2 As 329/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 329/2023- 33 - text  2 As 329/2023 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: A. R., zastoupená Mgr. Františkem Jarošem, advokátem se sídlem Antonína Dvořáka 287, Turnov, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2023, č. j. KÚLK 25907/2023OSŘ, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2023, č. j. 30 A 57/202338, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Správní orgány nevyhověly žádosti žalobkyně o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „Sklad zeleniny a zemědělských produktů“ na jejím pozemku p. č. X v k. ú. V. p. K. kvůli nesouhlasným stanoviskům orgánů ochrany zemědělského půdního fondu (ZPF), tj. závaznému stanovisku a přezkumnému závaznému stanovisku podle § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojila žalobou, již krajský soud zamítl rozsudkem, který žalobkyně nyní napadá kasační stížností (napadený rozsudek). Už dříve správní orgány ze stejného důvodu zamítly obdobnou žádost žalobkyně, přičemž krajský soud žalobu proti tomu brojící zamítl rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. j. 30 A 17/202033 (předchozí rozsudek). [2] Krajský soud v napadeném rozsudku předeslal, že jeho předchozí rozsudek neobsahoval žádné doporučení v tom smyslu, za jakých podmínek by žalobkyně mohla se svou žádostí o umístění stavby uspět. Konstatoval, že v mezidobí se nic zásadního nezměnilo, pouze byla do pozemkové mapy zakreslena cesta. Jelikož se žaloba od té původní v zásadě neliší, neshledal důvod odchýlit se od svého tehdejšího posouzení. Stanoviska orgánů ochrany ZPF byla konzistentní s těmi dříve vydanými, byla pečlivě odůvodněna a reagovala na námitky žalobkyně. Žalobkyně jejich závěry nedokázala zpochybnit. Pozemek, kam žalobkyně chtěla svůj záměr umístit, v celé výměře spadá do ZPF. Podle přezkumného závazného stanoviska by byla odnímána půda v I. a (převážně) ve IV. třídě ochrany, pro což však musejí být splněna zákonná kritéria. Podle závazného stanoviska se v části pozemku spadající do IV. třídy ochrany navíc nacházejí půdy s poměrně dobrými hydrologickými vlastnostmi. Žalobkyně důvody pro nepřípustnost záměru uvedené orgány ochrany ZPF nijak věcně nezpochybnila. [3] Otázka přístupové cesty k navrhované stavbě byla pro orgány ZPF sekundární, jimi konstatovaná neexistence faktické přístupové cesty nebyla hlavním důvodem pro zamítavá stanoviska. Proto také krajský soud nevyhověl návrhu na doplnění dokazování ohledáním na místě, kterým chtěla žalobkyně prokázat existenci přístupové cesty k navrhované stavbě. Poměry v lokalitě tedy nebyly pro závěry orgánů ochrany ZPF rozhodující. I když žalobkyně zdůraznila, že připravila dvě alternativní varianty umístění stavby, jak vyplývá z přezkumného závazného stanoviska, ani v jedné z těchto variant není stavební záměr z pohledu ochrany ZPF přípustný. [4] Podstatné není ani vyjádření Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, které pouze zkoumalo možnost umístění stavby na půdě IV. třídy ochrany, ale neřeší splnění dalších náležitostí podle § 4 a § 7 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (zákon o ochraně ZPF), což náleží posoudit orgánům ochrany ZPF. Žalobkyně nezpochybnila, že v lokalitě vlastní i řadu pozemků, které nejsou součástí ZPF, pouze v obecné rovině uvedla, že nejsou pro stavbu vhodné. Nicméně argument, že stavbu je možné realizovat na jiných, nezemědělských pozemcích žalobkyně, byl pouze podpůrný. [5] Na závěr o nepřípustnosti vyjmutí půdy ze ZPF neměla vliv ani závazná stanoviska ostatních dotčených orgánů, které při hájení jiných veřejných zájmů vyslovily s umístěním stavby souhlas. Žalobkyní zmíněný účel užívání pozemku, tedy pěstování řepy, byl pro posouzení irelevantní. Když pracovník nadřízeného orgánu ochrany ZPF uskutečnil v lokalitě terénní pochůzku, nejednalo se o provedení důkazu ohledáním na místě ve smyslu § 54 správního řádu, a žalobkyně tedy nemusela být informována. Provedení důkazu ohledáním na místě bylo ve správním řízení stejně nadbytečné jako v řízení soudním, protože žalobkyně se jej domáhá za účelem zjištění skutečností, které pro závěry o dodržení zásad ochrany ZPF neměly zásadní význam. II. Argumentace účastníků řízení [6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). II. a) Obsah kasační stížnosti a repliky žalobkyně [7] Stěžovatelka upozorňuje, že odstranila vady, které jí soud a správní orgány vytkly, a zároveň došlo ke změně území od předchozího řízení, neboť byly dokončeny pozemkové úpravy. Nový návrh podala na základě předchozího poučení ze strany správních orgánů a soudu a spoléhala na zásadu předvídatelnosti rozhodování. Jestliže krajský soud v bodě 28 napadeného rozsudku uvádí, že v předchozím řízení nebyly stěžovatelce dány podmínky, jejichž splnění by zajistilo kladné vyřízení žádosti, je to v rozporu s odůvodněním rozhodnutí žalovaného, který na str. 7 napadeného rozhodnutí odkazuje právě na předchozí rozsudek krajského soudu. Navrhla důkaz spisem krajského soudu vedeným v její předchozí věci. [8] Podmínky podle § 4 zákona o ochraně ZPF stěžovatelka splnila, když na základě předchozího poučení zajistila alternativní návrh umístění záměru, který napadené rozhodnutí nevzalo v potaz, opatřila i odborné posouzení a vyhodnocení důsledků navrhovaného řešení na ZPF, specifikovala účel a funkce stavby. Záměr navrhuje umístit pouze na půdu IV. třídy ochrany, což však krajský soud i správní orgány označily za účelové. Není pravda, že hodlá situovat sklad do středu zemědělské půdy, z přiložených výkresů je patrné, že má být v blízkosti přístupové cesty a území zastavěného rodinnými domy. Napadené rozhodnutí neodpovídá faktické situaci na místě, mělo být provedeno místní šetření. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že není určující umístění záměru na půdě IV. stupně ochrany, pokud je součástí parcely, kde se nachází i půda vyšší bonity. Cítí se dotčena na svém vlastnickém právu, neboť nemůže svůj majetek plně využívat, ačkoli pro to splňuje podmínky. Protože se žalovaný nezabýval jednotlivými variantami záměru a melioracemi, zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností. Chtělli záměr označit za umístěný účelově, měl to i zdůvodnit. Hranice bonity půdy neodpovídají hranicím parcel, což žalovaný zřejmě nezohlednil. Stěžovatelka trvá na tom, že záměr uzpůsobila tak, aby podmínky splnila. II. b) Vyjádření žalovaného [9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Důvodem pro vydání zamítavého stanoviska bylo především nesplnění § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně ZPF, tedy nedodržení zásady, aby záměr co nejméně narušoval organizaci ZPF, kdy je záměr umístěn doprostřed bloku zemědělské půdy, což není sporné. Kasační stížnost argumenty proti tomuto závěru neobsahuje. I když jde o půdu IV. třídy ochrany, je zde nutné aplikovat všechna kritéria stanovená zákonem o ochraně ZPF. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat. [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Ve vztahu k předchozímu rozhodnutí krajského soudu v podstatě v téže věci (byť šlo procesně o jinou žádost a přímou závaznost zde dovodit nelze) mohla stěžovatelka důvodně očekávat, že krajský soud posoudí její věc podruhé obdobně nebo dostatečně vysvětlí svůj odklon od předchozího rozhodnutí. Pokud by uvedl konkrétní instrukce pro další postup, bylo by (v závislosti na žalobní argumentaci) na něm, aby vysvětlil, zda jsou tyto instrukce splněny či proč se od nich odchyluje. NSS ověřil, že z předchozího rozsudku krajského soudu č. j. 30 A 17/202033 však nevyplývají žádné instrukce, po jejichž splnění by stěžovatelka mohla očekávat pozitivní rozhodnutí. Krajský soud v tomto rozsudku aproboval závěry orgánů ochrany ZPF, podle kterých spadá pozemek stěžovatelky v celém svém rozsahu do ZPF a nebyly splněny podmínky pro jeho odnětí podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně ZPF. Krajský soud vypořádal i další námitky, týkající se např. alternativního návrhu, nijak však nenaznačil, že a jaká změna by mohla u stěžovatelky vést k pozitivnímu rozhodnutí. Skutečnost, že žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazuje na tento předchozí rozsudek, nijak nevyvrací závěr krajského soudu, že v předchozím rozsudku stěžovatelce žádné poučení pro další postup nedal, s nímž NSS souhlasí. Důkaz soudním spisem krajského soudu sp. zn. 30 A 17/2020 nebylo třeba provést, neboť předchozí rozsudek krajskéh