10 As 319/2017 — Nejvyšší správní soud

10 As 319/2017- 99 - text pokračování 10 As 319/2017 - 105 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: E. B., zast. JUDr. Danielem Honzíkem, advokátem se sídlem Londýnská 674/55, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Metrostav Vackov, a. s., se sídlem Koželužská 2450/4, Praha 8, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, II) Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, zast. Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, III) Městská část Praha 10, se sídlem Vršovická 68/1429, Praha 10, IV) Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, se sídlem Sokolovská 217/42, Praha 9, V) Pražské služby, a. s., se sídlem Pod Šancemi 444/1, Praha 9, zast. Mgr. Markem Řandou, LL. M., advokátem se sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 5. 2014, čj. 4006/2014-MZE-12142, sp. zn. 19PV4025/2014-12142, a ze dne 9. 5. 2014, čj. 84216/2013MZE-12142, sp. zn. 19PV4023/2014-12142, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného, osoby zúčastněné na řízení II) a osoby zúčastněné na řízení V) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2017, čj. 3 A 75/2014 – 292, t a k t o : I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Žalovaný, osoba zúčastněná na řízení II) a osoba zúčastněná na řízení V) j s o u p o v i n n i zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení každý ve výši 1 371 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce JUDr. Daniela Honzíka, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení I), III) a IV) nemají právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osobě zúčastněné na řízení V) se vrací soudní poplatky zaplacené v kasačním řízení ve výši 6000 Kč, které budou vyplaceny z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Řandy, LL. M., advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Předmět řízení [1] Výroky I. rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha ze dne 27. 12. 2012, čj. PÚ 1112/12 (dále jen „PÚ 1112/12“), a ze dne 13. 12. 2012, čj. PÚ 721/12 (dále jen „PÚ 721/12“), bylo žalobkyni přiznáno vlastnictví k pozemkům v katastrálním území Praha Žižkov a Strašnice podle § 9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“); výroky II. pozemkový úřad neuznal nárok žalobkyně k jiným, v rozhodnutí specifikovaným, pozemkům v témže katastrálním území. Tato rozhodnutí byla napadena žalobami u Obvodního soudu pro Prahu 3 a Obvodního soudu pro Prahu 10 podle části V. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). [2] Ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 správního řádu byly oba výroky rozhodnutí PÚ 1112/12 zrušeny rozhodnutími Státního pozemkového úřadu ze dne 11. 12. 2013, čj. SPÚ 526943/2013, a ze dne 6. 1. 2014, čj. SPÚ 550678/2013. Státní pozemkový úřad dále rozhodnutím ze dne 10. 12. 2013, čj. SPÚ 526885/2013, zrušil ve zkráceném přezkumném řízení i rozhodnutí PÚ 721/12. Žalobkyně v odvolání proti těmto rozhodnutím namítala, že přezkumná řízení neproběhla v souladu s § 94 odst. 1 a odst. 2 a § 95 odst. 2 správního řádu. Podle žalobkyně marně uplynula dvouměsíční subjektivní lhůta podle § 96 odst. 1 správního řádu; z důvodu složitosti navíc nebylo vůbec možné zkrácená přezkumná řízení vést. [3] Rozhodnutími ze dne 22. 5. 2014, čj. 4006/2014-MZE-12142, sp. zn. 19PV4025/2014-12142, a ze dne 9. 5. 2014, čj. 84216/2013-MZE-12142, sp. zn. 19PV4023/2014-12142, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutím Státního pozemkového úřadu vydaných ve zkráceném přezkumném řízení. Podle žalovaného byly splněny všechny zákonné podmínky pro vedení zkráceného přezkumného řízení. Žalovaný dospěl k závěru, že subjektivní lhůta v § 96 odst. 1 správního řádu se v případě zkráceného přezkumného řízení neaplikuje s tím, že se uplatní pouze lhůta 15 měsíců podle § 97 odst. 2 správního řádu. [4] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobami podle § 65 s. ř. s. k městskému soudu, v nichž namítala, že nebyly splněny podmínky pro zkrácené přezkumné řízení z důvodu složitosti věci a že neměla možnost se bránit. Zkrácené přezkumné řízení nelze dle žalobkyně vést po uplynutí dvou měsíců, kdy se příslušný správní orgán dozvěděl o důvodu zahájení přezkumného řízení. Státní pozemkový úřad však o těchto důvodech věděl již od počátku původního správního řízení, a nejpozději se o nich dozvěděl dne 24. 4. 2013, kdy se vyjádřil k žalobám v řízení sp. zn. 16 C 62/2013 vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 (týkající se žaloby proti rozhodnutí PÚ 1112/12); dvouměsíční lhůta dle žalobkyně marně uplynula. O důvodech zahájení zkráceného přezkumného řízení se Státní pozemkový úřad mohl dozvědět také doručením žalob osob zúčastněných na řízení I) a II) v uvedeném civilním řízení. II. Dosavadní průběh řízení před soudy [5] Městský soud prvním rozsudkem ze dne 26. 11. 2014, čj. 3 A 75/2014-130, žaloby žalobkyně zamítl s odůvodněním, že subjektivní lhůta k zahájení přezkumného řízení podle § 96 odst. 1 správního řádu se ve zkráceném přezkumném řízení neaplikuje. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem NSS ze dne 22. 7. 2015, čj. 10 As 4/2015-135, podle kterého je rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení možné vydat nejpozději v subjektivní dvouměsíční lhůtě a objektivní roční lhůtě podle § 96 odst. 1 správního řádu. NSS zavázal městský soud k tomu, aby znovu řádně posoudil, zda subjektivní lhůta pro vydání rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 11. 12. 2013, ze dne 6. 1. 2014 a ze dne 10. 12. 2013 byla v projednávané věci dodržena či nikoliv. [6] Ve druhém rozsudku ze dne 27. 10. 2015, čj. 3 A 75/2014-182, městský soud konstatoval, že důvodem pro zahájení zkrácených přezkumných řízení byl především odlišný právní názor Státního pozemkového úřadu na danou problematiku. Z tohoto důvodu začala subjektivní lhůta běžet dnem právní moci rozhodnutí PÚ 1112/12. Městský soud uvedl, že rozhodnutí PÚ 1112/12 bylo doručeno i Pozemkovému fondu ČR, kterého považoval za právního předchůdce žalovaného a současně orgán příslušný k provedení přezkumného řízení. Městský soud měl za to, že v případě změny právního názoru pouze takto určené datum respektuje princip právní jistoty. Rozhodnutí PÚ 1112/12 nabylo právní moci dne 10. 1. 2013, subjektivní lhůta pro zahájení zkráceného přezkumného řízení proto uplynula dne 10. 3. 2013, tj. přede dnem vydání rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 11. 12. 2013, čj. SPÚ 526943/2013, a ze dne 6. 1. 2014, čj. SPÚ 550678/2013. Soud uvedl, že i pokud by se příslušný správní orgán o důvodech pro zahájení přezkumného řízení dozvěděl až dne 24. 4. 2013, jak namítala žalobkyně, subjektivní lhůta by marně uplynula. S ohledem na tyto skutečnosti městský soud shledal podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a napadená rozhodnutí žalovaného zrušil bez nařízení jednání. Rozsudek soudu napadli žalovaný a osoby zúčastněné na řízení II), IV) a V) kasačními stížnostmi. [7] Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 4. 2016, čj. 10 As 271/2015-167 (dále jen „předchozí rozsudek“), zrušil druhý rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. NSS uvedl, že počátek běhu subjektivní lhůty pro zahájení zkráceného přezkumného řízení je třeba odvíjet od okamžiku doručení rozhodnutí PÚ 721/12 a PÚ 1112/12 správnímu orgánu příslušnému k vedení přezkumného řízení anebo jeho právnímu předchůdci. Na rozdíl od městského soudu nepovažoval NSS za podstatné pro určení počátku běhu subjektivní lhůty okamžik nabytí právní moci rozhodnutí. Úvahu městského soudu ohledně doručování Pozemkovému fondu považoval NSS za nepřezkoumatelnou. NSS k tomu uvedl, že k provedení přezkumného řízení rozhodnutí PÚ 721/12 a PÚ 1112/12 byl do 31. 12. 2012 příslušný Ústřední pozemkový úřad a že s účinností od 1. 1. 2013 byl podle § 22 odst. 6 zákona o SPÚ jeho právním nástupcem v řízení podle zákona o půdě Státní pozemkový úřad. NSS dále poznamenal, že úvaha městského soudu se vztahovala pouze k rozhodnutí PÚ 1112/12, i přesto, že předmětem posouzení mělo být také rozhodnutí PÚ 721/12; NSS považoval napadený rozsudek v této části za nepřezkoumatelný. Za nepřezkoumatelný považoval NSS také závěr městského soudu, podle kterého by subjektivní lhůta k vydání rozhodnutí marně uplynula i tehdy, pokud by její počátek zakládalo vyjádření žalovaného ze dne 24. 4. 2013 k žalobám vedeným u obvodních soudů pro Prahu 3 a pro Prahu 10. Tento závěr neměl dle NSS oporu ve správním ani soudním spisu. NSS uvedl, že případný počátek běhu subjektivní lhůty by se v takovém případě nemohl odvíjet ode dne, kdy se k žalobám vyjádřil žalovaný, ale správní orgán příslušný k vydání rozhodnutí v přezkumném řízení. V této souvislosti poukázal na sku