2 As 199/2024 — Nejvyšší správní soud

2 As 199/2024- 56 - text  2 As 199/2024 - 58 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Gardenline s.r.o., se sídlem Na Vinici 948/13, Litoměřice, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) statutární město Brno, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, a II) Brněnské komunikace a.s., se sídlem Renneská třída 787/1a, Brno, oba zast. Mgr. Milošem Procházkou, advokátem se sídlem Kobližná 71/2, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 22. 8. 2024, č. j. ÚOHS31858/2024/163, ve věci návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření, o kasační stížnosti osob zúčastněných na řízení proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2024, č. j. 62 Af 32/202481, takto: I. Kasační stížnost se odmítá. II. Osobě zúčastněné na řízení I) se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Miloše Procházky, advokáta se sídlem Kobližná 71/2, Brno. III. Osobě zúčastněné na řízení II) se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Miloše Procházky, advokáta se sídlem Kobližná 71/2, Brno. Odůvodnění: [1] V tomto usnesení se Nejvyšší správní soud (NSS) věnuje otázce odpadnutí předmětu řízení v důsledku zrušení usnesení o předběžném opatření krajským soudem (§ 38 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“) v situaci, kdy byla proti tomuto zrušenému usnesení předtím podána kasační stížnost podle § 272b odst. 4 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. [2] Osoby zúčastněné na řízení (dále jen „stěžovatelé“) se společnou kasační stížností ze dne 16. 9. 2024 brání proti usnesení Krajského soudu v Brně označenému v záhlaví. Krajský soud tímto usnesením rozhodl o návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření tak, že oběma stěžovatelům zakázal uzavřít s vybraným dodavatelem smlouvu na plnění veřejné zakázky „Výstavba Janáčkova kulturního centra v Brně“. Kasační stížnost proti tomuto usnesení je podle § 272b odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek přípustná, a proto NSS činil další úkony v řízení o kasační stížnosti. [3] Dne 15. 10. 2024 obdržel NSS prostřednictvím krajského soudu usnesení ze dne 10. 10. 2024 vydané ve věci sp. zn. 62 Af 32/2024, jímž tento soud zrušil nynější kasační stížností napadené usnesení o vydání předběžného opatření (§ 38 odst. 4 s. ř. s.). Dodatečně totiž zjistil, že již v době jeho vydání byla uzavřena smlouva na plnění veřejné zakázky. [4] NSS se proto zabýval otázkou, zda zrušením usnesení o nařízení předběžného opatření, proti kterému směřuje nynější kasační stížnost, neodpadl předmět řízení o této kasační stížnosti. [5] Podle § 102 věty první s. ř. s. platí, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. [6] K otázce, co je předmětem řízení o kasační stížnosti, lze odkázat na obecné závěry, které vyslovil rozšířený senát v usnesení ze dne 27. 2. 2024, č. j. 8 Azs 172/202066, č. 4592/2024 Sb. NSS. Podle něj je předmětem řízení o kasační stížnosti rozhodnutí krajského soudu. Dokud toto rozhodnutí existuje, nemůže odpadnout předmět řízení o kasační stížnosti (body 42, 64 a 68 usnesení rozšířeného senátu č. j. 8 Azs 172/202066). [7] Kasační soud si je vědom, že rozšířený senát v citovaném usnesení tento závěr záměrně omezil pouze na konečné rozhodnutí krajského soudu. Upozornil na specifika kasačních stížností proti procesním rozhodnutím, k nimž nepovažoval za nezbytné se vyjadřovat v kontextu tehdy projednávané věci (bod 67 citovaného usnesení). [8] Podle NSS nicméně tento obecný závěr musí platit i v případě kasační stížnosti proti rozhodnutí o předběžném opatření podle § 272b odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek. Jiný závěr, než že předmětem řízení o kasační stížnosti proti usnesení o předběžném opatření je toto usnesení, nemá oporu v § 102 s. ř. s. ani v celkové systematice a účelu institutu kasační stížnosti. [9] Také v případě kasační stížnosti proti rozhodnutí o předběžném opatření totiž platí, že stěžovatel disponuje toliko návrhem na zrušení tohoto aktu. NSS posuzuje zákonnost jen tohoto rozhodnutí a pouze k němu se váže výrokový potenciál rozhodnutí o kasační stížnosti (přiměřeně body 38 až 42 usnesení rozšířeného senátu č. j. 8 Azs 172/202066). [10] V případě kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu nelze navíc oproti kasační stížnosti proti rozhodnutí meritornímu hovořit ani o zprostředkovaném přezkumu jednání veřejné správy (body 63 a 64 usnesení rozšířeného senátu č. j. 8 Azs 172/202066). Tvrzená nezákonnost, které se stěžovatel v případě kasační stížnosti směřující proti procesnímu rozhodnutí brání, nemá původ ve sféře veřejné správy, nýbrž výlučně v řízení soudním. Jiný akt než napadené rozhodnutí krajského soudu tedy z podstaty věci jako předmět řízení nepřichází v úvahu. Zánik (zrušení) takového rozhodnutí proto musí znamenat i odpadnutí předmětu řízení o kasační stížnosti proti němu směřující. [11] NSS uzavírá, že pokud je zrušeno kasační stížností napadené rozhodnutí o předběžném opatření, představuje tato skutečnost nedostatek podmínky řízení, pro který nelze v řízení pokračovat [§ 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.]. Vedle toho je však třeba určit, kdy se tento nedostatek podmínky řízení stává ve smyslu téhož ustanovení neodstranitelným. [12] Této otázce se v případě kasačních stížností proti procesním rozhodnutím krajských soudů rozšířený senát věnoval v usnesení ze dne 25. 5. 2021, č. j. Ars 3/201943, č. 4209/2021 Sb. NSS, na které odkázal i v bodě 67 usnesení č. j. 8 Azs 172/202066. [13] V usnesení č. j. Ars 3/201943 rozšířený senát posuzoval vztah mezi kasační stížností proti usnesení o zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků a kasační stížností proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (body 43 až 62). Dovodil, že důvod řízení o kasační stížnosti směřující proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu může odpadnout v souvislosti s tím, že krajský soud vydá meritorní rozhodnutí nebo jinak řízení o žalobě či jiném návrhu skončí (srov. shrnutí v bodě 67 usnesení č. j. 8 Azs 172/202066). [14] Zároveň však platí, že NSS neodmítne kasační stížnost proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků v řízení před krajským soudem dříve, než buď marně uplyne lhůta pro podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, jímž se řízení před krajským soudem končí, nebo v případě podání takové kasační stížnosti o ní NSS rozhodne. Máli totiž být důvodem odmítnutí kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu skutečnost, že řízení, v němž bylo vydáno, již skončilo, musí být nejprve postaveno najisto, že tato překážka je neodstranitelná. A to navzdory skutečnosti, že rozhodnutí krajského soudu je v tu chvíli již pravomocné (bod 55 usnesení č. j. Ars 3/201943). [15] Vztaženo na nynější věc NSS uvádí, že usnesení ze dne 10. 10. 2024, kterým krajský soud zrušil kasační stížností napadené usnesení o nařízení předběžného opatření, nabylo právní moci doručením účastníkům řízení (§ 54 odst. 5 ve spojení s § 55 odst. 5 s. ř. s.). Tímto okamžikem odpadl předmět řízení o kasační stížnosti proti usnesení o nařízení předběžného opatření. Zároveň je ale i proti druhému (rušícímu) usnesení krajského soudu s ohledem na § 272b odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek přípustná kasační stížnost (rozsudek NSS ze dne 7. 8. 2024, č. j. 8 As 33/202476, bod 72). [16] I zde tedy potenciálně hrozí vznik kolizní situace, jemuž je NSS povinen předcházet (usnesení rozšířeného senátu č. j. Ars 3/201943, bod 55) tak, že vyčká, zda rozhodnutí, jímž byl odklizen předmět řízení, nebude samo napadeno kasační stížností, popřípadě s jakým výsledkem. Na výsledku řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí, které odklidilo rozhodnutí, jež je předmětem řízení, totiž závisí vyřešení otázky, zda předmět řízení existuje, či nikoli (tamtéž, bod 56). [17] NSS si je vědom, že v nynějším případě nejde o možný souběh kasačních stížností proti procesnímu usnesení, kterým se řízení nekončí (o neosvobození od soudních poplatků), a usnesení, kterým se řízení končí (o zastavení řízení), ale o možný souběh kasačních stížností proti dvěma procesním usnesením, jimiž se řízení nekončí (rozhodnutí o předběžném opatření a rozhodnutí, kterým se toto dřívější rozhodnutí ruší). [18] Z hlediska klíčové otázky, k níž se rozšířený senát vyjadřoval, tedy zda je odklizení rozhodnutí, které představuje předmět řízení, definitivní, nebo může být ještě zvráceno, však jde o srovnatelnou situaci, a proto není důvod nepřidržet se uvede