8 Afs 127/2022 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 127/2022- 39 - text  8 Afs 127/2022-42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: BAIER-BAU, s. r. o., se sídlem Hradiště na Písku 71, Staré Hradiště, zastoupená JUDr. Romanem Rudolfem, advokátem se sídlem Jandova 208/8, Praha 9, proti žalovanému: Finanční úřad pro Pardubický kraj, se sídlem Boženy Němcové 2625, Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2021, čj. 1367577/21/2801-80541-609070, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. 5. 2022, čj. 52 Af 58/2021-51, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. 5. 2022, čj. 52 Af 58/2021-51, se ruší v části výroku I., kterou byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2021, čj. 1367577/21/2801-80541-609070, v části, jíž žalovaný zamítl námitku mířící proti vyrozumění o výši nedoplatku ze dne 1. 7. 2021, čj. 1269704/21/2801-80541-609070, a ve výroku II., a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost proti části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. 5. 2022, čj. 52 Af 58/2021-51, jíž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2021, čj. 1367577/21/2801-80541-609070, v části, jíž žalovaný zamítl námitku mířící proti výzvě k podání prohlášení o majetku ze dne 1. 7. 2021, čj. 1269728/21/2801-80541-609070, se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Exekučním příkazem ze 7. 6. 2021, čj. 1185844/21/2801-80541-609070, žalovaný nařídil daňovou exekuci na přikázání pohledávky z účtu k vymožení žalobkynina nedoplatku daně z přidané hodnoty (dále „DPH“) včetně příslušejícího úroku z prodlení k 4. 6. 2021 (dále „exekuční příkaz“). Vyrozuměním z 1. 7. 2021, čj. 1269704/21/2801-80541-609070, žalovaný podle § 153 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, vyrozuměl žalobkyni o výši jejího nedoplatku DPH včetně příslušenství (dále „vyrozumění o výši nedoplatku“). Výzvou z 1. 7. 2021, čj. 1269728/21/2801-80541-609070, žalovaný podle § 180 odst. 1 téhož zákona žalobkyni vyzval k podání prohlášení o majetku (dále „výzva k podání prohlášení o majetku“). [2] Proti vyrozumění o výši nedoplatku a výzvě k podání prohlášení o majetku žalobkyně 28. 7. 2021 podala námitky podle § 159 daňového řádu. V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný námitky podle odst. 3 uvedeného ustanovení zamítl (dále „rozhodnutí o námitkách“). [3] Proti rozhodnutí o námitkách podala žalobkyně ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích žalobu, kterou krajský soud výše uvedeným rozsudkem zamítl. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z 19. 2. 2019, čj. 1 Afs 271/2016-53, č. 3873/2019 Sb. NSS, podle krajského soudu plyne, že rozhodnutí o námitce (podle § 159 odst. 3 daňového řádu) je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., a lze se tak proti němu bránit žalobou proti rozhodnutí správního orgánu (konkrétně v bodě 11 nyní napadeného rozsudku odcitoval celý bod 34 uvedeného usnesení). Krajský soud dospěl k závěru, že vyrozumění o výši nedoplatku ani výzva k podání prohlášení o majetku nejsou nezákonné, neboť důvodnou neshledal žádnou z žalobních námitek (tvrzení o nesouladu mezi zobrazovanými údaji, chybně zaevidovaném nadměrném odpočtu DPH, neuvedení konkrétních nedoplatků ve výzvě, nezákonně vedeném osobním daňovém účtu). K námitce prekluze lhůty pro stanovení daně krajský soud uvedl, že se jí v tomto řízení nemůže zabývat. II. Obsah kasační stížnosti a další vyjádření účastníků [4] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, jíž navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil. [5] Převážná část kasačních námitek směřuje do otázek týkajících se té části rozhodnutí o námitkách, jíž žalovaný zamítl námitku uplatněnou proti vyrozumění o výši nedoplatku (dále „rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o výši nedoplatku“). [6] Jelikož Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsahu výrok I. nyní napadeného rozsudku zrušil (a věc mu vrátil k dalšímu řízení) z úřední povinnosti z důvodu zmatečnosti, bylo by nadbytečné reprodukovat zde kasační námitky a vyjádření žalovaného vztahující se k této problematice. [7] Ohledně otázek týkajících se té části rozhodnutí o námitkách, jíž žalovaný zamítl námitku uplatněnou proti výzvě k podání prohlášení o majetku (dále „rozhodnutí o námitce proti výzvě k podání prohlášení o majetku“), stěžovatelka namítla pouze to, že v kontextu jí namítaných vad, jimiž má trpět vyrozumění o výši nedoplatku, považuje za důvodnou i svoji žalobní námitku mířící do obsahu výzvy k podání prohlášení o majetku. [8] Žalovaný k této kasační argumentaci reprodukoval odůvodnění krajského soudu z bodu 22 napadeného rozsudku. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti. [9] Replika stěžovatelky pro nyní projednávanou věc již nepřinesla nic nového. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Kasační stížnost je částečně důvodná, byť z jiného důvodu, než tvrdila stěžovatelka. III.A Soudní přezkoumatelnost rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o výši nedoplatku [11] Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. [12] Předtím, než Nejvyšší správní soud mohl přistoupit k věcnému přezkumu kasační stížnosti, zkoumal, zda napadený rozsudek či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že řízení před soudem bylo v části zmatečné, protože krajský soud věcně projednal žalobu i v části, v níž pro to chyběly podmínky řízení [§ 109 odst. 4 ve spojení s § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. [13] Shodnou právní otázkou se Nejvyšší správní soud zabýval již v rozsudcích z 20. 7. 2022, čj. 10 Afs 128/2022-37, a z 19. 7. 2023, čj. 9 Afs 86/2023-37. Se závěry těchto rozsudků se Nejvyšší správní soud ztotožňuje a v nyní projednávané věci proto neshledal důvodu se od nich odchýlit. Zároveň na ně v podrobnostech odkazuje. [14] Možnost napadnout rozhodnutí o námitce proti vyrozumění o výši nedoplatku žalobou proti správnímu rozhodnutí dovodil krajský soud v bodě 11 napadeného rozsudku na základě závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 271/2016-53, bod 34, podle nějž je námitka prostředkem nápravy případných pochybení správce daně. Rozhodnutí o námitce mířící proti aktu, který nesplňuje definiční znaky rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s., je v určitých případech možno napadnout žalobou proti rozhodnutí. [15] Jak však plyne z judikatury navazující na uvedené usnesení rozšířeného senátu, tyto závěry neplatí obecně bez dalšího, neboť je třeba vždy posoudit, proti čemu konkrétně námitky směřují a o jaké důvody se opírají (rozsudek čj. 9 Afs 86/2023-37, bod 13 a další tam citované rozsudky NSS). [16] Na nyní projednávanou věc závěry usnesení rozšířeného senátu přenositelné nejsou. Z hlediska možnosti napadnout rozhodnutí o námitce žalobou podle § 65 s. ř. s. je stěžejní, zda toto rozhodnutí zasahuje do veřejných subjektivních práv (právní sféry) svého adresáta (zde stěžovatelky), což je závislé na tom, zda do adresátovy právní sféry zasahuje prvotní úkon správce daně, proti němuž byla uplatněna námitka podle § 159 daňového řádu. Klíčovým východiskem správního soudnictví totiž je, že soudně přezkoumatelným je jen takové správní rozhodnutí, které nějak zasahuje do veřejných subjektivních práv adresáta. Tam, kde o zásahu do práv nelze hovořit, nemá místo ani žaloba proti rozhodnutí, neboť žalobou napadený úkon není vůbec rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky § 65 odst. 1 s. ř. s. Vyrozumění o výši nedoplatku podle § 153 odst. 3 daňového řádu je čistě informativním úkonem správce daně, jenž sám o sobě žádná práva ani povinnosti nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje. K tomu totiž došlo již dříve, typicky ve fázi vyměření (stanovení) daně, a právě tam mohla stěžovatelka uplatnit veškeré své pochybnosti ohledně daňové povinnosti. Na uvedeném závěru (o povaze vyrozumění o výši nedoplatku) nic nemění ani navazující rozhodnutí o námitce (rozsudky NSS čj. 10 Afs 128/2022-37, body 9 a 12, a čj. 9 Afs 86/2023-37, body 14 až 19, či rozsudek Krajského soudu v Plzni z 9. 3. 2022, čj. 77 Af 10/2021-30). [17] Krajský soud tedy nesprávně aplikoval závěry usnesení rozšířeného senátu čj. 1 Afs 271/2016-53, v důsledku čehož věcně projednal žalobu podle § 65 s. ř. s. i v části, jež je nepřípustná podle § 68 písm. e) s. ř. s., jelikož napadené rozhodnutí o námitce (podle § 159 odst. 3 daňového řádu) proti vyrozumění o