5 As 214/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 214/2022- 38 - text  5 As 214/2022 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: nezl. T. V., proti žalovanému: Magistrát hlavního městy Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zast. JUDr. Kateřinou Preiningerovou, advokátkou se sídlem Celetná 11, Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022, č. j. 10 A 10/202146, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), kterým městský soud zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2020, č. j. MHMP 1723161/2020 (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). [2] Zmíněným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a současně potvrdil usnesení ředitelky Mateřské školy, Praha 4, Mezivrší 15 (dále též „MŠ Mezivrší“) ze dne 18. 9. 2020, č. j. 13/2020, o zastavení řízení ve věci žádosti stěžovatelky o přijetí k předškolnímu vzdělávání ve smyslu § 34 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdější předpisů, protože tato žádost se stala zjevně bezpředmětnou podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). [3] Dne 14. 4. 2016 stěžovatelka podala prostřednictvím svých zákonných zástupců (rodičů) žádost o přijetí k předškolnímu vzdělávání do MŠ Mezivrší pro školní rok 2016/2017, včetně evidenčního listu dítěte, jehož součástí je vyjádření praktické lékařky, podle něhož není stěžovatelka řádně očkována. V této souvislosti stěžovatelka připojila rodiči podepsanou „Žádost o uznání ústavní výjimky k přijetí dcery do předškolního vzdělávání“, z níž je zřejmý nesouhlas rodičů stěžovatelky s její vakcinací z důvodu rozporu s morálním principem Ahimsá (jejich budhistické víry) a dále z důvodu přesvědčení o rizikovosti očkování (již 9 let jsou aktivními členy spolku Rozalio sdružujícího rodiče usilující o svobodnou volbu v oblasti očkování). [4] Rozhodnutím ze dne 25. 4. 2016, č. j. 102/2016, ředitelka mateřské školy rozhodla o nepřijetí stěžovatelky s odkazem na § 34 odst. 5 školského zákona, podle něhož „je třeba dodržet podmínky stanovené zvláštním právním předpisem“ [v poznámce pod čarou je odkaz na § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), dle něhož lze přijmout „pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci“, pozn. NSS]. Toto rozhodnutí na základě odvolání stěžovatelky žalovaný zrušil rozhodnutím ze dne 22. 6. 2016, č. j. MHMP 1000669/2016, a věc vrátil k novému projednání s tím, že ředitelka musí své rozhodnutí odůvodnit a vypořádat se s žádostí rodičů o výjimku z důvodu výhrady svědomí a náboženského vyznání. [5] Rozhodnutím ze dne 5. 8. 2016, č. j. B 005/16O, ředitelka mateřské školy opět rozhodla o nepřijetí stěžovatelky, přičemž v odůvodnění již adresně s odkazem na zvláštní právní předpis – § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví rozvedla, že stěžovatelka není očkovaná a ani není patrné, že by se v jejím případě jednalo o absenci očkování na základě trvalé kontraindikace anebo doložené imunity. Nejsou tedy splněny zákonné podmínky pro přijetí stěžovatelky k předškolnímu vzdělávání. Pokud jde o žádost o výjimku z povinného očkování, k ní ředitelka uvedla, že v žádném z relevantních právních předpisů tato možnost upravena není, a proto žádosti nevyhověla. To potvrdil též žalovaný, který odvolání stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí zamítl rozhodnutím ze dne 16. 11. 2016, č. j. MHMP 2068718/2016; dle jeho názoru není ředitelka věcně příslušná o výjimce rozhodnout a judikaturní závěry ohledně toho, za jakých okolností lze upustit od sankcionování za nesplnění povinnosti podrobit se očkování, nelze plně aplikovat i pro oblast přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání. [6] Odvolací rozhodnutí žalovaného na základě žaloby stěžovatelky zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, č. j. 3 A 27/201774, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž ho – s poukazem na relevantní judikaturu (zejména rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2017, č. j. 5 As 317/201636) – zavázal, aby věcně posoudil žádost stěžovatelky o uznání výjimky z povinnosti očkování pro přijetí do mateřské školy na podkladě výhrady svědomí a náboženského vyznání s tím, že tato výhrada má relevanci i v daném řízení, byť nejde o řízení svou povahou sankční (to posléze potvrdil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 12. 2020, č. j. 9 As 62/202033, kterým zamítl kasační stížnost žalovaného, avšak zdůraznil, že tvrzení zakládající ústavně garantovanou výjimku založenou na sekulární či náboženské výhradě svědomí „musí být mimořádně závažná, vztahující se k danému jedinci, dostatečně určitá a prokázaná“). Na základě zmíněného zrušujícího rozsudku znovu ve věci rozhodoval žalovaný, který rozhodnutím ze dne 1. 4. 2020, č. j. MHMP 483488/2020, zrušil rozhodnutí o nepřijetí stěžovatelky a věc vrátil k novému projednání, neboť s ohledem na princip dvojinstančnosti správního řízení nejprve musí ředitelka mateřské školy posoudit tvrzení týkající se výhrady náboženství a svědomí stěžovatelky, resp. jejich rodičů. [7] Základním cílem předškolního vzdělávání je příprava na povinnou školní docházku, kterou stěžovatelka již plní, jak zjistila ředitelka MŠ Mezivrší s tím, že stěžovatelka v mezidobí (dne 1. 9. 2018) zahájila povinnou školní docházku nástupem do 1. ročníku Montessori základní školy Archa, z. s., Jeremenkova 1003/66a, Praha 4 (dále též „ZŠ Archa“). Předškolní vzdělávání je tak u stěžovatelky z podstaty věci vyloučeno, a proto ředitelka usnesením ze dne 18. 9. 2020 zastavila řízení pro zjevnou bezpředmětnost žádosti. Shora uvedeným rozhodnutím ze dne 23. 11. 2020 žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a rozhodnutí ředitelky mateřské školy potvrdil. II. Rozhodnutí městského soudu [8] Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka žalobu, kterou založila na tom, že i když už nemůže být přijata k předškolnímu vzdělávání, nadále má legitimní zájem na vydání meritorního rozhodnutí, včetně posouzení toho, zda jí svědčilo sporné hmotné právo, tedy zda měla být přijata k předškolnímu vzdělávání i přes uplatněnou výhradu náboženského vyznání a svědomí, od čehož se bude odvíjet i výše náhrady škody, které se hodlá domáhat. [9] Městský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [10] V odůvodnění svého rozsudku městský soud vyšel z toho, že naplnění pojmu „bezpředmětnost“ se odvíjí od předmětu žádosti. Zároveň zmínil, že je třeba tento pojem vnímat jako stav, kdy jakýmkoli rozhodnutím o žádosti, ať už kladným nebo záporným, nedojde k žádné změně v právním postavení žadatele, tj. stěžovatelky. Ta by ve školním roce 2020/2021, kdy o její žádosti ředitelka MŠ Mezivrší naposledy rozhodovala, dovršila 10 rok věku a ze zákona byla povinna plnit školní docházku. K tomu ostatně již dříve došlo, a proto žádosti stěžovatelky o přijetí k předškolnímu vzdělávání nebylo možno vyhovět. V průběhu řízení o žádosti nastala taková změna skutkových okolností, v jejímž důsledku by ani kladným, ani záporným vyřízením žádosti nedošlo k žádné změně stěžovatelčina právního postavení. Stěžovatelka by byla nadále povinna plnit školní docházku a nemohla by nastoupit k předškolnímu vzdělání. Tento aktuální skutkový a právní stav věci byla ředitelka povinna zohlednit, což plyne z povahy správního řízení, které směřuje k vydání konstitutivního správního rozhodnutí; tím je i rozhodnutí o přijetí k předškolnímu vzdělávání a dle názoru městského soudu se v daném případě jednalo o postup nanejvýš logický. [11] Jdeli o stěžovatelkou akcentovaný zájem na vydání meritorního rozhodnutí, jež spatřovala v získání podkladu pro uplatnění nároku podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), upozornil městský soud, že podle judikatury se bezpředmětnost žádosti „posuzuje s ohledem na předmět samotné žádosti, nikoli s ohledem na související okolnosti“; viz rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2021, č. j. 10 As 84/202131, bod [10]). Při posuzování zákonnosti zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu