4 Afs 306/2020 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 306/2020- 70 - text 4 Afs 306/2020-83 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: ELEKTRA PV, s.r.o., IČ 48202550, se sídlem Vrbenská 197/23, České Budějovice, zast. JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, za účasti osoby zúčastněné nařízení: insolvenční správkyně žalobkyně JUDr. Daniela Urbanová, se sídlem Na Příkopě 31, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2017, č. j. 15869/17/530022443702189, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2020, č. j. 50 Af 25/2018205, takto: I. V řízení o kasační stížnosti se pokračuje. II. Kasační stížnost se zamítá. III. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Finanční úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1990966/16/220151522307389, doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden 2013 ve výši 1.182.872 Kč a současně jí stanovil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 236.574 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991007/16/220151522307389, doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období únor 2013 ve výši 4.388.981 Kč a současně jí stanovil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 877.796 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991042/16/220151522307389, doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období březen 2013 ve výši 11.421.772 Kč a současně jí stanovil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 2.284.354 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991055/16/220151522307389, doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období duben 2013 ve výši 7.031.514 Kč a současně jí stanovil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 1.406.302 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991091/16/220151522307389, doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období květen 2013 ve výši 7.496.305 Kč a současně jí stanovil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 1.499.261 Kč. Platebním výměrem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991113/16/220151522307389, vyměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období červen 2013 ve výši 7.870.908 Kč. Platebním výměrem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991208/16/220151522307389, vyměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období červenec 2013 ve výši 8.595.656 Kč. Platebním výměrem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991226/16/220151522307389, vyměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období srpen 2013 ve výši 12.679.136 Kč. Platebním výměrem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991239/16/220151522307389, vyměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období září 2013 ve výši 8.175.633 Kč. Platebním výměrem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991258/16/220151522307389, vyměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období říjen 2013 ve výši 6.002.206 Kč. Konečně dodatečným platebním výměrem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991267/16/220151522307389, doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období listopad 2013 ve výši 457.800 Kč a současně jí stanovil povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 91.560 Kč. Důvodem doměření a vyměření DPH byl závěr správce daně o zapojení žalobkyně do podvodného řetězce transakcí při obchodování s bílou technikou od dodavatele EDEN WAY, s.r.o. (dále jen „společnost EDEN WAY“) a při obchodování s mobilními telefony od dodavatele TRAMAX TRADING, s.r.o. (dále jen „společnost TRAMAX“) a dalších minoritních dodavatelů. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 4. 2017, č. j. 15869/17/530022443702189, podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), odvolání žalobkyně zamítl a uvedená rozhodnutí správce daně potvrdil. [3] Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) nejprve usnesením ze dne 23. 10. 2018, č. j. 50 Af 25/2018  36, odmítl žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Dospěl totiž k závěru, že žalobkyně je osobou zjevně neoprávněnou k podání žaloby, neboť se vzhledem k tomu, že na ni byl v průběhu odvolacího řízení prohlášen konkurs, měla domáhat soudní ochrany prostřednictvím insolvenční správkyně. [4] Toto usnesení však zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 1. 2019, č. j. 4 Afs 332/2018  27, v němž uvedl, že řízení, v němž správce daně žalobkyni vyměřil a doměřil DPH a uložil penále z doměřené daně, bylo nalézacím daňovým řízením ve smyslu § 140d odst. 2 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve spojení s § 134 odst. 3 písm. a) daňového řádu. Vzhledem k tomu, že na taková řízení podle § 140d odst. 1 insolvenčního zákona v zásadě nemá vliv rozhodnutí o úpadku, nemělo toto rozhodnutí vliv ani na navazující soudní řízení správní před krajským soudem. S ohledem na toto oddělené pojímání insolvenčního řízení a soudního řízení správního proto prohlášení konkursu nemohlo vyloučit aktivní žalobní legitimaci stěžovatelky. [5] Krajský soud následně výrokem I. rozsudku ze dne 29. 7. 2020, č. j. 50 Af 25/2018205, rozhodl, že „rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2017, č. j. 15869/17/530022443702189, se v části týkající se v části zamítající se dodatečných platebních výměrů Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991055/16/220151522307389, č. j. 1991091/16/220151522307389, č. j. 1991208/16/220151522307389 a č. j. 1991226/16/220151522307389 zrušují včetně těchto platebních výměrů a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení“. Ve zbytku krajský soud žalobu výrokem II. téhož rozsudku zamítl. [6] Důvodem pro zrušující výrok I. rozsudku krajského soudu byla prekluze daňových povinností. Správce daně totiž kontrolu DPH za zdaňovací období duben, květen, červenec a srpen 2013 zahájil ve dnech 18. 9. 2013 a 21. 10. 2013, avšak příslušná rozhodnutí o doměření a vyměření daní byla doručena žalobkyni až dne 29. 10. 2016, tedy po uplynutí tříleté prekluzivní lhůty. [7] Krajský soud se naopak neztotožnil s názorem žalobkyně o prekluzi práva doměřit či vyměřit daně ve všech případech, neboť rozhodnutí žalovaného bylo řádně doručeno až dne 5. 3. 2019, když původně jej obdržela jen insolvenční správkyně. Vzhledem k tomu, že na žalobkyni byl prohlášen konkurz, uplatnila se totiž v projednávané věci speciální úprava zakotvená v § 243 odst. 2 daňového řádu, podle něhož ukončením přezkumného jednání nebo schválením zprávy o přezkumu soudem nabývá nepravomocné rozhodnutí v nalézacím řízení týkajícím se pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, právní moci. Datum doručení rozhodnutí o odvolání žalobkyni tedy nebylo z hlediska jeho nabytí právní moci relevantní a vzhledem k tomu, že přezkumné jednání bylo ukončeno dne 31. 5. 2017, byla ve vztahu k ostatním zdaňovacím obdobím zachována zákonná lhůta pro stanovení daně. [8] Při formulaci výroku rozsudku krajský soud vycházel z toho, že ačkoli výrok rozhodnutí žalovaného není jazykově ani textově oddělitelný, je nutné přistoupit k jeho věcnému rozdělení. Zrušilli by totiž žalobou napadené rozhodnutí jako celek, byl by žalovaný nucen konstatovat prekluzi daňové povinnosti žalobkyně ve vztahu ke všem přezkoumávaným rozhodnutím správce daně, včetně těch, jejichž nezákonnost nebyla v žalobním řízení shledána, čímž by došlo k přímému narušení právní jistoty značného okruhu subjektů, zejména osob účastnících se insolvenčního řízení. Krajský soud k tomuto postupu přikročil na základě zcela výjimečných okolností majících původ v judikaturním posunu. Jedná se o nestandardní situaci, neboť krajský soud přezkoumával pravomocné rozhodnutí z roku 2017, v jehož rámci byla řešena daňová povinnost žalobkyně za celkem jedenáct zdaňovacích období roku 2013. V okamžiku rozhodování krajského soudu bylo přitom zřejmé, že lhůta pro stanovení daně v těchto případech již uplynula. [9] Krajský soud dále nepovažoval za důvodnou námitku žalobkyně, že v důsledku postupu správce daně došlo k závažnému omezení možnosti její věcné argumentace v daňovém řízení. V průběhu daňové exekuce prováděné na základě zajišťovacího příkazu došlo dne 5. 9. 2016 k odpojení datového kabelu od serveru žalobkyně. Ačkoli tím bylo prokazatelně zasaženo do veřejných subjektivních práv žalobkyně, neplyne z toho automaticky, že tento nezákonný zásah správce daně by jí znemožnil účinně rozporovat zjištění, ke kterým dospěli správce daně i žalovaný. Žalobkyně se totiž ve svých podáních omezila na zcela obecnou argumentaci, z níž nelze zjistit, v jakém směru byla v důsledku znemožnění přístupu k datům uloženým na daném serveru omezen