5 As 253/2020 — Nejvyšší správní soud

5 As 253/2020- 51 - text 5 As 253/2020 - 56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: E. M., zast. JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2020, č. j. 6 A 95/2019 – 73, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2019, č. j. PPR-2034-12/ČJ-2018-990450; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, oddělení služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Praha I a Praha III (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 11. 12. 2018, č. j. KRPA-241444-57/ČJ-2017-0011IY, o zajištění zbrojního průkazu stěžovatele podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), pro skupiny A, B, C, D, E, s dobou platnosti do 17. 6. 2026. [2] Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, Sekce organizovaného zločinu, Odbor nelegálních obchodů, zahájila usnesením ze dne 10. 10. 2016, č. j. NCOZ-824/TČ-2016-411200, trestní stíhání stěžovatele podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád): I. pro skutek, v němž je spatřován zvlášť závažný zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, odst. 2 písm. d), písm. f) zákona č. 40/2009, trestní zákoník, v účinném znění (dále jen „trestní zákoník“), ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, II. pro přečin zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem podle § 267 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, III. pro skutek, v němž je spatřován přečin nedovolené ozbrojování podle § 279 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákoníku. [3] Na základě této skutečnosti vydal správní orgán I. stupně dne 28. 7. 2017 oznámení o zahájení správního řízení ve věci zajištění zbraně, střeliva nebo dokladu a dne 18. 7. 2017 vydal rozhodnutí, č. j. KRPA-241444-12/ČJ-2017-0011IY, o zajištění zbrojního průkazu stěžovatele pro skupiny A, B, C, D, E, s dobou platnosti do 17. 6. 2026, a 127 kusů zbraní a 127 kusů průkazů zbraně a střeliva. K odvolání stěžovatele žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 3. 2018, č. j. PPR-2034-3/ČJ-2018-990450, rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání; důvodem bylo nedostatečné odůvodnění užití institutu zajištění podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních. [4] Správní orgán I. stupně vydal ve věci nové rozhodnutí dne 28. 5. 2018, č. j. KRPA-241444-40/ČJ-2017-0011IY, kterým stěžovateli podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních zajistil zbrojní průkaz; k odvolání stěžovatele bylo žalovaným dne 25. 9. 2018 i toto rozhodnutí pro nedostatky v odůvodnění zrušeno a věc byla správnímu orgánu I. stupně vrácena k novému projednání. [5] Správní orgán I. stupně rozhodl dne 11. 12. 2018 v pořadí třetím rozhodnutím o zajištění zbrojního průkazu stěžovatele podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, pro skupiny A, B, C, D, E, s dobou platnosti do 17. 6. 2026; žalovaný nyní napadeným rozhodnutím odvolání stěžovatele zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [6] Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel žalobou, v níž namítal, že rozhodnutí bylo vydáno, aniž by se opíralo o jiný podklad, než o usnesení o zahájení trestního stíhání. Ze zákonných podmínek pro rozhodnutí podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních musí být pro zajištění splněny dvě podmínky, a to že trestní stíhání bylo zahájeno pro trestné činy uvedené v § 22 odst. 1 tohoto zákona, a že je vhodné a potřebné účastníku řízení zbrojní průkaz odebrat. Zatímco první podmínku je možné považovat za splněnou, druhou podmínku podle názoru stěžovatele nikoliv. Podle stěžovatele měl být v jeho případě proveden test proporcionality, správní orgán I. stupně jej však neprovedl vůbec a žalovaný jen velmi obecně a povrchně. Žalovaný se rovněž nevypořádal s námitkou stěžovatele, že zajištění zbrojního průkazu není sankcí, ale preventivním opatřením. Dále stěžovatel namítal, že nebyl zjištěn řádně skutkový stav ve smyslu § 3 správního řádu, neboť většina zajištěných zbraní patřila třetí osobě; na návrh stěžovatele stran doplnění podkladů o trestní spis a vyjádření společnosti CZ Hermes s.r.o. k vlastnictví zbraní však nebylo reagováno. Stěžovatel označil odůvodnění napadeného rozhodnutí za příliš obecné a ve vztahu ke stěžovateli nepřezkoumatelné. [7] Městský soud žalobu zamítl. V odůvodnění odkázal na relevantní právní úpravu, s tím, že mezi účastníky není sporu o tom, že vydané rozhodnutí je zajišťovací povahy a že pro aplikaci zajištění zbrojního průkazu je nutné naplnění nejen podmínky trestního stíhání, ale i další kritéria, která toto zajištění odůvodňují; spor mezi účastníky je o hodnocení intenzity zjištěných skutečností, které k rozhodnutí o zajištění zbrojního průkazu vedly. K charakteru odůvodnění napadeného rozhodnutí městský soud uvedl, že je předurčeno strukturou a charakterem odvolacích námitek, na které musí reagovat a které musí vyčerpat. V tomto směru soud označil napadené rozhodnutí za dostatečné, přezkoumatelné, a reagující na konkrétní odvolací námitky, přičemž odvolací správní rozhodnutí tvoří s rozhodnutím správního orgánu I. stupně jeden logický celek. Pokud stěžovatel poukazoval na to, že se jedná v pořadí o třetí rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť dvě předchozí byla žalovaným v odvolacím správním řízení zrušena a věc vrácena k novému projednání, pak se rovněž nejedná z procesního hlediska o nějakou nepředvídanou situaci a neznamená to samo o sobě, že by současně přezkoumávané správní rozhodnutí bylo nedostatečné či vadné. [8] Městský soud připomněl, že zajištění zbrojního průkazu je do jisté míry dočasným rozhodnutím, které musí reagovat většinou rychle na nějakou skutkovou situaci, která ještě není stoprocentně prokázána a tím i zjištěna, to je až věcí následného trestního řízení. Soud připustil, že v této věci došlo poměrně k delší prodlevě mezi pravomocným rozhodnutím o zajištění zbrojního průkazu a zahájením trestního stíhání; rozhodnutí žalovaného však na tento běh času reagovalo, a proto samotná žalobní námitka nemůže být důvodná. K žalobnímu bodu namítajícímu neprovedení testu proporcionality soud uvedl, že test proporcionality byl proveden v obou správních rozhodnutích, byť tak nebyl výslovně označen, ale vyplývá z celkového obsáhlého odůvodnění. Ohledně otázky vlastnictví nalezených zbraní soud uvedl, že právní názor žalovaného i správního orgánu I. stupně v této věci považuje za logický a zákonný. Důvod pro zajištění zbrojního průkazu nebyl v tom, že by stěžovatel byl považován za vlastníka zbraní; tato otázka bude řešena až v řízení trestním. Jedním z důvodů pro zajištění však v tomto případě bylo množství a charakter zbraní, které byly nalezeny u stěžovatele při domovní prohlídce, když stěžovatel neprokázal ani po delší době, že není vlastníkem těchto zbraní. Podle názoru soudu je tato skutečnost pro dané rozhodnutí značně podstatná – množství a charakter zbraní a střeliva při domovní prohlídce konkrétně vymezený v usnesení o zahájení trestního stíhání není běžný ani u sběratele či osoby, která se profesně tomuto oboru věnuje; jedná se tak o značně závažnou skutečnost, která musí být při hodnocení nutnosti zajištění zbrojního průkazu významně zvažována. [9] K námitce nepřipojení příslušného trestního spisu městský soud uvedl, že to pro posouzení podmínek pro zajištění zbrojního průkazu nebylo nutné, a pokud stěžovatel namítal možné porušení svých účastenských práv, tak ta se upínají k řízení trestnímu, nikoliv správnímu. Pokud stěžovatel uvedl, že se správní úřady nezabývaly konkrétně tím, o jaké zbraně se jedná, pak soud konstatoval, že tyto zbraně sice nebyly výslovně v odůvodnění rozhodnutí vypočteny, bylo však uvedeno, o jaký počet zbraní se jedná, a byla specifikována kategorie těchto zbraní, které stěžovatel u sebe mít nesměl; takový závěr je ve spojení s dalšími rozhodovacími důvody dostatečný pro rozhodnutí o zajištění. K dalším žalobním bodům městský soud uvedl, že stěžovatel již poněkud vytrhuje jednotlivosti, aniž by