kontrole, ale také dle § 67 a § 68 správního řádu. Aby mohla kontrolovaná osoba řádně využít práva podat námitky proti opatření k nápravě nedostatků, musí být náležitě informována o důvodu jejich přijetí. Proto nelze akceptovat, aby se o relevantních skutečnostech dozvěděla teprve z rozhodnutí o námitkách proti opatření. Podle stěžovatele nelze dovodit, že by opatření k nápravě zjištěných nedostatků bylo součástí kontrolního protokolu a v té souvislosti je třeba zdůraznit, že při doručení rozhodnutí bylo třeba postupovat dle § 19 a násl. správního řádu, což se nestalo. Vyjádření ke kasační stížnosti Žalovaná se vyjádřila ke všem bodům kasační stížnosti podáním ze dne 20. 6. 2013. Odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu podpořila vlastní názor o souladu oznámení o zahájení kontroly s právními předpisy. Zcela odmítla argumentaci, že součinnost při kontrole mohl poskytnout toliko právní zástupce stěžovatele. Žalovaná také zdůvodnila, že ze zákona o státní kontrole rozhodně nevyplývá, že kontrolovaná osoba vůbec musí být vždy provádění kontroly osobně přítomna. Žalovaná dále obhajovala způsob oznámení uloženého opatření stěžovateli a v té souvislosti připomněla zásadní význam skutečnosti, že adresát byl nepochybně seznámen s jeho obsahem, a to bez ohledu na pochybnosti o formální správnosti doručení. Přijatá opatření žalovaná standardně ukládá přímo při kontrolách a tato opatření tvoří přílohy protokolů o kontrole. To se také stalo a stěžovatel byl s opatřením nepochybně věcně seznámen. Žalovaná považuje uložení opatření stěžovateli ze dne 29. 11. 2010 za dostatečně určité. O tom nakonec vypovídá i skutečnost, že stěžovatel následně, po lhůtě stanovené opatřením, prohlášení o produkci doplnil, uložené opatření splnil, tedy jeho smyslu správně porozuměl. Lhůta pro splnění opatření byla uložena jako přiměřeně dlouhá, odpovídající také tomu, že veškeré údaje o produkci ve vinařském roce 2009/2010 měl stěžovatel již v době kontroly k dispozici. Žalovaná zcela odmítla námitku stěžovatele, že při kontrole řádně nezjistila skutečný stav věci. Tvrzení o údajné technické chybě při přenosu dat do Registru vinic označila za účelové. Ostatně i s touto argumentací se krajský soud vypořádal také s odkazem na dopad § 71 odst. 2 s. ř. s. Jedná se o žalobní bod neuplatněný v době kontroly ani následného řízení před správními orgány, který stěžovatel namítl až při jednání před soudem a po uplynutí lhůty k podání správní žaloby. Žalovaná proto navrhla kasační stížnost zamítnout. Posouzení Nejvyšším správním soudem Skutková situace posuzované věci není nijak složitá, jak je patrné z její rekapitulace. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně, provedla u stěžovatele kontrolu správnosti údajů o produkci ve vinařském roce 2009/2010, o této kontrole byl vyhotoven dne 29. 11. 2010 protokol a jeho přílohou bylo opatření, jímž byla stěžovateli uložena povinnost do 8. 12. 2010 zaslat úplné a pravdivé informace o produkci vína v uvedeném vi