8 As 206/2017 — Nejvyšší správní soud

8 As 206/2017- 33 - text 8 As 206/2017 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: BOMBAYERE s.r.o., se sídlem Revoluční 763/15, Praha 1, zast. JUDr. Pavlem Dostálem, advokátem se sídlem Krajinská 44/10, České Budějovice, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2014, č. j. MHMP-ZIV-313410/10/2014/B, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2017, č. j. 5 A 108/2014 – 55, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Úřad městské části Praha 1, živnostenský odbor (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 27. 1. 2014, č. j. UMCP1 012861/2014, uložil žalobkyni pokutu ve výši 20.000 Kč za spáchání správních deliktů podle: a) § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), jehož se žalobkyně dopustila tím, že v rozporu s § 7 odst. 6 téhož zákona nezajistila výkon činnosti, která je obsahem živnosti uvedené v příloze č. 5 k živnostenskému zákonu „Masérské, rekondiční a regenerační služby“, pouze fyzickými osobami splňujícími požadavky odborné způsobilosti, a to v provozovnách na adrese Celetná 599/9 (dále jen „provozovna Celetná“) a Staroměstské náměstí 552/16, Praha 1 – Staré město (dále jen „provozovna Staroměstské náměstí“), přičemž doložení dokladů prokazujících splnění požadavků odborné způsobilosti čtyř osob bylo vyžádáno při kontrole provedené dne 8. 1. 2013 v provozovně Celetná, a deseti osob při kontrole provedené dne 7. 5. 2013 v provozovně Staroměstské náměstí, ovšem doklady prokazující odbornou způsobilost fyzických osob vykonávajících uvedenou činnost v provozovně Celetná, doložené žalobkyní, byly vydány až dne 5. 2. 2013 a osm dokladů prokazujících odbornou způsobilost fyzických osob vykonávajících uvedenou činnost v provozovně Staroměstské náměstí, doložených žalobkyní, bylo vydáno až dne 10. 5. 2013, b) § 62 odst. 1 písm. e) bodu 2 živnostenského zákona, kterého se žalobkyně dopustila tím, že v rozporu s § 17 odst. 3 téhož zákona, neoznámila živnostenskému úřadu předem zahájení provozování živnosti i. „Pedikúra, manikúra“ (provádění speciálních koupelí nohou, konkrétně koupelí nohou v akváriích s rybičkami Garra Rufa) v provozovně Celetná, což bylo zjištěno živnostenskou kontrolou provedenou dne 8. 1. 2013, přitom tak neučinila ani dodatečně do dne vydání rozhodnutí, ii. „Masérské, rekondiční a regenerační služby“ v provozovně Staroměstské náměstí, což bylo zjištěno živnostenskou kontrolou provedenou dne 7. 5. 2013, přitom tak učinila dodatečně dne 17. 7. 2013, iii. „Pedikúra, manikúra“ (provádění speciálních koupelí nohou, konkrétně koupelí nohou v akváriích s rybičkami Garra Rufa) v provozovně umístěné na adrese Josefská 44/2, Praha 1 – Malá Strana (dále jen „provozovna Josefská“), což bylo zjištěno živnostenskou kontrolou provedenou dne 15. 5. 2013, přitom tak neučinila ani dodatečně do dne vydání rozhodnutí, c) § 62 odst. 1 písm. g) živnostenského zákona, kterého se žalobkyně dopustila tím, že minimálně dne 7. 5. 2013, kdy byla provedena živnostenská kontrola, neoznačila provozovnu Staroměstské náměstí podle § 17 odst. 7 téhož zákona trvale a zvenčí viditelně obchodní firmou a identifikačním číslem osoby, dále neoznačila tuto provozovnu v rozporu s § 17 odst. 8 písm. a) téhož zákona trvale a zvenčí viditelně také jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny a v rozporu s § 17 odst. 8 písm. b) téhož zákona prodejní nebo provozní dobou určenou pro styk se spotřebiteli. [2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. O odvolání rozhodl žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že jej zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. [3] Žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. Městský soud v záhlaví označeným rozsudkem (dále také jen „napadený rozsudek“) žalobu zamítl. [4] Městský soud dal ve vztahu k prvnímu správnímu deliktu [viz výše ad a)] správním orgánům za pravdu, že certifikáty vydané organizacemi Department for Development of Thai Traditional and Alternative Medicine, The Union of Thai Traditional Medicine Society a Thai Traditional Medical Services Society nelze považovat za doklady získané v zařízení akreditovaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Podmínka odborné způsobilosti podle živnostenského zákona tudíž nebyla splněna. Nedovodil ani tvrzený rozpor v právních předpisech stejné právní síly [živnostenského zákona a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“)]. [5] Dle městského soudu správní orgán prvního stupně nepochybil ani v případě posouzení druhého správního deliktu [viz výše ad b)], když označil službu spočívající ve vnoření nohou trvající 25 minut do akvária s rybičkami Garra Rufa za provozování živnosti „Pedikúra, manikúra“; tuto činnost lze považovat za speciální koupel nohou. [6] V této souvislosti městský soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že uvedená činnost je prováděna rybičkami, a nikoliv fyzickou osobou. Poukázal při tom i na další kosmetické služby, u nichž není třeba přítomnost fyzické osoby (nejrůznější zábaly, pleťové masky či koupele). U nich je nutné, stejně jako v případě činnosti žalobkyně, aby fyzická osoba daný úkon připravila. V tomto ohledu je živnost vykonávána fyzickou osobou. [7] Městský soud nesouhlasil ani argumentací, podle níž Ministerstvo zdravotnictví označilo koupele s rybičkami Garra Rufa za peeling kůže, a tedy za služby kosmetické. Zdůraznil, že kvalifikace živností je v působnosti živnostenského úřadu, nikoliv Ministerstva zdravotnictví. Avšak i v případě, že by živnostenský úřad s předestřeným názorem Ministerstva zdravotnictví souhlasil, přesto žalobkyně ve svých provozovnách neohlásila ani provozování kosmetických služeb. [8] Na závěr městský soud s odkazem § 17 odst. 7 a 8 živnostenského zákona k třetímu správnímu deliktu [viz výše ad c)] dodal, že označení provozovny musí být trvalé, přičemž z protokolu o kontrole vyplývá, že provozovna žalobkyně na Staroměstském náměstí nebyla dne 7. 5. 2013 označena po dobu více než tří hodin. Městský soud se neztotožnil ani s námitkou žalobkyně, že se žalovaný nevypořádal a nikterak nevyvrátil její tvrzení o tom, že k dočasnému neoznačení provozovny došlo v důsledku nahrazování popisu fixem polepem. Městský soud dovodil, že se žalovaný touto námitkou zabýval a shledal ji účelovou, mimo jiné s ohledem na to, že v průběhu kontroly přítomné osoby v provozovně žalobkyně tuto skutečnost nenamítaly. III. [9] Proti napadenému rozsudku nyní žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhuje zrušit napadený rozsudek i napadené rozhodnutí a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. [10] Stěžovatelka považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť se v něm městský soud omezil na pouhé konstatování, v jakých bodech sdílí názor společně s žalovaným a naopak nesouhlasí se stěžovatelkou. Napadený rozsudek je kusý a opírá se výlučně o závěry učiněné žalovaným, aniž by městský soud provedl stěžovatelkou navržené důkazy. [11] Samotné řízení před správními orgány je podle stěžovatelky stiženo vadami spočívajícími v porušení § 3 a § 51 až § 56 správního řádu, což ovlivnilo zákonnost napadeného rozhodnutí, aniž se tím městský soud zabýval. [12] V dalších částech kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje k jednotlivým správním deliktům shodné námitky, jež vznesla již v žalobě. [13] Ve vztahu k prvému z nich opětovně vyslovuje nesouhlas se závěrem, že porušila § 62 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona, jelikož v rozporu s jeho § 7 odst. 6 nezajistila výkon činnosti masérských služeb osobami splňujícími požadavky odborné způsobilosti. Stěžovatelka uvádí, že doložila doklady (certifikáty vystavené thajskými organizacemi), které prokazují odbornou způsobilost jejích zaměstnanců provádějících masáže v zákonem požadovaném rozsahu. Jí předložené certifikáty z hlediska rozsahu povinností, které musí žadatel o tento certifikát splnit, výrazně přesahují požadavky, které musí splnit žadatel v České republice. [14] Stěžovatelka také namítá, že ani městský soud, ani žalovaný se nezabývali tím, zda certifikáty vystavené thajskými organizacemi pro její zaměstnance je možné považovat za doklady vystavené některým ze subjektů vyjmenovaných v příloze č. 5 k § 7 odst. 6 živnostenského zákona ve vztahu k živnosti „Masérské, rekondiční a regenerační služby“. Pokud by se těmito skutečnostmi správní orgány důsledně zabývaly, například učinily dotaz na příslušné ministerstvo či se zabývaly rozsahem kontraktačních v