1 Afs 242/2023 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 242/2023- 44 - text  1 Afs 242/2023 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Michala Bobka a soudců Lenky Kaniové a Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: KOPALEN s.r.o., sídlem Roháčova 188/37, Praha 3, zastoupené JUDr. Janem Kubálkem, Ph.D., advokátem sídlem Opatovická 159/17, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2023, č. j. 4848323/23/200011452110852, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. 10 Af 13/202349, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se před Městským soudem v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (správce daně), kterým zamítl námitku žalobkyně proti exekučnímu příkazu. Žalovaný nařídil exekuci k vymožení daňového nedoplatku ve výši 4 868 791,25 Kč, včetně úroku z prodlení k 23. 12. 2022 ve výši 4 582 077 Kč, jakož i úroku z prodlení z nedoplatku od 24. 12. 2022 do zaplacení a exekučních nákladů, a to prostřednictvím přikázání pohledávky ze dvou účtů žalobkyně vedených u Československé obchodní banky, a.s. Žalovaný ČSOB přikázal, aby od okamžiku doručení exekučního příkazu po trvání daňové exekuce nevyplácela peněžní prostředky z účtu žalobkyně, ze kterých se přikazuje pohledávka. [2] Městský soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že pokud se žalobkyně domáhá porušení ustanovení právního předpisu [§ 1 odst. 2, § 5, § 6, § 8 odst. 3, § 149 odst. 1 a dalších zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, (dále jen „daňový řád“)], je třeba uvést, v čem konkrétně porušení daných ustanovení dle jejího názoru spočívá. Není možné, aby žalobkyně vymezila námitky toliko obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona, bez souvislosti s konkrétními skutkovými výtkami. [3] Dále pak městský soud konstatoval, že daňové řízení se dle § 134 odst. 3 daňového řádu skládá z dílčích řízení, ve kterých jsou vydávána jednotlivá rozhodnutí. Mezi dílčími řízeními daňového řízení přitom nelze volně přecházet a namítat skutečnosti, které se vztahují k řízení jinému. Městský soud v této souvislosti odkázal na judikaturu NSS, dle které přezkum v rámci exekučního řízení spočívá toliko ve způsobu, proporcionalitě a rozsahu provedení exekuce, vykonatelnosti exekučního titulu, jeho účinnosti apod. (např. rozsudky NSS ze dne 26. 10. 2005, č. j. 2 Afs 81/2004  54, nebo ze dne 23. 4. 2015, č. j. 3 As 138/2014  39.) Pokud tedy žalobkyně namítala, že žalovaný měl při vydávání exekučního příkazu posoudit splnění podmínek pro uplatnění odpočtu DPH, nemohl žalovaný tomuto požadavku vyhovět, jelikož zmíněné posouzení již bylo předmětem nalézacího řízení. [4] Městský soud dále rovněž odmítl výtky žalobkyně ohledně údajné neurčitosti sporného exekučního příkazu a s tím spojenými náležitostmi výkazu nedoplatků ve smyslu § 176 odst. 2 daňového řádu. Výkaz nedoplatků obsahuje 33 položek. Každá z nich se vztahuje k DPH. Je uvedeno číslo jednací platebního výměru, výše a den splatnosti doměřené daně a související úroky z prodlení. Žalobkyně se proti všem platebním výměrům odvolala. Odvolací finanční ředitelství (dále jen „OFŘ“) rozhodnutím ze dne 13. 11. 2020, č. j. 41238/20/530022441712084, odvolání vůči všem platebním výměrům, s výjimkou jednoho, zamítlo. OFŘ konkrétně snížilo nedoplatek uvedený v platebním výměru ze dne 2. 1. 2020, č. j. 2678/20/220151523305966, ze 199 080 Kč na 157 080 Kč. Ačkoli výkaz nedoplatků toto rozhodnutí explicitně nezmiňuje, nelze toto považovat za závadu. Je dostačující, že výkaz nedoplatků bere rozhodnutí OFŘ v potaz. Pod položkou 17 (správně „14“ – poznámka NSS) uvádí číslo jednací platebního výměru a k tomu částku korelující s tou stanovenou rozhodnutím OFŘ. Zároveň chybné datum vydání platebních výměrů, které je ve výkazu nedoplatků určeno jako 18. 11. 2020 (den nabytí právní moci rozhodnutí OFŘ), ačkoli ze všech 33 platebních výměrů je zřejmé, že byly vydány 2. 1. 2020, nezakládá nesprávnost či nesrozumitelnost výkazu nedoplatků. Městský soud tak došel k závěru, že výkaz nedoplatků obsahuje všechny obligatorní náležitosti ve smyslu § 176 odst. 2 daňového řádu. [5] Závěrem městský soud konstatoval, že podání správní žaloby vůči rozhodnutí OFŘ nemá vliv na právní moc rozhodnutí správního orgánu, a jelikož samo o sobě neodkládá jeho účinky, nepředstavovalo ani překážku v dalším postupu žalovaného, jak žalobkyně namítala. Stejně tak nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí žalovaného ani skutečnost, že žalobkyně byla omezena v dispozici se svým majetkem. Žalobkyni nebylo bráněno, aby prostředky ze svých jiných účtů použila k uhrazení nedoplatku, na druhou stranu je zcela přirozené, že žalobkyně nebude moci disponovat prostředky, které mají být použity k úhradě nedoplatku na základě exekučního příkazu. Stejně tak argument žalobkyně s odkazem na pandemii COVID19 se jeví jako nepřesvědčivý, jelikož žalobkyně neuvedla konkrétní tvrzení, kterými by se soud mohl zabývat. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a domáhá se jeho zrušení. [7] Za prvé, stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí městského soudu. Městský soud se nevypořádal s uvedeným porušením § 1 odst. 2, § 5, § 6, § 8 odst. 3, § 149 odst. 1 a dalších daňového řádu. Zároveň městský soud nezohlednil kolizi výkonu exekučního příkazu s procesními zásadami, na nichž je výkon rozhodnutí vybudován. [8] Za druhé, stěžovatelka rozporuje právní posouzení věci ze strany městského soudu. Městský soud pochybil, pokud se ztotožnil s postupem žalovaného, kterým bylo stěžovatelce zabráněno v dispozici s finančními prostředky. Jelikož žalovaný na základě předchozích exekučních příkazů znemožnil stěžovatelce nakládat s finančními prostředky na účtech, nemohla stěžovatelka svou povinnost splnit dobrovolně. Zároveň u NSS probíhají řízení o otázce naplnění podmínek pro přiznání nároku na odpočet DPH z přijatých plnění. Konkrétně se jedná o věci vedené pod sp. zn. 6 Afs 30/2023 a pod sp. zn. 6 Afs 66/2023. Městský soud měl při posouzení věci k výše uvedenému přihlédnout a zohlednit, že daňová povinnost v rámci nároku na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění dosud nebyla stanovena nezvratně. Stěžovatelka poukazuje taktéž na nesprávné zhodnocení porušení zásady zdrženlivosti a přiměřenosti. Dle jejího názoru žalovaný nedostatečně odůvodnil, proč zvolil právě dané způsoby vedení exekuce, přičemž nezohlednil ani finanční a majetkovou situaci stěžovatelky. Městský soud pak tyto skutečnosti nevzal při svém zhodnocení dostatečně v potaz. [9] Za třetí, stěžovatelka namítá, že závěry vyplývající z rozsudku městského soudu nemají oporu ve spisech a jsou s nimi v rozporu. Stěžovatelka má za to, že exekuční příkaz, ze kterého městský soud vycházel, je zatížen vadou nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti. Výkaz nedoplatků č. j. 9564341/22/200300540110974 obsahuje 33 položek stanovených na základě platebních výměrů, přičemž dle názoru stěžovatelky „ani jedno z těchto rozhodnutí neexistuje“. Stěžovatelka uvádí, že v rámci výkazu nedoplatku nesouhlasí datum vydání platebních výměrů, zároveň se neshodují čísla jednací uvedená ve výkazu nedoplatků a ta uvedená v rozhodnutí OFŘ, přičemž není ani zřejmé, zdali se jedná o daňovou povinnost uloženou v souvislosti s rozhodnutím OFŘ. Exekuční příkaz tak nesplňuje náležitosti dle § 102 daňového řádu. [10] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry městského soudu. Zdůraznil, že stěžovatelka v kasační stížnosti vesměs opakuje totožné argumenty uvedené již v soudním řízení. Dle ustálené judikatury se může správní soud v rámci vykonávací fáze řízení zabývat pouze omezeným okruhem námitek, např. zdali existuje exekuční titul, jeho vykonatelností, existencí daňového nedoplatku a pravomocí a příslušností prvoinstančního orgánu k vydání rozhodnutí. [11] Co se týká tvrzení stěžovatelky, dle kterého jí bylo zabráněno plnit dobrovolně, uvádí žalovaný, že k takovému omezení nedošlo a ani dojít nemohlo, jelikož § 304 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) umožňuje stěžovatelce použít finanční prostředky postižené exekučním titulem, pakliže je smyslem jejich použití plnění vymáhané povinnosti. Zároveň vydání exekučního příkazu ze strany žalovaného bylo zcela namístě, jelikož nedoplatky jím vymáhané byly splatné a vykonatelné. Stěžovatelka se v takovém případě nemůže spoléhat na úhradu nedoplatku v budoucnu možná vzniklým přeplatkem na dani. [12] Závěrem se žalovaný vyjádřil k tvrzené neexistenci vymáhaných nedoplatků a nemožnos