4 Afs 233/2023 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 233/2023- 42 - text  4 Afs 233/2023-45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. Karel Witassek, bytem Veřovice 576, Veřovice, zast. Mgr. Theobaldem Ptoszekem, advokátem, se sídlem Horní 1642/55, Ostrava, proti žalovanému: Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2023, č. j. 22 A 64/202128, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2023, č. j. 22 A 64/202128, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalobce se u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) žalobou domáhal ochrany před nezákonnými zásahy ze strany žalovaného. Krajský soud podanou žalobu usnesením ze dne 11. 5. 2023, č. j. 22 A 64/202128, odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Proti uvedenému usnesení byla podána kasační stížnost. [2] Ze spisu vedeného krajským soudem vyplývá, že dne 23. 7. 2021 podal žalobce žalobu na ochranu před nezákonnými zásahy, které spojoval s činností žalovaného týkající se evidence daní. Žalobce v ní rozporoval intervence žalovaného do systému evidence daní z příjmů fyzických osob a neposkytování požadovaných dokumentů. Dne 10. 12. 2021 podal žalobce doplnění žaloby. Krajský soud v reakci na uvedená podání ničeho nečinil, a to až do dne 31. 1. 2023, kdy je zaznamenáno udělení pokynu k zaslání doplnění žaloby žalovanému. Dne 15. 3. 2023 podal žalobce podnět k přijetí opatření proti nečinnosti ve věci jeho žaloby. [3] Dne 17. 3. 2023 zaslal krajský soud žalobci usnesení ze dne 16. 3. 2023, č. j. 22 A 64/202122, ve kterém ho podle § 37 odst. 5 s. ř. s. vyzval k odstranění vad podání, resp. doplnění žaloby, a to ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení. Krajský soud tímto výslovně žalobce vyzval, aby přehledně, srozumitelně a konkrétně uvedl ke každému tvrzenému zásahu rozhodující skutečnosti, ze kterých musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje zásah žalovaného za nezákonný, kdy k zásahu došlo, kdy se o něm žalobce dozvěděl, jakým způsobem byl zkrácen na svých právech a zda zásah nebo jeho důsledky trvají, případně zda hrozí jeho opakování. Usnesení bylo doručeno žalobci dne 20. 3. 2023 a dne 27. 3. 2023 na něj žalobce podáním reagoval. Dne 11. 5. 2023 pak krajský soud vydal v záhlaví uvedené usnesení o odmítnutí žaloby. Krajský soud označil žalobní tvrzení za rozbředlá, všeobjímající a rozporná, neboť v nich nebylo uvedeno, jak a čím konkrétně byla zasažena veřejná subjektivní práva žalobce, ani se na základě nich nebylo možné zabývat včasností podání žaloby. Dále krajský soud uvedl, že jeho rolí není za žalobce domýšlet argumenty nebo vybírat z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Z tohoto důvodu shledal všechny tvrzené zásahy s výjimkou jednoho věcně neprojednatelnými. Za jedinou schopnou posouzení krajský soud označil námitku týkající se neposkytnutí úředního záznamu ze dne 20. 4. 2021, č. j. 1646685/21/320011450810208, žalovaným. S ohledem na povahu předmětné písemnosti však shledal, že její neposkytnutí zjevně a nepochybně nemohlo být zásahem do práv žalobce v souvislosti s evidencí daní. II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání účastníků řízení [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) ve včasné kasační stížnosti o napadeném usnesení uvedl, že jej považuje za překvapivé a nepředvídatelné, neboť svým podáním ze dne 27. 3. 2023 patřičně reagoval na výzvu krajského soudu k odstranění vad žaloby. Stěžovatel má za to, že usnesení obsahuje vágní odůvodnění, které nesplňuje zákonné požadavky a které je výsledkem řady procesních pochybení krajského soudu. Vytkl mu konkrétně nedoručení výzvy k úhradě soudního poplatku, nedoručení žaloby žalovanému, doručení doplnění žaloby žalovanému až v reakci na žádost o nahlédnutí do spisu, absenci spisového přehledu a číslování listů, poskytnutí nepřiměřeně krátké lhůty k odstranění vad žaloby a nevypořádání návrhu na spojení věcí. [5] Stěžovatel dále uvedl, že odůvodnění odmítnutí žaloby je neurčité, když krajský soud neuvedl konkrétní důvody tohoto postupu. Stěžovatel nesouhlasí, že žalobní body popsal obecně či nesrozumitelně. Ve svých podáních krajský soud několikrát upozornil, že základ jeho žaloby proti nezákonným zásahům souvisí s obsahem žalob, o nichž je rozhodováno u téhož soudu v jiných řízeních. V případě nutnosti byl zároveň stěžovatel připraven žalobní body dovysvětlit při soudním jednání. Uznává přitom, že skutková podstata věci je složitá a obsáhlá, a nelze ji proto stručně popsat. Přesto trvá na tom, že se krajský soud měl věcí věcně zabývat. Stěžovatel také uvedl, že z jeho podání v řízení o žalobě bylo možné posoudit včasnost podání žaloby. [6] Následně stěžovatel uvedl, v čem spatřoval jednotlivé zásahy, jimiž se krajský soud pro jejich nekonkrétní popis a rozpornost nezabýval. Poté vyjádřil nesouhlas s posouzením zásahu (v podobě neposkytnutí úředního záznamu), jenž krajský soud sice shledal dostatečně konkrétním, ale zároveň dovodil, že se zjevně a nepochybně nemohlo jednat o nezákonný zásah do práv stěžovatele v souvislosti s evidencí daní. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry obsaženými v usnesení krajského soudu. Je přesvědčen, že se žádného nezákonného zásahu vůči stěžovateli nedopustil. Dále popsal historii sporu mezi ním a stěžovatelem týkajícího se evidence daní, přičemž uvedl, že stěžovateli opakovaně vysvětlil veškeré úkony provedené v systému evidence daní, a i to, jaké sestavy a písemnosti může stěžovatel požadovat. Proto navrhl kasační stížnost zamítnout. [8] V replice k tomuto vyjádření žalovaného stěžovatel uvedl, že setrvává na důvodech kasační stížnosti. III. Posouzení kasační stížnosti [9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Jediným kasačním důvodem, jehož naplnění za daných okolností přicházelo v úvahu, byl ten uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., podle něhož kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. [10] Nejvyšší správní soud se předně musí vyjádřit k postupu krajského soudu při vedení řízení o žalobě. V prvé řadě Nejvyššímu správnímu soudu není ze spisového materiálu zřejmý důvod nečinnosti krajského soudu v době od obdržení žaloby a doplnění žaloby do vydání výzvy k odstranění vad těchto podání. Tato skutečnost napovídá tomu, že krajský soud žádný důvod vyčkávání neměl, přičemž mezidobí v délce od 23. 7. 2021, resp. 10. 12. 2021 do 17. 3. 2023 považuje Nejvyšší správní soud za neakceptovatelné. O vydání výzvy podle § 37 odst. 5 s. ř. s. má mít soud podle okolností jasno do uplynutí doby v řádech týdnů, nikoli výrazně přes rok. Nejvyšší správní soud připomíná, že podle § 56 odst. 3 s. ř. s. mají soudy projednávat a rozhodovat žaloby proti nezákonnému zásahu přednostně. To znamená, že i veškeré procesní úkony mají činit bezodkladně tak, aby vůbec bylo možno o žalobě rozhodnout přednostně a urychleně. Uvedená doba se však jeví vzhledem k podobě rozhodnutí ve věci (dvoustranné odmítací usnesení) jako nepřiměřená i pro celé řízení o žalobě. Ze spisu je zároveň zřejmé, že krajský soud začal konat až v reakci na podnět stěžovatele proti jeho nečinnosti. Nejvyšší správní soud sice také uvážil, že rozsah žalobních podání mohl vyvolat dojem, že se jedná o bezvadnou zásahovou žalobu. V tom případě však měl krajský soud tato podání bez zbytečných průtahů přeposlat k vyjádření žalovanému a konat další potřebné procesní úkony, což se však také nestalo. Krajský soud přeposlal žalovanému pouze doplnění žaloby, tj. pouze druhé ze tří podání týkajících se ochrany proti nezákonným zásahům, a to až po více než roce od jeho obdržení, což rovněž nelze akceptovat. Se stěžovatelem je proto nutno souhlasit, že procesní postup krajského soudu v řízení byl nestandardní, a dokonce v rozporu s § 56 odst. 3 s. ř. s. Tato skutečnost však neznamená, že řízení před krajským soudem bylo zasaženo vadou mající za následek nezákonnost napadeného usnesení. [11] Nejvyšší správní soud naopak nemůže souhlasit se stěžovatelem v tom, že odůvodnění usnesení o odmítnutí žaloby je vágní a neurčité. Byť je stručné, tak je z něj zřejmé, z jakého důvodu krajský soud považoval většinu tvrzených zásahů za neprojednatelné i proč u zbylého tvrzeného zásahu shledal, že nemůže být namítaným nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Napadené usnesení krajského soudu tedy netrpí vadou nepřezkoumatelnost